Vážení zákazníci a sekáči!

Občas se stává, že po vylidnění vesnice v ní zůstanou už jen důchodci a ti, kterým patrně nezbylo, než na venkově setrvávat. Nevydali se ani nikdy na vandr do světa, aby měli srovnání a pochopili, co jim v životě scházelo, co by mohli dělat jinak, a naopak, co jim mohou ostatní závidět, za co mohou být vděční. My jsme se naopak na vesnici dobrovolně přistěhovali s poměrně přesnou představou toho, proč tak činíme. Je nám i tak jasné, že důležitá je ona cesta životem s nějakou vizí, ne pouze nějaký cíl. Jsme obyčejní lidé, kteří tedy trvale bydlí na venkově, v malé vesničce Mladočov ve východních Čechách nedaleko Litomyšle. Už nikdo nedohledá, kdy přesně byl malý statek, který jsme zde v roce 2009 zakoupili, vybudován, nejstarší zmínka v gruntovních knihách pochází z poloviny 16. století. Nikdo ani neví, kdy byl založen Mladočov. Ví se jen, že patřil nejprve rytíři Toulovcovi a poté městu Litomyšl. Ve skutečnosti si myslíme, že pokud má člověk nějaké hospodářství, louky a zahradu, neměl by se cítit chudý, neboť půda i v pohádkách představuje skutečné trvalé bohatství, které přináší hojnost. Úplným luxusem je možnost být obklopen přírodou, vlastní rukou zasázenými stromy a keři a zdravě uzemněn dennodenní realitou a přirozeně plynoucím časem.

Věra (*1975) pochází z Kopřivnice, města sice věhlasně průmyslového (Tatra), avšak kdo někdy navštívil toto město, zjistil, že je obklopené ze tří stran kopci a lesy (Beskydy). Pravidelně v dětství jezdívala za babičkami na pár kilometrů vzdálený venkov na polosamoty, kde místo počítačů nacházela potěšení na zahradě, v lese či u rybníka, na procházkách s pejskem nebo s knížkou či hledáním pokladů na staré půdě. Vystudovala gymnásium v Příboře, ačkoliv měla původně představu, že bude zahradnicí v arboretu, a Filosofickou fakultu v Olomouci. Zajímavou životní zkušeností byl pro ní 2letý studijní pobyt v Japonsku v Tokiu, jelikož kromě anglické filologie plné gramatiky a literatury britské a americké studovala i filologii japonskou (mimo jiné plnou znaků). Z těch časů jí zůstala záliba v knihách, takže se ráda pobaví o všem.

Ačkoliv krátce působila jako tlumočnice z japonštiny a dokonce i přeložila nějaké texty (pro starší děti třeba vyšla knížka Rennjo), táhlo ji to k nějaké smysluplné zdravé aktivitě, která by přesahovala její osobní potřeby, ale zohledňovala i péči o přírodu a společnost. Příležitost se naskytla. V roce 2002 se totiž potkala v Olomouci s Neilem a trochu vyrušovala na jedné jinak velmi ušlechtilé přednášce, protože spolužákovi poslala lísteček, že je zvědavá, jak to dopadne, ale že asi bude chodit s Neilem. Stará se nyní jako sekretářka o provoz e-shopu, o zahradu, květiny, o to, co bude k obědu, zda si jejich dvě děti umyly ruce a splnily úkoly. A věří i přes svou úzkost, že nakonec všechno bude v pořádku a že na všem lze nalézt něco dobrého. A pokud to není v pořádku, tak to ještě není konec, protože práce ještě neskončila a případně skončí, až přeplujeme moře a přetrpíme hoře, s čímž není třeba bojovat. A také věří, že když se dvěma starším bratrům nepovedlo něčeho dosáhnout (zabít draka), protože to prostě „nejde”, tak se najde někdo se srdcem (třeba nejmladší Honza), který dokáže, že to třeba jde.

To už jsme však v jiném kraji – žil byl za kanálem na Britských ostrovech v části zvané Anglie ve městě Potters Bar kousek na sever od Londýna hošík jen o půl roku starší než Věra jménem Neil [nýl]. Měl a má ještě bratra, jednovaječné dvojče, ale pokud byste ho někdy potkali, pozor, nemusí to být Neil. I v zimě chodívali do školy jako děti v kraťasech. Měl rád svou babičku Mabel, jejíž dům voněl po levanduli, a dědečka Cyrila, kliďase, který byl šikovný kutil a dožil se 94 let a ještě v 80 letech se proletěl ve vzduchovém balónu. Jeho klidem neotřáslo ani dětství s bitvou o Velkou Británii či pád na 90letá kolena do malého zahradního rybníčka. Neil má respekt k počítačům a všemu, co svedou a tento zájem ho dovedl ke studiu IT na Universitě Hartfordshire. Asi pět let pracoval pro různé firmy i jako bankovní konzultant. Vždycky rád zkouší nové věci – totiž třeba hrát na saxofon nebo meditaci vipassana. Osud ho pak jednoho dne zavál až do Olomouce, kde se na narozeninovém večírku jiného Angličana seznámil s Věrou. Věra si jen zívla nudou, neboť intuice ji řekla: „S tím si užiješ a budeš ještě nejméně 50 let. Podle Věry je starostlivý, upřímný a laskavý, třebaže někdy – pokud si to druzí mylně interpretují – vypadá jako nedružný morous. V současné době je hospodářem, co se musel naučit od úplné nuly chovat skot, jezdit se Zetorem 3011, strouhat kopyta, naklepávat kosu, chytat uteklého býka a seškrabovat štětiny z opařeného prasete a vůbec se řádně integrovat do české společnost. Na ní se mu od začátku nejvíce líbilo to, že tu mají lidé dvoukoláky a že, co si neudělají, to nemají.

O vystěhování se zpátky do Anglie neuvažuje, protože není, kam by tam ustájil krávu Bohušku. Dokonce má někdy noční můry, že jeho krávy na zahradě maminky Hilary v Anglii jí už sežraly všechnu trávu a kytky a už nemají, na čem se pást. Neví ani, kde by tam sehnal tak dobré mléko se smetanou. Musel by se zeptat královny. Už její matka (†101) prý fandila syrovému mléku, které pila každé ráno. Pocházelo od krav plemene Ayrshire z královského stáda ve Windsoru.

Věra a Neil Dudmanovi

TECHNICKÝ ÚSEK

Kosíme snadno Doufáme, že kosa, kterou jednou uchopíte do svých rukou, bude při používání přesně taková, jakou by mohlo používat asi desetileté dítě, aniž by se při tom muselo nadměrně namáhat.   Biomechanika ručního sečení Peter Vido vysvětluje svůj přístup ke zlepšování ergonomické efektivity ručního kosení. (Ergonomika: studium duševních a tělesných schopností člověka ve vztahu k náročnosti vykonávané práce, pozn. překl.) Referát o tvrdosti kosy Ergonomické kosiště Výňatky z knihy Kosa musí tančit od Petera Vido, publikovaném v roce v roce 2001 jako dodatek ke Knize o kose (The Scythe book) od Davida Tresemera (1981) Objasnění termínů Zásady broušení Výběr kosy Problematika kompatibility kosy a kosiště Dodatek Praxe tvarování ostří

Věra začala psát v roce 2010 blog, který dokresluje zázemí tohoto eshopu i našeho života - naše malé rodinné hospodářství na starém statku ve východních Čechách u Litomyšle, kde se kromě zahradničení věnujeme chovu skotu a jiných domácích zvířat pouze pro potřebu rodiny. Blog ještě stále sídlí na dvou doménách, a to vyzivujicitradice.cz nebo zubeni.cz, ale nyní jsme si ho konečně přestěhovali a integrovali do našeho aktualizovaného obchodu kosimesnadno.cz. Jeho čtenáři se mohou vždy přesměrovat sem na KosimeSnadno.cz

To zubeni má skutečně co do činění se zuby (zubením se) - kdo je má zdravé, může se vážně zubit. I ony mají co dělat především s výživou, jak ostatně zjistil již kanadský cestovatel, fotograf a zubař Weston A. Price (1870-1948), jemuž blog také navždy vděčí za svůj vznik.  A nejen blog. Ovlivnil  také paní Sally Fallon Morrelovou, která z jeho poznatků vychází a je spoluautorkou knihy Vyživující tradice: Kuchařka, který je výzvou pro politicky korektní výživu a diktátory ve stravování, kterou jsme přeložili a připravili k vydání v r. 2015. V rámci edice Vyživující tradice jsme také připravili k vydání původní knihu zubaře Pricea z roku 1939, a to Výživa a fyzická degenerace. Třetím svazkem, který je z pera antroposofického lékaře Thomase Cowana, MD a Sally Fallon Morrelové,  je pak kniha Vyživující tradice: Kniha o miminkách a dětech a jak o ně pečovat. Čtvrtým svazkem od stejných autorů, který je v přípravě , je pak kniha Čtvero cest ke zdraví. Knihy od A po Z připravujeme, tiskneme a vyrábíme a nabízíme v našem eshopu. O těchto knihách, o vaření, o receptech, o našem životě na statku je a bude tento blog.

Celá rodina se rádi scházíme denně u stolu, jsme vděční za dobré domácí jídlo na svých talířích. Je to tak prosté: Výživné a chutné tradiční jídlo nás drží při zdraví – díky němu lépe zvládáme činorodý život.

Chcete se s námi setkat osobně, na něco ze zboží se podívat? Kontaktujte nás, abychom se domluvili na přesném čase.