Zazimování a ohlédnutí za téměř uplynulým rokem (2024)
Zazimování a ohlédnutí za téměř uplynulým rokem (2024)
Pozvolna se chýlí ke konci další krásný rok, v němž i říjen už předal žezlo poslednímu měsíci podzimu listopadu, v němž se snažíme, abychom každý den spokojeně vykonávali obyčejné dokola se opakující práce v domácnosti či na venku. Práce či odpočinek – vždy je to o nějaké rovnováze (aby se člověk ani nepřepracoval ani nezlenivěl). I letos jsme se snažili prokládat dny, ve kterých prožíváme vše okolo statku, eshopu apod., přijímáním návštěv nebo naopak potěšit vlastní návštěvou přátelé, známé či příbuzné. I na pohřeb na Moravu jsme s Neilem v horkém létě vyrazili. Opět jsme si připomněli konečnost tohoto života (nejen v čase dušiček) a jak je důležité nelámat nad životem okolo padesátky hůl, ale naplňovat tím, co považujeme za smysluplné, ho posledního dne.
Podzim byl docela milostivý na příjemné počasí, protože v něm ten či onen z nás mohl dohánět své různé rozpracované projekty, do kterých se nám v době velikého horka moc nechtělo. Když se ale rozpršelo, mohli jsme na příkaz Přírody, která má vždy pravdu, odpočívat. V krajině okolo nás je vše už v klidu, utichly poslední zemědělské stroje, občas se ozve výstřel myslivce. Přechod k podzimu prozradil, kolik je v lesích modřínů a jiných opadavých stromů. I náš hnůj už stihl Neil rozvést po loukách rozmetadlem, ne dynamitem (kterým kdysi JZD v některých částech Československa řešili situaci se závadovými rozmetadly). Na jednu stranu je to trochu smutné, že teplé období končí a zima je docela vlezlá, ale zase se těšíme z poklidného období zimy, z příjemné předsváteční atmosféry. Je to příjemný pocit, když člověk z venku nebo jen z chladné místnosti vhodné spíš pro Eskimáky vstoupí do teplé místnosti. A pokud svítí slunce, i když je zima, solárním panelům to nevadí, někdy mají zimu dokonce raději než horko. Elektřinou se pak dá i přitápět (tepelné čerpadlo apod.).
Starší slepice jsme z luk v noci přestěhovali do zimního „hotelu“ – do chléva, kde se zpočátku jak olej a voda odmítaly integrovat mezi mladší slepice – ty letošní z vajíček odchovaných kuřat plemene zlatá česká kropenka. Chov tímto směrem regenerujeme. Samozřejmě že polovina z nich jsou kohoutci, které příští rok upečeme a z kostí uděláme ještě polévku. V zimě nám slepice stejně jako ostatní ptáci v přírodě nenesou, ale nějaká vejce jsem v létě zamrazila s myšlenkou, jak se budou hodit na vánoční svátky.
Otužilý chovný pár husy české zůstává letos bydlet ve starém sadu v malém srubu se sníženou podlahou (polozemnice) vystlanou slámou. Balíky slámy jsme také dokola ze severní strany obložili zvenku i ten srub. Venku je husám, zdá se mi, dobře. Mají k dispozici kyblík plný hrušek, vodu a v zimě jim budu přilepšovat namáčeným šrotem a sušenými kopřivami a, jak dojdou, senem.
Už jsme v životě chovali různé druhy drůbeže – kachny domácí, kachny pižmovky, indické kachny, křepelky, bronzové krůty, ale pokud jde o spásače, není nad husy, proto zůstáváme u tohoto ptáka. Jen občas uvažuji, že než za nimi příště zajdu, nasadím si do uší špunty, nebo sluchátka, která používá Neil při klepání spousty kos ročně.
V našem chlévě na podzim ještě přebývali i netopýři. Asi tam hledali večeři (poslední letošní mouchy). Jinak se jim líbí ve sklepě pod stodolou.
V kuchyni nemáme letos myši, ale jednoho rejska. Syn řekl, že má rád jen hmyz. Dali jsme mu kousek masa, a skutečně si ho vzal a popotáhl k díře, ze které vyšel. Je moc milý s tím svým protáhlým čumáčkem. Máme ale nového kocoura ...má už asi 10 měsíců a je celý bílý a má světle olivové oči. Když jsem se dnes šla kouknout na dceru, zda ještě spí, už nespala, měla oči otevřené ale nekoukaly se na mě 2 a 4 oči ...Kocourek se chová jako pejsek, občas si do huby bere plyšovou hračku.
Sena, tedy toho, co je v zimě nejdůležitější, je ve stodole dostatek, zbývá zajistit odběr krve z ocasní žíly skotu staršího 24 měsíců na serologické vyšetření. Občasné nedodržení termínu nám nikdy úřady nevyčítaly, protože sami to dělat nemůžeme a veterinářů je málo a „zkuste mi zavolat tak za 14 dnů“ slyším i od nich, nejen od instalatérů či automechaniků a Krajská veterinární správa o tomto problému ví.
Neil stihl dokončit příjezdovou cestu, abychom měli na kolech auta méně bláta, ale na jaře udělá jistě ještě její revizi, protože terén si ještě sesedá.
Podzimní příroda byla bohatá na houby, i nějaké ty šípky byly. Zřejmě není v ČR hodně starých hrušní, které by snesly tolik hrušek, jako nám letos shodila stará hruška babička.
Nestačili jsme vše (zeleninu, ovoce – třešně, švestky, hrušky, bylinky) sušit a zavařovat a pomalu ani sklízet.
Venku ještě čekají pórky a kapusta růžičková a ani petržel nezmrzla.
Nepřestává mě především ani po letech fascinovat domácí máslo od našich krav chovaných pro opravdové mléko. Je to vlastně úplně jiná látka, jiný materiál než kupované máslo. Upřímně přeji všem, kdo uvažují o chovu krávy (o „blbnutí“ s krávou), aby se z másla také radovali, případně jako informovaní zákazníci si ho mohli občas odněkud opatřit. Vlastně když si po nějakém hlavním jídle namažu žitný kváskový chléb s domácím máslem a potřu ho surovým lesním medem a posypu skořicí, nedělám si žádné zvláštní starosti s vánočním cukrovím…
Leave a Comment