VAFLE

- z celozrnného špaldového kváskového těsta

- na litinovém vaflovači (oplatkovači)

špaldové oplatky

Vyživující tradice si ničeho neodpírají a nic z jídelníčku nevylučují, naopak si potrpí na dobré jídlo z kvalitních základních potravin, které se doma v kuchyni správně zpracují. Pro dnešní recept jsem našla inspiraci v kuchařce Vyživující tradice. Kuchařka, která je výzvou pro politicky korektní výživu a diktátory ve stravování (str. 480). Jde o využití kváskového těsta z celozrnné mouky. Já jsem vafle navíc dělala a dělám na litinovém vaflovači.

Máslo, skořice, sušená třtinová šťáva ...

 

Recept

Vafle

pro 6 osob

2,5 šálku čerstvé namleté špaldové, kamutové nebo celozrnné pšeničné mouky

2 šálky podmáslí, kefíru nebo jogurtu

2 vaječné žloutky, lehce rozkvedlané

2–4 polévkové lžíce javorového sirupu

2 polévkové lžíce rozpuštěného másla

4 vaječné bílky

1 čajová lžička mořské soli

Namáčejte mouku v podmáslí, kefíru či jogurtu na teplém místě 1224 hodin pod přikrytou utěrkou, kterou je vhodné posprejovat vodou, aby těsto na povrchu nevysychalo. (Ti, kdo mají alergii na mléko, mohou použít 2 šálky filtrované vody +2 lžíce syrovátky, citronové šťávy nebo octa místo nezředěného podmáslí, kefíru či jogurtu.). Nejde jen o alergii na mléko! Může to vědčit každému, kdo celkově nesnáší moc dobře celozrnné pečivo. Když se údajně do namáčení přidá médium s vápníkem, tedy jogurt či podmáslí, vápník v nich může bránit snadnému odstraňování kyseliny fytové.

 

Pro lepší stravitelnost šťáva z citronu a ne jogurt s vápníkem, který zřejmě zpomaluje odbourávání kyseliny fytové při namáčení ..

 

Chcete-li tedy tip pro ještě lepší stravitelnost celozrnného pečiva a větší „lehkost“ po jeho konzumaci, zkuste i vy, co zrovna nemáte alergii na mléko, použít do těsta syrovátku, citronovou šťávu apod.

A pak těsto nechejte těch 12 hodin odpočívat. Lidé, kteří mají alergii na lepek, zřejmě musí použit maniuokovu (kasava) mouku nebo něco podobného a jedlou sodu…

(Těsto bylo svou konzistencí docela husté, určitě ne tak tekuté jako bývá běžné těsto na lívance z bílé mouky atd.)

kváskové špaldové těsto, vejce, keltská sůl jemná

 

těsto je docela husté, ani ho není málo ani hodně ...

Do kváskového těsta vmíchejte vaječné žloutky, sirup (mně stačí dosladit až po upečení třeba medem apod.), rozpuštěné máslo a sůl. V čisté míse ušlehejte vaječné bílky se špetkou soli. Vmíchejte do těsta. Vařte na horkém, dobře naolejovaném vaflovači. Podávejte s rozpuštěným máslem a javorovém sirupem nebo čirokovým sirupem, surovým medem, bobulovým ovocem (zavřeninou), meruňkovou pomazánku nebo oslazeným tvarohem.

Dopékat v troubě?

V knize se píše, že pokud chceme mít vafle z kváskového těsta křupavější, mohou se pak dopéci v troubě. Vlastně pokud bychom je chtěli připravit na oplatkovou párty tak, aby nejedla vždy jen jedna osoba, která je na řadě, nebo která „číhá“ blízko kuchyně (a tvrdí, že kvůli nim se ještě musí zdržovat doma a nemůže jít pracovat ven), tak je dobré si jich nadělat dopředu více a v troubě je jen najednou ohřát, případně bych je na chvíli dala do topinkovače. Ty moje vafle ale byly dostatečně propečené i uvnitř, takže žádné dopékání v troubě vážně nepotřebovaly. Snad by se mohly v troubě jen ohřát, pokud by vychladly a dočkaly se příchodu někoho, kdo neměl to štěstí být osobně při jejich výrobě doma.

 

Vaflovač z litiny? Moje zkušenost.

 

Jak dvě “činely”, obě strany rovnocenné ...

 

Nepořizovala jsem si starý litinový vaflovač z obchodu se starožitnostmi, neboť bych s nim mohla mít více práce s restaurováním a nepouštěním, často navíc má příliš dlouhou rukojeť. Dá se pořídit zcela nový, já si ho před časem pořídila nový z Amazonu za cca 1 100 Kč (amazon.de bbq toro de).

Nejprve jsem udělala test. Díky výsledku (oplatky v neúplném tvaru a trošku připálené ...) a přizpůsobila si množství těsta, teplotu a čas pečení. Teplotu jsem hlídala, aby byla okolo 170180 °C a na minutce si hlídala, abych „železa“ otočila po 4 minutách. Celková doba pečení čtvera oplatek je okolo 8 minut. (4ks o velikosti 8,5cm x 7 cm). Je na to potřeba samozřejmě dobrých ochranných rukavic. Nesmím dávat ani příliš málo těsta, ani moc, aby nevyteklo. Hlídala jsem si lejzrovým digitálním teploměrem, aby teplota nebyla ani moc nízká, ale aby ani teplotu 180 °C nepřekročila. Doprostřed „křížku“ litinového vaflovače jsem před dalším smažením kápla olivový olej (jen trošičku), nebo štětcem mázla přepuštěným máslem, není třeba moc tuku! Obě strany (obě železa) jsem si zvlášť nahřála na dvou hořácích, ale po nalití těsta jsem toto těsto ihned horkým víkem přikryla a po 4 minutách železa celé otočila. Poklice se stává dnem a dno poklicí.

Vypadá to nadějně, těsto se nepřilepuje, vafle se snadno vyloupnou

 

Speciálně na (litinovém) vaflovači (alias oplatkovači) mě osobně fascinuje ta důmyslnost předků (již z dob starého Říma), kteří litinovým kostičkovým reliéfem uvnitř vaflovače zvýšili výměru povrchu, s nimž je těsto v kontaktu, tudíž se lépe prohřeje, lépe tepelně upraví a celkově je více křupavější a chutnější. Litina dobře vodí teplo, takže se takové teplo dobře využívá a vafli tepelně upravuje i poklice, případně dno, které se na 4 minuty poklicí stalo. A nemusí se jen jednat jen o sladké vafle, ale třeba i o slané potraviny, jako je vajíčková omeleta či bramborák, na jehož přípravu lze také vaflovač využít.

Do křížku mezi 4 přihrádky kápneme trochu tuku a zahříváme
Vaflovač

 

Ještě pár slov obecně k litinovému nádobí a jiným materiálům (povrchům)

 

Už jsem o něm psala třeba v receptu na žitný kváskový chléb. Používám ho i na přípravu tradičních vaflí neboli oplatek. Péče o je jednoduchá, ale je třeba jí dodržovat. To znamená nikdy nepoužívat prostředek na nádobí typu jar apod., ale jen horkou vodu a obyčejnou kuchyňskou sůl, houbičku či kartáč (ne drátěnku). Dosucha otřeme a potom doprostřed kápneme trochu oleje nebo sádla (jen trochu!) a zahříváme a hadříkem rozmazáváme do všech koutů. Při nákupu nového nádobí, je lepší dát takové nádobí pořádně zahřát do trouby (dle návodu u výrobku), aby se tuk do litiny „napustil“. Nejenže pak taková pánvička lívanec nepřipaluje, ale úplně po ní klouže. Po usmažení vaflí je vaflovač tak hezky čistý a hladký, že ho nemusím ani čistit, nechávám jen masný hladný film.

Jiné nádobí, u kterého je uvedeno „nepřilnavý povrch“, zřejmě obsahuje teflon a oproti litině omezenější životnost a problém je údajně v tom, že teflon (polytetrafluorethylen neboli PTFE) se stává škodlivým polymerem, když se přehřívá (nad 260°C) nebo když už vznikne v povrchu prasklina. Neznamená to, že je třeba být paranoidní ohledně teflonu, ale na místě je zřejmě obezřetnost, zejména pokud jde o dlouhodobé užívání, případně je třeba to promyslet, co si do vybavení domácnosti pořídit. Litinový vaflovač se dá pořídit od cca 1000 kč do 4900 kč, bývá kulatý či hranatý a lze ho použít i na sporák na dřevo.

 

Další alternativou k teflonu je keramika, mám za to, že výbornou volbou je povrch Duraceramic. Nabízí ho  obchod kitchenetteshop.cz.

Literární vložka

Tak šla práca veĺmi od ruky. Oblátky sa darili. Učiteľ mnoho popočúval, ako ťažko je piecť oblátky. Dnešný zdarný začiatok ho prekvapil veľmi príjemne.

Oj, vodové, tie idú; čo by nešli!“ odpovedal Jano. „Vodová sa tak ľahko nepripáli. Ale cukrové — keď človek neutrafí proporciu — oblátka za oblátkou ide navnivoč.“

A koľko ich potrebujeme?“ pýtal sa učiteľ.

Vodových do dvadsať — sto a cukrových okolo tisíc!“

Málo nie. Okolo sto dvadsať domov po pätnásť vodových a okolo päť cukrových. Ale cukrové sa veľmi krušia, preto ich toľko vyjde. Tá keď vychladne, aby sa jej netýkal: hneď sa láme a puká! Ej, to sú mľandravé — a tých bude treba moc — pošlú i do mesta i do Zeman-Lehoty.“

A komu do mesta?“

Nuž po známosti: tam je pán fyzikus, pán inšpektor, pán kontrolór a pán — nuž hodne pánov je tam. Všetko sú naučení na naše oblátky

           Ukázka je z povídky slovenského spisovatele Martina Kukučína (vlastním jménem MUDr. Matej Bencúr) Vianočné oblátky (1889)

 

 

- na litinovém vaflovači (oplatkovači)

špaldové oplatky

Vyživující tradice si ničeho neodpírají a nic z jídelníčku nevylučují, naopak si potrpí na dobré jídlo z kvalitních základních potravin, které se doma v kuchyni správně zpracují. Pro dnešní recept jsem našla inspiraci v kuchařce Vyživující tradice. Kuchařka, která je výzvou pro politicky korektní výživu a diktátory ve stravování (str. 480). Jde o využití kváskového těsta z celozrnné mouky. Já jsem vafle navíc dělala a dělám na litinovém vaflovači.

Máslo, skořice, sušená třtinová šťáva ...

 

Recept

Vafle

pro 6 osob

2,5 šálku čerstvé namleté špaldové, kamutové nebo celozrnné pšeničné mouky

2 šálky podmáslí, kefíru nebo jogurtu

2 vaječné žloutky, lehce rozkvedlané

2–4 polévkové lžíce javorového sirupu

2 polévkové lžíce rozpuštěného másla

4 vaječné bílky

1 čajová lžička mořské soli

Namáčejte mouku v podmáslí, kefíru či jogurtu na teplém místě 1224 hodin pod přikrytou utěrkou, kterou je vhodné posprejovat vodou, aby těsto na povrchu nevysychalo. (Ti, kdo mají alergii na mléko, mohou použít 2 šálky filtrované vody +2 lžíce syrovátky, citronové šťávy nebo octa místo nezředěného podmáslí, kefíru či jogurtu.). Nejde jen o alergii na mléko! Může to vědčit každému, kdo celkově nesnáší moc dobře celozrnné pečivo. Když se údajně do namáčení přidá médium s vápníkem, tedy jogurt či podmáslí, vápník v nich může bránit snadnému odstraňování kyseliny fytové. Chcete-li tedy tip pro ještě lepší stravitelnost celozrnného pečiva a větší „lehkost“ po jeho konzumaci, zkuste i vy, co zrovna nemáte alergii na mléko, použít do těsta syrovátku, citronovou šťávu apod. A pak těsto nechejte těch 12 hodin odpočívat. Lidé, kteří mají alergii na lepek, zřejmě musí použit maniuokovu (kasava) mouku nebo něco podobného a jedlou sodu…

(Těsto bylo svou konzistencí docela husté, určitě ne tak tekuté jako bývá běžné těsto na lívance z bílé mouky atd.)

kváskové špaldové těsto, vejce, keltská sůl jemná

 

těsto je docela husté, ani ho není málo ani hodně ...

Do kváskového těsta vmíchejte vaječné žloutky, sirup (mně stačí dosladit až po upečení třeba medem apod.), rozpuštěné máslo a sůl. V čisté míse ušlehejte vaječné bílky se špetkou soli. Vmíchejte do těsta. Vařte na horkém, dobře naolejovaném vaflovači. Podávejte s rozpuštěným máslem a javorovém sirupem nebo čirokovým sirupem, surovým medem, bobulovým ovocem (zavřeninou), meruňkovou pomazánku nebo oslazeným tvarohem.

Dopékat v troubě?

V knize se píše, že pokud chceme mít vafle z kváskového těsta křupavější, mohou se pak dopéci v troubě. Vlastně pokud bychom je chtěli připravit na oplatkovou párty tak, aby nejedla vždy jen jedna osoba, která je na řadě, nebo která „číhá“ blízko kuchyně (a tvrdí, že kvůli nim se ještě musí zdržovat doma a nemůže jít pracovat ven), tak je dobré si jich nadělat dopředu více a v troubě je jen najednou ohřát, případně bych je na chvíli dala do topinkovače. Ty moje vafle ale byly dostatečně propečené i uvnitř, takže žádné dopékání v troubě vážně nepotřebovaly. Snad by se mohly v troubě jen ohřát, pokud by vychladly a dočkaly se příchodu někoho, kdo neměl to štěstí být osobně při jejich výrobě doma.

 

Vaflovač z litiny? Moje zkušenost.

 

Jak dvě “činely”, obě strany rovnocenné ...

 

Nepořizovala jsem si starý litinový vaflovač z obchodu se starožitnostmi, neboť bych s nim mohla mít více práce s restaurováním a nepouštěním, často navíc má příliš dlouhou rukojeť. Dá se pořídit zcela nový, já si ho před časem pořídila nový z Amazonu za cca 1 100 Kč (amazon.de bbq toro de).

Nejprve jsem udělala test. Díky výsledku (oplatky v neúplném tvaru a trošku připálené ...) a přizpůsobila si množství těsta, teplotu a čas pečení. Teplotu jsem hlídala, aby byla okolo 170180 °C a na minutce si hlídala, abych „železa“ otočila po 4 minutách. Celková doba pečení čtvera oplatek je okolo 8 minut. (4ks o velikosti 8,5cm x 7 cm). Je na to potřeba samozřejmě dobrých ochranných rukavic. Nesmím dávat ani příliš málo těsta, ani moc, aby nevyteklo. Hlídala jsem si lejzrovým digitálním teploměrem, aby teplota nebyla ani moc nízká, ale aby ani teplotu 180 °C nepřekročila. Doprostřed „křížku“ litinového vaflovače jsem před dalším smažením kápla olivový olej (jen trošičku), nebo štětcem mázla přepuštěným máslem, není třeba moc tuku! Obě strany (obě železa) jsem si zvlášť nahřála na dvou hořácích, ale po nalití těsta jsem toto těsto ihned horkým víkem přikryla a po 4 minutách železa celé otočila. Poklice se stává dnem a dno poklicí.

Vypadá to nadějně, těsto se nepřilepuje, vafle se snadno vyloupnou

 

Speciálně na (litinovém) vaflovači (alias oplatkovači) mě osobně fascinuje ta důmyslnost předků (již z dob starého Říma), kteří litinovým kostičkovým reliéfem uvnitř vaflovače zvýšili výměru povrchu, s nimž je těsto v kontaktu, tudíž se lépe prohřeje, lépe tepelně upraví a celkově je více křupavější a chutnější. Litina dobře vodí teplo, takže se takové teplo dobře využívá a vafli tepelně upravuje i poklice, případně dno, které se na 4 minuty poklicí stalo. A nemusí se jen jednat jen o sladké vafle, ale třeba i o slané potraviny, jako je vajíčková omeleta či bramborák, na jehož přípravu lze také vaflovač využít.

Do křížku mezi 4 přihrádky kápneme trochu tuku a zahříváme
Vaflovač

 

Ještě pár slov obecně k litinovému nádobí

Už jsem o něm psala třeba v receptu na žitný kváskový chléb. Používám ho i na přípravu tradičních vaflí neboli oplatek. Péče o je jednoduchá, ale je třeba jí dodržovat. To znamená nikdy nepoužívat prostředek na nádobí typu jar apod., ale jen horkou vodu a obyčejnou kuchyňskou sůl, houbičku či kartáč (ne drátěnku). Dosucha otřeme a potom doprostřed kápneme trochu oleje nebo sádla (jen trochu!) a zahříváme a hadříkem rozmazáváme do všech koutů. Při nákupu nového nádobí, je lepší dát takové nádobí pořádně zahřát do trouby (dle návodu u výrobku), aby se tuk do litiny „napustil“. Nejenže pak taková pánvička lívanec nepřipaluje, ale úplně po ní klouže. Po usmažení vaflí je vaflovač tak hezky čistý a hladký, že ho nemusím ani čistit, nechávám jen masný hladný film.

Jiné nádobí, u kterého je uvedeno „nepřilnavý povrch“, zřejmě obsahuje teflon a oproti litině omezenější životnost a problém je údajně v tom, že teflon (polytetrafluorethylen neboli PTFE) se stává škodlivým polymerem, když se přehřívá (nad 260°C) nebo když už vznikne v povrchu prasklina. Neznamená to, že je třeba být paranoidní ohledně teflonu, ale na místě je zřejmě obezřetnost, zejména pokud jde o dlouhodobé užívání, případně je třeba to promyslet, co si do vybavení domácnosti pořídit. Litinový vaflovač se dá pořídit od cca 1000 kč do 4900 kč, bývá kulatý či hranatý a lze ho použít i na sporák na dřevo.

 

Literární vložka

Tak šla práca veĺmi od ruky. Oblátky sa darili. Učiteľ mnoho popočúval, ako ťažko je piecť oblátky. Dnešný zdarný začiatok ho prekvapil veľmi príjemne.

Oj, vodové, tie idú; čo by nešli!“ odpovedal Jano. „Vodová sa tak ľahko nepripáli. Ale cukrové — keď človek neutrafí proporciu — oblátka za oblátkou ide navnivoč.“

A koľko ich potrebujeme?“ pýtal sa učiteľ.

Vodových do dvadsať — sto a cukrových okolo tisíc!“

Málo nie. Okolo sto dvadsať domov po pätnásť vodových a okolo päť cukrových. Ale cukrové sa veľmi krušia, preto ich toľko vyjde. Tá keď vychladne, aby sa jej netýkal: hneď sa láme a puká! Ej, to sú mľandravé — a tých bude treba moc — pošlú i do mesta i do Zeman-Lehoty.“

A komu do mesta?“

Nuž po známosti: tam je pán fyzikus, pán inšpektor, pán kontrolór a pán — nuž hodne pánov je tam. Všetko sú naučení na naše oblátky

           Ukázka je z povídky slovenského spisovatele Martina Kukučína (vlastním jménem MUDr. Matej Bencúr) Vianočné oblátky (1889)

 

 

style="line-height: 100%; margin-bottom: 0in">- z celozrnného špaldového kváskového těsta

 

- na litinovém vaflovači (oplatkovači)

 

Caption

 

Vyživující tradice si ničeho neodpírají a nic z jídelníčku nevylučují, naopak si potrpí na dobré jídlo z kvalitních základních potravin, které se doma v kuchyni správně zpracují. Pro dnešní recept jsem našla inspiraci v kuchařce Vyživující tradice. Kuchařka, která je výzvou pro politicky korektní výživu a diktátory ve stravování (str. 480). Jde o využití kváskového těsta z celozrnné mouky. Já jsem vafle navíc dělala a dělám na litinovém vaflovači.

Caption

Recept

Vafle

pro 6 osob

2,5 šálku čerstvé namleté špaldové, kamutové nebo celozrnné pšeničné mouky

2 šálky podmáslí, kefíru nebo jogurtu

2 vaječné žloutky, lehce rozkvedlané

2–4 polévkové lžíce javorového sirupu

2 polévkové lžíce rozpuštěného másla

4 vaječné bílky

1 čajová lžička mořské soli

Namáčejte mouku v podmáslí, kefíru či jogurtu na teplém místě 1224 hodin pod přikrytou utěrkou, kterou je vhodné posprejovat vodou, aby těsto na povrchu nevysychalo. (Ti, kdo mají alergii na mléko, mohou použít 2 šálky filtrované vody +2 lžíce syrovátky, citronové šťávy nebo octa místo nezředěného podmáslí, kefíru či jogurtu.). Nejde jen o alergii na mléko! Může to vědčit každému, kdo celkově nesnáší moc dobře celozrnné pečivo. Když se údajně do namáčení přidá médium s vápníkem, tedy jogurt či podmáslí, vápník v nich může bránit snadnému odstraňování kyseliny fytové. Chcete-li tedy tip pro ještě lepší stravitelnost celozrnného pečiva a větší „lehkost“ po jeho konzumaci, zkuste i vy, co zrovna nemáte alergii na mléko, použít do těsta syrovátku, citronovou šťávu apod. A pak těsto nechejte těch 12 hodin odpočívat. Lidé, kteří mají alergii na lepek, zřejmě musí použit maniuokovu (kasava) mouku nebo něco podobného a jedlou sodu…

(Těsto bylo svou konzistencí docela husté, určitě ne tak tekuté jako bývá běžné těsto na lívance z bílé mouky atd.)

Caption

 

Caption

Do kváskového těsta vmíchejte vaječné žloutky, sirup (mně stačí dosladit až po upečení třeba medem apod.), rozpuštěné máslo a sůl. V čisté míse ušlehejte vaječné bílky se špetkou soli. Vmíchejte do těsta. Vařte na horkém, dobře naolejovaném vaflovači. Podávejte s rozpuštěným máslem a javorovém sirupem nebo čirokovým sirupem, surovým medem, bobulovým ovocem (zavřeninou), meruňkovou pomazánku nebo oslazeným tvarohem.

Dopékat v troubě?

V knize se píše, že pokud chceme mít vafle z kváskového těsta křupavější, mohou se pak dopéci v troubě. Vlastně pokud bychom je chtěli připravit na oplatkovou párty tak, aby nejedla vždy jen jedna osoba, která je na řadě, nebo která „číhá“ blízko kuchyně (a tvrdí, že kvůli nim se ještě musí zdržovat doma a nemůže jít pracovat ven), tak je dobré si jich nadělat dopředu více a v troubě je jen najednou ohřát, případně bych je na chvíli dala do topinkovače. Ty moje vafle ale byly dostatečně propečené i uvnitř, takže žádné dopékání v troubě vážně nepotřebovaly. Snad by se mohly v troubě jen ohřát, pokud by vychladly a dočkaly se příchodu někoho, kdo neměl to štěstí být osobně při jejich výrobě doma.

Vaflovač z litiny? Moje zkušenost.

Caption

Nepořizovala jsem si starý litinový vaflovač z obchodu se starožitnostmi, neboť bych s nim mohla mít více práce s restaurováním a nepouštěním, často navíc má příliš dlouhou rukojeť. Dá se pořídit zcela nový, já si ho před časem pořídila nový z Amazonu za cca 1 100 Kč (amazon.de bbq toro de).

Nejprve jsem udělala test. Díky výsledku (oplatky v neúplném tvaru a trošku připálené ...) a přizpůsobila si množství těsta, teplotu a čas pečení. Teplotu jsem hlídala, aby byla okolo 170180 °C a na minutce si hlídala, abych „železa“ otočila po 4 minutách. Celková doba pečení čtvera oplatek je okolo 8 minut. (4ks o velikosti 8,5cm x 7 cm). Je na to potřeba samozřejmě dobrých ochranných rukavic. Nesmím dávat ani příliš málo těsta, ani moc, aby nevyteklo. Hlídala jsem si lejzrovým digitálním teploměrem, aby teplota nebyla ani moc nízká, ale aby ani teplotu 180 °C nepřekročila. Doprostřed „křížku“ litinového vaflovače jsem před dalším smažením kápla olivový olej (jen trošičku), nebo štětcem mázla přepuštěným máslem, není třeba moc tuku! Obě strany (obě železa) jsem si zvlášť nahřála na dvou hořácích, ale po nalití těsta jsem toto těsto ihned horkým víkem přikryla a po 4 minutách železa celé otočila. Poklice se stává dnem a dno poklicí.

Těsto se nepřilepuje, vafle se snadno vyloupnou

Speciálně na (litinovém) vaflovači (alias oplatkovači) mě osobně fascinuje ta důmyslnost předků (již z dob starého Říma), kteří litinovým kostičkovým reliéfem uvnitř vaflovače zvýšili výměru povrchu, s nimž je těsto v kontaktu, tudíž se lépe prohřeje, lépe tepelně upraví a celkově je více křupavější a chutnější. Litina dobře vodí teplo, takže se takové teplo dobře využívá a vafli tepelně upravuje i poklice, případně dno, které se na 4 minuty poklicí stalo. A nemusí se jen jednat jen o sladké vafle, ale třeba i o slané potraviny, jako je vajíčková omeleta či bramborák, na jehož přípravu lze také vaflovač využít.

do křížku mezi 4 přihrádky kápneme trochu tuku a zahříváme
Caption
Caption

Ještě pár slov obecně k litinovému nádobí

Už jsem o něm psala třeba v receptu na žitný kváskový chléb. Používám ho i na přípravu tradičních vaflí neboli oplatek. Péče o je jednoduchá, ale je třeba jí dodržovat. To znamená nikdy nepoužívat prostředek na nádobí typu jar apod., ale jen horkou vodu a obyčejnou kuchyňskou sůl, houbičku či kartáč (ne drátěnku). Dosucha otřeme a potom doprostřed kápneme trochu oleje nebo sádla (jen trochu!) a zahříváme a hadříkem rozmazáváme do všech koutů. Při nákupu nového nádobí, je lepší dát takové nádobí pořádně zahřát do trouby (dle návodu u výrobku), aby se tuk do litiny „napustil“. Nejenže pak taková pánvička lívanec nepřipaluje, ale úplně po ní klouže. Po usmažení vaflí je vaflovač tak hezky čistý a hladký, že ho nemusím ani čistit, nechávám jen masný hladný film.

Jiné nádobí, u kterého je uvedeno „nepřilnavý povrch“, zřejmě obsahuje teflon a oproti litině omezenější životnost a problém je údajně v tom, že teflon (polytetrafluorethylen neboli PTFE) se stává škodlivým polymerem, když se přehřívá (nad 260°C) nebo když už vznikne v povrchu prasklina. Neznamená to, že je třeba být paranoidní ohledně teflonu, ale na místě je zřejmě obezřetnost, zejména pokud jde o dlouhodobé užívání, případně je třeba to promyslet, co si do vybavení domácnosti pořídit. Litinový vaflovač se dá pořídit od cca 1000 kč do 4900 kč, bývá kulatý či hranatý a lze ho použít i na sporák na dřevo.

Literární vložka

Tak šla práca veĺmi od ruky. Oblátky sa darili. Učiteľ mnoho popočúval, ako ťažko je piecť oblátky. Dnešný zdarný začiatok ho prekvapil veľmi príjemne.

Oj, vodové, tie idú; čo by nešli!“ odpovedal Jano. „Vodová sa tak ľahko nepripáli. Ale cukrové — keď človek neutrafí proporciu — oblátka za oblátkou ide navnivoč.“

A koľko ich potrebujeme?“ pýtal sa učiteľ.

Vodových do dvadsať — sto a cukrových okolo tisíc!“

Málo nie. Okolo sto dvadsať domov po pätnásť vodových a okolo päť cukrových. Ale cukrové sa veľmi krušia, preto ich toľko vyjde. Tá keď vychladne, aby sa jej netýkal: hneď sa láme a puká! Ej, to sú mľandravé — a tých bude treba moc — pošlú i do mesta i do Zeman-Lehoty.“

A komu do mesta?“

Nuž po známosti: tam je pán fyzikus, pán inšpektor, pán kontrolór a pán — nuž hodne pánov je tam. Všetko sú naučení na naše oblátky ...

Ukázka je z povídky slovenského spisovatele Martina Kukučína (vlastním jménem MUDr. Matej Bencúr) Vianočné oblátky (1889)

Náš kocourek se švédským “feel-good” románem roku 2022

 

A náš kocourek dělání vafli zaspal ...