Zde již od roku 2006 nabízíme kvalitní rakouské kosy značky Schroeckenfux, model FUX, dále kosiště rakouského typu, výběrové babky a kladívka od německého výrobce, rakouské srpy, kožené toulce od českého sedláře a další potřeby pro sekáče. Kosa byla v minulosti nepostradatelným nástrojem pro živobytí a i nadále nachází uplatnění u zahradníků a chalupářů, neboť může být mimořádně efektivním nástrojem, který se pojí s aktivním odpočinkem. Vážíme si také tradičních a po staletí osvědčených potravin, které výhradně výsledkem práce hospodáře používajícího i kosu. S tím souvisí i druhá kategorie v eshopu.
Od roku 2015 vydáváme překladovou literaturu, kterou tiskneme a produkujeme ve vlastní rodinné tiskářské dílně. Tituly z edice Vyživující tradice vycházejí z výzkumů legendárního kanadského zubaře a cestovatele dr. Westona A. Pricea (1870-1948), který si v různých koutech světa vyhledal zdravé domorodé populace, aby zjistil, jaké konkrétní stravovací principy je zdravými udělaly.
V této kategorii, která navazuje na poznatky z knih z našeho nakladatelství nabízíme také 2 typy doplňků stravy, a to olej z fermentovaných tresčích jater značky Blue Ice a tzv. keltskou sůl.
Tato nerafinovaná nečištěná mořská sůl z bretaňské Guerandai má mezi gurmány a lidmi, kteří dbají na zdravou výživu, tu nejlepší pověst a je známá pod romantickým obchodním názvem "Keltská mořská sůl" (Celtic Sea Salt). Nic se do ní nepřidává, nic se z ní nevyjímá. Máme ji mokrou hrubou a jemnou suchou.
Z nutričního hlediska není mezi uvedenými solemi žádný rozdíl. Obě formy soli jsou stejně nerafinované, neprané, nic se do nich nepřidávalo ani z nich neubíralo, přišly záměrně do kontaktu s jílem, když se čekalo, až z mořské vody ve speciálních přihrádkách na kraji pobřeží vykrystalizují. Jejich slanost je asi o 20 % nižší než u běžné kuchyňské soli, ale je chutnější ona i jídlo s ní vařené. Jediný rozdíl může být v tom, k jakému účelu sůl potřebujete - hrubá sůl není sypká (je tedy vhodná k vaření), jemná je sypká (vhodná je proto k dosolování). Ta hrubá sůl zůstává lehce vlhká od mořské vody (nevysušují ji), ta druhá sůl je tatáž sůl, jen byla vysušena a namleta na jemnější krystaly, aby se s ní dalo dosolovat. Zatímco ta hrubá je vhodná na vaření polévek a vývarů a masa v solné krustě, ta druhá je vhodnější na dosolování – tím, že je suchá a jemná, zkrátka je sypká, s citem a rovnoměrně jí lze cokoliv dosolit. Ta hrubá je jednak pro tento účel nevhodná, jednak je moc hrubá (velké krystaly), jednak je vlhká, více velkých zrn se slepí k sobě, takže byste měl/a nerovnoměrně dosolený chléb – místy hrudky několika zrn soli, jinde méně.
Občas se stává, že po vylidnění vesnice v ní zůstanou už jen důchodci a ti, kterým patrně nezbylo, než na venkově setrvávat. Nevydali se ani nikdy na vandr do světa, aby měli srovnání a pochopili, co jim v životě scházelo, co by mohli dělat jinak, a naopak, co jim mohou ostatní závidět, za co mohou být vděční. My jsme se naopak na vesnici dobrovolně přistěhovali s poměrně přesnou představou toho, proč tak činíme. Je nám i tak jasné, že důležitá je ona cesta životem s nějakou vizí, ne pouze nějaký cíl. Jsme obyčejní lidé, kteří tedy trvale bydlí na venkově, v malé vesničce Mladočov ve východních Čechách nedaleko Litomyšle. Už nikdo nedohledá, kdy přesně byl malý statek, který jsme zde v roce 2009 zakoupili, vybudován, nejstarší zmínka v gruntovních knihách pochází z poloviny 16. století. Nikdo ani neví, kdy byl založen Mladočov. Ví se jen, že patřil nejprve rytíři Toulovcovi a poté městu Litomyšl. Ve skutečnosti si myslíme, že pokud má člověk nějaké hospodářství, louky a zahradu, neměl by se cítit chudý, neboť půda i v pohádkách představuje skutečné trvalé bohatství, které přináší hojnost. Úplným luxusem je možnost být obklopen přírodou, vlastní rukou zasázenými stromy a keři a zdravě uzemněn dennodenní realitou a přirozeně plynoucím časem.
Věra (*1975) pochází z Kopřivnice, města sice věhlasně průmyslového (Tatra), avšak kdo někdy navštívil toto město, zjistil, že je obklopené ze tří stran kopci a lesy (Beskydy). Pravidelně v dětství jezdívala za babičkami na pár kilometrů vzdálený venkov na polosamoty, kde místo počítačů nacházela potěšení na zahradě, v lese či u rybníka, na procházkách s pejskem nebo s knížkou či hledáním pokladů na staré půdě. Vystudovala gymnásium v Příboře, ačkoliv měla původně představu, že bude zahradnicí v arboretu, a Filosofickou fakultu v Olomouci. Zajímavou životní zkušeností byl pro ní 2letý studijní pobyt v Japonsku v Tokiu, jelikož kromě anglické filologie plné gramatiky a literatury britské a americké studovala i filologii japonskou (mimo jiné plnou znaků). Z těch časů jí zůstala záliba v knihách, takže se ráda pobaví o všem.
Ačkoliv krátce působila jako tlumočnice z japonštiny a dokonce i přeložila nějaké texty (pro starší děti třeba vyšla knížka Rennjo), táhlo ji to k nějaké smysluplné zdravé aktivitě, která by přesahovala její osobní potřeby, ale zohledňovala i péči o přírodu a společnost. Příležitost se naskytla. V roce 2002 se totiž potkala v Olomouci s Neilem a trochu vyrušovala na jedné jinak velmi ušlechtilé přednášce, protože spolužákovi poslala lísteček, že je zvědavá, jak to dopadne, ale že asi bude chodit s Neilem. Stará se nyní jako sekretářka o provoz e-shopu, o zahradu, květiny, o to, co bude k obědu, zda si jejich dvě děti umyly ruce a splnily úkoly. A věří i přes svou úzkost, že nakonec všechno bude v pořádku a že na všem lze nalézt něco dobrého. A pokud to není v pořádku, tak to ještě není konec, protože práce ještě neskončila a případně skončí, až přeplujeme moře a přetrpíme hoře, s čímž není třeba bojovat. A také věří, že když se dvěma starším bratrům nepovedlo něčeho dosáhnout (zabít draka), protože to prostě „nejde”, tak se najde někdo se srdcem (třeba nejmladší Honza), který dokáže, že to třeba jde.
A to už jsme však v jiném kraji – žil byl za kanálem na Britských ostrovech v části zvané Anglie ve městě Potters Bar kousek na sever od Londýna hošík jen o půl roku starší než Věra jménem Neil [nýl]. Měl a má ještě bratra, jednovaječné dvojče, ale pokud byste ho někdy potkali, pozor, nemusí to být Neil. I v zimě chodívali do školy jako děti v kraťasech. Měl rád svou babičku Mabel, jejíž dům voněl po levanduli, a dědečka Cyrila, kliďase, který byl šikovný kutil a dožil se 94 let a ještě v 80 letech se proletěl ve vzduchovém balónu. Jeho klidem neotřáslo ani dětství s bitvou o Velkou Británii či pád na 90letá kolena do malého zahradního rybníčka. Neil má respekt k počítačům a všemu, co svedou a tento zájem ho dovedl ke studiu IT na Universitě Hartfordshire. Asi pět let pracoval pro různé firmy i jako bankovní konzultant. Vždycky rád zkouší nové věci – totiž třeba hrát na saxofon nebo meditaci vipassana. Osud ho pak jednoho dne zavál až do Olomouce, kde se na narozeninovém večírku jiného Angličana seznámil s Věrou. Věra si jen zívla nudou, neboť intuice ji řekla: „S tím si užiješ a budeš ještě nejméně 50 let. Podle Věry je starostlivý, upřímný a laskavý, třebaže někdy – pokud si to druzí mylně interpretují – vypadá jako nedružný morous. V současné době je hospodářem, co se musel naučit od úplné nuly chovat skot, jezdit se Zetorem 3011, strouhat kopyta, naklepávat kosu, chytat uteklého býka a seškrabovat štětiny z opařeného prasete a vůbec se řádně integrovat do české společnost. Na ní se mu od začátku nejvíce líbilo to, že tu mají lidé dvoukoláky a že, co si neudělají, to nemají.
O vystěhování se zpátky do Anglie neuvažuje, protože není, kam by tam ustájil krávu Bohušku. Dokonce má někdy noční můry, že jeho krávy na zahradě maminky Hilary v Anglii jí už sežraly všechnu trávu a kytky a už nemají, na čem se pást. Neví ani, kde by tam sehnal tak dobré mléko se smetanou. Musel by se zeptat královny. Už její matka (†101) prý fandila syrovému mléku, které pila každé ráno. Pocházelo od krav plemene Ayrshire z královského stáda ve Windsoru.
Náš internetový obchod jsme otevřeli v roce 2006. Zákazníci z České republiky, Slovenska, Polska i jiných evropských zemí, si postupně do našeho eshopu našli cestu a od té doby si kupují nejen kvalitní pravé rakouské kosy značky Schroeckenfux, ale i kosiště štýrského typu, potřeby k naklepávání německé výroby (Picard) a ostatní nepostradatelnou kvalitní výbavu ke kosení. Ke všemu, co prodáváme, máme osobně co říci, protože to obvykle máme sami vyzkoušeno.
Abychom posílili sekáčský potenciál našich zákazníků, vedeme i zábavné kurzy. Od samého začátku jsme si byli totiž vědomi, že žádný, ani sebekvalitnější ruční nástroj není sám o sobě zázračný a že při kosení jde současně o souhru všech aspektů kosy, kterých si má být sekáč vědom. Jde tedy vždy o určité vědomé návyky sekáče, které nám teprve v celku dávají onen moment, kdy můžeme říci: „Ano, kosa z eshopu Kosimesnadno.cz teď skutečně seče snadno".
S kosou úzce souvisí tráva. A s obyčejnou trávou, jak jsme zjistili, souvisí zdraví – nás, zvířat i půdy. V obyčejné zelené trávě leží klíč ke zdraví. Naši předkové neměli naftu a traktory na pěstování obilí a luštěnin pro krmiva, měli ale kosy či srpy. Tráva a seno bylo tedy tradičním osvědčeným krmivem zvířat. Sice se na trávě my lidé nemůžeme přímo pást, ale živočišné potraviny od zvířat, které se na ní pást mohou, a to i v nehostinných oblastech nepříznivých pro zemědělství, jsou pak mimořádně bohaté na živočišné formy v tucích rozpustných vitamínů (A, D, K2 MK-4 apod.). V této souvislosti od roku 2015 vydáváme překladovou literaturu, kterou tiskneme a produkujeme ve vlastní rodinné tiskářské dílně. Tituly z edice Vyživující tradice vycházejí z výzkumů legendárního kanadského zubaře a cestovatele dr. Westona A. Pricea (1870-1948), který si v různých koutech světa vyhledal zdravé domorodé populace, aby zjistil, jaké konkrétní stravovací principy je zdravými udělaly.
Přejeme Vám mnoho zdaru s kosou a skálopevné zdraví!
Věra a Neil Dudmanovi
Náš internetový obchod jsme otevřeli v roce 2006. Zákazníci z České republiky, Slovenska, Polska i jiných evropských zemí, si postupně do našeho eshopu našli cestu a od té doby si kupují nejen kvalitní pravé rakouské kosy značky Schroeckenfux, ale i kosiště štýrského typu, potřeby k naklepávání německé výroby (Picard) a ostatní nepostradatelnou kvalitní výbavu ke kosení. Ke všemu, co prodáváme, máme osobně co říci, protože to obvykle máme sami vyzkoušeno.
Abychom posílili sekáčský potenciál našich zákazníků, vedeme i zábavné kurzy. Od samého začátku jsme si byli totiž vědomi, že žádný, ani sebekvalitnější ruční nástroj není sám o sobě zázračný a že při kosení jde současně o souhru všech aspektů kosy, kterých si má být sekáč vědom. Jde tedy vždy o určité vědomé návyky sekáče, které nám teprve v celku dávají onen moment, kdy můžeme říci: „Ano, kosa z eshopu Kosimesnadno.cz teď skutečně seče snadno".
S kosou úzce souvisí tráva. A s obyčejnou trávou, jak jsme zjistili, souvisí zdraví – nás, zvířat i půdy. V obyčejné zelené trávě leží klíč ke zdraví. Naši předkové neměli naftu a traktory na pěstování obilí a luštěnin pro krmiva, měli ale kosy či srpy. Tráva a seno bylo tedy tradičním osvědčeným krmivem zvířat. Sice se na trávě my lidé nemůžeme přímo pást, ale živočišné potraviny od zvířat, které se na ní pást mohou, a to i v nehostinných oblastech nepříznivých pro zemědělství, jsou pak mimořádně bohaté na živočišné formy v tucích rozpustných vitamínů (A, D, K2 MK-4 apod.). V této souvislosti od roku 2015 vydáváme překladovou literaturu, kterou tiskneme a produkujeme ve vlastní rodinné tiskářské dílně. Tituly z edice Vyživující tradice vycházejí z výzkumů legendárního kanadského zubaře a cestovatele dr. Westona A. Pricea (1870-1948), který si v různých koutech světa vyhledal zdravé domorodé populace, aby zjistil, jaké konkrétní stravovací principy je zdravými udělaly.
Přejeme Vám mnoho zdaru s kosou a skálopevné zdraví!
Věra a Neil Dudmanovi
Doufáme, že kosa, kterou jednou uchopíte do svých rukou, bude při používání přesně taková, jakou by mohlo používat asi desetileté dítě, aniž by se při tom muselo nadměrně namáhat. Peter Vido vysvětluje svůj přístup ke zlepšování ergonomické efektivity ručního kosení. (Ergonomika: studium duševních a tělesných schopností člověka ve vztahu k náročnosti vykonávané práce, pozn. překl.) Výňatky z knihy Kosa musí tančit od Petera Vido, publikovaném v roce v roce 2001 jako dodatek ke Knize o kose (The Scythe book) od Davida Tresemera (1981) |
Věra začala psát v roce 2010 blog, který dokresluje zázemí tohoto eshopu i našeho života - naše malé rodinné hospodářství na starém statku ve východních Čechách u Litomyšle, kde se kromě zahradničení věnujeme chovu skotu a jiných domácích zvířat pouze pro potřebu rodiny. Blog ještě stále sídlí na dvou doménách, a to vyzivujicitradice.cz nebo zubeni.cz, ale nyní jsme si ho konečně přestěhovali a integrovali do našeho aktualizovaného obchodu kosimesnadno.cz. Jeho čtenáři se mohou vždy přesměrovat sem na KosimeSnadno.cz
To zubeni má skutečně co do činění se zuby (zubením
se) - kdo je má zdravé, může se vážně zubit. I ony mají co
dělat především s výživou, jak ostatně zjistil již kanadský
cestovatel, fotograf a zubař Weston A. Price (1870-1948),
jemuž blog také navždy vděčí za svůj vznik. A nejen blog.
Ovlivnil také paní Sally Fallon Morrelovou, která z jeho poznatků
vychází a je spoluautorkou knihy Vyživující tradice:
Kuchařka, který je výzvou pro politicky korektní výživu a
diktátory ve stravování, kterou jsme přeložili a
připravili k vydání v r. 2015. V rámci edice Vyživující tradice
jsme také připravili k vydání původní knihu zubaře Pricea z roku
1939, a to Výživa a fyzická degenerace. Třetím
svazkem, který je z pera antroposofického lékaře Thomase Cowana,
MD a Sally Fallon Morrelové, je pak kniha Vyživující
tradice: Kniha o miminkách a dětech a jak o ně pečovat.
Čtvrtým svazkem od stejných autorů, který je v přípravě , je pak
kniha Čtvero cest ke zdraví. Knihy od A po Z
připravujeme, tiskneme a vyrábíme a nabízíme v našem eshopu. O
těchto knihách, o vaření, o receptech, o našem životě na statku je
a bude tento blog.
Celá rodina se rádi scházíme denně u stolu, jsme vděční za dobré domácí jídlo na svých talířích. Je to tak prosté: Výživné a chutné tradiční jídlo nás drží při zdraví – díky němu lépe zvládáme činorodý život.
V průběhu let jsme udělali několik videí. Jako amatéři víme, že některá jsou povedenější než jiná. Našim záměrem bylo podělit se o to, jak to děláme my, co víme a známe. Snažili jsme se to vyjádřit srozumitelně. Některá mají české titulky, ale už jen koukáním se člověk hodně naučí. Věříme tedy, že jsou náležitě poučná, zajímavá a aspoň trochu zábavná. Videa se týkají sečení, naklepávání, vyživujcích tradic nebo jsou jen k pobavení.
Natáčet videa je vlastně zábava, je zábava je i editovat. Člověk se pořád i u toho učí novým věcem. Pokud ale sami máte nějaké své video, které podle Vás patří na tyto naše stránky, rádi je zde umístíme. Může se jednat jen o nějakou inspiraci. Rádi se na Vaše video podíváme my a stejně tak i ostatní návštěvníci těchto stránek.
Naše oblíbená videa jsou: Kosimesnadno 2009, Kurzy 2010 (hudba+fotky), Naklepávání zblízka, ale třeba i Sandokan či Mladočov, což je video, které jsme si sami natočili k dějinám vesnice, kde bydlíme.
Leave a Comment