Milí čtenáři,

srdečně zdravím všechny, kteří znáte moje stránky, z nichž občas čerpáte poznatky a inspiraci. Slepičím krokem se nám prodlužují dny, ale stále trvá čas zklidnění a pokoje. Doufám, že pokud jste se v myšlenkách ohlédli za uplynulých rokem, viděli jste jen to dobré a to zdánlivě zlé v jiném lepším světle. Mohli jsme si pustit pro radost na Vánoce Adeste fideles v podání Karla Gotta, i když už jeho duše není ve fyzickém těle. V souvislosti s ním si vzpomínám, jak před skoro dvaceti lety jsem se v zahraničí snažila sdělit na pódiu na jednom studentském setkání, z jaké země jsem. Z Asiatů to pochopil jen jeden Vietnamec, a to ještě i díky Gottovi: „Já vím, odkud jsi. Můj táta studoval v Ostravě a doma máme desku Karla Gotta.“

 

 

https://www.youtube.com/watch?v=raCP8XphKi8

Nadále se snažím skloubit práci z domu, malé rodinné hospodaření, děti a domácnost, v létě zeleň okolo statku, sledovat z povzdáli vývoj ve společnosti, příčiny jevů a příčiny příčin a důsledky důsledků. Možná jste zaznamenali, že vyšla kniha v mém překladu Příručka kosení a také české vydání Revoluce jednoho stébla trávy...Po výše zmíněných dvou knihách momentálně „cestuju“ se zubařem Priceem po přírodních národech překládáním jeho knihy z roku 1938.

Někdy před pár roky jsem si uvědomila, že stárnu. Ne proto že by mi třeba odešel nějaký kloub nebo protože bych přišla o další zub a našla si další šedivé vlasy a ještě více se přichýlila k buddhistickému pojetí „osvobození“. Uvědomila jsem si to při zjištění, že myšlení některých lidí mladších než já je už jiné, a právě protoby mělo být předmětem mého zájmu. Nikdy jsem necítila silnou sounáležitost s davem, o které prof. Ivo Budil tvrdí, že dodává sílu a pocit neomylnosti. V každém případě se domnívám, že ač vidíme dnes spoustu detailů a věcí ke kritizování, že to, co se nám jeví neetické, nemusí být protiprávní. Pravidla jsou již nastavená tak, že jsou to volby, ve kterých voliči určili a v budoucnu opět určí, kdo bude držet moc výkonnou. V takovém Japonsku byl jistý člen válečného vládního kabinetu (Npbosuke Kiši) označen za válečného zločince první kategorie, ale byl osvobozen a již na konci 50. let se stal premierem. Jeho vnuk (Šinzó Abe) je dnes také premiérem.

Možná také fandíte jako já záslužnému projektu Pravda o vodě, pro který se již řadu let obětuje a jimž žije pan Ing. Radek Novotný. https://pravdaovode.cz/

Nedávno nám jeden kamarád sdělil, že se necítí moc svobodný a jako příklad uvedl, že nemůže jen tak vzít prut a jít si ulovit do přírody rybu. Jednak by potřeboval povolení a jednak by asi nenašel žádný vodní tok s normální rybou. Mohl by si koupit leda kapra krmeného jako prasata u korýtka. Jako příklad svobody uvedl Dudmanovy, kteří mohou jít a nadojit si mléko. (Možná měl na mysli i „volný přístup k lejnu“). Opravdové mléko. Myslím si ale, že zrovna toto je krásný příklad toho, jak je svoboda spojená se zodpovědností. Vlastně chov krávy někdy až „bolí“. Bolí duševně – člověku se „nechce“ jít večer dojit. Naštěstí jak začne, už ho to baví. Každá kráva je tak jiná! Má různé množství mléka, jinak měkké struky, jinak staré (tuhé) struky, jedna stojí klidně, druhou to ke konci dojení přestane bavit.

Loni proběhla také další fáze rekonstrukce našeho statku. Život na venkovské usedlosti vybavené hospodářským zázemím se zkrátka někdy jeví jako „činorodost na všech frontách“, což má daleko od spíš idealizované představy (snu) z katalogů o pravé české chaloupce. Dorůstá nám ale malý hospodář, který již dohlédl sám na otelení krávy a telátku nadojil mléka. Na druhou stranu člověk nestačí vytahovat bochníky špaldového kváskového chleba z trouby a ještě nedávná běžná porce oběda je hodnocena jako pouhý předkrm.

Mimochodem velice mě zaujala jedna interpretace původu pohádky O perníkové chaloupce, resp. o Babě Jaze, která v ní vystupuje ( i když se objevuje i v jiných pohádkách, třeba O Vasilise) - údajně jakési slovanské bohyně smrti.  Pokud jste o ní neslyšeli, krátce Vám zde o ní povím, protože má vážně tak trošku souvislost s tímto blogem. Už jsem slyšela o třech výkladech původu slova perník- pepř, Perun, prianik (přáníčko), ale to nechám stranou. Jistá ruská etnoložka (Valentina Ponomareva) se ve svém článku Обряд «ПЕРЕПЕКАНИЯ» ребёнка: на лопату и в печь (Obřad pečení dítěte na lopatu a do pece)  pokusila rozkrýt, co se za takovou pohádkou skrývá, zda má reálný základ, a česká politoložka dr. Vladimíra Vítová o tom pak referovala před Vánocemi v radiu. Snaží se doložit, že pohádka má realný základ, ale již poškozený (přesmyslený) zřejmě cizími silami, které pronikly na Rus (církev?) a chtěly poškodit Bohyně (vědmy). Vlastně ta pohádka nekončí proto moc dobře, protože její podstata je překroucená a ve skutečnosti původně kladná postava pomluvena a zadupána do země jako ztělesnění ryzího zla, celá pohádka je tedy fake news. Na té interpretaci mě zaujalo to, že původně baba Jaga byla čarující (krásu vytvářející) léčitelka (babiti – kouzlit, čarovat - vytvářet krásno), která v peci (péče) doslova „dopékala“ nedonošená či nějak nemocná a zesláblá děťátka i starší děti. Dohlížet na její práci ošetřovatelky měla osoba ženského pohlaví (třeba starší sestra dítěte). Děťátko pak dostalo (bylo napatláno) léčebný zábal z kváskového těsta (byl z něho koblížek), z něhož mu trčel jen obličejíček (očička, nos a pusinka). Bylo spolu s vyhříváním v peci určeno k posílení imunity. Těsto má rádo teplo a ještě i v peci v něm probíhaly kvasné procesy, zdůrazněna je aktivita lactobacilus bulgaris (s přirozeně zkvašeného mléka).  Pak ho bába strčila na lopatě do teplé pece. Možná je dnes tedy Baba Jaga na tom jako Lucifer, který znamená doslova Světlonoš. Přitomto byly léčitelky a ošetřovatelky. Kladu si otázku, zda se tedy ještě vůbec jedná o ruskou národní pohádku, když poškozuje ženyléčitelky typu baby jagy. Vlastně ani nevím, zda by se jarní očista neměla pojmout jinak, než zrovna "pálením" čarodějnic (a proč ne čarodějů?), když v minulost takto i zaplatilo životem mnoho žen. Přitom čarovat znamenalo vytvářet krásu. To je spíš úkol pro feministky. Níže je video, které ukazuje, že i v Rusku žijí lidé.

https://www.youtube.com/watch?v=jwsAEK7xQDY

Pokud Vám jsou zimní večery moc dlouhé, zajímavým čtením je třeba knížka Mitsuko od Vlasty Čihákové. Popisuje dramatický životní příběh matky hraběte Richarda Karnegiho. Hrabě Richard von Coudenhove- Karnegi v r. 1919 získal československé občanství, ale známý byl spíše mezi elitou, a to svou (pra)zvláštní vizí s Evropany. Karnegi se narodil v Japonsku, jeho matka Micuko Aojama byla v mládí gejšou a jako jednu z prvních Japonek si ji do Evropy (i do Poběžovic v Čechách) přivezl jako svoji choť rakousko-uherský diplomat, otec Karnegiho. Z knihy lze částečně pochopit, proč se nápad s Evropany zrodil zrovna u Karnegiho a ne u šumavského rolníka. Jestli si to dobře pamatuji, setkala se Mitsuko v Curichu i s Leninem. Z knihy je též patrné, že někteří bankéři (Jacob Schiff) byli ochotni oslabit carské Rusko svou finanční pomocí jak Japoncům (financovat armádu na válku s Japonskem na východě Ruska), tak některým revolucionářům v evropské části Ruska. Dostalo se mu proto vyznamenání přímo od japonského císaře.

Dalším typem na čtení je kniha, kterou jsem četla již před pár lety, ale byla pro mě naprostým zjevením, silným podnětem k zamyšlení, a sice (Mgr. Jan Kozák) Kořeny indoevropské duchovní tradice. Její existenci mi dnes připomněl rozhovor s profesorem antropologie Ivo Budilem, který na otázku, co ho v letošním roce (již minulém) zaujalo, sdělil: „Přečetl jsem kvalitní a poučné knihy, mezi jinými trilogii Vzpomínky na Zemi od čínského autora Liou Cch´-Sina nebo Kořeny indoevropské duchovní tradice od překladatele a znalce sanskrtu Jana Kozáka napsané se skutečným nietzscheovským rozmachem a mystickým vhledem.“

Momentálně čtu knihu, která se přímo týká zaměření tohoto blogu, a to Cure Tooth Decay: Heal and Prevent Cavities with Nutrition: Heal and Prevent Cavities with Nutrition [Uzdravte si zubní kaz: vyléčte si a zabraňte zubním kazům stravou], která pojednává o zubních kazech, problémy s dásněmi a je spíše o výživě (terénu), ne o zubokazných bakteriích. Referovat o knize budu v příštím článku tohoto blogu. Na obr. jsou poslední kousky domácího "jerky" (sušeného masa), které se marinádovalo v soli a chilli, které si vyrobil a většinu zkonzumoval náš syn.

V tomto novém roce 2020 Vám přeji, abyste v duši měli vánoční atmosféru přítomného okamžiku, a to pevně nastolenou na každý den, a nezapomínali odpočívat a dopřávat si výživnou stravu po většinu dnů v roce.

S povděkem, pokud jste dočetli až sem, zdraví

Věra

Reference:

https://pravdaovode.cz/

https://www.kosmas.cz/knihy/200564/mitsuko/

https://www.perunica.ru/etnos/7615-obryad-perepekaniya-rebenka-na-lopatu-i-v-pech.html

https://www.kosmas.cz/knihy/196242/koreny-indoevropske-duchovni-tradice/