Aktuálně k vitamínu K2 ke dni 30.12.2020:

Dr. Price ve své knize Výživa a fyzická degenerace publikoval až v roce 1945 dodatečně kapitolu s názvem: Nový aktivátor podobný vitamínu. V ní vypráví o v tucích rozpustném vitamínu, aktivátoru X či faktoru X, což je pracovní pojmenování, které mu tehdy dal. Dr. Price věděl, že cosi v naší výživě chybí a že nestačí mít ve stravě dostatek vitamínu D. Současná věda dnes sice o aktivátoru X neví ještě všechno, ale aktuálně už ví, že se jedná o vitamín K2, konkrétně o jeho unikátní živočišnou formu s přesným názvem K2 MK-4. Vitamín se nachází třeba ve vajíčkách, husích játrech a másle od krav vyhnaných na pastvinu, v jiných formách než MK-4 též ve fermentovaných potravinách, jako je sójové nattó (jako MK-7) nebo kysané zelí. Tato forma, kterou produkují baktérie, však NENÍ AKTIVÁTOREM X, o kterém je řeč v této kapitole. V Japonsku se konzumují slepičí nebo křepelčí vajíčka, která tradičně bývala spolehlivým zdrojem živočišného K2 MK-4.

Vitamin K2 má postranní řetězce, které obsahují od čtyř do třinácti „izoprenoidů“, které jsou zastoupeny jako MK-4 až MK-13. MK znamená menaquinon, postranní řetězce jsou míněny jako menaquinony s krátkým a dlouhým řetězcem. Vitamín K2 MK-5 až MK-13 jsou formami vitamínu K2, které vznikly bakteriální syntézou. Vitamín K3 (menadion) je syntetický a není povoleno jeho používání lidmi, jen v krmivech zvířat jako menadion-bisulfit sodný.

Zatímco vitamín K1 je spojen se srážlivosti krve (proto se jmenuje K od slova koagulace), případně je určen proti modřinám, vitamín K2 má jinou roli. U vitamínu K2 se mj. zjistila schopnost pomocí aktivace určitých bílkovin navigovat vápník do tvrdých tkání těla a odvádět ho z tkání měkkých. Hraje tak např. nezastupitelnou roli v metabolismu vápníku. Jeho nedostatek přispívá nejen k zubním kazům, ale i k osteoporóze, cévním onemocněním, zánětům kloubů apod. Děti, které vyrostly na stravě s nedostatkem tohoto vitamínů, mají tendenci mít úzký obličej a stěsnané, křivé zuby s potřebou rovnátek, příčinou toho tedy není cucání dudlíku, ale nutriční nedostatky.

Zatímco objevitel vitamínu K Carl Peter Henrik Dam, který za něho s kolegou dostal Nobelovu cenu, prohlásil, že není pravděpodobné, aby hrál roli v prevenci zubních kazů. V téže době ale objevil dr. Price aktivátor X, který nejenže hraje důležitou roli v prevenci zubních kazů, ale také brání předčasnému ukončení vývinu obličeje dětí, tedy hraje roli i ve vývinu pěkného tvaru obličeje člověka, širokého zubního oblouku s dostatkem místa pro všechny zuby.

Pokud ho moderní lidé nemají ve stravě dostatek, je to buď tím, že nekonzumují přirozené živočišné potraviny, jako je máslo, mléko, játra, husí sádlo, žloutky, případně olej z australského ptáka emu, nebo je sice konzumují v dostatečném množství, ale jedná se o produkty, které ve skutečnosti nepocházejí z volného chovu na pastvině, nýbrž z chovu, kde zvířata jsou krmena krmivy z kukuřice, sóje apod. Naprosto klíčové je tedy pro obsah K2 MK-4 složení potravy zvířete. Pokud se například kráva či ovce pase na zelené louce, získává tak vitamín K1 z travin, její trávicí systém, velmi odlišný od lidského, umí konvertovat vitamín K1 na K2 MK-4, což naše útroby údajně neumí, přinejmenším ne tak efektivně.

Ačkoliv se dnes i na trhu objevují různé doplňky stravy včetně vitamínu K2, je otázkou, o jakou jeho formu se přesně jedná a zda plně nahrazuje funkce K2 MK-4 z přirozených potravin živočišného původu. U vitamínu MK-7 (ve formě suplementu), který naše tělo nemá potřebu si ani uchovávat v těle, se údajně objevily i vedlejší účinky v podobě arytmie způsobené odváděním vápníku z krve.

Vitamín K1 údajně nejen že špatně vstřebáváme (10%), ale neefektivně ho měníme na MK-4. V našem těle je vit. K2 MK-4, který je snadno vstřebán na rozdíl od vitamínu K1, uchováván ve slinných žlázách, varlatech, slinivce, očích, ledvinách, kostech a jiných orgánech, kde aktivuje bílkoviny, které odvádějí vápník do potřebných míst v těle apod.

Vzhledem k nízkým schopnostem lidského a samozřejmě i dětského těla vytvářet si vitamín K2 MK-4 z jiných forem K2 může být tedy nejisté, zda K2 z rostlinného zdroje či suplementací v jiné formě vit. K2 než je MK-4 je v naší stravě dostačující, případně že stačí přijímat K1 ze zelených listu salátů apod. (Srov. https://www.westonaprice.org/health-topics/in-defense-of-vitamin-k2-mk-4-dr-prices-activator-x/ ; https://www.westonaprice.org/health-topics/abcs-of-nutrition/on-the-trail-of-the-elusive-x-factor-a-sixty-two-year-old-mystery-finally-solved/). Konec aktualizace.

Vytlačování zbytku kapiček podmáslí z domácího másla "z trávy" Vytlačování zbylých kapiček podmáslí z domácího letního másla "z trávy" od krávy plemene Jersey, má hodně vit. K2.

"O knize Westona A Pricea se vyučovalo...byla po léta základem osnov lékařských fakult Harvardovy univerzity, než ji z nich cukrový průmysl vytlačil..." Lierre Keith (autorka knihy Vegetariánský mýtus: Jídlo, spravedlnost a udržitelnost)

“Proč my nakupujeme za milióny a možná i miliardy dolarů západní léky a žvýkáme je jako blázni, když máme takové bohatství s neuvěřitelnými vlastnostmi? Proč ztrácíme vědění našich nedávných praotců, kteří žili v našem století? …Jaká neznámá síla se pečlivě snaží vygumovat z naší paměti vědění našich praotců?" Vladimír Megre, 1. díl Anastasia ze série Zvonící cedry Ruska

Vitamín K2 ještě v lůně maminky je zodpovědný za optimální vývin obličejových kostí dítěte a široké zubní oblouky. Naše 2,5letá D. mi trošku připomíhá dívenku na ruské čokoládě Aljonka... Vitamín K2 ještě v lůně maminky je zodpovědný za optimální vývin i obličejových kostí dítěte a široké zubní oblouky s dostatkem místa pro všechny mléčné zuby (na druhé zuby je též již založeno pod nimi). Velmi důležitá je tedy výživa v těhotenství i před otěhotněním. Naše 2,5letá D. mi s relativně širokými zubními oblouky trošku připomíhá dívenku na ruské čokoládě Aljonka...Zdá se, že vitamín K2 ale hraje u dívek i klíčovou roli v optimálním vývinu široké ženské pánve umožňující snazší ( a bezpečnější) porod, jak tomu bylo u přírodních národů navštívených ve 30. letech dr. Priceem.

V současné době se situace okolo vitamínu K2 nachází v poněkud tristní situaci, protože se mi zdá, že o něm ani lékařská ani nutriční obec v ČR skoro nic podstatného neví. Nejnovější poznatky o něm nezaznamenala a nereflektuje. To by nám snad nemuselo ani tolik vadit, jako spíš to, že ho máme v naší stravě poněkud málo. Tento přitom může hrát klíčovou roli v ochraně kupodivu současně jak před zubním kazem, osteoporózou, prasklou či ucpanou tepnou (což je život ohrožující stav), tak před řadou dalších neduhů včetně neplodností, Alzheimovou chorobou i rakovinou.

Nedávno jsem totiž četla další a poměrně obsáhlou odbornou zprávu o této živině, jejíž  autorem je Christ Masterjohn, PhD (doktorát z nutriční vědy)  a jež má název: Na stopě unikajícího X faktoru: 62 let staré tajemství konečně rozřešeno. Od té doby, co ve 30. letech byl objeven vitamín K  (K1 a K2), považoval se vitamín K1 za prekurzor (předchůdce) vitamínu K2, který si naše tělo z K1 (ze zelených listů třeba kapusty) vytváří. Mělo se a dosud bohužel má za to, že vitamínu K2 máme "dost" a že ho potřebujeme jen na srážlivost krve. Zdá se, že je to omyl.

Naše tělo údajně jednak špatně vitamín K1 vstřebává a ještě hůře ho na vitamín K2 přeměňuje (plus vliv i antibiotik). Takto přeměněný (pokud se vůbec konvertuje na K2) je ještě trošku jiný, než vitamín K2 přímo hotový v určitých potravinách, o kterých píšu níže.  Až v roce 1997 (s ohledem na rok 2013 "už"v roce 1997) se ale zjistilo, že se tyto vitamíny chovají spíše jako 2 různé vitamíny, které mají zcela rozdílné, ale životně důležité funkce. Zatímco vitamín K1 zajišťuje srážlivost krve, vitamín K2 hraje klíčovou roli zejména ve střebávání minerálů a v metabolismu vápníku. Co tedy podstatného o vitamínu K2 snad stačí vědět člověku, který má doma na starosti výživu sebe či celé rodiny? Pouze na základě své gramotnosti ve smyslu schopnosti číst a porozumět textu, jsem zjistila následující informace, kterése dále pokouším shrnout a překládat do jednoduchého jazyka:

Pokud přijímáme dostatek vápníku (ze skutečného  mléka, kostních vývarů, luštěnin atd.), tak zatímco vitamín D je ředitelem při jeho příjmu (rozhoduje o vstřebávání vápníku), tak K2 je ředitelem jeho distribuce po těle - přivádí vápník na místa, kam patří (aby byla zdravá celá kostra včetně zubů) a odvádí ho z míst, kam nepatří a kde ohrožuje zdraví i život člověka (z měkkých tkání), protože dochází ke zvápenatění (kalcifikaci) kardiovaskulárního systému, ke žlučovým a ledvinovým kamenům.

Vitamín K2 ale na to má samozřejmě "své lidi" - celou řadu speciálních bílkovin, které zaúkoluje. Pokud však je v těle vitamínu K2 málo, nejsou vitamínem K2 aktivovány (tj. zaúkolovány, nemají svého "šéfa" a "lelkují" v různých částech jako lenoši, kteří svůj úkol, který by jim jinak zadal chybějící šéf, plní jen omezeně). Pokud ve stravě a tedy v těle je dost vitamínu K2, organismus se chrání před různými riziky:

1) Tak například proteiny (bílkoviny), které se vytvářejí v ledvinách (i díky třeba vitamínu A a D, přičemž vitamín A je vitamín, který "by chtěl být opravdu u všeho") se pak postarají o to, aby nevznikaly z vápníku ledvinové kameny.

2) Pokud jde o tepny, tak se K2 stará, aby se vápník nedostávaldo středu stěny tepen (tunica media) (a pokud už se tak stalo, aby laskavě z tama "vypadnul" pryč, v čemž je ještě šikovnější než vitamín A) , kde jsou pružná vlákna zajišťující flexibilitu tepny v závislosti na krevním tlaku, aby tedy v důsledku zvápenatění (u něhož je klíčovým faktorem nedostatek vitamínu K2) tepna nepraskla. I u člověka, který "vypadal" zdravě, hlídal si poslušně cholesterol (přitom jeho nízká hladina nezaručí, že ta osoba nedostane infarkt) a dával přednost jiným tukům než máslu a sportoval (někdy ale toto sportování souvisí s "vymrskáváním" si zásob vitamínu A z těla) k tomu může dojít a my se ptáme PROČ? Vždyť žil a jedl tak zdravě. Zkrátka nedostatek vitamínu K2 neměl napsán na čele.

A aby dále nás vitamín K2 chrání pře tím, aby přímo v tepnách (tunica intima), v nichž má proudit krev, nevznikal plak. Co je to totiž ten plak, ten "špunt"? Démonizují se v této souvislosti nasycené tuky (lipidy), které by se přitom normálně staly tekutými, čím blíže má jejich teplota teplotě našeho vlastního těla (jaká to náhoda!). Máslo i kokosový tuk se při teplotě přes 36 st. C rozpustí. Totiž tento plak je přesněji řečeno složen (kromě bílých krvinek a odumřelých buněk z hladké svaloviny) především "zvápenatělými tuky" (kalcifikované lipidy). K této kalcifikaci by patrně nedošlo, kdybychom měli dostatek vitamínu K2, který by už nařídil "svým lidem a zřízencům" (speciálním bílkovinám), aby v tepnách pilně průběžně "uklízeli" ten "nepořádek" (vápník, mrtvé buňky...).

Podle Rotterdamské studie, která se účastnilo  4600 mužů ve věku nad 55 let, vyšší příjem vitamínu K2 snížil o 41 % riziko kardiovaskulárního onemocnění a o 51 % riziko umrtnosti na tuto chorobu. (str. 8, odkaz pod textem).

Další věc, která mě zaujala, se týká a mozku a vitamínu K2 a byla tato: "Vitamín K2 posiluje enzymy v mozku, které produkují důležitou třídu lipidů zvaných sulfatidy. Hladina vitamínu K2, bílkovin závislých na vitamínu K2  a sulfatidů v mozku se s věkem snižuje; snížení těchto hladin je naopak spojováno s neurologickou degenerací spojenou s věkem. Srovnání autopsie lidí (ohledání mrtvoly, p. př.) spojuje raná stádia Alzheimovy choroby až s o 93 procent nižšími hladinami sulfatidů v mozku."  Nesouvisí tedy dnešní epidemie Alzheimovy choroby (ACh), jejíž příčina dle wikipedie není známá, mimo jiné i s nedostatkem vitamínu K2?  (nebo jen nedostatkem nasycených tuků, jako je kokosový tuk? Srov. Clive de Carle, video v textu Sůl nad zlato)

Kde vitamín K2 naše tělo nejvíce potřebuje? Nejvíce se vitamín K2 nachází v našem těle ve slinných žlázách, slinivce, varletech (to proto klesá plodnost mužů, když je ho málo ve stravě?), mozku (třebaže má ale tělo málo K2, mozek i ostatní orgány se ho snaží stůj co stůj zadržovat,  mozek ani jiný vitamín K než K2, zdá se, nechce). Hraje klíčovou roli v optimálním správném vývinu celé kostry, včetně širokých zubních oblouků s dostatkem místa pro zuby, aby nebyly přetěsnané (křivé), zubů bez kazů a obličejových kostí (to proto mívaly donedávna Slované široké lícní kosti, protože v Rusku se tradičně  jí hodně zakysané smetany, která je zdrojem K2?)

Velice zajímavá je souvislost vitamínu K2 s výzkumy dr. Westona A. Pricea. Dr. Price popsal i ve své knize z roku 1939 Výživa a fyzická degenerace chování a fungování "jakéhosi" faktoru X (též aktivátor X, Priceův fakotor), kterého v mikronutričním profilu výživy 14 různých přírodních izolovaných zdravých národů bylo (spolu s vitamíny A a D) shodně (třebaže každý jedl něco jiného - měli jiný makronutriční profil stravy) 10 x více než ve stravě Američanů té doby. Vitamíny A, D a K2 fungují synergicky jako spolučinitele (např. čím víc máme Ca a vit. D, tím se zvyšuje potřeba těla po vit. K2, které stravou přírodní národy ale vyhovovali, atd.), nejspíš proto se jimi z přirozeného jídla přírodní lidé (překračující naše slavné denní dopor. dávky -DDD. Vzhledem k syntetickým vitamínům izolovaných od spolučinitelů v přirozených potravinách, kterých se často DDD týkají, budiž stanovené DDD velmi užitečné) neotrávili, BA NAOPAK - zajistili si tak optimální vývin obličejových kostí a celé kostry. Price studoval posléze obsah  faktoru X v másle (20 000 vzorků v průběhu roku z různých koutů světa), ale nikdo si ho až do nedávna nedával do souvislosti s vitamínem K2 (který se považoval za přeměněný K1 se stejnou funkcí). Dnes se až po desítkách let přišlo na to, že faktor X  je s vitamínem K2 jedno a totéž! (Zatímco tedy dr. Price popisoval výskyt a chování faktoru X (K2) už ve 30. letech, v roce 1943 za objev "vitamínů K" dostal půlku Nobelovy ceny Dán Henrik Dam a druhou půlku Američan E. A. Doisy...In memoriam by si ji možná tedy zasloužil také i dr. Price, ale po smrti se neuděluje.)

Zdá se, že jeho přítomnost ve stravě hraje hlavní a prvotní roli (před zubním kartáčkem s pastou, které domorodci s krásnými zuby neměli) v ochraně před zubním kazem protože, jak píše dr. Masterjohn:

"Aktivátor X také ovlivňuje složení slin. Price zjistil, že pokud posbírá sliny jedinců, kteří jsou vůči zubnímu kazu imunní, a protřepe je s na prášek rozbitou kostí nebo zubní moučkou, fosfor se pohne ze sliny k prášku (v praktickém životě "k zubu", pozn. překl.); naopak když by provedl stejnou proceduru se slinou jedinců náchylných k zubním kazům, fosfor by se pohnul v opačném směru od prášku ke slině (ze zubu ke slině a máme zubní kaz na světě, totiž sklovina je sice tvrdá, přesto porézní, pozn. překl.). Aktivita koncentrátu aktivátoru X u jeho pacientů neustále měnila chemické chování jejich slin od fosfor přijímajícího k fosfor odevzdávajícího. Koncentrát aktivátoru X také snížil množství baktérií v jejich slinách. (Nebylo potřeba na bakterie zubní pasty s fluorem!, pozn. překl.) Ve skupině šesti pacientů, aktivita koncentrátu snížila množství lactobacillus acidophilus z 323 000 na 15 000. U jednoho člověka kombinace olejte z tresčích jater a aktivátoru X snížila množství L. acidophilu z 680 000 na 0." (Skupina dětí chudých rodičů si velice ve škole zlepšila prospěch, kterým dr. Price dával také hodně oleje z tresčích jater od ryb "z mořské pastvy" v kombinaci s máselným tukem. ) Zdá se tedy, že i když čištěním zubů ničíme v ústech baktérie, možný skrytý problém, jež má souvislost nejen se zuby a  kterým je možná nedostatek vitamínu K2, může zůstávat dál nerozpoznán a neřešen (není zjišťován nedostatek vitamínu K2 tak, že se zjistí počet speciálních neaktivních bílkovin, kterým by byla položena otázka: Kde máte šéfa, jaktože tady není a vy tu jen pokuřujete a jen se tu poflakujete?)

Vilhjalmur Stefansson-slavný antropolog (1879-1962) Vilhjalmur Stefansson-slavný antropolog (1879-1962)

Pro ilustraci i nabízím jeden postranní sloupek z knihy Vyživující tradice, ale upozorňuju, že Vilhjalmur Stefansson,  tento islandsko-kanadský antropolog, který raději pro přežití pokorně přijal stravu lidí (Inuitů), které studoval, zemřel v roce 1962, takže jeho slova nejsou úplně dnešní: “…Zuby v průměru lepší než zuby prezidentů našich největších společností vyrábějících zubní pasty se najdou v dnešním světě a existovaly v průběhu uplynulých věků mezi lidmi, kteří porušují každou poučku ze současných reklam na prostředky k čištění zubů. …Nikdy se jakkoliv nenamáhali s tím, aby si vyčistili zuby či ústa. Nechodili dvakrát ročně k zubaři či dokonce ani jednou za život….Vilhjalmur Stefansson The Fat of the Land (Tuk země), Z knihy Nourishing Traditions…

 

Legendární zubař Price, vědci, kterému děkuji za jeho práci... Legendární zubař Price, vědec, kterému děkuji za jeho jedinečnou knihu Výživa a fyzická degenerace

Proč máme nedostatek vitamínu K2?

1) Zdrojem vitamínu K2 jsou především politicky nekorektní potraviny: máslo, smetana, žloutky a vnitřnosti (ledviny, mozeček), tuk a lůj zvířat, husí sádlo, totiž "měly by" jím být, a sice od zvířat, která se pásla na zelené trávě, zejména na jaře a brzy v létě (i staří Čechové považovali májové mléko za nejcennější, viz štítek Česká strava lidová I a II. ) Pokud slepice žere kromě zrní a zbytků z kuchyně i červy, co sami žerou zelenou trávu, tak její vejce má K2 z trávy i z těch červů.)  Je to proto, že zvířata jsou schopna vytvářet (i ve svých mléčných žlázách) vitamín K2 z vitamínu K1, který se nachází nejvíce především v rychle rostoucí krásné zelené trávě. Čím zelenější tráva, tím více má K1, který je v ní s chlorofylem a látkami jako betakaroten atd. pevně vázán. Míra žlutosti másla proto odráží nejen vysoký obsah betakarotenu a vitamínu A, ale automaticky i vysoký obsah vitamínu K2. Obsah vitamínu K2 ve stravě lidí  se v USA (ale jistě u nás) snížil po zelené revoluci (u nás se vznikem JZD) v 50. letech (levná hnojiva, válka urychlila technologii), kdy se zvířata z venkovských pastvin přestěhovala "do měst" ("jako my" se "civilizovala", protože slovo civilizace pochází od obyvatelů měst, od slov civilis, civitas-město, kdy hustota obyvatel znamená, že zdroje musejí do tohoto "mocenského středu" přijít odněkud jinud) v podobě betonových velkokapacitních kravínů (už třeba děti nevodily rodinné krávy a husičky na zelenou pastvu) a začala být vykrmována (na velký úkor zeleného s vitamínem K1) horami levné kukuřice, granulemi a šrotem z pšenice, dnes i GMO sójou (což krávám, jejich játrům nesvědčí a konzumujeme tak živočišné produkty z potenciálně nemocných zvířat), které se pěstují na místě lučin, tedy tam, kde se krávy, husy a jiná zvířata před tím mohly pást, či v dalekých zemích mimo naše oči často v rámci "zemědělského dampingu", který ničí tamější místní farmáře (sebevraždy) a potravinovou soběstačnost.

OBECNĚ: Pokud a) zvířata žerou obilí, kukuřici, sóju a granule  na úkor zelené trávy,  produkty z nich, pokud je konzumujeme, nejsou pro nás nutričně nejvhodnější, b) pokud my sami jsme na místo zvířat na takové rostlinné stravě založené jen na kukuřici, obilninách, semínkách a rostlinných olejích, není taková strava pro nás také nejvhodnější, protože v OBOU případech:

- máme pak příliš moc omega-6 mastných kyselin (spojení s řadou moderních nemocí)

- máme dle Lierre Keithové málo či zcela nám chybí esenciální (tělo si ji samo nevytvoří) aminokyselina (stavební panel bílkovin) L-TRYPTOFAN ( obzvlášť v kukuřici je tryptofanu i lysinu údajně velice málo a málo je jí pak zákonitě  v takových živočišných produktech, které jsou od zvířat  kukuřicí krmených, lhostejno zda byla bio atd.). Tryptophan se mění na niacin (vit. B3), ale také je je v podstatě prekurzorem serotoninu, jehož nedostatek je spojen s DEPRESEMI (tělo L-tryptofan pro tvorbu serotoninu potřebuje). Nachází se opět nejvíce ve snadno vstřebatelné formě v červeném mase, ale "z trávy" (ne kukuřice). Zde je možné se zase zamyslet na zvýšujícím se výskytem depresí v západní civilizaci jako je USA spojené jednak s nedostupností kvalitního červeného masa z trávy, které bude mít dost L-tryptofaneu, a neustálým stresem, který serotonin vyčerpává. Ke konverzi tryptofanu potřebujeme mimo vitamín B6 i dostatek D z tuků, nebo se aspoň víc vystavit Sluníčku, aby bylo po depresích (máme-li dost L-tryptofanu), abychom strávili D, potřebujeme MAGNÉZIUM (hořčík), které je důležité pro další 300 věcí v těle, v jídle z vyčerpané půdy je ho málo, ničí ho rtuť či amalgámové plomby, aspirin, fluor, alkohol, kofein, cukr, stres - velice špatně ho vstřebáváme (Zdroj). Pokud člověk špatně tráví fruktózu a neví o tom, tato chemicky reaguje se serovým tryptofanem a snižuje jeho hladinu, podobně ho hůře tráví lidé, kteří špatně tráví laktózu, někdy u žen i estrogen může narušovat metabolismus tryptofanu, zatímco jejich partner je vysmátý. Jedna věc ale je, co je jeho zdrojem (můžeme diskutovat zda rostlinné potraviny, či červené maso), druhá věc je, zda se vůbec dostane až do mozku - zda je z onoho zdroje vstřebatelný našim tělem a třetí věc je, zda jsme schopni ho či jeho částečnou přeměnu 5-HTP (hydroxytryptophan) pak efektivně měnit na konečný neuropřenášeč serotonin, hormon dobré nálady a zda si serotonin neničíme stresem. Tryprofanu je hodně i v arašídech a datlích. (Ref. níže) Takže proti depresím, úzkostem a nespavosti a vůbec na zlepšení nálady máme: terapii světlem (Slunce, vitamín D z něho a tuku od zvířat, co pobývala venku na Slunci); bylinku třezalka (angl bylina sv. Jana-John"s Wart), fyzické cvičení a samozřejmě tryptofan (5-HTP), o němž autorka bestselleru Mood Cure (Léčba nálady) Julia Ross říká: " 5-HTP může zvednou hladinu serotoninu o 540 % ve srovnání s lékem Paxil, který ho zvyšuje o 450%, a Prozac, který ho zvyšuje o 150 %- 250 %."Vše je tedy společným koncertem mnoha živin, není třeba dělat z žádné živiny "superstar". Další významnou látkou proti depresím, bipolární poruše atd. je hotová kyselina arachidonová z hovězího masa (pokud možno z pastevního chovu), významná mastná kyselina, která je důležitá pro mozek (proti duševním nemocem), protože pouze dokonale zdravé tělo se zdravou mikroflorou si jí údajně umí optimálně přeměnit z omega-6 mastných kyselin (srov. Syndrom trávenia a psychologia od dr. Natashe Campbell-Bride, str. 182). Jistě hraje hovězí maso roli v tom, proč se vegani cítí lépe, když zařadí sice dražší, ale kvalitní hovězí maso z pastevního chovu, k tomu třeba bioslaninu s vitamínem D či olejem z tresčích jater (která má již hotové mastné kyseliny EPA a DHA, které si naše tělo teprve musí vytvořit z omega-3 mastné alfa-linolénové kyseliny, alespoň o tom občas čtu na zahraničních serverech nebo o tom pojednává výše zmíněná Natasha Campbell-Bride ve své knize, srov.179-180.)

- chybí nám v posledku například vitamín A, CLA a samozřejmě i vitamín K2

Tam, kde jsou dnes v USA "kukuřičné pouště" (život totiž není nad půdou, ani v půdě, ptáci za pluhem už tolik nelítají, protože v půdě není tolik žížal,  + zamořené vody řek z postřiků, svrchní půda odplavována), by bylo lépe mít znovu trvalý trávní porost, v USA tedy prérie, bizony a krávy, aby se i spolu s nimi obnovila přirozená úrodnost půdy. (Pomůžou nám vynikajícími a pěkně rovnoměrně rozmísťovanými kravinci, takže se s tím příroda rychle vyrovná - kráva je přírodní mobilní čtyřnohé rozmetadlo hnoje)

2)

Ghí z června Ghí z června "11 (vlevo) a ledna "12 (napravo), v souladu s přírozenými ročními obdobími se obsah vitamínu různí

Jistě nedostatek vitamínu K2 souvisí i s obecnou oficiální proticholesterolovou linií, která prodchnula medicínsko-farmaceutický kompex a zemědělsko-potravinářský průmysl. Kupujeme potraviny "chránící naše srdce" a podobné nesmysly. Kdyby lipidová domněnka o cholesterolu skutečně platila, tak jsme všichni zdraví a neumíráme na kardiovaskulární choroby. V médiích lze zaznamenat jemné, ale na citlivé jedince možná účinné nutriční rady, které nás nabádají, abychom se sice máslu (těžko říci, jaké kvality mají autoři těchto rad na mysli) nevyhýbali, ale aby se máslo o své místo v našem jídelníčku dělilo s  margaríny, které už prý jsou mnohem lepší než kdysi, kdy byly pro chudé a v době války a které se z "nouzového prostředku" staly "cílem" samotným (stejně jako třeba sušené mléko). Zmínky o kvalitě másla, která se může, jak dokázal dr. Price, až na 50 x různit !, chybí. A pokud jde o jeho nutriční profil, jak jsem již napsala výše, o vitamínu K2 se obecně, zdá se mi, neví nic podstatného (jen to že prostě nějaký je a je fyziologicky totéž co vitamín K1). Běžné máslo i smetana z obchodu ale má i tak při vší pravděpodobnosti málo vitamínů rozpustných v tucích (A, D i K2) soudě dle spíš bílé než žluté barvy (a to po celý rok bez ohledu na roční období) a toho, že dnes krávy vzácněji pobývají na kvalitní bohaté zelené pastvě (K1) venku na slunci (vit. D).

http://youtu.be/XPCOGSnjP5w

Kniha Dr. Westona A. Pricea Výživa a fyzická degenerace, kterou také připravíme k vydání v našem nakladatelství SRP (Statky, rody, pastviny) Klasika zubaře dr. Westona A. Pricea Výživa a fyzická degenerace, kterou jistě také připravíme k vydání v našem nakladatelství SRP (Statky, rody, pastviny)...

Zdá se mi, že kvalitní máslo, které spadá pod nasycené tuky, je v naší stravě nezastupitelné. Zde nejspíš neplatí žádné "NEBO" v podobě rostlinného mono- či vícenenasyceného oleje. (Vitamín K2 je sice bohatě díky činnosti baktérií obsažen i ve fermentovaných sójových  bobech nattó, ale ani fermentace nezneškodní goitrogenní látky (štítnou žlázu oslabující) v jinak jedovaté sóji, jejichž negativní účinek lze kompenzovat přijetím spíš celého kontextu cizí kulinární tradice (japonské), z níž k nám nattó přichází, tedy stravy, která naopak štítnou žlázu posiluje třeba vývarem z hlav ryb, řasami s jódem (na vstřebávání jódu je též ale potřeba mj. vitamín A). Japonci tradičně nejedli nefermentované moderní západní sójové výrobky (maso, mléko, falešné sójové ghí), ale jen fermentované (miso, tófu, sojová omáčka) a ještě jen spíše jako přílohu či předkrm v malinkém množství. Nedávno vyšel ale článek v internetovém the Healthy Home Economist, kde se krásná pleť Japonek přisuzuje právě tomuto vitamínu, jehož nedostatek ale my ženy na západě máme napsán ve tváři v podobě vrásek. Moje japonská kamarádka, které je přes 40 let skutečně vypadá na 20. Srov. http://www.thehealthyhomeeconomist.com/the-vitamin-deficiency-that-is-written-all-over-your-face/

My Středoevropané, kterým nerostou na zahrádkách olivy a Slunce nám přes rok tolik nesvítí jako v Itálii, můžeme  používat kvalitní olivový olej v tmavé sklenici chránící světloplaché vitamíny (ničím laciným nešizený, bez reziduí pesticidů a za studena lisovaný atd.) , ale nikdy asi ne jako "náhražku" másla či sádla husího a hovězího, žloutků od slepic z velkého sadu. To červnové bylo považováno u švýcarských horalů, které dr. Price navštívil, za posvátnou superpotravinu, že nové páry se nesměly sezdat, dokud si neužily tohoto másla, které mělo zajistit zdravé rodiče (především maminku) a zdravé potomky.

Zajímavě o nezastupitelnosti kvalitních živočišných tuků ve zdravé stravě po osobní zkušenosti s jejich absencí hovoří i paní Lierre Keithová níže na videu, autorka knihy Vegetariánský mýtus: Jídlo, spravedlnost a udržitelnost, která byla od svých 16 let 20 let vegánkou. 20 let věřila tomu, že vegánství je nesmírně logický a smysluplný postoj, program, který navíc pomáhá "řešit"  spoustu věcí najednou (že to prospívá zdraví, že je to nejekologičtější a pomůže to i nasytit hladové Třetího světa). Dnes si myslí, že vegánství není odpovědí na enviromentální otázky (všechny statistiky o neekologičnosti chovu zvířat totiž vycházejí pouze z toho jednoho modelu - konvenčního továrního velkochovu a neberou v potaz, že může existovat ekologičtější alternativa), na obnovení zdraví  ani na hlad Třetího světa. Nyní je pro založení rostlinných permakulutrních společenstev místo moderního zemědělství, které považuje za největší "ránu" ("biočistku" ) způsobenou planetě Zemi, ale protože se na trávě pást nemůžeme, domnívá se, že na ní patří dobytek, pro který je to alternativa vůči jejich konvenčnímu (továrnímu) velkochovu. Idea "udržitelného zemědělství" je pro ní oxymoron (protimluv). Kupováním sóje člověk přitom podporuje potravinářský průmysl a ne malé hospodáře, kterým se kravičky pasou na trvale zatrávněné ploše bez eroze. Koneckonců i pěstování biopaliv, nejen sóje (př. India) způsobuje utrpení původních farmářů.Srov. také: http://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/1964-honduras-farmari-jsou-masakrovani-ve-jmenu-globalniho-oteplovani

Totiž pouze podle modelu konvenčního velkochovu se počítají statistiky o neekologičnosti takového chovu a odvozují etické postoje a celá generace lidí se rozhoduje především na základě těchto statistik pro vegánství. Odmítat nekvalitní živočišné produkty a nahrazovat je rostlinnými asi není pro zdraví dlouhodobým řešením, snad jen přechodným, na rozdíl od změny způsobu chovu zvířat. (Přechodným, protože je-li vzduch nedychatelný, tak jen přechodně vydržíme přejitím na čisté vakuum coby alternativu špinavého vzduchu. Problém není vzduch jako takový.) Zvláště když potřebujeme například vitamín K2 z másla nebo jiných živočišných tuků (husí sádlo), ale také třeba mastnou kyselinu CLA (konjugovaná kyselina linolenová), která má silné protirakovinové účinky a je také jen v těchto tucích "z trávy"! Nenarůstá výskyt  a umrtí na rakovinu prsou spíš kvůli absencí CLA v našem másle (které měly naše praprabáby, co nechodívaly na mamograf), než kvůli tomu, že si nechodíme  nepřirozeně silně stlačovat prsa (a v nich případné zhoubné buňky, které se ještě víc naštvou)  do mamografů a že neběháme po vlastním vyšetření prsou, které mají samy řadu přirozených nerovností (lumps),  na vyšetření k lékaři (který zatím není placen za to, že k němu nechodíme)? (Stále více žen onemocní ročně na rakovinu prsní žlázy, každých 20 minut někdo v ČR umírá na rakovinu! srov. Český statistický úřad, 2011)

Americká bylinářka a léčitelka Susun Weed řekla něco v tom smyslu, že touto alternativou (pastvou na zeleném) můžeme pro zvířata udělat mnohem víc, než když veganstvím pouze nebudeme  podporovat  jejich konvenční velkochov. Že pro ně takto můžeme dělat ještě více, než když veganským postojem současně ignorujeme  dobytek a slepice ale jinak jako takové. (http://www.wisewomanradio.com). 

Taková kráva již v divoké přírodě nemá žádné "příbuzné" a její přežití je zcela závislé na člověku. Koza by bez člověka údajně přežila snáze, ale větší šanci by měla v přírodě blízko moře, protože potřebuje více jódu. (Srov. Joann S. Grohman: Keeping Family Cow, str. 3-4)

Leirre Keithová hovoří o tom, že jakékoliv jiné protinázory na veganskou stravu, na které se raději léta coby vegánka nikdy opravdu pořádně nepodívala (vlastně jen "se zavřenýma očima", vytěsňovala je a měla v tom velké informační "okno"-"slepou skvrnu"), cítila jako hrozbu nejen pro to, CO jí, ale i pro to, KDO a KÝM je. Útok na svou identitu, kterou si okolo své stravy vybudovala. (To je hlavní důvod, proč to bylo pro ní tak bolestné se veganství vzdát). Leirrel Kaithová se cítila velice zle po zdravotní stránce, ale byla si "jistá", že to není primárně stravou, vším možným (chemií, mobily, vzduchem...), jen ne stravou...Přitom i každá sebelepší terapie je jen "napůl upečeným chlebem", pokud není podepřena výživou v souladu s přírodními zákony. Její stránky jsou zde: http://www.lierrekeith.com

http://youtu.be/rNON5iNf07o

-----------------------------------------------------------

Odkud jsem čerpala informace a tvrzení výše:

Pokud nedojde zase k útoku na stránky Nadace Westona A. Pricea, tak zajímavý hlavní text, z něhož jsem čerpala informace, lze nalézt zde: http://www.westonaprice.org/fat-soluble-activators/x-factor-is-vitamin-k2

tryptofan a deprese apod. http://undergroundwellness.com/is-your-low-fat-diet-making-you-depressed-anxious/

http://theprimalparent.com/2012/03/31/ibs-depression-skin-fructose-malabsorption/

http://www.moodcure.com/mood_cure_excerpt.html

Recenze na knihu Vegetariánský mýtus: http://www.westonaprice.org/thumbs-up-reviews/vegetarian-myth

Dále jsem poslouchala na YouTube přednášky a rozhovory s dr. Kate Rheaume-Bleueovou, autorkou knihy Vápníkový paradox, kterou velice ovlivnila kniha zubaře Price Výživa a fyzická degenerace:

https://www.youtube.com/watch?v=fYMExQNosTQ

https://www.youtube.com/watch?v=Vbd8FqnVT4c

I zde je článek hovořící o prospěšnosti másla od sympatické paní Margit: http://ona.idnes.cz/margit-slimakova-margariny-nejezte-d6b-/spolecnost.aspx?c=A130217_174624_spolecnost_jup

Doplnila bych zde ale jen to, že živočišné bílkoviny z vajíčka ke snídaní mohou činit právě magickou synergii s rostlinnými bílkovinami, hovoří se o synergii u pouhých 2 % zastoupení živočišných bílkovin ve stravě. Harmonii mezi omega 3 a 6 i u sebelépe vypěstovaných a zpracovaných rostlinných olejů opravdu nikdy nedostaneme, protože většina olejů (až na lněný) obsahují přirozeně více omega-6 mastných kyselin, a jen při nezastupitelném zařazení "esenciálního" másla do jídelníčku si s nimi naše tělo v malých dávkách poradí jako u našich předků, kteří rostlinné oleje konzumovali zejména v době půstu a to ještě až s posílením moci církve od 13. století. Tedy zdravé tělo si z alfa omega-3 kyseliny ze lněného oleje vytvoří EPA a DHA kyselinu, které se ale již nacházejí hotové v oleji z tresčích jater.  Jak již psala Fallon či paní Marie Úlehlová Tilschová, nelze se spoléhat na instinkty, chutě...lékařka Natasha Campbell Bride (autorka diety GAPS) říká, že často je to nezdravá patogenní mikroflora, která nám diktuje chutě, odměňuje naši konzumaci sacharidů endorfiny atd.

Mám trochu problém s přijetím výrazu, že výživáři jsou "pozadu", "zastaralé" názory výživářů- byla bych na ně asi přísnější.
Zastarat může móda, stroj. Ale výživář by neměl jen tak snadno "převléci kabát" a začít hlásat něco nového a jiného s tím, že to, co hlásal, již "zastaralo" jako móda, protože nejnovější vědecké poznatky říkají to a to. (Knihy o výživě našich předků i kniha Pricea tu jsou již docela dlouho). Asi bych to formulovala nějak takhle : názory na výživu byly MYLNÉ,  a pocházely ze LŽÍ korporací a od výrobců potravin, prospěchářských politiků, od samého začátku šlo o podvod, nutriční potřeby člověka se nezměnily po tisíciletí, zůstávají pořád stejné jako přírodní zákony, jako když musíme dýchat vzduch.

Nejsem si vůbec tak jistá, že sehnat kvalitní potraviny dnes není problém - pro vegany snad (bedýnky s jablky, dýněmi...). Např. já bych měla dnes (nebýt rodového statku) problém sehnat kvalitní živočišné produkty "z pastevního chovu", nebo si být jistá, že jsou "z trávy" a ne produkované ze sóje a obilí. Jenomže jak má nějaká malá farma produkovat tolik vajíček pro tak mnoho lidí, kteří by si je měli spíš zkusit sami chovat? Jedině pomocí celoročního výkrmu obilím.  Znáte někoho, kdo by znal skutečnou hodnotu letního květnového či červnového másla "z trávy" , sám ho produkoval a byl přitom zároveň ochotný a oprávněn ho prodávat syrové a za stejnou cenu jako máslo z jiné části roku, pokud vůbec prodávat? Nevím ani, kde se prodává třeba syrové máslo z trávy, které má nejen vitamín K2, CLA, vitamín D, ale i Wultzenové faktor, který se ničí pasterizací.