"Zamknutý do pravidla "maso nejím", jak mohu být připraven na to, abych dostával hojnost Vesmíru, onu matčinu výživu v mnohostranných podobách? Pravidla, tvrdí tradice Moudré ženy, obecně omezují náš přístup k lásce a optimální výživě. ..Sedět v kruhu je výživa..Denní snění je výživa...Divoká rostlina vyživuje plnost naší bytosti z plnosti svého bytí."                             Susun Weedová

www.susunweed.com

Jméno přední americké bylinářky Susun Weed, což by česky znělo jako Zuzana Plevelová či Buřinová, již v někteých mých článcích padlo. Už ani nevím, kdy jsem na ní poprvé narazila, protože od toho momentu vše překryla velká spousta informací, jaké chrlí ve svých článcích, videích, knihách a také rádiu Moudré ženy (spíš půlhodinový podcast jednou týdně, kdy vede rozhovory s jinými bylinářkami, třeba i svými vlastními bývalými studentkami. Není sice tak ostrá jako Jan Kraus, ale přináší kvalitní rozhovory, v nichž se snaží být velmi aktivní). Stala se tak součástí mého života, jako kdybych ji znala od nepaměti- vlastně pozměnila moje paradigma vnímání zdraví! Na americké bylinářské scéně je spousta dalších významných jmen, jako je třeba Mattew Wood (matthewwoodherbs.com), nebo Rosemary Gladstar (sagemountain.com), Brigitte Mars (brigittemars.com), Kiva Rose (animahealingarts.org) a celá řada dalších úžasných bylinářek i bylinářů. Přemýšlela jsem, čím to je, že mě láká studovat také od těchto lidí, jako je především Susun Weedová a ne pouze od českých bylinářů? (Zentrich, Janča, Váňa, Podhorná, Hnilica, Skořepová., Grešík, Jakl..) Je to opět důraz na vyživování, které stojí v centru jejího přístupu ke zdraví. Někteří mediálně známí čeští, byť úžasní a zkušení znalci bylin, jimž těžko můžeme být dostatečně vděční za to, co pro bylinářství udělali, se mi asi z vnějšího povrchního holistického pohledu na zdraví člověka nejevili v ničem obzvlášť příkladně odlišní od zbytku české populace, která třeba co do obezity v Evropě "hraje v první lize". Zarazilo mě také letošní umrtí předního českého bylináře Pavla Váni v podprůměrném věku 65 let (rakovina?). Rovněž předčasně zesnulý herbalista Michale Moore (autor několika knih, jako třeba Medicinal Plants of the Mountain West) měl jistě také těch kil dost navíc.  Je vidět, že samotné bylinky nejsou samospasitelné a při preventivní péči o zdraví je třeba hledět na mnoho dalších věcí včetně výživy, cvičení atd. a možná i na to, abychom si je raději zkusili pěstovat, sbírat, poznávat a používat sami.

Susun Weedová se považuje za učitelku (učí o léčení bylinkami, etnobotanikce, psychologii léčení, ekoherbalismu, výživě a problémech spojených se ženským zdravím)-  silně mě vtahuje do oblasti západního tradičního bylinářství asi silou své osobnosti a především efektivní formou, jakou informace prezentuje písemně či ústně - působí nejen na intelektovou hemisféru začínajících bylinářů, ale i na city (pravou hemisféru). Dokáže člověka nadchnout pro plevel, který roste ve většině zemí Evropy a severní Ameriky. Oslovuje milióny žen, napsala několik knih a byla nominována na Mezinárodní ženu roku.

Až při čtení její knihy Léčitelství s moudrostí [Healing Wise ] jsem měla pocit opravdového "setkání"  s některými obyčejnými bylinkami, které jsou považovány za plevel, které byly pro mě donedávna přece jen tak trochu "neviditelné" a mnou podceňované, dokonce zatracované. Prožila jsem si je a navázala s nimi vztah (nejlepší součást výživy a léčby), ale ještě jsem s nimi "nedýchala", protože jsem byla pohodlná na to, abych s nimi spala venku a čekala na sen, ve kterém ke mně promluví o svých účincích. Hned v úvodu píše o sobě:" Byla jsem coby dítě zmatena ohledně zdraví. Moji rodiče se museli zeptat cizího člověka, jestli jsem zdráva.  Byla jsem zmatená ohledně zdraví, protože ten cizí člověk řekl, že jsem zdráva a pak mi dal injekci.  Nikdo se nikdy nezeptal mně, jestli se cítím zdráva." Tím, že do textů o některých bylinkách  dala spoustu ze své osobní zkušenosti, humor, intuici, nešlo o suché encyklopedické informace o bylinkách, které - jakkoliv zajímavé- nemusejí nikoho nutně pro věc, jakou je bylinářství, nadchnout. Bylo by nefér říci, že v naší zemi nikdo nepopisuje bylinky i jinak než uváděním faktických empirických poznatků z encyklopédií či herbářů, kde jsou vyjmenované jejich  "aktivní složky". Susun Weedová by hned namítla: A co ty pasivní?. (Intuitivně symbolicky tak činí pan Miroslav Hrabica) .Weedová především při prezentaci svých poznatků velice originálně a kreativně skloubuje obojí přístup.

Protože jsem nikde v češtině na internetu k mému velkému překvapení o Susun Weedové nenalezla sebemenší zmínku, ráda bych jí zde trošku představila, protože se začíná těšit mezinárodní reputaci. Především je známá tím, že razí v bylinářství tzv. Cestu Moudré ženy (Wise Woman Way) - připomíná, že tradiční bylinářství (tedy nejstarší medicína) je lidová, tzn. že má patřit bez certifikátů zpět do rukou znovu uschopněného lidu, ne firem (obzvlášť velkých, které ročně sklidí 7 tun třapatky nebo něčeho jiného, dokonce ne v zemi podnikání, ale třeba v Bělorusku),  pracuje s celistvými bylinami (holisticky), neupřednostňuje jen nějakou extrahovanou obsahovou aktivní složku, která se novými tajnými moderními technologiemi získává - toto nepovažuje za "tradiční" lidové bylinářství (fytoterapii).

Kdybych stručně představila její pohled na léčení a léčitelství, v podstatě vnimá 3 tradice léčení: Vědeckou, heroickou (vesměs alternativní směry) a tradici Moudré ženy. Hlavní rozdíl je mezi nimi především v myšlení, i když některé metody z každé z nich se interaktivně mohou případně vyžívat v každé tradici. Upřednostňuje (první volba) tradici Moudré ženy, před vědeckou tradicí a heroickou tradicí. Podle ní vědecké způsoby měří (tlak, výšku...), stanovují "normy" pro látky jako je cholesterol, testosteron atd., aby se mohlo ospravedlnit nasazení "léčiv" pro ty, kteří se od normy nějak odchylují. Opravují výborně člověka jako stroj. Jejich nástrojem je strach (když nebudete chodit na mamograf, tak...). Lékař je elitní, symbolem vědecké tradice je rovná linka. Stroj nemá právo stárnout (anti-aging medicine), pokud zastará, je třeba ho vyměnit za nový jako auto. Nejlepší je nový stroj, plastická chirurgie, výměna starých součástek za nové.

Do heroické tradice (tradic) patří podle ní v podstatě tzv. alternativní medicína (se všemi různými směry, jako reiki, masáže, kontaktování andělů, reflexologie,  jaké mají léčitelé na svých vizitkách) a je podle ní založena na vyrovnávání a čištění (třeba hydrokolon), tedy jakési detoxifikaci, hladovce, k níž se Weedová staví kriticky, protože údajně stresuje vnitřní orgány, které se stejně rychle obnovují, tj. nahrazují se novými (čistými) buňkami. Dále se domnívá, že tato tradice je založena na vyvolávání pocitu viny či hanby (jaktože jsi to snědl a zase bužíroval!, v minulém životě jsi ublížil...) - ty za to můžeš, ty jsi zodpovědný (určitém moralizování? - pan prof. Halík o něm tvrdí, že je u Čechů obzvlášť oblíbené...), je symbolizována kruhem. Je spojena i s exotickými bylinami ("zdraví" není snadno dostupné, ale pochází z dalekých nejlépe nedostupných vrcholků hor..:-) ve složitých kombinacích. Léčitel je oblíbený.

Tradici Moudré ženy považuje za nejstarší, vpravdě tradiční, flexibilní (i nemoc je "zdraví", protože je součástí celku, i smrt může být vyjádřením "zdraví"), běžnou a neviditelnou (žena v domácnosti je neviditelná), laskavě přijímající, symbolizuje jí spirála. Nebojuje s ostatními tradicemi, ale doplňuje je. Tvrdí, že tradice Moudré ženy nic neléčí, neopravuje a už vůbec ne problémy či nemoci, které neexistují. "Lidé existují. Léčit zvracení? Co to znamená? Léčit koncept?" Nestimuluje (nevybičovává) činnost žláz pomocí bylin, ale vyživuje je. Základem tradice Moudré ženy je pouze vyživování. A to je asi klíčová myšlenka, která mě nemohla neoslovit už vzhledem k tomu, jak jsem se rozhodla na základě knihy Sally Fallonové nazvat tyto webové stránky. V podstatě říká, že je třeba vyživovat tělo správnou stravou, bylinkami jakožto potravou (food-like plants) a láskou k sobě sama, neboť "Každá studna by měla mít svůj vlastní pramen..." , ale nepopírá lásku k bližnímu, pouze jejího cítění a vyzařování dosahuje nejprve skrze lásku k sobě samé, a tu lze vyjádřit péčí o sebe sebe sama -v jiném smyslu než obsesí svým vzhledem, návštěvami beauty studia, ale právě vyživováním (čimž vyjádřujeme lásku k sobě).

" Léčení a změnu lze nejlépe provést dodáním výživy, radí tradice Moudré ženy. Moudrá žena se dívá na všechno z pohledu výživy. Jak je možné učinit optimální výživu přístupnější a žádanější v tomto jedinečném okamžiku? Jaká výživa nakrmí větší hologram (rodinu, obec a planetu) a také jedince? Kdo hladoví? Jak může ten, kdo hladoví, nalézt výživu? Kdo odevzdává? "Teď mě jíš." Kdo přijímá výživu? "Teď tě jím." ...Optimální výživa, tvrdí tradice Moudré ženy, je celistvá, svatá, nutná, divoká, jedinečná, místní, běžná, jednoduchá, špinavá, čerstvá, hojná, přístupná, sezónní, různá a plná lásky...Tradice Moudré ženy vyvolává zdraví/celistvost/svátost tak, že pozná otvor, díru pro žádoucí výživu, aby do ní vstoupila. Trauma, zármutek, bolest, nemoc a zranění vytvářejí díry.", píše Susun Weed(ová) ve své knize Healing Wise (Léčitelství s moudrostí)

Pochopila jsem, že je velmi důležité dávat přednost studiu bylin, které rostou v bezprostřední blízkosti místa, kde člověk žije. Jakou radost přináší poznání, že výživa (ne nutně ve smyslu kalorického nasycení) roste volně a je zdarma, i když pořád na sobě pociťuju vliv ekonomického systému, který mě uvyknul na to, že výživa se nachází jedině v obchodě a zdraví v lékárnách a zdravotních institucích. Kromě toho často slýcháváme, jak potravinová inspekce objevila závadné potraviny a možná to u někoho budí  dojem (u mně už naštěstí ne), že jsme tedy chráněni státem, že je vše v pořádku a nemusíme si dělat s výběrem a kvalitou jídla starosti, jinak by se přece jídlo neprodávalo a bylo stáhnuto z oběhu. Tomu již samozřejmě nevěřím, protože z potravin se staly výrobky vypadající jako jídlo (food-like products). Hlavní je totiž to, jaký mají potraviny dlouhodobější efekt na zdraví, což se tak snadno (z jedné analýzy) změřit a zjistit nedá.

Paní Susun Weed tráví  již mnoho let v přírodě na statku s kozami a po cestě, kterou tato otevřená a flexibilní žena ušla, je nakonec obhájkyní konzumace nepasterovaného mléka od zvířat, která jsou "are pastured not grained" (jak řekla v rádiu - tedy pasena, nikoliv obílninována, tj. vykrmována obilím), krve, masa, másla atd. a la zubař Price či Sally Fallonová. Přestože má jiné a poněkud originální názory na řadu věcí z oblasti bylinkářství, vzájemně se s ostatními bylináři a bylinkářkami respektuje a považuje je za své přátelé, setkává se s nimi na bylinářských kongresech po Spojených státech i jinde, zve si je do svého radio-show.

Například má velmi negativní postoj (možná až zbytečně agresivní) k esenciálním olejům (byť vysoce kvalitním a nesyntetickým), které považuje za netradiční část bylinkářství, za bílý cukr bylinářství, který je dle ní potenciálně škodlivý (dlouhodobý efekt na zdraví je neprozkoumaný, hovoří o škodlivých účincích na naše hormony atd.) pro naše tělo, nepřínosný pro planetu Zemi, jakožto výtažek, jakožto chemická látka bez holistického celku (duch bez těla), nezavrhuje je úplně, ale upozorňuje především na jejich bezhlavé nadužívání a na některé neekologické aspekty jejich produkce (nepoměr mezi objemem rostlin a výsledným výtěžkem v množství oleje). Říká, že je bylinářka, ne chemička. Samozřejmě tím vyvolává polemiku, protože ve světě je v oblasti aromaterapie velký boom. Doporučuje vyhýbat se všem výrobkům, které ho obsahují - od masážních olejů, šampónů, mýdel až po zubní pasty. I když se k tomu nedokážu sama kompetentně vyjádřit, myslím, že přírodní esenciální olej podobně jako cukr přinejmenším "pozvedává" každý výrobek, v němž  je použit,  na atraktivitě, protože zkrátka zákazníkům voní - výrobci jistě nemohou popřít, že je to pro ně i ekonomicky zajímavější, než kdyby prodávali výrobky bez odoru. Reference k tomu v poznámce 1 pod článkem.

Když už píšu o Susun Weed, která má stránky www.susunweed.com, nemohu se nezmínit o ženě, bylinářce a léčitelce,  která ovlivnila nejen jí, ale svými knihami asi celé generace bylinářů v anglosaských zemích, také já z jejich knih a osobnosti čerpám inspiraci. Zemřela ve věku 96 let ve Švýcarsku před několika lety. Jde o paní Juliette de Bairacli Levy, která se narodila v 11. hodin 11. 11.  skoro v roce 1911 (ale 1912) tureckému otci a egyptské matce a vyrůstala se sestrami v britském Menchesteru.

Prababička západního oživení v oblasti bylinářství Juliette de Bairacli Levy

Přestože pocházela z velmi bohaté rodiny, již od malička měla raději než šperky pejsky. Protože ji štěnátko umřelo, rozhodla se studovat veterinářství, ale ze studii z mnoha důvodů (vivisekce apod.) utekla. Většinu života strávila v přírodě, učila se o bylinkách ne z knih a v institucích, ale přímo z přírody a od lidí, kteří k ní mají blízko - od cikánů, farmářů, horalů, beduínů, hodně s nimi kočovala. Stihla zaznamenat jinak ústně podávané poznatky dříve než byly nadobro zapomenuty. Napsala mnoho milých knih o svých cestách a bylinkách. Byla první, kdo napsal knihu o holistickém přístupu k léčbě zvířat, jehož byla průkopnicí.

Juliette de B. Levy byla první, kdo napsal knihu o holistickém přístupu k léčbě zvířat, jehož byla průkopnicí.

Za svůj život byla svědkem úžasných léčivých účinků rostlin, které zachraňovaly životy, nebo třeba údy, sama se půstem a obyčejnou šťávou z citrónu a ponorem do ledové vody (napodobila chování nemocné kočky) dostala z tyfu. Léčila ošklivá zranění rozmarýnou, zachranila beznadějnou nohu před amputací. Stala se nejslavnější chovatelkou psů plemene afgánského chrta. Milovala sovy. Lze říci, že knih o bylinkách až donedávna nejen u nás, ale ani v USA zas tolik literatury nebylo. Pramenem informací byly a stále jsou její knihy, jako např. Běžné bylinky pro přirozené zdraví, Děti přírody, Kompletní herbářská příručka pro hospodářství a stáj, Život ve španělských horách, Cikán(ka) v New Yorku, Léto v Galileji, Cestovatelova radost, Kompletní herbářská příručka pro psa a kočku.  Ona si neuvědomovala, jak říká paní Rosemary Gladstar, že tolik ovlivnila to západní bylinářské hnutí, onu renezanci v této oblasti, teprve až když byla pozvána na jedno sympozium, tak dostala zpětnou vazbu, která ji možná prodloužila život - najednou byla za hvězdu, která se pak každý rok do USA vrací (museli poprvé pro ní do Řecka, kde bydlela na jednom ostrově, letět, protože by sama cestu nezvládla). Její osobnost i knihy jsou velice inspirující.  Sice to není úplně v pořádku, ale nějaká nadšenkyně umístila nádherný lyrický dokument, který byl o ní natočen, s názvem Bylinková Juliette (Juliette of he Herbs) na vimeo zde. Na okamžik se tam objevuje i Susun Weedová s kozami . Juliette Levy(ová) navštívila v dokumentu i svou starou přítelkyni paní Helen z dvojice Helen a Scott Nearingových ("stařešinů" filosofie "zpátky k půdě" a "dobrého života"). Ukázka z filmu je i na YouTube.

Juliette de Bairacli Levy napsala spoustu milých knih o svém životě s bylinkami. Pan Mattew Wood se zase dal na bylinky, když zjistil, že jim bude snáze rozumět, než lidem...

Lopuch (Arctium Lappa- Medvědí tlapa) a Ptačinec žabinec (Stellaria Media - Hvězdička střední)

Jedny z bylin, pro které mě paní Weedová nadchla, je například lopuch a ptačinec. (Pokud je používají čtenáři tohoto blogu, tak samozřejmě na svou vlastní zodpovědnost, i když jsem nikde nečetla nic o odvrácených účincích, nebo nutnosti časově omezeného užívání.). Zrovna dnes ráno, když jsem vdechla vůní sklenice naplněné sušenými listy kopřivy, připomnělo mi to vůni mořských řas... Tak jsem zkusila vzít jeden suchý lístek, osolit jemnou keltskou solí a skutečně to chutnalo jako slané lupínky z mořských řas, jaké se k pivu běžně prodávají v Japonsku a v Jižní Koreji, kde jsem si jich do zásoby při návštěvě této země nakoupila. Pokud bych kopřivy rozmixovala a nějak vylisovala a nasolila, jistě by mi mořské řasy nutričně nahradily. Ale zpět k lopuchu. Naštěstí jsem již při první výpravě za ním  natrefila na kraji lesa na ten pravý (lopuch plstnaný, je i lopuch malý nebo lopuch velký), ne na to, co  jsme všichni celé dětství nazývali lidově lopuchem a co roste u vody, ale je to ve skutečnosti devětsil.

"Lopuch" devětsil u vody...

Tak půjdeš nebo ne...?

( Na ZŠ jsme jako děti asi měli přece jen stále poměrně blízko k přírodě, protože jednomu spolužákovi s odstávajícíma ušima říkávaly některé děti Lopuch...)

Zespoda nahořklý list lopuchu rostoucí prvním rokem, jednoletý má jen listy (velké i malinké dle půdy a vlhkosti) u země, dvouletý se vyšvihne do výšky na květy, stačí tedy přijít na místo, kde jsou vysoké lopuchy a podívat se po zemi, zda jsou někde jen nízké rostliny s listy, listy na stonku od květu jsou takové jiné, menší...vlastně lopuch roste všude možně...tolik divokého superjídla!

Pravý lopuch, když protřu prsty spodní stranu listu, a olíznu ho, jak radí v knihách Weedová, ulpí mi na něm svíravá hořká chuť acylpyrinu. Předmětem sběru je kořen z prvního roku této dvouletky, nejlépe sbíraný na podzim na novoluní pomocí rycích vidlí. Kořen na jaře (ani pampelišky) by už tak sladký (díky inulinu) nebyl. Vlastně i zde vidíme, že sacharidy jsou na přežití kruté zimy, po které máme být štíhlejší a ne naopak...Paní Weedová říká, at začneme rýt od východu, ale ne vždy se v terénu tak rychle zorientuju, ale asi se pak lépe poddá. Dá opravdu zabrat, než ho dostanu. Pak ho můžu naložit na chvíli do vody s octem, aby mi nezčernal a uvařit- je příjemně sladký, nebo naložit jako tinkturu do lihu.

Při použití rycích vidlí místo rýče mi zůstal kořen omanu poměrně vcelku. Pokud ne, tak z kořínků doroste nová rostlina...V tinktuře z podobných kořenů  zůstane inulin (cukr) na dně v podobě bílého prášku...

Kořen lopuchu

Buřina srdečník (ang. motherwort), která roste ze semen snadno jako kopřiva, Weedová ji považuje za velmi důležitou pro ženy (menopauza, PMS...), v pozadí kus starého keramického kolena k použití jako květináč...

Asi se nejedno srdce lidí zatetelilo radostí v dnešním čase prohibice, když zjistí, že mají doma ještě dost zásob třeba slivovice nebo jiné pálenky jako já pro tento účel, protože taková tinktura vydrží dlouho a některé látky jsou rozpustné jen v alkoholu. Jarní stonky se mohou nakládat. V Japonsku lopuch kultivují (gobó, tedy kravský lopuch) a jsou lidé, kteří ho i u nás pěstují. Já zatím nenápadně rozhazuju semínka divokého lopuchu tam, kde je vlhko i u nás na statku. Akorát nehodlám pořádat průvod olepená bodláky z lopuchu, jako se pořádá stále v jedné vesnici ve Skotsku. Tam člověka oblečeného do flanelu oblepí od paty až po hlavu bodláky, je to takový Zelený pichlavý mužík (Burryman). Paní Weedová píše, že bodlák působí pomalu, ale jistě, vyživuje především játra, vlasy, ledviny, plíce, žaludek, klouby, dělohu, čistí pleť od akné. Ze semínek se dělá vývar (pomletá) nebo tinktura i lopuchový olej do vlasů (v ruštině je známý jako repejnoje maslo, které posiluje vlasy).

Kvetoucí ptačinec žabinec (hvězdička)

Dalším "plevelem", které nám roste na zahradě jako půdokryvná rostlina, a který sklízím a přidávám do polévek, na chleba, do salátů, je ptačinec žabinec.

Žabinec ptačinec...enzymy z olivového oleje a citronová šťáva působící půl hodinky před konzumací nám ho natráví...

Hořkost kořenů pampelišky mírně potlačí syrová smetana přidaná na konec

Je velmi otužilý a roste i pod sněhem, kvete bílými kvítečky s 5 okvětními lístečky, ale vypadá to, jako by jich bylo 10. Stonek je jednostranně ochlupený - při pohledu do světla jsou chloupky opravdu na jedne straně (další způsob identifikace), trochu mi chutná jako syrová kukuřice. Podle Weedové je velmi nedoceněný, je to prý chladivý pomocník na horké situace. Vyživuje člověka s astma, ničí bakterie v membránách průdušek, pomáhá při pálení v krku, TBC, vyživuje játra, ledviny, pomáhá lidem s rakovinou žaludku, hemoroidy, třísky vytahuje a pomáhá s jakýmkoliv protivným svěděním as  výráškami, brání vráskám z mhouření a vyživuje oslabenou štítnou žlázu, s níž je spojena nadváha . Obklady prý pomáhají zalepeným nebo podrážděným očím (od kont. čoček). (Více v  Susun Weed: Healing Wise, Ash Tree Publishing, str. 113-128)

No moment, počkej...musím si ty kořínky na talíři se salátem z žabince a sýra přece vyfotit...

F zpracovává kořínky pampelišek...

Více na www.susunweed.com, www.julietteoftheherbs.com

--------------------

Poznámka 1:Susun Weedová k těm olejům zaujala možná zbytečně vyhrocené stanovisko, z něhož trošku vybírám níže:

Susun Weedová: Bylinková medicína je ohromným polem se spoustou prostoru pro uškození a také k pomoci, a proto radím začátečníkům, aby si dělali infúzní oleje a vyhýbali se esenciálním olejům.

Esenciální oleje jako jakékoliv jiné chemické látky sice výjimečně rychle působí a jsou velmi užitečné, nicméně v rukách většiny lidí více škodí než pomáhají.
Nikdo z nás by si nepřál, aby byl konec léčiv. Koncetrovaná, extraktovaná léčiva nebo chemické látky jsou silnými spojenci v péči o zdraví. Moje otázka není "Funguje to?". Samozřejmě, že esenciální oleje fungují. Jenže pomohou zahojit planetu? A jaký je jejich dlouhodobý účinek na nás? Nejen fyzický, ale i mentální a duševní?

Esenciální oleje nejen že selhávají v otázce "zahojí planetu?", ale ony účinně škodí planetě a našemu vztahu se zelenými spojenci.
Proč?Protože tuny rostlinného materiálu se musí pěstovat, zpracovat a malá množství esenciálních olejů extrahovat. Esenciální oleje se sice používají po kapkách, ale prodávaný jsou v litrech. A každá litr esenciálního oleje snižuje schopnost planety poskytovat bylinnou medicínu našim rostoucím zástupům.
 ...Soustřeďuji se na pro děti bezpečnou bylinnou medicínu a esenciální oleje v tomto testu také selhávají.

Cit. :http://www.healingwiseforum.com/viewtopic.php?f=2&t=9519&p=68397

Esenciální oleje jsou koncentrované oleje získávané z aromatických rostlin parní destilací nebo chemickými rozpouštědly. Jsou schopny zabít normální a také abnormální buňky a vážně narušit fungování jater a ledvin. Esenciální oleje  se docela liší od infúzních olejů (emulzí, pozn. překl.) (které se dělají namáčením čerstvých rostlin v jedlém oleji).

Cit. http://www.susunweed.com/herbal_ezine/May09/breasthealth.htm