Slepice snad opravdu pochází od slova slepý, protože za šera nevidí, za to vajíčka mohou zlepšit zrak lidem, kterým se zhoršuje. Obsahují totiž vitamín A a spoustu bílkovin, třeba těch, které na sebe vážou síru, což třeba neobsahuje sója a doplňovat je z obilovin nemusí být pro ty nejmenší nejlepší.

Copak jsi jedla?

Už nepočítám ty syrové žloutky, které jsem letos dala sobě a své rodině. 

Jsou čerstvé s trochou soli, nebo troškou medu a skořice. Bílek syrový nejíme (viz článek o vejcích). A hlavně jsou od slepic, které jsou od pohledu zdravé, mají lesklé husté peří. Přes den jedí nějaké zbytky třeba na kompostu, pijou syrovátku,  či vyzobávají hmyz, kterého je díky výkalům krávy více (zajímavá je tedy symbióza dobytka se slepicemi). V poledne se schovávají ve stodole. Těsně před tím, než jdou na kutě, honem honem všechny najednou se začnou pást na trávě jako o závod. Mám všude možně vysázené bylinky, květiny, keře, ale zdá se, že je nezajímají. Mají dost místa na statku, chodí většinou "v partě" po teritoriu o rozměru zhruba půl hektaru, dále si už netroufnou. Jde o směs konvenčních slepic těžších, vlašek (lehkých a shánčlivých) a zlaté české kropenky.

Potkali se dva na jednom statku a nelíbili se sobě...

Z jedné "bílé slepice" se vyvinul kohout. Přestože je větší než jeho starší kolega s chromou nožkou ( asi po boji s kunou...?), není ještě šéfem, velice snadno se nechá zastrašit. Asi protože mají hodně slepic a velký pozemek na vandrování, nedošlo mezi nimi k žádnému vážnému konfliktu. Tomu staršímu jsem chtěla dopřát ještě jednu sezónu šťastného života na pastvě, než z něho i s pařáty bude silná polévka (proti osteoporóze a celulitidě) a z per ozdoba pro děti na hraní. Nejvíce minerálů z kostí, ale i z bylinek je prý možné dostat díky mírné kyselosti, proto se má do vývarů dávat trochu octa (nějakého přírodního), aby se ty iony minerálů do vývarů dostaly a z vývaru se stal iontový nápoj, nebo bylinky přímo v octu nakládat a tím octem si dochucovat jídlo (viz třeba estragon, tedy ten francouzský, co by mi přes zimu na rozdíl od ruského na venku vymrzl).

Estragon v květináči, jehož lístky dodávají výbornou chuť octu...

 

Kuřátka (ty pípající chlupaté kuličky, před vyklubáním dokonce pípající vajíčka) si líhneme v malém inkubátoru, poté je máme pod červeným světlem, pokud se omylem nevykoupají ve vodě (a neonemocní), přežijí své dětství na šrotu, sekaných kopřivách a trávě a másle. (Pokud jsou na denním světle, mají vitamín D, pokud ne, mají ho z másla,  pokud jedí zelené, mají vitamín K1, takže jim nepřidávám do vody žádné vitamíny). Kohoutky později případně sníme, jejich maso je velmi chutné - takové tmavší jako zvěřina (bažant), protože rostou dlouho a převážně jen z trávy a hmyzu. Pokud je moc libové jako králík, podávám ho se smetanovou omáčkou. Však třeba aborodžinci v Autrálií prý obcházeli kvetoucí keře či keře již s bobulemi, které nejedli, protože je raději nechali pro určitá zvířata, aby se na bobulích vypásla. Pokud by ulovili příliš libového klokana, tak by ho nejedli. Kdo ví, možná že i lovecká sezóna u nás začíná až pozdě na podzim i proto, protože je zvíře před zimou po sezóně zelené trávy nejtučnější.

Na dvoře to mezi dětmi krákoře...