Moz-screenshot-5

 
Pokud jíte dost velké množství pekanů, vlašských ořechů, para ořechů, lískových ořechů* a jiných, máte na výběr buď společně s nimi spolknout kapsle enzymů, aby se neutralizovaly jejich zpomalovače enzymů (inhibitory), nebo nejprve  ořechy naklíčit a ponechat na přírodě, aby udělala svou práci díky zvýšené aktivitě enzymů, která je výsledkem nakličování...V roce 1918 nebo tak nějak  jsem byl nadšen z nápadu pokusit se vyhýbat vařenému jídlu kvůli potenciální ničivosti žáru...Myslel jsem si, že syrové maso není vhodné jako strava člověka a že bílkoviny a tuky chutných syrových ořechů ze stromu ho nahradí...po období asi 2 měsíců, během nichž jsem zkonzumoval velké množství syrových ořechů ze stromů mnoha druhů, jsem počal zažívat nepříjemný pocit těžkosti v žaludku a pocit nesmírné přeplněnosti a určité nevolnosti. Příznaky byly dost silné na to, aby mě donutily vzdát se této chutné stravy. Téměř každý si může dát pár ořechů, aniž by pocítil nějaký účinek. Ale běžně se ví, že "ořechy jsou těžké na žaludek", pokud se jich sní velké množství.  Inhibitory enzymů v semenech vysvětlují onu záhadu, ale nebyly identifikovány až do roku 1944.
Edward Howell, MD Potravinové enzymy pro zdraví a dlouhověkost. (Str. 513)
*filberts- jde nejspíš o lískové oříšky, pro které angličtina ale spíš užívá výraz hazelnuts, slovo filbert je spíš velice knižní výraz se staré angličtiny obecně pro ořechy...(Pozn. překl.)

 

Ořechy jsou zdrojem přírodních olejů, jejichž kalorie jsou v nich zastoupeny od 60 % až po 80 %.  Mandle, pekany, para ořechy, makadamské ořechy a arašídy mají vysoký obsah stabilní kyseliny olejové. To proto snadno nezežlouknou, a když se připraví pomocí namáčení a vysušení (viz recept Pepitas na semínka dýní, který lze použít na tyto ořechy, pozn. překl.), mohou se skladovat po mnoho měsíců při pokojové teplotě v neprodyšné nádobě.  Na druhou stranu vlašské ořechy obsahují velké množství trojité kyseliny linolové a jsou mnohem náchylnější ke žluknutí. Vždy by měly být skladovány v ledničce. SWF

 

Moz-screenshot-6

Snopy pšenice Vincenta van Gogha
Před příchodem továrních farem bylo zrno částečně naklíčeno, ale moderní obilí se skládá z dřímajících (odpočívajících) semínek...V dřívějších dobách se zrno sklidilo a dalo se do snopů.  Snopy se daly do mandelů, posbíraly se a postavily se do panáků, které stály na poli ještě několik týdnů před mlácením.  Během tohoto období vystavení počasí na poli byla zrníčka obilí vystavená dešti a rose, která se vsákla do snopů. Obilí mohlo tuto vlhkost pochytit a se slunečním žárením  tak byly ideální podmínky pro příznivý stupeň naklíčení a znásobení enzymů v zrnu. Moderní konbajn odstraní zrno ze stvolu okamžitě po useknutí a umožní mu, aby bylo odvezeno do sýpky. A tak zde není žádné vystavování povětrnostním vlivům a následnému vývinu enzymů, což má za následek zralé, ale spící semínko.
Edward Howell, MD: Potravinové enzymy pro zdraví a dlouhověkost. (str. 115)