Příběh
"Bože, dej deštíčka na ty naše obilíčka, abych se najedla režného chlebíčka..." hezká písnička z CD Hrajeme a zpíváme si s dětmi.
Doslova "přes pole" z Mladočova je od nás vesnička Sebranice a tam působí Spolek archaických nadšenců. V jeho pozadí stojí chlapi z rodu Kmoškových- ti byli po staletí obchodníky a vlastníci pohostinnství č.p. 8. A tito lidé pořádají každým rokem i pro veřejnost sklizeň obilí kosou kolem sv. Anny (26. 7), a to způsobem, jakým se to dělalo až do konce 2. světové války. Žito mají od pána Střítežského z vedlejší vesnice Široký Důl, který tuto vzácnou lokální plodinu s dlouhými stébly uchovává a pěstuje na výrobu došků. Takové žito prý nelze pěstovat pomocí umělých hnojiv- stéblo by vyrostlo moc rychle a bylo moc slabé. Druhá část akce je pak v říjnu - mlácení obilí pomocí cepů, jde o ukázku pro veřejnost.
Knížka Příběh obilí - The Story of Grains (2010) od tohoto spolku je velmi hezky a kultivovaně zpracováná a připomíná mi, jak důležitá je kvalita půdy- kdysi možná měli lidé primitivnější nářadí, ale díky kvalitě půdy měli větší výnosy a dost možná, že i kvalitnější jídlo, museli se ale o půdu starat, nechat ji střídavě léta odpočívat, nebo hnojit hnojem (od toho přece vzniko sloveso "hnojit") atd. "Zemědělství ...v žebříčku hodnot lidstva bylo vždy na prvním místě, a to až do zavedení moderních způsobů hospodaření v 50. letech 20. století. Postupně došlo k odcizení zažité zkušenosti ručního hospodaření, která byla nahrazena neosobním zemědělstvím průmyslovým...V dnešní době průmyslového zemědělství můžeme mluvit o úplném odtržení člověka od půdy a tím i od přírody. Přicházíme tím o bezprostřední účast na tvorbě naší obživy, o radosti a strasti s tím spojené..." (str. 9)
Jeden starý pamětník, jak je zaznamenáno v knížce, řekl: "Při žních se jed špek na poli a pro sekáče se pek chleba..." Střítezský Vlastimil st., červen 2009
Ráda bych se letos do Sebranic s rodinou vypravila - i s iPhonem, tedy s kamerou, zajímá mě hlavně kosa na obilí v akci.