Jaro a zelené čarodějnice - bylinářky a kořenářky
JARO NA STATKU
Na jaře stíháme ledacos a leccos také ne, učíme se odpočívat, učíme se z chyb a radujeme se z maličkostí. Přes zimu jsme odpočívali a respektovali tak smysl tohoto ročního období.
Pokud tak člověk nečiní a nespí i více hodin než v létě, možná proto se cítí na jaře unavený.
A tak na nás brzy přišla jarní míza ve formě velkého nasazení do práce, kterou snad jen zarazilo pohřbení psa Matějka. Ale jeho duše se jistě jednou převtělí v jiného tvora na tomto statku, kde je důstojně pohřben. Na místě, které měl původně vyhrazené na běhání, snad brzy vyrostou skalničky, bylinky a květiny pokud možno ty vhodnější na venkovskou zahradu.
Vypadá to vlastně, že snad ani jiný pejsek u nás zatím nebude mít své místo, spíš více místa se nyní najde pro květiny, hmyz a ptáky.
Dobrými hlídači před zlými duchy prý bývá případně i yzop a jiné bylinky.
Hodláme nadále v klidu uklízet, zahradničit, stříhat a zkracovat, ale i prodlužovat (přeměna vozíku na žebřiňák)
, aktualizovat a stavět nový plot (důležitá hranice teritoria) se sousedem, uvidíme, jak se zadaří i paravanu z vrbového proutí.
Ptáci švitoří, čmeláci a včely bzučí na rozkvetlých stromech a keřech a vnímám s každým rokem bděleji vše živé - každý pupen, každého broučka.
Místo pálení čarodejnic si najdeme čas zastavit se a pomeditovat nad každým zajímavým tvarem listu či barvou květů, podivujeme se nad rychlostí, s jakou se vše rozvíjí včetně dětí.
SUSUN WEED: ZELENÁ ČARODĚJNICE, která dýchá a rozmlouvá s bylinami
V poslední době mě mimochodem inspiruje jedna babička, a sice "zelená čarodějnice" paní Susun Weed (Plevelová?, nar. 1946), která se již od pol. 60. let zabývá bylinkami i výživou, léčením ženských obtíží bylinkami. Zmínila se v jedné diskusi, že její "kamennou složkou stravy" je syrové mléko a syrové maso. Ne čarodějnice, ale hotová baba Jaga, že? Zajímavě povídá na různá témata hlasem poznamenaným kouřením...(myslím). Totiž aspoň pro mě je mnohem příjemnější poslouchat, jak vypráví o bylinkách, nad čím vším se zamýšlí, než číst v sebelepší encyklopedii bylinek. Ona sama je chodící encyklopedií. Prý patří mezi přední americké bylinářky - má svůj podcast, knihy o ženském zdraví, vede kurzy, chová stádečko koz atd. Její názory jsou pro mě zajímavé a podnětné, zdá se mi, že je to žena, se kterou se člověk asi nenudí, o bylinkách vypráví velmi živě. Někdy i šeptá: Nejezte rostlinné oleje ze semínek, jsou plné mastných kyselin omega-6, které škodí kloubům...
Zaujala mě myšlenkou, že na jednu stranu je možné studovat bylinky klasicky přes knihy a asi po 7 životech se může člověk stát opravdovou vědmou v oblasti bylinek, pokud si k tomu připočítá ještě i znalosti o lidském těle a duši. Pokud se ale žena (a bylinářkou je dle ní skoro každá, která v kuchyni použije bylinku) cítí být zahlcena informacemi z knih, doporučuje začít jen s jedinou bylinkou, strávit u ní nějakou dobu, použít všechny její částí a doslova s ní dýchat (...rostlinný dech vdechujeme my lidé a rostlina vdechuje náš dech a tak dýcháme spolu a je to takový tanec "dávám- bereš") a zkusit o ní získat informace neempirického charakteru tím, že s ní člověk stráví nějaký čas a rostlina mu sama napoví, k čemu je dobrá, informace o ní k člověku přijde intuitivně. To proto je jistě něco na tom, že to, co roste na vlastní zahradě, je pro člověka nejvhodnější, protože jsou spolu na sebe s rostlinou naladěni. Jedna Susunina historka se váže ke kopřivě, která rostla u bažiny a jež ji prosila: "Dostaň mě odsud!" Nakonec ji uprosila, rýčem ji Susun vyryla a skutečně za pár týdnů přijely bagry...
Nedávno mě třeba zaujala její debata na téma syrové vs. vařené jídlo. V podstatě z diskuse slovo "syrové" smetla - říká, že nikde nikdo nic "syrového" v přírodě nejí. A hned rozšiřuje definici "vařené" o takovou úpravu potravin, která činí živiny z nich využitelnými, což nemusí být nutně "vaření" ve smyslu tepelné úpravy. Rostlinné jídlo se dá dle ní "uvařit" i sušením či mražením, nakličováním, nakládaním do oleje (enzymy v dresinku s extra panenským olivovým olejem a citronem "vaří" zeleninový salát) a fermentací, či činnosti bakterií a kyselin v žaludku. Narušení stěny buňky a dostat se tak k živinám v ní nazývá Susun Weed "vaření", tedy pojímá slovo vaření mnohem šířeji (nejen ve smyslu použití tepla či žáru). Čili syrová mrkev vs. kvašená není totéž, pokud jde o využití živin. Pokud prý jídlo rostlinného původu není upraveno jedním z výše zmíněných způsobů, tak je nám prý k ničemu, tělo si z něho nic nevezme nebo tak málo, že bychom ho museli sníst i navzdory slinám s enzymy denně 25 kg.
Syrová živočišná buňka má svou membránu prý tenkou a flexibilní, rostlinná tlustou a tuhou. To proto je dle ní syrové mléko a syrové maso s enzymy stravitelnější (živiny využitelnější) než syrová zelenina. Když se měkké syrové maso začne vařit, ztuhne membrána žárem, a pak se musí vařit dlouho, aby se stěna buněk rozbila a maso změklo a náš organismus se vůbec dostal k živinám uprostřed buňky.
Žaludek zvířat rozbije tuhou tlustou stěnu buňky rostliny (tráva) pomocí kyselin a bakterií v trávicím traktu, čimž se toto jídlo "uvaří". Jablko je podle Susun Weed měkké a zralé (uvařilo ho Slunce a enzymy), nepovažuje ho za syrové, ale "uvařené a stravitelné".
http://youtu.be/Yre3LkOhlRA
Více na: :http://www.herbalmedicinehealing.com/store/store_results.asp?Category=5&Section=Movies