to the books baby
TRESČÍCH JATER
TRESČÍCH JATER
Jsme obyčejní lidé, kteří bydlí trvale na venkově v malé vesničce ve východních Čechách. Občas se stává, že po vylidnění vesnice v ní zůstanou už jen důchodci a ti, kterým patrně nezbylo, než na chudém venkově zůstat, protože na víc nemají. My jsme se naopak na vesnici dobrovolně přistěhovali s uvědomněním toho, co činíme. Ve skutečnosti si myslíme, že pokud má člověk rodový statek, vlastní louky a zahradu, neměl by se cítit chudý, neboť půda i v pohádkách představuje skutečné trvalé bohatství, které přináší hojnost. Úplným luxusem je možnost být obklopen přírodou, vlastní rukou zasázenými stromy a zdravě uzemněn dennodenní realitou a přirozeně plynoucím časem přírody. Věra pochází z Kopřivnice, města sice věhlasně průmyslového (Tatra), avšak obklopeného ze tří stran kopci a lesy (Beskydy). Pravidelně jezdívala za babičkami na pár km vzdálený venkov na polosamoty, kde místo počítačů nacházela potěšení na zahradě, v lese či u rybníka, nebo s knížkou v ruce či hledáním pokladů na staré půdě. Vystudovala gymnásium v Příboře a Filosofickou fakultu v Olomouci. Zajímavou životní zkušeností byl pro ní 2letý studijní pobyt v Japonsku v Tokiu, jelikož kromě anglické filologie studovala i filologii japonskou.
Ačkoliv se krátce živila jako tlumočnice z japonštiny a dokonce i přeložila nějaké texty (pro starší děti třeba vyšla knížka Rennjo), táhlo ji to k nějaké smysluplné zdravé aktivitě, která by přesahovala její osobní potřeby, ale zohledňovala i přírodu a okolní svět. V roce 2002 se potkala v Olomouci s Neilem a trochu vyrušovala na jedné jinak velmi ušlechtilé přednášce, protože spolužákovi poslala lísteček, že asi bude chodit s Neilem. Asi. Stará se nyní o vedení e-shopu, o zahradu, květiny, o to, co bude k obědu, zda si jejich dvě děti umyly ruce a splnily úkoly. S manželem vydává místní čtvrtletník osady Mladočov, je členkou pravicové politické strany a věří i přes svou úzkost, že nakonec všechno bude v pořádku. A pokud to není v pořádku, tak to ještě není konec, protože práce ještě neskončila a případně skončí, až přeplujeme moře a přetrpíme hoře. A také věří, že když se dvěma starším bratrům nepovedlo nečeho dosáhnout (zabít draka), protože to prostě “nejde”, tak se najde někdo (třeba nejmladší Honza), který dokáže, že to jde.
Tu jsme však již v jiném kraji - žil byl za kanálem na Britských ostrovech v části zvané Anglie ve městě Potters Bar kousek na sever od Londýna hošík jen o půl roku starší než Věra jménem Neil. Měl a má ještě bratra, jednovaječné dvojče, ale pokud byste ho někdy potkali, pozor, patrně to nemusí být Neil. Měl rád svou babičku, jejíž dům voněl po levanduli, a dědečka kliďase, který byl šikovný kutil a dožil se 94 let a ještě v 80 se proletěl ve vzduchovém balónu. Jeho klidem neotřáslo ani dětství s bitvou o Velkou Británii či pád na stará kolena do malého zahradního rybníčka. Neil má respekt k počítačům a všemu, co svedou a tento zájem ho dovedl ke studiu IT na Universitě Hartfordshire. Asi pět let pracoval pro různé firmy i jako bankovní konzultant. Vždycky rád zkoušel nové věci- totiž třeba hrát na saxofon nebo meditaci vipassana. Osud ho pak jednoho dne zavál až do Olomouce, kde se na narozeninové párty jiného Angličana seznámil s Věrou. Věra si jen zívla nudou, neboť intuice ji řekla: S tím si užiješ a budeš ještě nejmíň 50 let. Podle Věry je starostlivý, upřímný a laskavý, třebaže někdy -pokud si to druzí mylně interpretují- vypadá jako nedružný morous. V současné době je hospodářem, co se musel naučit od úplné píky chovat skot, jezdit se Zetorem 3011, strouhat kopyta, naklepávat kosu a seškrabovat štětiny z opařeného prasete a vůbec se celkem integrovat do české společnosti, na které se mu od začátku nejvíce líbilo to, že tu mají lidé dvojkoláky a že co si neudělají, to nemají. O vystěhování se zpátky do Anglie neuvažuje, protože není, kam by tam ustájil krávu Bohušku a sehnal tak dobré mléko se smetanou.
Věra a Neil Dudmanovi
|
Doufáme, že kosa, kterou jednou uchopíte do svých rukou, bude při používání přesně taková, jakou by mohlo používat asi desetileté dítě, aniž by se při tom muselo nadměrně namáhat. Peter Vido vysvětluje svůj přístup ke zlepšování ergonomické efektivity ručního kosení. (Ergonomika: studium duševních a tělesných schopností člověka ve vztahu k náročnosti vykonávané práce, pozn. překl.) Výňatky z knihy Kosa musí tančit od Petera Vido, publikovaném v roce v roce 2001 jako dodatek ke Knize o kose (The Scythe book) od Davida Tresemera (1981) |
  |
Věra začala psát v roce 2010 blog, který dokresluje zázemí tohoto eshopu i našeho života - naše malé rodinné hospodářství na starém statku ve východních Čechách u Litomyšle, kde se kromě zahradničení věnujeme chovu skotu a jiných domácích zvířat pouze pro potřebu rodiny. Blog ještě stále sídlí na dvou doménách, a to vyzivujicitradice.cz nebo zubeni.cz, ale nyní jsme si ho konečně přestěhovali a integrovali do našeho aktualizovaného obchodu kosimesnadno.cz. Jeho čtenáři se mohou vždy přesměrovat sem na KosimeSnadno.cz
To zubeni má skutečně co do činění se zuby (zubením
se) - kdo je má zdravé, může se vážně zubit. I ony mají co
dělat především s výživou, jak ostatně zjistil již kanadský
cestovatel, fotograf a zubař Weston A. Price (1870-1948),
jemuž blog také navždy vděčí za svůj vznik. A nejen blog.
Ovlivnil také paní Sally Fallon Morrelovou, která z jeho poznatků
vychází a je spoluautorkou knihy Vyživující tradice:
Kuchařka, který je výzvou pro politicky korektní výživu a
diktátory ve stravování, kterou jsme přeložili a
připravili k vydání v r. 2015. V rámci edice Vyživující tradice
jsme také připravili k vydání původní knihu zubaře Pricea z roku
1939, a to Výživa a fyzická degenerace. Třetím
svazkem, který je z pera antroposofického lékaře Thomase Cowana,
MD a Sally Fallon Morrelové, je pak kniha Vyživující
tradice: Kniha o miminkách a dětech a jak o ně pečovat.
Čtvrtým svazkem od stejných autorů, který je v přípravě , je pak
kniha Čtvero cest ke zdraví. Knihy od A po Z
připravujeme, tiskneme a vyrábíme a nabízíme v našem eshopu. O
těchto knihách, o vaření, o receptech, o našem životě na statku je
a bude tento blog.
Celá rodina se rádi scházíme denně u stolu, jsme vděční za dobré domácí jídlo na svých talířích. Je to tak prosté: Výživné a chutné tradiční jídlo nás drží při zdraví – díky němu lépe zvládáme činorodý život.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Založit a vést blog si z mé strany žádalo špetku smělosti, protože k tématům, jako je zdravá výživa a to, jak vlastně zdraví vypadá, zde na blogu pootevírám některá nová a politicky nekorektní hlediska, jaká nejsou známá majoritní části laické i odborné veřejnosti. Číst celý podrobný úvod k blogu zde
Odkazy Farmy, statky (hospodářství), další blogy a eshopy nějak spojené s tématem tradičních potravin a venkova. Blíže zde. zde
Veškerý obsah blogu slouží výhradně pro informativní, studijní či zábavné účely. Použití těchto informací návštěvníkem či další osobou je výhradně věcí jejich svobodné vůle. Koneckonců inteligentní člověk si nic vnutit nenechá. Informace zveřejněné na tomto blogu nenahrazují lékařskou péči, diagnostiku či dietní doporučení odborníka. zde
Juliette de Bairacle Levy, bylinářka, v roce 1971 napsala: „Zdraví každé rodiny začíná matkou. Ona je tím stromem, z něhož musí vzejít zdravé ovoce. Všechny primitivní národy toto uznávají…Zdaleka největším dědictvím, které rodiče mohou dát svým dětem, je zdraví, ne peníze.” Více o autorce blogu, která pochopila, že strava je pro všechny z nás důležitější, než si kdy vůbec myslela, najdete zde.
Pozor! Pokud kliknete na odkaz níže pod fotografií, až rok Vám to může trvat, než se z toho vzpamatujete.
(image) Pro ukázku skutečného mléka klikněte zde.
Žádáme návštěvníky blogu, aby si v citování textů z blogu počínali přiměřeně (krátce) a užili je férově (fair usage). Zkopírovat celé dlouhé texty a umístit si je na vlastní blog/eshop je za hranou férového užití citací. zde
VYŽIVUJÍCÍ TRADICE: Kuchařka, která je výzvou pro politicky korektní výživu a diktátory ve stravování (Kniha)
Znáte možná ten pocit člověka, kterému připadá divné, že potraviny, jako je máslo, sádlo, červené maso, vajíčka a podobně, jsou prohlášeny za škodlivé s tím, že máme dávat přednost masu “bílému” a tak zvaným “zdravým” tukům, jako je olivový olej, který ale naše prabáby nepoužívaly.
No a pak natrefíte na knihu, nasloucháte jejímu autorovi, který Vám pečlivě tato stanoviska výše přesvědčivě vyvrácí s tím, že máslo je nejen neškodné, ale že může být zdraví prospěšné, je-li od krávy z pastevního chovu, ba Vám dokonce vysvětlí, že může příznivně ovlivnit fyzickou podobu Vašich dětí, zdraví Vašich i jejich zubů, na které by zubní kartáček a omezení cukru nestačilo pokud je v jejich stravě málo v tucích rozpustných vitamínů, jako je pravý vitamín A (který vážně není v mrkvi), D (pomáhá vstřebat vápník) a K2 (pomáhá ho navigovat na patřičná místa v těle) .
A žil byl kdysi v letech 1870-1948 jeden kanadský zubař Weston A. Price se jmenoval a ten zkoumal, co přesně má společného strava různých přírodních nárůdků světa, jejichž jedinci mají zuby zdravé, bez kazů a rovné jak klávesnice od piana. Jeho poznatky nejsou moc politicky korektní s dnešními, totiž v souladu s dnešními stanovisky, kterých jsou pořád plné noviny. Na jeho výzkum se autorky knihy Vyživující tradice odvolávají. Jeho kniha Výživa a fyzická degenerace, která byla kdysi součástí osnov lékařských fakult Harvardovy univerzity, se poněkud zapomnělo, nyní však díky činnosti dvou nadací, které nesou jeho jméno, dochází k osvětě, která má rostoucí počet příznivců. I my připravujeme její překlad do češtiny.
Tohle si přece musí všichni přečíst! Tohle se má tesat do kamene! , říkali jsme si po přečtení dlouhého úvodu knihy Nourishing Traditions (Vyživující tradice).
A tak jsme přeložili a k vydání v roce 2015 připravili knihu Vyživující tradice: Kuchařka, která je výzvou pro politicky korektní výživu a diktátory ve stravování. Blog byl psán současně s tím, jak byla kniha postupně překládána. Celý blog se v podstatné míře točí okolo ní. Více ke knize, kterou si můžete zakoupit za 570 kč v našem eshopu, níže nebo v textech blogu.
Z úvodu:
“Je jasné, že je něco hodně špatně, i když se Američané, co se týče stravy, dosud svědomitě řídili ortodoxními radami. Berou vážně fyzický pohyb, mnozí přestali kouřit, zvýšila se spotřeba čerstvé zeleniny, mnozí snížili příjem soli, dost velká část Ameriky omezila červené maso a živočišné tuky. Jenže žádné z těchto opatření neudělalo díru do statistik ohledně výskytu degenerativních onemocnění. Kupujeme si potraviny se štítky, na nichž stojí, že jsou nízkotučné, bez cholesterolu, se sníženým obsahem sodíku, a s tím, že jsou pro nás dobré. Proč jsme tedy tak nemocní?”
“Cholesterol se velice podobá školákovi ze skupiny, kterého chytili, jak háže sněhovou kouli poté, co okno již bylo rozbito. I když do zločinu byla zapojená cela parta, obviněn byl jenom ten chlapec, kterého viděli, jak háže koulí jako poslední…cholesterol sdílí jen vzdáleně zodpovědnost za srdeční chorobu…”
“Zpracovatelé potravin nepotřebují živočišné tuky, aby vyráběli junk food pro zisk, ale rozhodně k tomu potřebují rostlinné oleje, bílou mouku a cukr…”
“Výzvou pro každého člověka je určit si stravu, která je ta správná pro něho a realizovat toto stravování způsobem, který ho neoddělí v době jídla od společnosti bližních z řad lidských bytostí. Ideální osobní strava každého člověka se obvykle objeví po součinnosti studia, pozorování a intuice, postupu určeném k nahrazení onoho záhadného neomylného instinktu, který vedl primitivního člověka k potravinám, jaké potřeboval k tomu, aby si udržel zdraví a vitalitu.”
“Naše jídlo, aby pro nás bylo zdravé, musí dobře chutnat. Musí být stravitelné a musí se jíst v klidu. Dokonce celistvé potraviny správně připravené podle tradičních metod jsou nám k ničemu, pokud je jíme s nechutí. Nepřinesou zdraví člověku, který neodpouští. Je to ono milující srdce, které na stránkách, jež následují, nalezne vodítka k tomu, jak zajistit hojnost všech živin, které potřebujeme, abychom byli zdraví, šťastní a žili produktivní život…”
Více ke knize, kterou si můžete zakoupit za 570 kč v našem eshopu, níže nebo v textech blogu. Čti více zde.
