O nás
Věrka a Neil
Občas se stává, že po vylidnění vesnice v ní zůstanou už jen důchodci a ti, kterým patrně nezbylo, než na venkově setrvávat. Nevydali se ani nikdy na vandr do světa, aby měli srovnání a pochopili, co jim v životě scházelo, co by mohli dělat jinak, a naopak, co jim mohou ostatní závidět, za co mohou být vděční. My jsme se naopak na vesnici dobrovolně přistěhovali s poměrně přesnou představou toho, proč tak činíme. Je nám i tak jasné, že důležitá je ona cesta životem s nějakou vizí, ne pouze nějaký cíl. Jsme obyčejní lidé, kteří tedy trvale bydlí na venkově, v malé vesničce Mladočov ve východních Čechách nedaleko Litomyšle. Už nikdo nedohledá, kdy přesně byl malý statek, který jsme zde v roce 2009 zakoupili, vybudován, nejstarší zmínka v gruntovních knihách pochází z poloviny 16. století. Nikdo ani neví, kdy byl založen Mladočov. Ví se jen, že patřil nejprve rytíři Toulovcovi a poté městu Litomyšl. Ve skutečnosti si myslíme, že pokud má člověk nějaké hospodářství, louky a zahradu, neměl by se cítit chudý, neboť půda i v pohádkách představuje skutečné trvalé bohatství, které přináší hojnost. Úplným luxusem je možnost být obklopen přírodou, vlastní rukou zasázenými stromy a keři a zdravě uzemněn dennodenní realitou a přirozeně plynoucím časem.
Věra (*1975) pochází z Kopřivnice, města sice věhlasně průmyslového (Tatra), avšak kdo někdy navštívil toto město, zjistil, že je obklopené ze tří stran kopci a lesy (Beskydy). Pravidelně v dětství jezdívala za babičkami na pár kilometrů vzdálený venkov na polosamoty, kde místo počítačů nacházela potěšení na zahradě, v lese či u rybníka, na procházkách s pejskem nebo s knížkou či hledáním pokladů na staré půdě. Vystudovala gymnásium v Příboře, ačkoliv měla původně představu, že bude zahradnicí v arboretu, a Filosofickou fakultu v Olomouci. Zajímavou životní zkušeností byl pro ní 2letý studijní pobyt v Japonsku v Tokiu, jelikož kromě anglické filologie plné gramatiky a literatury britské a americké studovala i filologii japonskou (mimo jiné plnou znaků). Z těch časů jí zůstala záliba v knihách, takže se ráda pobaví o všem.
Ačkoliv krátce působila jako tlumočnice z japonštiny a dokonce i přeložila nějaké texty (pro starší děti třeba vyšla knížka Rennjo), táhlo ji to k nějaké smysluplné zdravé aktivitě, která by přesahovala její osobní potřeby, ale zohledňovala i péči o přírodu a společnost. Příležitost se naskytla. V roce 2002 se totiž potkala v Olomouci s Neilem a trochu vyrušovala na jedné jinak velmi ušlechtilé přednášce, protože spolužákovi poslala lísteček, že je zvědavá, jak to dopadne, ale že asi bude chodit s Neilem. Stará se nyní jako sekretářka o provoz e-shopu, o zahradu, květiny, o to, co bude k obědu, zda si jejich dvě děti umyly ruce a splnily úkoly. A věří i přes svou úzkost, že nakonec všechno bude v pořádku a že na všem lze nalézt něco dobrého. A pokud to není v pořádku, tak to ještě není konec, protože práce ještě neskončila a případně skončí, až přeplujeme moře a přetrpíme hoře, s čímž není třeba bojovat. A také věří, že když se dvěma starším bratrům nepovedlo něčeho dosáhnout (zabít draka), protože to prostě „nejde”, tak se najde někdo se srdcem (třeba nejmladší Honza), který dokáže, že to třeba jde.
A to už jsme však v jiném kraji – žil byl za kanálem na Britských ostrovech v části zvané Anglie ve městě Potters Bar kousek na sever od Londýna hošík jen o půl roku starší než Věra jménem Neil [nýl]. Měl a má ještě bratra, jednovaječné dvojče, ale pokud byste ho někdy potkali, pozor, nemusí to být Neil. I v zimě chodívali do školy jako děti v kraťasech. Měl rád svou babičku Mabel, jejíž dům voněl po levanduli, a dědečka Cyrila, kliďase, který byl šikovný kutil a dožil se 94 let a ještě v 80 letech se proletěl ve vzduchovém balónu. Jeho klidem neotřáslo ani dětství s bitvou o Velkou Británii či pád na 90letá kolena do malého zahradního rybníčka. Neil má respekt k počítačům a všemu, co svedou a tento zájem ho dovedl ke studiu IT na Universitě Hartfordshire. Asi pět let pracoval pro různé firmy i jako bankovní konzultant. Vždycky rád zkouší nové věci – totiž třeba hrát na saxofon nebo meditaci vipassana. Osud ho pak jednoho dne zavál až do Olomouce, kde se na narozeninovém večírku jiného Angličana seznámil s Věrou. Věra si jen zívla nudou, neboť intuice ji řekla: „S tím si užiješ a budeš ještě nejméně 50 let. Podle Věry je starostlivý, upřímný a laskavý, třebaže někdy – pokud si to druzí mylně interpretují – vypadá jako nedružný morous. V současné době je hospodářem, co se musel naučit od úplné nuly chovat skot, jezdit se Zetorem 3011, strouhat kopyta, naklepávat kosu, chytat uteklého býka a seškrabovat štětiny z opařeného prasete a vůbec se řádně integrovat do české společnost. Na ní se mu od začátku nejvíce líbilo to, že tu mají lidé dvoukoláky a že, co si neudělají, to nemají.
O vystěhování se zpátky do Anglie neuvažuje, protože není, kam by tam ustájil krávu Bohušku. Dokonce má někdy noční můry, že jeho krávy na zahradě maminky Hilary v Anglii jí už sežraly všechnu trávu a kytky a už nemají, na čem se pást. Neví ani, kde by tam sehnal tak dobré mléko se smetanou. Musel by se zeptat královny. Už její matka (†101) prý fandila syrovému mléku, které pila každé ráno. Pocházelo od krav plemene Ayrshire z královského stáda ve Windsoru.
Kosimesnadno.cz
Náš internetový obchod jsme otevřeli v roce 2006. Zákazníci z České republiky, Slovenska, Polska i jiných evropských zemí, si postupně do našeho eshopu našli cestu a od té doby si kupují nejen kvalitní pravé rakouské kosy značky Schroeckenfux, ale i kosiště štýrského typu, potřeby k naklepávání německé výroby (Picard) a ostatní nepostradatelnou kvalitní výbavu ke kosení. Ke všemu, co prodáváme, máme osobně co říci, protože to obvykle máme sami vyzkoušeno.
Abychom posílili sekáčský potenciál našich zákazníků, vedeme i zábavné kurzy. Od samého začátku jsme si byli totiž vědomi, že žádný, ani sebekvalitnější ruční nástroj není sám o sobě zázračný a že při kosení jde současně o souhru všech aspektů kosy, kterých si má být sekáč vědom. Jde tedy vždy o určité vědomé návyky sekáče, které nám teprve v celku dávají onen moment, kdy můžeme říci: „Ano, kosa z eshopu Kosimesnadno.cz teď skutečně seče snadno".
Naše vydavatelství
S kosou úzce souvisí tráva. A s obyčejnou trávou, jak jsme zjistili, souvisí zdraví – nás, zvířat i půdy. V obyčejné zelené trávě leží klíč ke zdraví. Naši předkové neměli naftu a traktory na pěstování obilí a luštěnin pro krmiva, měli ale kosy či srpy. Tráva a seno bylo tedy tradičním osvědčeným krmivem zvířat. Sice se na trávě my lidé nemůžeme přímo pást, ale živočišné potraviny od zvířat, které se na ní pást mohou, a to i v nehostinných oblastech nepříznivých pro zemědělství, jsou pak mimořádně bohaté na živočišné formy v tucích rozpustných vitamínů (A, D, K2 MK-4 apod.). V této souvislosti od roku 2015 vydáváme překladovou literaturu, kterou tiskneme a produkujeme ve vlastní rodinné tiskářské dílně. Tituly z edice Vyživující tradice vycházejí z výzkumů legendárního kanadského zubaře a cestovatele dr. Westona A. Pricea (1870-1948), který si v různých koutech světa vyhledal zdravé domorodé populace, aby zjistil, jaké konkrétní stravovací principy je zdravými udělaly.
Přejeme Vám mnoho zdaru s kosou a skálopevné zdraví!
Věra a Neil Dudmanovi
