Kosíme snadno
TECHNICKÝ ÚSEK
KOSÍME SNADNO (autor Peter Vido)
Je třeba zdůraznit, že propagujeme a popularizujeme jinou verzi tohoto nástroje, než jakou zná mnoho Američanů, Kanaďanů a obyvatel Britských ostrovů.
 Ashley - 8letá žnečka se starým ostřím kosy, o kterém říká, že je příliš pěkné na to, aby se používalo, protože by se odřela ta hezká nálepka. |
Když pomineme nostalgii, tradice v oněch oblastech velela, že na zacházení s kosou to chce chlapa a že vskutku velmi zřídka by žena sekala trávu kosou po celé dopoledne.
Na druhou stranu v mnoha zemích kontinentální Evropy a Blízkého východu, dospívající nebo i mladší dívky a ženy až do sklonku svého života skutečně pravidelně používaly kosu pro intenzivní sečení.
Bylo pravidlem, že jejich kosa byla o poznání lehčí než jejich anglické a americké protějšky a jejich kosiště bylo často (byť ne vždy) lépe navržena. Dobře naklepané ostří (vysvětleno dále) bylo rovněž účinnější než to, které bylo tvarovano na kamenném brusném kotouči.
Kosy této váhy - relativní k jejich vnitřní síle - se již bohužel nebudou vyrábět. Za tohle můžeme poděkovat "pokroku", ačkoliv to nejlepší, co je k dostání dnes, je stále jen "potenciálně" vhodné pro snadné sečení.
Onen potenciál má souvislost a bude realizován v přímé úměrnosti s tím, jak zlepšíme:
- design kosiště
- pohyb těla
- zručnost při údržbě ostří kosy
| Na dvou fotografiích vpravo seče 7letá dívka 240cm pás téměř tak úhledně, jak by to svedla sekačka na trávu. (Ve skutečnosti by se mnoho sekaček ucpalo ještě před tím než by pokročily o jeden metr při této hustotě porostu). Nejde sice o nijak vysokou trávu, ale je to otava z pozdního léta na zavedené a dobře hnojené pastvině. Pod zdánlivou vrchní vrstvou šťavnatých pampeliškových listů je velmi hustá tráva z bílého jetele a lipnice. Všimněte si té píce nahromaděné v řádku.
Kromě správně nabroušeného ostří kosy, ergonomicky navrženého kosiště a optimální techniky kosení používá tato dívka pohybový styl, při němž využívá zákona o tíhové rychlosti (hybnosti). Tím, že švihá tělem do stran, aniž by se předkláněla dopředu, většina síly, která je potřebná k pohánění kosy, pochází spíše z jejich nohou než z horního trupu a paží. |
Počátek záběru (7mi letá holčička!)
Konec záběru(7mi letá holčička!)
|
Tohle není konvenční styl. Kosení v jednom z několika tradičních stylů by ale člověka, který je silný a těžký (21 kg) jako tato dívka, "utahalo" ještě před posečením stejného množství trávy.
  |
Zde tentýž malý žnec nyní ve věku 8mi let seče po boku své 11leté sestry. Na severu je koncem května mladá a měkká tráva - snadno se seče. Ve skutečnosti ta malá holka spadla před třemi dny před focením těchto snímků ze stromu a zlomila si zápěstí. (Všimněte si sádrového obvazu na její levé paži). Trvala na tom, že kosit bude a vůbec si nestěžovala na to, že by ji sádra vadila. Ergonomicky vytvarované madla není třeba tolik svírat (nevyklouzávají z rukou, pozn. překl.), jaksi jen visí v ruce. |
| Tady je prostřed června. Tato polní tráva je relativně řídká, ale kvetoucí rostliny se nám začínají trochu vzpírat. |   |
| Fotky po pravé straně jsou z pozdního června. Bílý jetel je v plném květu. Vzhledem k tomu, že je tu velmi úrodná pastvina (nejprve sečena na seno, poté rotačním způsobem spásána), je sečení náročnější. Tráva je hustá a trochu začíná "polehávat". Všimněte si směru, jakým se sečení ubírá -všichni se postupně, jak tak sečou, stáčejí na jinak rovném poli, aby posekali větrem a deštěm slehnutou trávu. (Séci pole dokola a dokola je způsob vlastní strojům, které nemohou snadno jít "cestou nejmenšího odporu jako kosa.") |   |
Všechny fotografie (do jisté míry) ilustrují používání nohou jako zdroje síly s tím, že ta nejmladší dívka to trochu přehání. Nicméně ji to umožňuje sekat pokosy široké, jako je dělá její starší sestra, někdy i širší. Na všech fotografiích se zdá, že obě dívky, ale zejména ta mladší, sečou jedním tahem nerozumně širokou plochu vzhledem k jejich velikosti. Mnoho starých sekáčů by dokonce nevyloučilo, že se jedná o nějaký trik s fotomontáží a uvěřili by tomu jen, až by to uviděli na vlastní oči.
Ve východní Evropě se od dospělého očekával například pokos o šířce 1, 5 až 1, 8 metrů, v Americe to bylo 1,8 metrů a u rolníka v Alpách přes dva 2 metry. Ten rozdíl má co do činění s designem kosiště a pohybovým stylem.
Šířka pokosu je sama o sobě méně relevantní než celková plocha posečená za určitý čas.
Tato děvčata by nelámala rekordy ve své třídě v alpském stylu soutěžení v kosení, které se rozvinulo do disciplíny podobné sprintu. Vítězové takových šampionátů (používají ostří dlouhé 1,2 m) oholí 100 m 2 louky pod dvě minuty. Je to úchvatné, ačkoliv zde nejde o žádný komfort kosících osob.
Způsob pohybu zpodobněn na našich fotografiích se více hodí k maratonu v sečení, ne ke sprintu. Jako takový by měl být pohodlný a také šetřící síly. Je proto žádoucí rozložit si potřebné síly co nejrovnoměrněji po celém těle.
V rámci úzkého záběru nemůže být vnitřní potenciál nohou jakožto zdroj síly plně realizován. Při pohybu dívek na obrázcích výše jsou nohy plně využity a proto je na ně přesunuta značná část námahy z ramen a paží.
Podobně důležitý je z hlediska šetření sil a vůbec zdravotního přínosu kosení způsob, jakým dýcháme. Široké pokosy si vyžadují hluboké dýchání, jehož rytmus je v harmonii s pohyby.
Tato technika kosení, jež se podobá tanci, je popsaná v doprovodných diagramech v Dodatku ke 2. vydání Knihy o kose (The Scythe Book) od Davida Tresemera, publikované v roce 2001 nakladatelstvím A. Hood and Co., Chambersburg, Pennsylvania, U.S.A. Ovšem před tím než teorie, kterou razím zde či v nějaké knize, může být předvedena v praxi, několik úseků řetězce je třeba poopravit . Ukázka z kapitoly 10 ze zmíněného Dodatku o 70ti stránkách se věnuje tomuto stále nezvládnutému problému.
