Problematika pasování kosy ke kosišti
TECHNICKÝ ÚSEK
Problematika pasování kosy ke kosišti (Peter Vido)Pro zobrazení většího formátu klikněte na fotografii vpravo. |
 Příklad jen malého výběru ze všech různých modelů vyrobených jedinou firmou. Zatímco různé úhly stopek nejsou na této fotografii patrné, jde o důležitou věc, kterou je nutno zvážit při objednávce kos zákazníkem. |
Z NĚKTERÝCH PROHLÁŠENÍ v následujícím textu čtenář nejspíš pochopí, že nemám příliš velké mínění o tom, jak jsou kosy nasazeny a upraveny na tu, kterou postavu, jak jsou nabroušeny a používány.
Kdybych to měl vysvětlit sedlákovi žijícímu před 100 lety, asi bych prohlásil, že dnešní průměrná kosa funguje jako podvýživený a špatně okovaný kůň, který nosí o dvě čísla větší chomout. Tohle je jen velmi volná charakteristika, poněvadž většina současných sekáčů nebo budoucích sekáčů nikdy ani takového koně neřídila.
Analogie s autem možná bude přiléhavější, jelikož průměrný člověk dnes ví, jaké to je sedět za volantem dobře jezdícího vozu. Při použití této metafoy nevěřím, že mnoho kos je vybaveno s pohonem na všechna čtyři kola. Většinu z nich je nutno tlačit a tahat a, co se týče pohodlí, je to jako řídit vůz bez tlumičů.
Berte to jako humornou nadsázku - možná vám to pomůže se uvolnit, což se zase hodí při sečení. Přesto to myslím vážně a jsem si jist, že pokud se nevypořádáme s některými základními problémy se seřízením kosy, což pro mnoho sekáčů znamená udržení si těla v pohodlné pozici a zároveň udržení ostří kosy v ideálním úhlu vůči zemi, budou se tyto cíle vzájemně vylučovat.
Prodejci a taktéž kupující kos většinou neuváží, že pozice stopky u různých modelů ostří dobře nepasuje ke všem žencům, kteří používají stejný model kosiště, byť "konfekční velikosti" či nastavitelné. Některé kombinace fungují lépe než jiné, fungují častěji nebo více lidem.
PROČ JE TO TOLIK KOMPLIKOVANÉ?
Kromě všech vlastností, které dělají z každého ostří odlišný model, je jeho spatka pod úhlem zároveň se třemi specifickými rovinami. Kováři si tyto úhly nevymýšlejí. Vždy se řídili přesným popisem všech podrobností od svých zákazníků. Každý jednotlivý model byl "vysněný" někým, kdo měl své vlastní důvody, proč chtěl mít kosu zhotovenou tak či onak. Mimochodem vymýšleny a vyrobeny byly stovky modelů. Jen samotná firma Styria vlastní například patent na více než tisíc modelů. Ve svých záznamech mají veškeré podrobnosti, takže by mohly být všechny znovu vyrobeny. To není třeba, protože ačkoliv zde poptávka po pestrosti (jako u všeho ostatního) neustále klesá, stále se vyrábí přes 200 modelů; je z čeho vybírat. Nicméně se potřebujeme - a já se zde obracím jak k prodejci, tak k ženci - naučit, co vyžadovat a proč.
Ať už má "informační věk" jakýkoliv přínos do různých sfér lidského úsilí, vyhladil značnou část moudrostí, dovedností a služeb. Kosa je toho nejlepším příkladem a jde o celosvětový jev. S tím jak postupně zmizeli regionální prodejci, mnoho tradičních kos a modelů kosišť bylo nahrazeno jinými. Nutnost vyhovět detailům a způsoby měření neudržely krok s těmito změnami. Některé finesy, které se brávaly v úvahu, byly zapomenuty, a mnoho běžných ženců nemá jednotlivé části kosy patřičně seřízeny.
Nechť se tak nikdy nestane, ale pokud bude víceméně pokračovat teto trend směrem k menší rozmanitosti, až už uživatelům kosy po světě bude nabízen jen jeden model kosiště a kosy a bude se kosit jedním stylem, pak postačí velmi jednoduché předpisy. V tuto chvíli se nacházíme uprostřed tohoto proudu - s mnoha modely kos a kosišť, které kolují chaotickým způsobem a jsou prodávány v párech, v nichž k sobě špatně pasují, a bez znalostí, která jsou potřebná k tomu, jak je nejlépe používat.
Zakroucené kovové kosiště - pro trh nejsnáze vyrobitelné - se nejlépe prodává na kontinentální Evropě a je distribuováno do regionů, kde se stále používají tradiční modely kos. Tohle kosiště ke všem z nich nepasuje, ale mnoho lidí, kteří si je dnes kupují, si to neuvědomují. Rozhodnutí o tom, co by mělo být prodáváno, často přichází "shora" - od velkoprodejců, kteří toho o sečení vědí pramálo nebo nic. Kromě všech jiných zájmů určuje jejich výběr to, jaký výrobek mohou nakoupit za nejnižší cenu.
V tomto ohledu je jen málo výjimek; švýcarská firma Sahli je jednou z nich. Zde každá jednotlivá kosa pasuje k jednomu kosišti z více než z 20ti dřevěných modelů, které se prodávají v jednotlivých krajích, kde je jim stále dávaná přednost.
Tohle je exemplární služba - ve světě vzácná. Nadále je poskytována v těch oblastech, kde je tím získán jasný přínos ve smyslu většího okamžitého zisku - totiž zákazníci jsou ochotni za to zaplatit.
Tržní svět předpokládá, že ti, kteří by si kosu koupili, patří do jedné ze dvou kategorií:
- Potřebují nástroj, který jistě znamená, že jsou členy "nepokrokového" národa a tedy že jsou příliš chudí na zaplacení příliš vysoké ceny.
- Jsou běžnými uživateli z blahobytných zemí a nejsou schopni rozpoznat rozdíl mezi vysokou kvalitou a její náhražkou, mezi správným a nesprávným seřízením. Proto se pro tu druhou skupinu nevyplatí pokračovat v oné drahé linii a mít velký výběr.
Co dělá Sahli zvláštní, je to, že by dostali nejspíš stejnou cenu za kosu či kosiště, i kdyby si neplatili člověka pouze za dávání kos a kosišť do páru. Reputace této firmy je postavena na "službě především" a toho se drží. Znalost toho, jak vyladit kosu, se stává vzácnou. Mnoho prodejců si stále objednává modely jako před tím (s jedním úhlem stopky), bez uvážení toho, že dnešní zákazníci jsou jiní.
Existence seříditelného kosiště - relativně moderního vynálezu - částečně problém zamlžuje. Jejich účelem je spíše vyhovět žencům různé výšky než různým úhlům stopky. Kosiště navrženo také se stopkou by potřebovalo navíc otočný kloub na dolní části kosiště.
Při používání se kosiště potkává se zemí pod různými úhly. Při pokusu o udržení co nejlepšího vztahu mezi ostřím kosy a stébly tráv žnec kompenzuje změny v terénu a vzdálenost chodidel od ostří kosy( pokud možno změnou postoje a nadzvednutím či poklesem paží spíš než předkláněním se).
Co stojí za zamýšlení při sestavování jednotlivých částí, je to, že průměrný úhel mezi kosištěm a zemí bude stoupat u vyšších lidí. Při postoji u zastřihování je ostří kosy blízko chodidel, rozdíl může činit až jeden stupeň na 2,5 cm výšky.
Podrobně probírat každou kombinaci kosiště s modelem kosy, které se prodává v Americe, přesahuje šíři tohoto pojednání. Třebaže doufám v jeho podnětnost pro jednotlivé prodejce, aby se nad touto záležitostí trochu zamysleli, můžeme pouvažovat společně nad pár věcmi. Aby se upravila velikost kosiště ve vztahu k výšce osoby a pro zamýšlený účel, existují dvě věci, které rozlišují dobře seřízené díly od špatně seřízených: schopnost dosáhnout příznivého "úhlu mezi kosištěm a ostřím" a "položením" ostří. Ačkoliv riskuju, že budu brán za věčně reptajícího člověka, prohlásím zde a dávám si při tom ruku na srdce, že v Americe jsem sotva kdy viděl nějaké ostří dobře seřízené s kosištěm. V mnoha případech je to zanedbané; ostří se posunulo dozadu (otevřenější úhel, pozn. překl.), žnec si této změny nevšiml a během následného sečení to přijal za "normální".
Spodní část dřevěného kosiště nabobtná vlhkostí, když se používá v mokré trávě a znovu se scvrkne po pověšení v suché kůlně. Pokud šrouby v kroužku nejsou před použitím každé ráno pečlivě utaženy, ostří nakonec vyklouzne. Když se zadní část stopky (ta část, která přiléhá ke kosišti, pozn. překl.) dotýká kroužku, máme potenciálně ničivé seřízení kosy. Pokud využíváme tento styk jako podpěru, knoflík stopky bude fungovat jako efektivní prostředek k rozštěpení dřeva (kosiště) hned poté, co bude kosa napnuta (zasahujíce suchý pahýl stromku, kámen nebo i hustý chomáč trávy). Tímto způsobem se již zničilo mnoho kosišť; zároveň kroužek je často ničen stejným způsobem. Úhlu mezi kosištěm a ostřím, který je příliš "otevřený", je možná těžší si všimnout či s ním pracovat dobře v řídké trávě, v jemné trávě, nebo při používání krátkých záběrů. Při intenzivním sečení to bude "tahat" a bude třeba vynaložit ze strany žence větší energii.
S určitou kombinací kosa-kosiště, není snadné dosáhnout úhlu mezi kosištěm a kosy bez určitých obměn. Je tomu tak proto, že mnoho modelů kos, které se prodávají v Americe, bylo navrženo pro kosiště, která se zahýbají doleva nebo pro ta s jedním či dvěma úchytkami namířenými pryč od žence. Jejich stopky ale mohou být broušeny či pilovány (ze přední části), aby vypadaly více jako stopky "amerických" kos. Pomůže (byť ne v každém případě), když se zúží nebo uzavře úhel mezi kosištěm a kosou. (Mimochodem to je vše, co je třeba k napasování kosy "rakouského stylu" do hranic amerického kroužku. Ne že bych doporučoval tradiční kosiště tohoto kontinentu; je to jen příklad velmi neergonomického designu.)
Na druhou stranu bych mohl tolerovat klasickou "americkou" kosu. Kromě údržby ostří kosy pomocí kladívka, bych pro něho udělal vhodnou rukojeť ..proto tolik lituji, že jsem zde vynechal kapitolu o výrobě kosiště. Konečné vyřešení problématiky seřízení kosy je výroba vlastního kosiště. Tato možnost - pokud by se stala běžnou - by zrušila zodpovědnost prodejců za poskytování svým zákazníkům součástky, které by "pasovaly na jednotlivého člověka".
Problém shrnuje Dodatek v Doplňku (Addendum v Knize o kose).
