Vymezení termínů
Vymezení termínů
| Přeložili jsme text níže (se souhlasem autora), byl vyňat ze statě Kosa musí tančit od Petera Vida, publikované v roce 2001 jako dodatek ke knize The Scythe Book (Kniha o kose), jehož autorem je David Tresemer.
Poněkud zdráhavě a v co nejmenším počtu případů stále uvádím coby téma této knihy „kosu rakouského stylu". Vyhovuje mi to, poněvadž David Tresemer nebo někdo před ním zavedl tento termín v Severní Americe a mnoho čtenářů alespoň částečně ví, co je tím míněno.Jde ovšem o nevhodné pojmenování, neboť neuznává fakt, že tento typ kosy se dlouho vyráběl i v jiných evropských zemích. V každém jazyce se tomuto nástroji (kovová část kosy) říká prostě kosa (a to je pojem, jemuž také já dávám osobně přednost). Někdy když je země původukosy známá, je žádoucí ji zmínit v přívlastku rakouská", ruská", německá" atd. , aby se tak zdůraznila údajná kvalita, která je vůči ostatním relativní. Kromě kos vyrobených v Rakousku byly jiné kosy stejného „stylu" dováženy do Severní Ameriky po více než jedno století. Většinou se jednalo o modely, které se v Rakousku vůbec nepoužívaly, i když v něm byly vyrobeny, a některé byly kovány v Německu, Francii, Švédsku, v bývalé Jugoslávii a pravděpodobně i jinde. Proto by bylo přesnější je všechny dohromady nazývat „kosy ve stylu kontinentální Evropy", aby se odlišily od těch, které byly vyrobeny a používány na Britských ostrovech a v Severní Americe. To, co je mezi sebou rozlišuje o poznání více než jejich fyzický tvar, je vlastnost napětí vtělena do oceli během procesu výroby, jež činí ten první typ lehčí co do váhy a přesto si při užívání uchovávající svůj tvar. Britská a americká ostří nebyla pnutá, a proto vzhledem k úkolu, pro který byl určitý model vyroben, musela být těžší. Přesto ten druhý typ neoznačuju jako „vylisovaný natvrdo"; ve skutečnosti takový výraz vůbec nepoužívám. Měl jsem v ruce mnoho příkladů „amerického vzoru" a objevil jsem pouze jediný, u kterého bylo jasné, že byl lisovaný. Byla to značková kosa ze starého inventáře, kterou jsem našel v jednom železářství, jež patřilo Amišimu (členu náboženské komunity, pozn. překl.) v Indianě se štítkem „True Temper, Made in USA" (kvalitně tvrzená ocel...pozn. překl.) Dosud nevím, kolik evropských výrobců kosu kdy lisovalo, ačkoliv si myslím, že jich muselo být velmi málo. Nejlepší z nich by si nedovolili takto mařit svoji pověst. Vedoucí technického úseku v jedné rakouské továrně, která momentálně zásobuje většinu skladů kos prodávaných v Americe, mě osobně ujistil, že nikdy žádný druh kosy nelisovali (řezačky na seno a slámu, meče a samozřejmě srpy zde byly rovněž kovány). Používat slovo „lisovaný" paušálně pro všechny kosy „neevropského stylu" diskredituje zručnost všech britských a amerických kovářů, kteří skutečně své výtvory kovali ručně. Tvrdost a možnost naklepání těchto plochých kos budu probírat dále v textu. Broušení je v technických termínech procesem o dvou krocích, a to i) zkosení a ii) obtahování brouskem. Proto se zde snažím vyhýbat slovesu „brousit" (ostří kosy), vždy hovořím zvlášť buď o „zkosení", nebo o „obtahování". Takže například nebudu psát: „ Na poli během ručního sečení musí být kosa každých pět minut nabroušena." Místo toho se dočtete: „obtažena každých pět minut." Přejeta brouskem by také bylo správně. Jelikož obtahování alespoň podle mých představ vypovídá o použití jemnozrnného brusiva, za které se já přimlouvám, dávám přednost tomuto termínů a používám ho častěji. Je možno poukázat na to, že „obtahování"rovněž zkosuje hranu okraje, ačkoliv v menší míře. Je to pravda a já se vynasnažím nejen vysvětlit, proč tomu tak je, ale i zdůraznit, že vytvoření malých a často nepovšimnutých zkosení (správně pojmenovaných „druhotných zkosení") během obtahování je většinou neumýslné a nežádoucí, ačkoliv se mu při obtahování jen tak od ruky nedá vyhnout. Další termín pro vyjádření obtahování je tvarování (onoho zkosení) ostří kosy. Kosy, o nichž zde pojednávám, jsou nejlépe vytvarovány (tj přetaženy či obtaženy) v procesu zvaném „klepání " (v angl. jazyce "peening", tj. roztepání nosem kladiva, pozn. překl.) Alternativní pojmy, pomocí nichž většina lidí, kteří používají kosu, asi může tuto činnost popsat, je rozklepávání kladívkem nebo ztenčování. Já přesto dávám přednost „tvarování", protože to nepřímo poukazuje na to, jak je důležitá náročnější geometrie. Budu to rozebírat podrobněji dále v textu. Dole je skupina termínů v podstatě se stejným významem, které střídavě používám, protože v některých situacích jemné variace ilustrují lépe to, co se snažím sdělit.
Často též nahrazuju slovo „kosení" slovem ruční sečení nebo jen sečení. Prosím, neptejte se mě proč. Tato kniha je o kosách. Kdykoliv uvedu sečení s traktorem, koňmi nebo jinými prostředky, kde je použáván stroj, učiním tak jasným způsobem. V některých momentech možná někdo potřebuje věnovat pozornost rozdílu mezi "v" a "w" v anglických slovech moving (pohyblivý, hnací atd.) a mowing (sečení, pozn. překl.) (i když většinou je rozlišení irelevantní). Když se „pohybuji" (I move) jako třeba ve větě "~po svahu ve směru větru...", myslím tím, že se pohybuji, zatímco seču. Na těchto stránkách se sotva kdy pohnu bez kosy (s kosištěm) nebo přinejmenším bez její kovové části, kterou bych neměl po ruce...Takže kdykoliv píšu „tento nástroj" nebo jen „nástroj", mám tím na mysli kosu, pakliže nespecifikuju jinak či neodkazuju k nástrojům obecně. |
