Je z následující kapitoly zřejmé, že s tou "syrovou" stravou (raw food), která je dnes na západě jedním z módních trendů,  to vůbec není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá, tedy ani s pojídáním jen syrové rostlinné stravy (vitariánství), protože hlavní otázkou není jen obsah enzymů a vitamínů v syrové stravě, ale především jejich skutečná stravitelnost. Nemusíme vše nutně vařit, ale řadu potravin včetně ořechů by bylo nejlepší namáčet ve slané vodě a poté usušit. (V kníže Vyživující tradice se pak takových oříškům říká "křupavé" a jsou nejen stravitelnější, ale i chutnější). Myslím, že nelze rozdělovat stravu černobíle jen na vařenou a syrovou, jako spíš na syrovou a nějak  "úpravenou" tak, aby byly živiny z potravin stravitelnějšía z buněk dostupnější. (Nejdostupnější živiny jsou ze syrového mléka a masa.). Mezi jinak "úpravy" patří namáčení, namáčení v octě či osolené vodě (ořechy, obilí, mouka, semínka), nixtamalizace (kukuřice, žaludy) marinování (viz třeba vepřové), kvašení, sušení, vyvěšení (masa, aby "dozrálo") a až nakonec vaření ve smyslu tepelné úpravy.

Koneckonců pokud vím, tak zvířata, která se živí jen rostlinnou stravou, mají více žaludků. Totiž když člověk jednou za čas ochutná některé druhy zeleniny zasyrova, nenarostou mu sice rohy (ze syrových topinambur si možná jen trošku zaprdí kvůli složitému škrobu inulinu, kterému by tolik prospělo se raději rozpustit ve vodě při důkladném povaření této zeleniny), ale dlouhodobé užívání může mít svá "úskalí" (doslova třeba může člověk dostat ledvinové "skály" - kameny, když jí hodně nevařené zeleniny s vysokým obsahem kyseliny šťavelové a zároveň nemá dostatek vitamínu K2, viz brožurka healthy4life.pdf).  Skutečnost, že některá zelenina má vitamíny, které by se varem zničily, ještě neznamená, že je naše tělo ze syrové zeleniny určitě vstřebá, že pronikne přes tlusté stěny buněk k živinám a plně je využije. Možná ano, ale za cenu přetěžování slinivky při pokusu o trávení či za cenu nepříznivých účinků škodlivých látek pro tělo (kyselina štavelová, goitrogeny), které některé druhy zeleniny současně s vitamíny přirozeně obsahují. Dobře "uvařit" syrovou zeleninu umí akorát možná trávicí trakt krávy. A hlavně nám Sally Fallonová s kolegyní Enigovou připomíná, že je třeba nezapomínat spíš na v tucích rozpustné vitamíny v kvalitním másle, bez nichž bychom minerály a vitamíny ze zeleniny nevstřebali, a tedy zeleninu podávat s kouskem másla. A na těch záleží, ne na kaloriích z másla či jeho cholesterolu. Pokud vím, tak žár vitamín A či K2 nezničí a vitamín C si snadno doplníme vycucáním šťávy ze šípků či plodů rakytníku. Uvědomila jsem si, že syrová a čerstvá zelenina nemusí být nutně totéž. Že sice potřebujeme čerstvou zeleninu, a sice těsně před její případnou tepelnou úpravou. Nikoliv nutně jíst starou syrovou zeleninu.

Sledovala jsem nedávno pár krátkých ukázek z filmu, který není příliš lichotivý pro vědce a jmenuje se Fat Head (Tlustá hlava), jehož autor umístil i na You Tube kvalitní legrační, a přesto přesvědčivou přednášku o tom, že cholesterolová teorie vlastně vůbec není vědecká a její platnost není mockrát prověřená, spíš naopak. Je zastaralá nebo spíše mylná. Takoví Eskymáci jsou dle něho "černé labutě", které ale vědci raději nazvou kachnou. Ve filmiu níže akorát není možná přesně formulována myšlenka, jsme oproti předkům tlustší a menší. Spíš bych řekla, že jsme vyšší, jenže uzší a někteří máme těch kil navíc opravdu docela hodně.

http://youtu.be/v8WA5wcaHp4

-------------------------------------------------------------

KATALOG ZELENINY

Sally Fallonová a Mary G. Enigová, PhD

Milostný poměr Američanů k jídlu rychlého občerstvení (fast food) je téměř nepochopitelný, když uvážíme velikou rozmanitost zeleniny, která je nyní dostupná po celý rok v každém americkém městě. Relativně málo lidí využívá tohoto rohu hojnosti.Většina Američanů jí zeleninu vzácně a když ano, jejich výběr je omezen na několik málo oblíbených druhů – mrkev, hrášek, rajčata a brambory. Čerstvá zelenina přitom může být zlatým hřebem každého jídla. Málo z nich si vyžaduje hodně času na přípravu a většina potřebuje trochu času na uvaření. Navíc u téměř každé zeleniny, která se zkoumala, se zjistilo, že obsahuje látky, které jsou přínosem pro srdce a krev nebo jež působí proti tvorbě nádorů. Čerstvá zelenina, jí-li se denně s těmi správnými tuky, je jednou z našich nejlepších ochran před koronárním srdečním onemocněním a rakovinou.

Vaření v páře je nejlepší způsob vaření většiny druhů zeleniny. Uchovává většinu vitamínů a minerálů a také docela hodně enzymů, pokud se tento proces nenechá probíhat příliš dlouho. Lehké osmažení na másle, olivovém oleji nebo kokosovém oleji ja také přijatelná metoda vaření. Některé výzkumy naznačují, že vaření potravin v tucích a olejích ve skutečnosti činí živiny dostupnějšími. Mezi jiné způsoby patří blanšírování (krátké spaření, pozn. překl.) ve vařené přefiltrované vodě a u kořenové zeleniny vaření v hlíněném hrnci.

Pařák na zeleninu, ale jistě stačí použit košík na kynuté knedlíky...

Doporučujeme sice zavedení hodně syrového jídla do jídelníčku, ale některou zeleninu je lepší jíst uvařenou. Například zelí, brokolice, kapusta růžičková a kel obsahují chemické látky, které brání produkci hormonu štítné žlázy (známé jsou jako goitrogeny [též strumigenní antinutriční látky, pozn. Překl.]). Mladé listy řepy, špenát a mangold obsahují kyselinu oxalovou (šťavelovou), která brání vstřebávání vápníku a železa a dráždí ústa a střevní trakt. Syrové brambory obsahují látky zvané hemaglutininy, které narušují správné fungování červených krvinek. Vaření ničí nebo neutralizuje tyto škodlivé látky (stejně jako proces fermentace). Špenát a zelí jsou oblíbenými potravinami do salátů, ale syrové by se měly jíst jen příležitostně.

Zeli je zasyrova sladke, ale jeste lepsi pro nase zdravi tradicne kvasene, aby netrpela nase stitna zlaza

Asi to bude znít kacířsky, ale nedoporučujeme podávat vodu, ve které se vařila zelenina. Adelle Davisová byla první, kdo psal o výživě a která navrhovala, aby se znovu využívala voda z vaření za předpokladu, že vitamíny a minerály vytracené ze zeleniny při vaření končí ve vodě. To může být dost dobře pravdou, ale bohužel také spousta dalších věcí končívá ve vodě – pesticidy a dusičnany z konvenčně pěstované produkce spolu s mnoha škodlivými sloučeninami výše jmenovanými včetně kyseliny šťavelové. Řešení je lehce spařit a ne moc dlouho. Většina vitamínů a minerálů zůstane v zelenině, do které patří, a malá ztráta se vykompenzuje tím, že lehké povaření činí živiny ze zeleniny rychleji dostupnějšími a vstřebatelnějšími.

Existuje několik velkých kategorií zeleniny. První je tmavá listová zelenina, jako je špenát, mangold a mladé listy řepy. Obsahují velké množství vitamínů a minerálů, především vitamíny B, vápník a stopové prvky a měly by být pravidelně zařazeny do stravy – alespoň jednou či dvakrát týdně. Druhou kategorií je košťálová zelenina – zelí, mangold, kapusta růžičková, květák a brokolice – které obsahují přírodní chemické látky známé tím, že blokují tvorbu nádorů v trávicím traktu. Další kategorie jsou hlízy (brabory a sladké brambory), kořenová zelenina (mrkev, tuřín, pastinák a řepa), čeleď tykvovitých (včetně cukety), liliovitá čeled (cibule, pórek a česnek) a lilkovitá zelenina (rajčata, lilek a papriky).

Všechna zelenina sice obsahuje dobré věci, ale musíme znovu varovat, že náš výběr zeleniny musí brát v úvahu citlivost jednotlivce na potravinu. Zelenina z čeledi lilkovitých může způsobit artritidu a bolesti v kloubech u citlivých jedinců. Košťálová zelenina byla nedávno v centru pozornosti, ale není pro každého – jejich vysoký obsah síry může některým způsobit problémy. Zelenina z čeledi cibulovitých má tendenci stimulovat žlázy a proto by se ji měli vyhýbat ti, kteří trpí únavou nebo oslabenou funkcí adrenálních žláz. Téměř jakákoliv zelenina může způsobit nepříznivou a alergickou reakci, pokud se jí přesmíru – proto je tak důležitá pestrost.

Nejdůležitějším kusem výbavy, jaký budete potřebovat na přípravu zeleniny je dvojdílný nerezový pařák– jako dvojitý kotel s dírami na dně horního hrnce. Dřevěná deska na krájení, těžká nerezová nebo litinová pánev a kolekce ostrých nožů doplňují seznam předmětů potřebných pro úspěšnou přípravu zeleniny. Keramický hrnec je rovněž užitečný – brambory takto vařené jsou chutné.

Dyne Hokkaido nam chutnaji nejlepe pecene na ghi a se strouhanym syrem klidne jeste troskou cerstveho masla, ktere se na nem pekne rozpusti...

Mražená zelenina je příležitostně přijatelná, ale většina zeleniny, kterou jíte, by měla být čerstvá a pokud možno pěstována ekologicky nebo biodynamicky. Všechny konvenčně pěstované druhy zeleniny by se měly umýt ve vodě s trochou bělidla značky Clorox, peroxidem vodíku nebo Dr. Bronnerś Sal Suds (viz Kuchyňské rady a nápady, strana 69, [jde o značku čističe na rostlinné bázi, “Solná pěna dr. Bronnera”, pozn. překl.]) a poté pořádně opláchněte, aby se odstranily chemické zbytky.

Tmavě zelená listová zelenina má tendenci koncentrovat dusitany, když se pěstuje konvenčně s hnojivy s vysokým obsahem dusičnanů. Ve střevním traktu tyto dusitany mohou být přeměněny na potenciální karcinogeny. Nitráty mají sklon se tvořit u vařené zeleniny během skladování. Z tohoto důvodu varujeme před pojídáním znovu ohřívané zeleniny, obzvlášť zelené.

Neváhejte si dát máslo na pařenou zeleninu. V tucích rozpustné vitamíny a Priceův faktor (vitamín K2, pozn. překl.) v másle je přesně to, co vaše tělo ptřebuje, aby plně využilo minerály z rostlinných potravin. Lehce zeleninu okořeňte po vaření s mořskou solí.

Postranní sloupky z knihy Nourishing Traditions:

I když je ve špenátě vápník přítomen, děti ho nemohou využít. Publikována byla data ukazující, že děti děti do šesti let absorbují ze špenátu vápníku nebo fosforu velmi málo. Dospělí jedincí se různí v účinnosti, se kterou vstřebávají minerály a jiné chemické látky esenciální pro využití minerálů. Je možné hladovět po minerálech, jichž je v pozřeném jídle hojnost, protože nemohou být využity bez odpovídajícího množství v tucích rozpustných aktivátorů. Weston A. Price, DDS Nutrition and Physical Degeneration

Špenát je královou tmavé listové zeleniny, nejméně hořká a nejměkčí. První zápis, který o špenátu máme, se objevil v roce 647, když nepálský král poslal dar ve formě špenátu čínskému císaři. Do Anglie byl uveden v polovině 16. století.

Špenát obsahuje výjimečně velké množství kerotenoidů a vitamínu C. Obsahuje vápník a železo, ale vědci jsou nyní přesvědčeni, že forma železa obsažená ve špenátu, že taková, kteru není snadné vstřebat. Špenát také obsahuje kyselinu šťavelovou, která může bránit vstřebávání vápníku. Kyselina šťavelová se vařením neutralizuje, takže zatímco vařený špenát se může jíst pravidelně, špenátový salát by se měl jíst jen příležitostně.

Jak chlorofyl tak karotenoidy nacházející se hojně ve špenátě zastavují potenciální rakovinu. Japonské studie také ukazují, že špenát snižuje hladinu cholesterolu u laboratorních zvířat. Nové výzkumy ukazují, že špenát je účinný v prevenci makulární degeneraci oka, pravděpodobně díky velkému množství glutathionu ve špenátě.

Špenát je nyní dostupný téměř v jakoukoliv dobu roku. Mnohokrát si ho můžete koupit umytý a uzavřený do plastových sáčků. Využijte úžasných věcí, které moderní doba každému zdostupnila a jezte špenát pravidelně. SWF

Druha zleva je sklenicka s kvasenou palivou paprikou a rajcaty