Spousta z nás laiků i zdravotnických profesionálů může mít nějakou představu (plán, program, systém), jak má správná strava vypadat. Hovoří se o výživě pro klouby, pro sportovce, pro děti, pro mozek, pro dlouhověkost, o veganství, carnivore, keto, makrobiotice apod. Některé skupiny v edou mezi sebou studenou občanskou  válku. Jak ale měřit úspěšnost nějaké výživy a po jak dlouhé době? Po měsíci, za rok, za 20 let, nebo až se narodí a vyroste další generace? To už ale může být poněkud pozdě. Nikdo nechce jen pasivně přihlížet a bezhlavě experimentovat. Když by  se třeba domorodcům velké procento chlapců narodilo s menší zrakovou vadou (pro nové brýle a čočky si neměli kam dojít), asi by byli špatnými lovci. Dokázali by (poloslepí) vůbec něco ulovit? (I dnes je neodpustitelným hříchem č. 1 myslivců vůbec střílet po něčem, o čem si nejsem stoprocentně jist, co to je …). V knize Čtvero cest k uzdravení její autor dr. Cowan píše:

“Jak tedy určíme tu správnou stravu pro lidi? Na trhu existují doslova stovky knih o stravování a výživě, většina z nich doporučuje stravu chudou na tuky s vysokým obsahem rostlinných potravin a komplexních sacharidů. Někteří autoři doporučují hodně libového masa, jiní zase doporučují úplnou vegetariánskou stravu. Jedna názorová škola propaguje, aby veškeré potraviny byly syrové, jiné školy doporučují různé systémy kombinace potravin. Autoři těchto knih představují spoustu teorií, kterými vysvětlují, proč by tyto diety měly fungovat, ale v praxi se obvyklé moderní stravovací systémy, jaké jsou nám v populárních knihách prezentovány, nikdy u tradičních domorodých skupin zdravých lidí nepoužívaly.

Jediná kniha o výživě, která ve skutečnosti představuje popis lidí, kteří už jsou zdraví, a která podává zprávu o tom, jak se zdraví lidé stravovali, je Výživa a fyzická degenerace, jejímž autorem je Weston A. Price. V průběhu 30. a 40. let Price cestoval do izolovaných koutů zeměkoule a studoval stravu kmenů a vesnic, které neměly žádný kontakt se západními potravinami. Jeho kniha inspirovala spoustu pracovníků, kteří působí v oblasti medicíny a výživy včetně mne. Bylo to poté, co jsem si přečetl knihu Westona Pricea, kdy jsem se rozhodl, že se stanu doktorem, a je to kniha, ke které si vždycky vracím, když se objeví otázky týkající se výživy. Priceova kniha je důležitá ze dvou důvodů. Ten první je to, že prostřednictvím fotografie ukazuje, jak zdraví lidé vypadají. Mají široký obličej, bezvadné rovné zuby a svaly, dobře stavěnou postavu. Za druhé popisuje vlastnosti jejich stravy …”

Vidíme zde tedy opačnou kauzalitu: dr. Price si nejprve našel zdravé lidi a pak teprve formuloval, co je zdravými udělalo. Jejich lebka byla dostatečně široká, s dostatkem místa pro části mozku (včetně míst spojených s kontrolou impulzivnosti – indián uměl byl stoicky klidný), jejich zubní oblouky byly dostatečně široké, aby se do nich poskládaly všechny zuby včetně zubů moudrosti (a nemuseli nosit rovnátka), i střední část obličejových kostí byla pěkně vyvinuta dle Božího plánu, nosní dírky široké, takže nemuseli dýchat ústy, ženy měly širokou pánev, což usnadňovalo porody, neměli TBC, atd. To vše se člověk dočte v knize pana zubaře i to, co se stane s jejich zuby, zubními oblouky, pánví a celkových zdravím, když se začnou stravovat potravinami z obchodu bílého člověka. S další generací a s každým mladším dítětem se věci progresivně zhoršovaly.

Strava domorodých populací se různila:

- některé jedly především rostlinnou stravu (plant based)

- některé jedly převážně živočišnou stravu

- některé jedly stravu bohatou na sacharidy

- některé jedly stravu s nízkým obsahem sacharidů (low carb)

- někteří domorodci jedli převážně vařené jídlo

- někteří domorodci jedli převážně syrové jídlo

- někteří měli ve stravě spoustu mléčných výrobků

- někteří domorodci mléko neměli (ani kapku)

- někteří měli ve stravě obiloviny

- někteří domorodci neměli obiloviny

- někteří domorodci měli ovoce

- někteří domorodci neměli ovoce (v životě neviděli jablko)

A přece měly všechny tyto různé způsoby stravování několik principů společných. Formuloval je samotný zubař Weston A. Price, případně Nadace Westona A. Pricea. Které to tedy jsou?

1. NEJEDLI RAFINOVANÉ POTRAVINY

Příklady rafinovaných potravin: bílá mouka a cukr, pasterizované mléko, přidatné látky, fruktózový sirup, rostlinné jedlé oleje, konzervované potraviny, extrudované obiloviny, ztužené tuky, atd.

2. KAŽDÁ STRAVA OBSAHOVALA ŽIVOČIŠNÉ PRODUKTY

Příklad: ryby, ptáci, červené maso, mléčné výrobky, vejce, plazi, hmyz. Vše jedli “od čumáku po ocas, tedy včetně vnitřností (játra, srdce ...), kostí (morek, vývary), krve, tuku. Tyto potraviny obsahují spoustu vitamínů nebo živiny, které lze snadno vstřebat. (vit. A, D, K₂, B₁₂, Zn, Cu, Fe, EPA, AA, DHA , cholesterol, Ca…). Aborižinci si počkali, až dozraji plody, na kterých se jim vykrmí klokan, který bude tučný – teprve pak ho uloví. Severoameričtí indiáni by pohrdali libovým králičím masem, pokud by k němu neměli tuk z tuleně. Stejně tak by indiáni zřejmě ohrnovali nos nad proteinovými prášky (pokud člověk nemá v jídelníčku dost tuků s vitamíny, zřejmě si rychle vyčerpá vitamín A apod.) Maminka Hanyšky z knihy Jindřicha Šimona Baara Paní komisarka byla šťastná, když bylo z prasete hodně sádla ...

3. STRAVA BYLA NA ŽIVINY BOHATÁ (NUTRIENT -DENSE DIET)

Obsahovala 4krát více minerálů a 10krát více v tucích rozpustných tuků než strava běžných Američanů. Zkrátka nebyla průmyslově vyprodukovaná k prodeji. Byla nedotčena obchodem. Měla původ v moři nebo úrodné půdě (bez minerálních deficitů a jedů) a přirozeném zeleném krmivu zvířat žijících venku. Nejedli třeba “máslo”, ale máslo z pastevního chovu (nechybí mu díky tomu CLA, K₂ MK-4).

Rostlinné potraviny neobsahují vitamín A, ale provitamín A (beta-karotén), k jeho přeměně na účinný vitamín A je potřeba enzym, žluč, tuky, mít zdravou štítnou žlázu, nebýt cukrovkář a nebýt malé dítě. Proteinové prášky ho určitě neobsahují a pokud je přirovnáme k “libovému” masu, indiáni k němu neměli tak velký respekt, věda jim dává zapravdu. Potřebujeme totiž tuky i ke správnému trávení bílkovin. V tucích rozpustné vitamíny A, D a K₂ MK-4 (“faktor X”) fungují synergicky. Bereme-li jen jeden či jen dva (nebo jíme-li jen libové maso), může nastat dysbalance. Je třeba znovu zařadit játra do stravy (domácí paštiky, kn edlíčky apod.), když už se to zvíře porazilo. I v českých zemích se jí tradičně vitamínově synergicky vyváženě:  játra (vit. A a K2) na slanině (vit. D) s bramborem nebo rýži a kvašenou okurkou. Libový králik na smetaně, která už tak libová není, ale díky ní lépe strávíme libového králíka. Zkrátka se ze zvířete má jíst vše (od čumáku po ocas) a ne si vybírat jen libové maso, nebo začít do sebe ládovat  jenom játra, nebo jen vývary.

Ještě podrobněji, ale jednoduše (jak pro děti na ZŠ)  k synergii vitamínů A, D a K2: Určitě lze hovořit když už ne o synergii, tak určitě o optimálním či zkrátka správném (“korektním”) fungování každého jednoho vitamínu tehdy,  je-li ve stravě a v těle dostatek těch dvou dalších vitamínů. Díky pobytu na slunci (jako členové pobřežní hlídky*) nebo díky konzumaci třeba sádla od prasátka, co se bahnilo na sluníčku venku, máme dost vitamínu D, díky kterému vstřebáme dost vápníku. Na řadu přichází vitamín A, který dává “signál” tělu, aby vytvořilo “partu” chlapíků (speciální proteiny), které bude potřebovat jeho kolega vitamín K2. Jakmile je má vitamín K2 k dispozici,  aktivuje si je takto: “ Hoši, potřebuju, abyste se postarali o vápník, aby šel do tvrdých tkání, a nešel do měkkých tkání víc, než je nutné, případně ho z nich vyžeňte. Zkrátka nechci vidět v těle žádné ledvinové kameny, ztuhlé žíly, křečové žíly a nevím co všechno. Je to jasné?” “Jasné, šéfe”. Tyto vitamíny sice mají vícero funkcí, tak jako jiné živiny, ale takto snad lze lapidárně vysvětlit zmíněnou synergii 3 v tucích rozpustných vitamínů, proč když máme jen jeden (nebo se jen opalujeme, jenže jíme hrůzy), roste riziko, že může tento vitamín nadělat víc škody než užitku (vápník půjde tam, kam nepatří), nebo že si člověk tělo rychle vyčerpá o ostatní dva důležité vitamíny, které pak budou chybět nejen k metabolizování vápníku.

• Existuje poznatek z Izraele, kde tamější členové pobřežní hlídky měli významně vyšší výskyt ledvinových kamenů – k tomu zřejmě právě příspěl vitamín D ze sluníčka za současného nedostatku těch ostatních dvou vitamínů. Zkrátka pobyt u moře na sluníčku vede díky vitamínu D ke štíhlosti a dobrému vstřebávání vápníku, ale nesmíme jíst zpracované potraviny, ale raději vyhledávat tradiční místní jídlo, abychom měli dost i vitamínu A a K2.

Zajímavost: Asi nehrozí, že bychom jedli játra z ledního medvěda, které mohou mít toxické dávky vitamínu A. Zkrátka všeho s rozumem a dobrého pomálu. Jinak zdrojem z nejvyšším množstvím vitamínu K2 MK-4 je údajně medvědí tuk, pak tuk z ptáka emu (pásl -li se na zeleném), ale i česká vejce z pastvy, játra, máslo.

4. KAŽDÁ SKUPINA SI ALESPOŇ ČÁST POTRAVIN VAŘILA A NAOPAK – KAŽDÁ ALESPOŇ ČÁST ŽIVOČIŠNÝCH POTRAVIN JEDLA ZASYROVA.

Př.: nepasterizovaný sýr, syrové mléko, nepasterizovaná smetana, máslo, syrové (nebo marinované) ryby, syrové čerstvé ústřice, raw steaky, carpaccio apod.

5. STRAVA DOMORODCŮ MĚLA VYSOKÝ OBSAH ENZYMŮ A PROSPĚŠNÝCH BAKTERIÍ.

Př. Konzumovali fermentované (divoce kvašené) potraviny, jako je zelenina, ovoce, nápoje, mléčné výrobky, fermentované masné výrobky atd. Část ryb a masa jedli tedy vařené i syrové. MLÉČNÉ VÝROBKY jedli JENOM SYROVÉ, nebylo potřeba je tepelně upravovat. Jsou tak stravitelnější a živiny z nich dostupnější. (Nezahřívali je tak, že by se deaktivovaly enzymy, poškodily vitamíny a bílkoviny …, mnoho lidí netoleruje moderní mléčné produkty, ale snáší třeba nepasterizované švýcarské sýry). Pasterizace se objevila až s průmyslovým mlékárenstvím a větším odchodem populace z venkova do měst.

6. SEMÍNKA, OBILOVINY OŘECHY UPRAVOVALI

- namáčení

- nakličování

- fermentování

- přirozené kynutí

Díky tomu jsou lépe stravitelné, nezatěžují trávicí systém, jejich živiny jsou dostupnější. Napodobuje to podmínky v přírodě, které semínko potřebuje, aby začalo klíčit a vlastní živiny využívat. (Člověk nemá 4 žaludky, jako přežvýkavá kráva.)

7. CELKOVÝ OBSAH TUKŮ VE STRAVĚ SE POHYBOVAL V ROZMEZÍ OD 30 DO 80 % KALORIÍ, ALE JEN 4 % KALORIÍ POCHÁZELO S VÍCENENASYCENÝCH TUKŮ. ZBYTEK BYL VE FORMĚ NASYCENÝCH A MONONENASYCENÝCH MASTNÝCH KYSELIN.

Zde se jedná o jednu z největších a relativně nových civilizačních změn ve stravě moderního člověka, protože se nám doporučuje, že máme dávat přednost “zdravým” tukům, tedy rostlinným olejům (i z vyšlechtěných semen). Průmysl je umí i ztužovat! Tyto přijímáme i skrytě v hotových kupovaných potravinách (řepkový, sójový olej). Podle Nadace Westona A. Pricea v našem těle vytvářejí průmyslově zpracované jedlé rostlinné oleje biochemický chaos spojený s civilizačními chorobami.

Př. Nasycené a mononenasycené: Máslo, sádlo, lůj, kokosový tuk, sádlo, olivový olej. Vícenenasycené se přirozeně nacházejí v semínkách, rybách, luštěninách, rostlinách.

Nasycené tuky nevytvářejí volné radikály, neoxidují, obsahují v tucích rozpustné vitamíny, jsou vhodné pro tepelnou úpravu potravin atd. Z takového názoru by ale kardiologové dostali infart. :-)

Méně tuků ve stravě = více rafinovaných sacharidů (bílé pečivo, bílá rýže, těstoviny, sladkosti), více piva = obeznější populace včetně dětí (bonbóny, sušenky, džusíky, oplatky apod.), ale prý se jen méně hýbeme. A za nárůst mozkových příhod (dokonce i u dětí!) údajně může  to, že “Češi více solí”. Jinak je naše strava v pohodě?  Děti jsou obézní, protože se málo hýbou, ale jinak je jejich strava v pohodě?   Budeme se více hýbat a méně solit a všechno bude v pořádku?             

Kyselina arachidonová (AA) je omega-6 mastná kyselina s dlouhým řetězcem, která se nachází jen v živočišných tucích, vnitřnostech, žloutcích. Pomáhá tělu vytvořit si endokanabinoidy, tedy vlastní “marihuanu”, abychom se dobře cítili. Nesouvisí nárůst duševních onemocnění s propagandou proti živočišným tukům?

8. STRAVA OBSAHOVALA TÉMĚŘ STEJNÝ POMĚR MEZI OMEGA-6 A OMEGA-3 MASTNÝMI KYSELINAMI (2:1 až 1:1)

V moderní stravě drtivě převládají omega-6 mastné kyseliny, což je dané nejen spotřebou rostlinných olejů, ale může to být dané rovněž spotřebou průmyslově vyprodukovaných živočišných tuků kvůli tomu, čím jsou zvířata krmena! Například vejce od slepic z uzavřených chovů krmených obilím může mít až 19krát více omega-6 než omega-3, což neplatí pro vejce od slepice puštěné na trávu. I těm slepicím je tedy vhodné přidávat do krmiva čerstvě namletá lněná semínka. Je vhodné dávat si třeba jen ½ čajové lžičky lněného oleje na salát, brát olej z tresčích jater, který omega-3 obsahuje.

Je možné, že některé rostlinné oleje (řepkový) mají “vyvážený” poměr mezi omega -3 a omega-6, ale my už tak máme dost omega-6 … A chceme jíst něco, co museli zemědělci nejprve vyšlechtit, aby se to vůbec dalo pozřít a nepřiotrávili jsme se kyselinou erukovou a způsob, jakým se pěstuje, co škodí naším polím? A když řepka kvete, nevoní zrovna vábně. Není lepší, aby se na poli pásla kráva a pole přirozeně hnojila? V každém případě používat řepkový olej (jakkoliv má vyvážené omega-3 a omega-6 mastné kyseliny) je také proti 7. principu zdravých domorodců – nepoužívat vícenenasycené tuky v míře větší než jsou ta 4 procenta,  ačkoliv řepkový má docela hodně mononenasycených mastných kyselin (jako sádlo). Na rozdíl ale od toho sádla jistě nemá vitamín D.

9. KAŽDÁ STRAVA OBSAHOVALA SŮL

Př. mořská sůl, těžená sůl, popel z bahenních rostlin, krev či moč (pití) zvířat. (Obchod se solí už u indiánů.) Sůl aktivuje enzymy na trávení sacharidů, bílkovin, chlór z ní je totiž důležitý na tvorbu kyseliny chlorovodíkové (žaludek), je potřebná na vývin mozku, pro funkci adrenálních žláz a buněčný metabolismus. Kuchyňská sůl je rafinovaná, zdravější jsou barevné (šedá, růžová apod.). Tradiční sůl (třeba “keltská”) vzniklá odpařováním mořské vody, obsahuje hořčík a stopové prvky. Nadace Westona A. Price doporučuje zdravému člověku 8 g soli (přírodní soli) na den, tedy nic nesnižovat. Leda tak spotřebu průmyslově zpracovaných potravin, to aby se ze soli nedělal obětní beránek, kterým se jen odvádí pozornost od reálných problémů. Na přelomu století (1900) byla spotřeba soli (USA) údajně dokonce vyšší, a to okolo 18 gramů na osobu, protože se hodně nasolovalo maso. Totéž zřejmě bylo v Evropě. Dnes rady v médiích vyznívají tak, že se stačí více hýbat a nesolit a všechno bude v cajku. Zpracovanou potravinu však nedělá jenom rafinovaná sůl, ale také bílý cukr, absence látek, které se při zpracování odstranily, zvýšený glykemický index apod.

10. VŠICHNI VYUŽÍVALI ZVÍŘECÍ KOSTI, OBVYKLE KOSTNÍ VÝVARY BOHATÉ NA ŽELATINU

- je to iontový (minerální) nápoj

- zdroj aminokyselin (k detoxikaci), kolagenu

- želatina pomáhá s trávením

- hojí trávicí trakt

- reguluje dopamin (díky glycinu), tedy přispívá k mentálnímu zdraví

Průmysl vynalezl glutamát sodný (MSG), aby alespoň chuť maso-kostních vývarů imitoval a šidil naše chuťové buňky a zvýraznil chuť průmyslové potraviny. Je to neurotoxín.

11. PÉČE O BUDOUCÍ GENERACI

- poskytovali speciální živočišnou stravu (budoucím rodičům před početím, těhotným a kojícím ženám a dětem). Př. červnové “posvátné” máslo pro oba rodiče ve Švýcarsku (obsahuje v tucích rozpustné vitamíny a mj.  “faktor X”, tedy vitamín K2 MK-4, který hraje roli i v plodnosti mužů! – viz Kniha o miminkách a dětech)

- zajišťovali dostatečné věkové rozestupy (alespoň 3 roky) mezi dětmi k prevenci vad

- tyto principy předávali mladým

Organismus miminka, jeho orgány včetně srdce se tvoří velmi brzy (otázka několika dnů) po početí, matka má mít v tom momentu dostatek vitamínu A a nezačít řešit stravu až po otěhotnění (to už je pozdě). Mladší sestřička jinak mívá např. uzší zubní oblouk než starší sestra, pokud je mezi nimi malý věkový rozdíl a maminka si zásoby vitamínů nevytvořila. Důsledkem může být dítě, které bude zřejmě potřebovat brýle, možná skrytá vada srdce apod.

ZÁVĚR: 

Jak to vidíte vy? Ze stravy podle Vyživujících tradic člověk nemusíme tedy nic vynechávat, jen si vybírat kvalitní základní potraviny (v biokvalitě a u živočišných ideálně z pastevního chovu) a správně je upravovat nebo naopak neupravovat (sýry). Asi není možné začít t akto jíst najednou pro člověka, který se dosud stravoval jinak, musí začít po krůčkách. To aby se třeba nezačal příliš rychle detoxikovat.

Ačkoliv by bylo hezké, aby zlatým standardem každého občana a občánka byly potraviny výše zmíněného charakteru a kvality, nelze nic změnit ze dne na den a celkově je třeba chválit a ocenit a vyzdvihovat jakoukoliv, i sebenepatrnější snahu kohokoliv zlepšit výživu sebe, své rodiny a širší společnosti. Osobně si myslím, že kvalitní výživa patří do základny slavné Maslowovy pyramidy, kam spadají základní fyzické potřeby. Často však máme jiný žebříček hodnot a doufáme, že si vystačíme jen s nějakým zázračným jednosložkovým suplementem, ten si integrujeme do svého dosavadního života, v němž můžeme bezstarostně pokračovat jako doposud.

Začít vařit podle 11 stravovacích principů zdravých domorodých populací můžete třeba podle knihy Vyživující tradice, která z poznatků dr. Pricea vychází. Máme ji k dispozici v českém jazyce jak pro dospělé, tak přepracovanou pro děti jako Kuchařku pro děti, aby se i ony učily vařit. Tuto dětskou knihu ale používají k vaření s oblibou i dospělí.

Pro zájemce jsme o těchto 11 principech ještě povídala na Slovenském vysielači v pořadu Sám sebe lekárom (č. 354): https://hearthis.at/set/70584-8859328/