PO RELATIVNĚ pozvolném nástupu jara a po červnu s chladnými rány a večery, které se ocitly v kreativně kýmsi vytvořených nových pranostikách (květen, topím jak kretén, červen, teplo jen přes den …) tu už máme teplé letní dny. Kvetou růže, levandule, některé druhy lip, denivky. V květnu jsme zastřihávala astry, aby nám do podzimu nevyrostly moc vysoko a nepadaly pod vlastní tíhou. Sklízíme bylinky (francouzský estragon, petržel, yzop, máta, meduňka), nať z cibule, ale i kedlubny ke strouhání na omáčky, různé druhy rybízu na džemy a koláče a hlavně třešně. Snažím se sbírat aspoň trochu divokých bylin, je-li jejich sezóna – široko daleko při vycházkách do okolní krajiny nebývá ani živáčka. Kopřivy, hloch, černý bez, lipový květ, nyní dobromysl (oregano), tymián a třezalka. Suším to buď v pytlících nebo v sušičce. Nás syn mnoho keřů okolo statku prostříhává, aby pod nimi byl prostupný prostor, tak to tu místy připomíná nějaký park pro pikniky. Aby nám nepřerostlo několik borovic a nemuseli jsme je kácet, pravidelně i jim stříhá větve, takže z nich postupně budou takové bonsaje s typickými větvičkami ve tvaru bochánků, jak to bývá v japonských zahradách. V noci chodíval s baterkou a sbíral do sklenice slimáky – to je asi nejosvědčenější způsob, jak se jich zbavit.

Když se na jaře vše zelenalo, mnohokrát jsem se hned ráno vypravila na procházku – třeba na divokou lesní pažitku. Chodívala jsem v úžasu na krásou zdejší krajiny na okraji vysočiny. Dvě vedlejší vesničky (občané) zavrhly návrh zejména jejich horlivých starostů na vybudování několika obřích větrných turbín, které by zúžily teritorium, které beru tak trochu za „své“. Krajina tak zřejmě bez těchto nádher i budoucím generacím, i když čert nikdy nespí.

Husy české nám vyseděly minisrubu 14 housat, jedno umřelo, ale máme podezření, že ho ostatní ušlapaly – bylo, chudinka, nejmenší. Srdce zabolelo při pohledu na mrtvolku housete. Z počátku jsme jim sice dávali krmnou směs obsahující různé druhy obilovin, nyní jsou na pastvě ve velikém oploceném sadu spolu se slepicemi a pižmovkami. Na vejcích také seděly krůty, ale nic nevyseděly. Na večer na loukách zaháníme drůbež do ohrádek a ráno je zase vypouštíme. Slepice chodí spát samy. Dříve běhaly okolo stavení, nyní máme klid a dozrají nám i kdoule do prádelníku místo mýdla. Housata snadno večer nalákám do klece na nádobu s vodou. Ani jedna nechybí. Slepice nám zanášejí do kopřiv, ve kterých mají tajné cestičky. Největším nebezpečím jsou pro ně káně, ale kohouti a husy jsou docela dobří hlídači. Jejich křik velmi ohlušuje.

Letos v lednu jsme po dlouhém rozhodování prodali naše 2 koně tam, kde na ně budou mít více času. Máme tak méně starostí s krmením, napájením, utíkáním a logistickou pastevního chovu. Navíc nedávaly máslo. Až do jara jsem překládala intenzivnějí a pravidelně každý den knihu Čtvero cest k uzdravení, k tomu přicházelo moc objednávek na dřívější knihy, zejména na Výživu a fyzickou degenerace od zubaře Pricea, do toho od května sezóna kos, kurz kosení (ještě letos bude 12.8. a 19.8.) a první senoseč. Neil stihl s Ferdou do první senoseče natahat na střechu stodoly další solární panely, do kterých se sluníčko opírá až do večerních hodin, ale ještě jich pár zbývá, teprve pak se zapnou, a tím nám kapacitu rozšíří. Zatím nám fungují panely na JV střeše. Teplo a vítr nám jinak suší prádlo v létě a mrazivý suchý vzduch v zimě. V posledních týdnech hodně uklízím, třídím, vyhazuji. Velké uplatnění u nás nachází ocet, kyselina citronová a soda.

V tuto chvíli dojíme jen jednu dospělou krávu, které tam na louce bez koní bylo zpočátku na jaře smutno. Neil tam musel na provazové ohlávce s vodítkem za ní co nejdříve dovést jednu jalovici. Až si tato zvykla a pochopila, co je to el. ohradník, mohl z ní sundat provazovou ohlávku a nechat ji tam se starší kolegyní (tj. krávou). Ve dvou se to páslo lépe. Pak tam vodil na vodítku další jalovici. Až si zvykla, ohlávku jí sundal a nyní jsou na loukách 3 a jsou tam konečně spokojené. Kdyby jalovice jen tak vypustil do el. ohrady, aniž by byly na takové prostředí zvyklé, mohly by zpanikařit, protrhnout ohradník a hrát si s námi na honěnou půl dne. Tady si vzpomínám na úsloví amerického koňáka Parelliho: „Věnujte tomu takový čas, jaký je jen potřeba, aby to pak netrvalo dlouho.“ Jinými slovy, čas strávený postupným nácvikem jalovice na pastvinu s el. ohradníkem, je prevencí času stráveného honěním splašené jalovice po celé louce a prevencí předčasného umrtí. Velice zajímavým zvířetem je náš býček Arči, který je ustájený s nejmenším teletem ve chlévě. Neměli bychom odvahu každý den ho odvádět na louky a už není časová kapacita ho to učit „na jeho relativně stará kolena“. Kompromis je, že mu vozíme futro krásné trávy. Když před 14 dny utekl a špacíroval si to po dvoře a dál na příjezdovou cestu, nevěřila jsem svým očím. Myslela jsem, že utekla kráva. Laskavým hlasem bez zbytečné paniky jsem to oznámila doma chlapíkům, to jest synovi a Neilovi, jinými slovy se de facto zachovala normálně zbaběle, a Ferda ho pak sám přivedl zpět do chléva, tahal ho jen rukou za stájovou ohlávku. Prý má sílu ten býk jako býk. Vnímám to, že takový hoch má možná tímto už dávno za sebou určitý přechod do mužství. Netroufám si tvrdit, že hoši v jeho věku z měst, kteří zas umí něco jiného, by to nezvládli – popadnout dospělého býka za „límec“ a táhnout ho do chléva na jeho místo –  ale mám o tom pochybnost.

Pokud rádi v létě odpočíváte, snad Vás zaujme můj tip na takovou pomalejší detektivku. Napsal ji Jean-Luc Bannalec a jmenuje se Bretaňské zlato. Třetí případ pro komisaře Dupina. Tip na ní mi dala jedna babička, která si díky ní u nás kupovala keltskou sůl, na kterou byla zvědavá. Odehrává se totiž přímo v bretaňských salinách či slaniscích v oblasti města Guerande /čti geron/. Ta babička má krásné okolí domu plné rostlin, potůček, kapradiny, má vše zachycené v různých ročních obdobích v tištěné brožurce plné barevných fotografií - na jaře mě pozvala na odkopky rostlin a brožurku jsem si prohlédla. Z audiodetektivek jsem se nenudila poslechem detektivek Georgea Simenona s komisařem Maigretem s obdivuhodným hlasem Jaroslava Hrušinského. Pokud nemáte rádi dektektivky a podcasty o zločinech (Opravdové zločiny), snad vás zaujme kniha Marcela Pagnola (/Marsel Paňol/1895 – 1974) Jak voní tymián. Jsou to vzpomínky na dětství, všední, a přesto laskavé a poutavé vyprávění. Velmi hezké jsou i filmy, pro které byly předlohou knihy spisovatele Pagnola, ať již je to Jean od Florety, Manon od pramene, Tatínkova sláva nebo Maminčin zámek. „Narodil jsem se v městě Aubagne, pod Garlabanem posetým kozami, v době posledních pastevců. Garlaban je obrovská věž z modrých skal, postavená na okraji Plan de l’Aigle, nekonečné skalnaté vrchoviny, jež se tyčí nad údolím řeky Huveauny. Ta věž je o něco širší, než je vysoká, ale protože vystupuje ze skály ve výšce šesti set metrů nad mořem, ční velmi vysoko do provensálského nebe a v červenci si tam občas přichází odpočinout bílý obláček.“

Ráda bych podala ještě hlášení o jedné zajímavé knížce od dr. Mindy Pelz, která vyšla v roce 2022 a má název Fast like a girl, česky ne Rychlá jako holka, ale v tom druhém smyslu, a sice Držte půst jako holka. Prodávám dále, jak jsem v knize koupila. V poslední době se hodně mluví a píše o tzv. přerušovaném půstu coby terapeutickém prostředku. Naši předkové neměli možnost celý den se pást na průmyslově zpracovaných potravinách s vysokým glykemickým indexem, které jsou návykové, obsahují složky, které ani nepoznáváme, a nenasytí na dlouho. Kdysi lidé nejedli v tak velkém množství prozánětlivé rostlinné oleje z převahou omega-6 mastných kyselin, nejedli rafinované sacharidy (výrobky z bílé mouky, jako jsou špagety, kolínka, těsto na pizzu, rohlíky, bonbony) a nekonzumovali v potravinách chemické látky, které třeba potlačují pocit nasycení. Jedná se o tzv. obezogeny (glutamát, některé plasty, některá umělá sladidla, jako je nutrasweet i sójové proteinové izoláty). Nevypěstovali si špatné bakterie ve střevech, které křičí, že chtějí více cukru (uvolňují nám za odměnu endorfiny). Pokud jde o námi vědomě řízeném přerušovaném půstu, který přirozenou situaci předků napodobuje, nejčastěji se hovoří o 16 hodinách, kdy nejíme (včetně doby spánku) a 8hodinovém okně, kdy jíme. Hovoří se o vědecky podložené prospěšnosti půstu zejména na inzulinovou rezistenci, kdy hormon inzulín už nezvládá glukózu ukládat do buněk (ukládá se jako triglyceridy do jater), na cukrovku II. typu, na hubnutí, na plodnost, na ozdravení střevní mikroflory (nechají se vychcípat špatné bakterie a poté se půst přeruší třeba kvašeným zelím), na detoxikaci, regeneraci poškozených neuronů, na prevenci onkologických chorob atd. Tělo metabolicky přepne z režimu spalování cukru na využívání ketonů z jater, které je začnou tvořit. (Jsme zkrátka takové „hybridní auto“, chvíli jedem na elektřinu, to jest ketony, jindy na benzín, tedy glukózu). Autorka upozorňuje, že stresový hormon kortizol neustále drží hladinu inzulínu vysoko. (Často se vysoký kortizol týká žen s tzv. syndromem uspěchané ženy, což je i název jiné knihy, kterým kortizol „sežere“ svaly, to jest promění je na glukózu, a tuto pak na břišní tuk. Zřejmě ho má každý, kdo se naučil, že život je jenom o přežití.). Neustále vysoký inzulín zase šikanuje estrogen. Autorka píše: „Bez estrogenu ovulace nemůže proběhnout a jak se dostáváte blíže k 10. dni vašeho cyklu, tělo vyrábí vyrábí více estrogenu. Pokud se stravujete velkým množstvím sacharidů 6krát denně, možná neúmyslně udržujete příliš vysokou hladinu inzulínu, která estrogenu nevyhovuje… Když inzulin jde nahoru, estrogen jde dolu.“ Samozřejmě, že králem je hormon oxytocin, hormon lásky, který stresový hormon kortizol snižuje, pokud umíme relaxovat, milovat a pořád se za něčím nehoníme a nemáme v těle zánět – to tělo pak dává přednost tvorbě kortizolu.  (Srov. https://www.westonaprice.org/health-topics/modern-diseases/recovery-bioidentical-hormones/#gsc.tab=0)

Autorka poutavě vysvětluje, proč nelze takovýto přerušovaný půst bezhlavě aplikovat na muže a ženy stejně. Zatímco třeba tzv. alternate-day fast (tedy přerušovaný půst ob den) působí většinou na muže skvěle, nemusí to platit u žen ani po menopauze. Totiž může, ale ne na dlouho. Důvodem je to, že ženy mají své estrogeny, progesterony (i testosteron), a každý z těchto hormonů má rád něco jiného. Zatímco estrogen má rád nízkou hladinu inzulínu (a tedy cukru), má tedy rád půst, totéž ale neplatí o progesteronu, který kulminuje asi týden před menstruací a dává přednost vyšší hladině glukózy. V době nejvyšších hladin těchto hormonů navíc tyto hormony samotné podporují detoxikaci, která ve spojení s detoxikací danou půstem může být pro tělo nezvladatelné. A tak se stává, že sice zpočátku může přerušovaný půst držený každý den 30 dnů v měsíci působit nějakou dobu (6měsíců i roky) zázračně – žena hubne, má hodně energie atd., časem ovšem může mít žena určité příznaky, jako je padání vlasů, bušení srdce, úzkosti, problémy se štítnou žlázou, vynechání menstruace, špinění před menstruací, nemůže otěhotnět, nespavost atd., které souvisí s hormonální nerovnováhou způsobenou nesprávným načasováním přerušovaného půstu. Nejen čas odpočinku a aktivity, ale i půst je zřejmě třeba synchronizovat, tedy sladit s průběhem hladin jednotlivých hormonů v rámci cyklu. Ani ženy po menopauze, jelikož stále mají tyto hormony, by podle autorky neměly držet půst pořád. Měly by se snažit jít do menopauzy co nejpozději (52 – 56). Pokud ovšem již žena nemá cyklus alespoň rok, je v menopauze, má nízký estrogen a progesteron. Pro takové ženy navrhuje režim  5-1-1, tedy 5 dnů držet přerušovaný půst kvůli estrogenu a o víkendu půst nedržet a glukózu zvýšit, a tím být prospěšná progesteronu. Více k ženám bez cyklu dále v poznámce.

Estrogen vrcholí v období ovulace, je prekurzorem serotoninu a dopaminu, neurotransmiterů, díky nimž jsme spokojené a podle všeho sám pomáhá v detoxikaci. Na jednu stranu má estrogen rád nízký cukr (půst), ale na druhou stranu podporuje detoxikaci, proto pokud v té době, kdy jsou jeho hladiny (ale i hladiny progesteronu týden před krvácením) nejvyšší (ovulace), navíc držíme půst, může být krevní oběh přehlcen toxiny, kterých bude dvakrát tolik (kvůli půstu a vysokému estrogenu) a tělo je nemusí zvládat vylučovat běžnými cestami (játra, ledviny, kůže). Příznakem může být: vyrážka, zácpa, průjem, mlha v hlavě, málo energie apod. Proto ani v době ovulace by žena neměla držet půst 16 hodin, ale jen 13. Samotný estrogen je třeba detoxikovat, tedy rozkládat a vylučovat z těla. Proto je důležité dobře vyživovat játra (a pomáhat jim třeba řepným kvasem) a mít v pořádku střevní mikrofloru (tzv. estrobolom, bakterie, které si už poradí s vyloučením či metabolizací estrogenů, ovlivňují, tedy modulují hladinů estrogenů) dobře trávit díky kyselině chlorovodíkové, enzymům a žluči. (Existují nutriční doplňky s těmito složkami pohromadě na podporu trávení, které věkem zpomaluje) Jedna věc tedy je uvolnit toxiny, druhá věc je, zda je tělo, hlavně játra zvládá přefiltrovat, rozpustit a vyloučit zvláště v době, kdy kulminuje estrogen. Jistě jim k tomu pomáhá vitamín D a A a také ostropestřec mariánský, hořčiny, švédské kapky, kořen pampelišky.

Vzpomněla jsem si na poznámku autorky o mitochondriích, které je možné půstem poléčit. Píše: „Pamatujte si že vám mitochondrie podporují schopnost buněk se detoxikovat. Když si vyléčíte své mitochondrie, nejenže budou dodávat více detoxikačního antioxidantu glutathionu, ale buňky budou zdatněji odstraňovat jedy ven z buněk. Jakmile fungují mitochondrie, jak nejlépe mohou, a detoxikační cesty jsou otevřeny, geny se mohou vypnout. To je základ epigenetiky. Náš životní styl ovlivňuje geny, které se mohou zapnout a také ovlivňuje geny, které se vypnout. ...Metabolické přepínání spojené s detoxem je kouzlem pro autoimunitní stavy“. Zkrátka je to životní styl, který může být spouštěčem nemocí, které jen tak na někoho neskočily. Ještě jsem si vzpomněla, že zdrojem glutathionu je syrové mléko, případně syrovátka z výroby nepasterizovaného sýra a v buňkách nám ho zvyšuje vitamín D.“ (Srov. Periodikum nadace zubaře Pricea Wise traditions, zima 2021)

Dr. Pelz hovoří o různých přínosech různě dlouho držených půstů: 12–16 hodin, 17 hodin (Autofagígie – detoxikace buněk),  24 hodin (přenastavení neboli reset střevní mikroflory), až 36 hodin (spalování tuků), 48 hodin (dopaminový reset) a 72 hodin (reset imunity). Je třeba si knihu kvůli dalším podrobnostem přečíst. Nedoporučuje půsty těhotným a kojícím ženám (snad jen 13 hodin), protože mohou mít detoxikační účinky, kdy jedy se dostávají z kostí a tuků do krevního oběhu a z něho do těla dítěte. Je asi lepší nechat olovo v kostech a nerozčeřovat ho jako kal ze dna studny do krevního oběhu a počkat si na jiné časy. Pro děti, které nejsou dobře vyživeny a jedí jenom omezený výčet průmyslových potravin, jako jsou hranolky, pizza, sladkosti, a mají různé různé diagnózy od ADHD, autismu, pro ty je určen spíš terapeutický protokol GAPS, kdy se nejen vyživí, ale vyléčí si i střeva a opraví střevní mikrobiom.) Když bych hlavní vzkaz dr. Mindy opravdu hrubě zestručnila a zevšeobecnila, správné držení přerušovaného půstu u ženy, která má normální cca 30denní menstruační cyklus takto:

1. den (tj. 1. den menstruace) až 11. den ...délka půstu je 13. – 17. hodin (délka se může individuálně u každého člověka prodloužit dle účelu půstu a možností člověka, co se postí)

11. – 15. den (ovulace) pouze 13. – 15. hodin půstu (což znamená, že jen o nějaký menší čas posuneme čas snídaně, jelikož v té době jsou všechny hormony vysoké včetně testosteronu, jde o ideální dobu popadnout pořádné činky místo dlouhých procházek (které jsou jinak také fajn)  a nebát se bílkovin.

16. – 19. den opět 13. – 17 hodin půstu

20. den až 1. den krvácení … žádný půst, a to se obzvlášť týká žen před přechodem, kterým už tak přirozeně s věkem nebo stresem (kortizolem) klesají hladiny progesteronu. Ještě jednou stručně: v době ovulace a týden před menstruací by to ženy neměly s půsty přehánět a jíst normálně. (což je otázka)

Poznámka pro ženy, které už menstruaci nemají: Pro ženy po menopauze, nebo pro ty, co z nějakého důvodu již cyklus nemají, navrhuje režim  5-1-1, tedy 5 dnů držet přerušovaný půst kvůli estrogenu a o víkendu, tedy 2 dny půst nedržet a glukózu si zvýšit, a tím být prospěšná naopak progesteronu. Pokud bychom žily v divočině bez počítačů a modrých světel, zřejmě bychom ovulovaly o úplňku (den cca 11.) I tím se mohou ženy po menopauze řídit – začít 30denní přenastavení (reset) uvedené výše jako ženy s cyklem a začít od novoluní coby dne č. 1. (krvácení). Zde by možná dr. Thomas Cowan, spoluautor knihy Čtvero cest k uzdravení, polemizoval s tím vlivem Měsíce na ženu po menopauze, má za to, že v dobu má (či by spíš měl mít) na ženu vliv spíš Jupiter. Ale to by bylo na jiný článek. Kromě toho ženy po menopauze hůře hubnou, protože s věkem mají dle autorky v sobě hodně toxínů a mají inzulinovou rezistenci. Od toho jim má pomoci uvedený režim.

Některá žena může být pyšná na to, že v 60ti váží stejně jako v 17. Existují ale váhy, které by přesněji určily, kolik z této váhy stále tvoří svaly, kolik tuky. Nic nám to ani neřekne o osteoporóze apod. Spíše než si kupovat takovéto váhy doporučuje autorka pořídit si monitor glukózy a ketonů, aby žena věděla, zda po určité době už „jede“ na ketony a začíná pálit tuky, aby věděla,  které jídlo jí zvýší glukózu (káva s hustou syrovou smetanou zřejmě ne) nebo zda má zkusit dobu půstu prodloužit, protože stále ještě na ketonech po určitých hodinách nejela. Zatím si je pořizovat nebudu, ale nikdy neříkej nikdy. Na obr. je vidět, jak jednotlivé makroživiny (sacharidy, bílkoviny, tuky) zvyšují či nezvyšují glukózu. Tuky téměr vůbec, bílkoviny ano, ale ne tak vysoko, ale spíš na déle – zasytí. Sacharidy vystřelí nahoru a pak šup dolů a máme zase hlad. Pocit nasycení se nedostaví, a tak pořád zobeme. Proto by v jídle neměly chybět tuky a bílkoviny.

Poučení z knihy tedy je, že opravdu je třeba i k půstu přistupovat individuálně a že je třeba různé příznaky správně interpretovat, než na ně použijeme léky s vedlejšími účinky nebo než abychom se půstů vzdali úplně s tím, že nejsou pro ženské, že jsme chudáci, kterým už nic nepomůže. Půst nás nic extra nestojí.

Přeji vám krásné léto se sluncem i s deštěm! (níže ještě vtip, který jsem našla na internetu)

Věra

Vtip: „To snad není možné! V téhle třídě sedí třicet hlupáků!“ nadává učitel.
„Třicet jedna!“ zavolá Pepíček.
„Ty drzoune nevychovanej, okamžitě zmiz na chodbu!“
„Abyste měl pravdu, co?“