„Jste příliš pyšný, že se zabýváte jen šperky nějaké hraběnky. Něco vám tedy řeknu, pane nafoukaný Poirote. Dobrá kuchařka je poklad. A když o ní přijdete, je to jako když dáma ztratí svoje perly.“

Venku je jaro, sněženky jak bílá krajka na perníčku lemují okraje pěšinky v zahradě svažující se pod naším domem. Experimentovala jsem i se sněženkovým kruhem a ty sněženky mě poslouchají a každý rok poslušně v kruhu vykvetou. Po odkvetení je každý rok znova dosazuji tam, kde by snad ještě mohly dělat po chmurné zimě radost a rozdávat naději.

Raději se ale ještě do velkých venkovních prací nepouštím, jen v myšlenkách. Včera ale bylo tak teplo, že jsem dostala chuť na zmrzlinu. Kromě smetany jsem do zmrzlinovače přilila švestkovou zavařeninu a pár lžic rapadury. Ale zmrzlina nebyla jen pro mě, takže rychle zmizela. Loni jsme měli po několik měsíců zasušené kravičky. Nedojili jsme je už. Když se ale v říjnu objevilo mléko ve skleněném džbánu v lednici, měla jsem pocit, že svět je v pořádku. Že jsem opět doma.

Už jako dítě jsem si říkala, jaké to asi je být nějaké zvíře v zimním lese, kam bych se na noc schovala. Jak moc musí bušit srdíčko malého ptáčka nebo hraboše, aby přežil mrazy? Nelze se netěšit na jarní přírodu na statku i v jeho okolí. Těším se na kopřivy, pažitku a mladinkou přesličku. Nikdy mě to neomrzí přemýšlet, co kde zasadit, přesadit, rozesadit či vyrýt. Znovu a znovu se rodí chuť k takové práci podobně jako se znovu a znovu po nasycení mohou po čase sbíhat sliny na nějaké stejné oblíbené jídlo, na setkání se stejnými lidmi a na jiné radovánky života.

Už ke konci ledna se začne husar chovat trochu více teritoriálně. Dvě husy uvnitř jejich chaloupky si stavějí ze slámy hnízdo vzadu vpravo (asi se vyznají ve feng-shui lépe než my lidé). A husarovi se nelíbí, když je jdu ráno otevřít. A nelíbí se mu ani, když je večer zavírám. A tento bigamista ani není vůbec vděčný za to, že jsem jim všem přinesla vodu.

Přes zimu jsme jinak často jedli několik oblíbených jídel:

– ovesný chléb na plechu, na který jsem rozprostřela ragú z mletého hovězího masa, česnek, rajčatové pyré a strouhaný sýr. Tomu všemu říkáme „pizza“.

– mám ráda i obyčejné šťouchané brambory, zapíjené podmáslím.

– bramboračka s houbami a se vším, co dům dá

– borč

– velmi si rodina chválila „svíčkovou“, totiž kus hovězího strčíte do pekáče, obklopíte kořenovou zeleninou (mrkev, petržel, celer, bobkový list, nové koření, pepř, sůl) a strčíte do trouby. Můžete i přidat kostní vývar. Až se maso upeče do měkka, vytáhnu ho na prkýnko, štávu dohustím pohankovou moukou, chvíli povařím a nakonec přidám smetanu a ocet a rozmixuji ponorným mixérem. Na talíř pak servíruji třeba rýži, omáčku a plátek masa.

– velmi nám také chutnají bílé fazole. A když se k nim přidá domácí kimči, pak teprve vynikne jejich chuť. Přes noc listy čínského zelí namáčím ve slané vodě ve veliké míse. Pak je nakrájím, smíchám s nakrouhaným zázvorem, nastrouhaným česnekem, cibulí, solí, bobkovým listem a chilli a natlačím tloukem do sklenic. Syn mi nedávno vysoustružil nový tlou– a s tím je radost tlačit.

nový tlouk na zelí

Chystám zkusit dělat i pastu miso, tak mi drže palce.

Zatímco venku pomalu začíná jaro, já jsem většinu zimy strávila doma – zpěvem a překládáním. Šlo o avizovaný překlad knížky z řady Herbář moudré ženy: Léta menopauzy. Alternativní přístupy pro ženy od 30 do 90 let od americké „baby Jagy“ a bylinářky Susun Weed. Ráda o ní napíšu něco osobnějšího v některém z příštích článků na blogu. Pokud vás zajímá, jak se na menopauzu dívá tato americká bylinářka, můžete se na knihu podívat v našem eshopu – přidala jsem tam i několik ukázek z textu. Tentokrát má milý menší formát 21x14,5 cm, ale pevné desky. Je to moje „poslední“ vymazlené dítě.