Pomerančová marmeláda
"Původně byla marmeláda mléčně kvašené jídlo! Pomeranče se smíchaly se slanou vodou a natlačily se do velkých sudů. Dlouhá plavba jim dala dostatek času, aby zkvasily a rozvinuly si plno vůní a chutí." Sally Fallonová
My lidé z bývalého socialistického blogu jsme už tak asi naučeni orientovat se v zimě podvědomě na ty pomeranče, třebaže podle učených Číňanů "ochlazují". A tak jsem zkusila pomerančovou marmeládu dle Vyživujících tradic. Vzniklo z toho takové zdravé čatný, ale nekořeněné. (Samozřejmě záleží na každém, zda si koupí pomeranče v biokvalitě, nebo použije nějaký prostředek, třeba Dr. Bronners Sal Suds, v němž je namočí a odstraní případné nežádoucí látky, anebo pomeranče i s kůrou prostě hodlá pak v podobě marmelády spolknout tak, jak jsou, jak fakír oheň)
POMERANČOVÁ MARMELÁDA
Na 0,9 l
3-4 pomeranče v biokvalitě
1 polévková lžíce soli
¼ hrnku syrovátky (strana 87)
½ hrnku filtrované vody
¼ hrnku Rapadury (strana 536)
Takto se dělá marmeláda, která je spíš tekutá než hustá. Nakrejte pomeranče na tenké plátky a ty na čtyři kusy. Dejte je do 0,9litrové sklnice s širokým hrdlem a natlačte do ní vše dřevěnou paličkou nebo paličkou na maso. Smíchejte zbývající suroviny a nalijte je na pomeranče, přidejte vodu, pokud je nutné, aby byly pomeranče pod hladinou. Marmeláda by měla být maximálně 2,5 cm pod vrchem sklenice. Dobře utěsněte a ponechejte při pokojové teplotě na 3 dny, poté přeneste na chladné místo. Pokud se na marmeládě vyvine bílá plíseň, prostě ji odstraňte lžící.
Postranní sloupek:
Pomeranče jsou slavné svým vysokým obsahem vitamínu C. Obsahují také draslík a trochu vápníku. Vnitřní bílá blána je vynikající zdroj bioflavonoidů, které jsou velmi důležité pro zdraví krevních kapilár. Sevillské pomeranče jsou hodnotné díky vůni své slupky, o které lidová moudrost tvrdí, že má léčivé vlastnosti. Než nastal čas lodí s chlazením, pomeranče ze Španělska přicházely do severní Evropy ve formě marmelády. Původně byla marmeláda mléčně kvašené jídlo! Pomeranče se smíchaly se slanou vodou a natlačily se do velkých sudů. Dlouhá plavba jim dala dostatek času, aby zkvasily a rozvinuly si plno vůní a chutí. Cukr byl příliš drahý na to, aby se ve velkém množství přidával, takže marmeláda byla tradičně docela kyselá. SWF
Přeloženo z knihy Nourishing Traditions, s. 109