Věra Dudmanová

Moz-screenshot-4


Jedním z argumentů hovořících proti konzumaci živočišných potravin (a cholesterolu) obecně je, že je to nutné kvůli snižování naší ekologické stopy. Máme být ”zelenější” a konzumovat v prvé řadě raději obiloviny a luštěniny, protože těmi, kterými bychom krmili zvířata na maso či mléko pro sebe, by se mohli najíst chudí v zemích třetího světa. Tímto se obvykle dokazuje, že je efektivnější jíst obiloviny a luštěniny. Takto vypadá i základna oficiálně doporučované potravinové pyramidy, na které leží obiloviny a luštěniny. Na spodní základně pyramidy s tradiční stravou však leží potraviny živočišného původu bohaté na tělotvorné živiny, jako jsou ryby a maso coby komplexní zdroj bílkovin, vajíčka a syrové mléko. Ovoce je až na samém vrcholu jako pouhá “třešnička na dortu”. Mnohé potraviny přitom vůbec ekologické nejsou, protože sice byly vypěstování ekologicky, ale distribuce je už druhořadá- většinou nejde o místní potraviny, ale čínské, paraguajské, kanadské apod. Boty mám z kůže, též vlněnou čepici. Jde o živočišné produkty od zvířat, k nimž se hlásím, tedy zvláště pokud bych musela bydlet někde na Sibiři, kde bývá v únoru běžně - 30 st. C. (Když jsem se před léty dostala z Vladivostoku do Novosibirska v prosinci, zrovna bylo jen - 5 st. C, ale jednalo se o historický rekord, takové teplo nepamatovali. Jinak mohu potvrdit, že letadla moc důvěru nevzbuzovala- ošuntěné špinavé bezpečnostní pásy, díry v podlaze, tolerance kouření na záchodě a po přistání nefungovalo ani světlo, zpoždění odletu kvůli odtraňování technických závad, děravá ranvej, nejlépe opravená v místě největší předpokládané rychlosti...)

Tradiční stravou mnohých přežvýkavců nejsou ale obiloviny. Je to tráva, respektive její sušená podoba- seno. Obiloviny přitom přicházejí na řadu nanejvýš k dovykrmení zvířete koncem léta a na podzim, což odpovídá přírodnímu cyklu, kdy zvíře1 konzumuje přírodní obiloviny, aby na zimu přibralo a bylo na ni připraveno. A k tomu všemu se vlastně zcela v závěrech a řešeních vyplývajících ze statistik, které pracují pouze s moderními krmivy, nebere moc zřetel. Závěry jsou (v daném pojetí či zadání) zcela nepopiratelné, ale domnívám se, že nedávají problém do širších souvislostí. Některé oblasti zemské souše nejsou k obdělávaní přitom vhodné vůbec. Alespoň zvířata jsou v těchto oblastech pro obyvatelstvo hlavním přínosem.

Vajíčka a mléko jsou z mé osobní zkušenosti především sezónní záležitostí2 Slepice přes léto nejsou krmena obilím, ale mají volný výběh na pastvu, hnojiště a ke kompostu. V zimě produkce vajec klesá a klesá sytost žluté barvy žloutku. Totéž se týká mléka- domácí kráva dává přes zimu, kdy je jejím hlavním krmivem seno, méně mléka, máslo je méně žluté, případně záleží na tom, kdy začala laktace- zpočátku dává mléka více. Kolik dává kráva ročně mléka a slepice vajec je tedy otázka, na kterou číselná odpověd nemusí být směrodatná.

Znehodnocování půdy ani přepásáním není primárně způsobeno zvířaty. Příčina leží jedině v nekvalitním a nepromýšleném managementu pastvin ze strany chovatelů. K přepásání dochází, když rostliny v době růstu byly opakovaně ukusovány, a to konkrétně v momentě, kdy si rostlina teprve bere vlastní energii ze své podzemní části. Výsledkem je omezená produkce rostliny, eventualně její uhynutí. K tomu dochází, když je zvíře na úseku pastvy příliš mnoho dnů, nebo je tam příliš brzy nahnáno zpátky, když rostlina teprve obnovuje své listí z energie z kořenů. Čas pro zotavení trávy po sečení či spasení se liší podle roční doby.3 Když je navíc po dešti, půda pastviny vystavena kopytům dobytka zůstává narušená, a doba pro zotavení bude pro ní delší. Jde o chybu, s niž máme i osobní zkušenosti z našeho hospodářství. Protože použitím sekačky s traktorem, který představuje těžkou mechanizaci, dochází ke zhutňování půdy a nenápadnému a poškozování mikroorganismů v půdě a de facto oslabení přirozené úrodnosti půdy, jejiž regenerace by opět vyžadovala léta, používáme k sečení ruční kosy. Záleží samozřejmě na frekvenci použití traktorů, kvůli jejichž rychlosti jsou na životě ohrožena drobná (žáby) i větší zvířata (zajíc, srna).

Na druhou stranu úplná absence býložravců, kteří by se na trávě pásli , může naopak vést ke znehodnocení stavu pastviny. Nastřádaný biomateriál, který nikdo nekonzumoval nakonec může rostlinnou trvalku kvůli nedostatku světla zahubit. 4. V tomto smyslu plnily pozitivní roli třeba stáda bizonů v rozlehlých planinách Severní Ameriky nebo zvířat jinde ve světě, která postupovala podle sezóny z jihu na sever a opačně. Trávu spásala, případně kopyty otevírala rostlinám přístup ke světlu. Sice to trvalo léta (a třeba se i čekalo, až zaprší), ale poté mohla tráva vypadat dokonce lépe než před svým zdánlivým zničením stády zvířat.

S mrvou dobytka či hnojem zkompostovaným na humus se při péči o úrodnost půdy, ale i v oblasti semenáření5 se v hospodářství vždy počítalo (protože pěstování obilí vždy vyčerpává půdu) a snad i v budoucnu bude namísto současných moderních hnojiv na bázi ropy. Desenzibilizace veřejnosti na správné využívání lidských exkrementů by jistě byla komplikovanější.6

1 U mléčného skotu však přidáním obilného šrotu jen udrží či zvýší produkce mléka.

2 Pokud jde jen o produkci, protože samotná konzumace odleželých tvrdých fermentovaných sýrů vyrobených z mléka, může být jindy, třeba až po letech

3Srov. Jody Butterfield, S. Bingham et al.: Holistic Management Handbook: Healthy Land, Healthy Profit. IslandPress: Washington, 2006, s. 240

4Srov. Jody Butterfield, Holistic Management Handbook, s 240

5Maria Thumová: Zahrada podle kosmických rytmů. Pro-bio Šumperk a Fabula: 2001 , str. 42-43.

6Srov. Zahrada jako mikrokosmos.