Photo_mar_06_5_47_41_pm

Z domácí knihovny

Pokud již máte nějakou alergii, raději přejděte na texty pod štítkem : Dieta GAPS.

Rozhodla jsem se tentokráte přeložit kapitolu Alergie a speciální diety z knihy Výživné tradice, ve které se autorka Sally Fallonová dotýká nejen tématu potravinových alergií, ale rovněž konkrétních ÚSKALÍ u různých v poslední době populárních (lidé je zkoušejí) DIET, jako je stravování dle krevních skupin, "fit pro život", kyselinotvorné a zásadotvorné potraviny, makrobiotika.

Photo_feb_27_1_07_40_pm

Paní Sally Fallonová (má 4 děti)

Paní Sally Fallonová založila před asi 15 lety nadaci Price- Pottenger Foundation, která má na sociální síti Facebook v tuto chvíli 15 500 příznivců,  a v současné době je Sally aktivní v kauze věznů, kteří si stěžovali na vážné zdravotní problémy způsobené novou stravou s vysokým obsahem těžce stravitelné sóje, dále své aktivity orientuje na boj za legalizaci prodeje syrového mléka- to je třeba v Kanadě oficiálně zakázané (vzpomínám si na protestní hladovku jednoho kanadského biodynamického farmáře, jehož odběratelem syrového mléka byl i kanadský ministr financí). Když nedávno americká vláda přijala "nové směrnice" ohledně školního stravování, jejichž dodržování podmiňuje i finanční podporu škol, svolala Sally Fallonová kongres této nadace, kde v konkrétních bodech odůvodňovala svoji kritiku těchto směrnic, dostalo se jí ovací ve stoje.    
     V poslední době jsem tak doznala, že by bylo přirozenější přibrat přes léto (tak jako jiní savci)  a zhubnout přes zimu, tedy přes léto jíst více sacharidů (ovoce, chleba) a přes zimu živočišných bílkovin. U zvířat to s tou váhou platí- jednou byla naše kráva na jaře skutečně hubenější, ale přes léto se "spravila", dovykrmila. My lidé se "spravíme"  naopak přes zimu, zejména Vánoce (díky sacharidům). .
-------------------------------------------------------------------------------------------------

O POTRAVINOVÝCH ALERGIÍCH & SPECIÁLNÍCH DIETÁCH

Sally Fallonová

                Mary G. Enigová, PhD

 

Pro mnoho lidí představuje výskyt alergie na potraviny a nutnost se omezit ve výběru potravin  překážku k tomu, aby měli z jídla radost. Alergie na potraviny postihuje velkou část našeho obyvatelstva a může způsobit tak velké množství obtíží, jako je kýchání, svědění, artritida, nervové poruchy,  problémy s koncentrací, nespavost, bolesti hlavy a chronická únava. Teprve nedávno byly nemoci, jako je rakovina, cukrovka, roztroušená skleróza a schizofrenie dána do souvislosti s potravinovou alergií. Lidé, kteří trpí potravinovou alergií, zjišťují, že jsou alergičtí na to samotné jídlo, které jedí nejčastěji a jež mají nejraději.
     Testy na alergie již odhalily citlivost na každou z běžně pojídaných potravin, ale převažují alergie na mléčné výrobky a obilí- přesně ty potraviny, které byly přidány do stravy člověka, když přešel od životního způsobu lovce-sběrače ke kultivaci a domestikaci. Bílkoviny mléka a zrní, jmenovitě gluten a kasein jsou dva  pro člověka jedny z nejtěžších proteinů na trávení. To je jedním z důvodů, proč tradiční kultury obvykle  zrní namáčejí nebo nakličují  a používají bakteriální kulturu na mléčné výrobky před jejich konzumací. Problémy s mlékem mají také své kořeny v neschopnosti těla produkovat enzym laktázu nutný ke štěpení laktózy čili mléčného cukru.  Proces fermentace či zaočkování mléčných produktů kulturou štěpí část laktózy, i přesto velké množství lidí nesnese mléčné výrobky v jakékoliv formě.  Někteří lidé jsou citliví na vysoké hladiny aminokyseliny tiraminu, jaká se nachází v sýrech typu čedar.  Asiaté snášejí obecně mléko méně dobře než lidé západní.

     Na druhou stranu Asiaté snášejí  lépe obilí než jiné skupiny obyvatelstva, pravděpodobně kvůli delší době, kdy žili na obilí. Ti příslušníci asijských společností, kteří nebyli schopni zdravotně prospívat na obilí, už dávno byli vyřazeni zkrácenou délkou života a sníženou plodností.  Tento proces výběru je možná důvodem, proč Asiaté mají orgán slinivky a slinné žlázy až o 50 procent větší co do poměru k tělesné hmotnosti než lidé ze Západu.  Tyto vlastnosti jim umožňují strávit obilí úplněji a přispívají k jejich plné snášenlivosti rýže, prosa a pšenice. Kvůli srovnatelně menším slinným žlázám  a slinivce je pro člověka ze Západu těžké trávit zrní, předevšim obílniny s obsahem glutenu, jako je pšenice, kukuřice, oves, žito a ječmen. Nesnášenlivost glutenu je spojována s rodinnou historií, v níž se vyskytl alkoholismus, artritida, Downův syndrom, mentální poruchy jako je schizofrenie a  demence. Nesnášenlivost glutenu byla spojena s nedostatkem vitamínu B6.
     Lidé se sníženou adrenální funkcí často nejsou schopni snášet uhlovodany v jakékoliv formě.  Jiní nemohou dobře strávit maso kvůli potlačené či chybějící tvorbě kyseliny hydrochlorové v žaludku. To může být kvůli nedostatku vitamínů B6 a zinku, oba jsou potřební pro tvorbu slinivkových enzymů, nebo kvůli nedostatku chloridu daném dietou s nízkým obsahem soli.  Tvorba kyseliny hydrochlorové často klesá s věkem a maso tak starší generace hůře snáší.

     Někteří jedinci jsou citliví na potraviny s čeledi lilkovitých- rajčata, brambory, lilek a papriky - a reagují citlivými a bolavými klouby s náběhem na artritidu. Některé ovoce, jako jsou rajská jablíčka, mandle, meruňky, broskve a nektarinky obsahují složky podobné aspirinu zvané salicyláty, u nichž se ukázalo, že u některých dětí přispívají k hyperaktivitě a k astmatu. Citrusové plody často způsobují alergie. Silně kvašené potraviny, jako je ocet, ječmenný slad, alkoholické nápoje, naložené potraviny z obchodu, sójová omáčka, Worcesterová omáčka a dlouho zrající sýry aktivují symptomy chronické kvasinkové infekce.  

   Jednoduchý způsob, jak určit, zda jste  na určitou potravinu alergičtí, je následující: vyhněte se podezřelé potravině alespoň po čtyři dny. Pak snězte mírné množství této potraviny na prázdný žaludek.  Otestujte si pulz před a po konzumaci.  Pokud Váš tep stoupne víc než o několik pulzů za minutu, nebo pokud máte jakoukoliv nepříznivou reakci, pravděpodobně jste na to alergičtí. Vždycky bychom měli být pozorní vůči příznakům potravinové nesnášenlivosti, jako je vyráška, mdloby, nespavost, bolení hlavy, bolesti kloubů, ochraptělost. Jsou to přirozené varovné signály a moudrý jedinec jim věnuje pozornost.

     Genetická predispozice je hlavní příčinou alergií, další je obecně špatná strava, jejimž výsledkem je méně důkladné trávení. Výživa s nedostatkem živočišných tuků a jiných tělotvorných faktorů v průběhu batolecího věku a dětství může vést k oslabení střevních stěn, tzv. syndrom zvýšené propustnosti střeva (leaky gut syndrom), při němž částečně strávené částice procházejí do krevního řečiště.  Jiným přispívajícím faktorem je nedostatečnost enzymů kvůli stravě složené především z vařených potravin. Konzumace cukru a kofeinu vede k adrenální nedostatečnosti (nadledviny jsou vyčerpané, pozn. překl.), primární příčině alergií.  Cukr a rafinované karbohydráty mohou ve střevech stimulovat přemnožení candida albicans, přirozeně se vyskytující houby, které štěpí mrtvou čili inertní potravu ve střevech. S přemírou konzumace mrtvých potravin, jako jsou rafinované karbohydráty (uhlovodany), se tyto organizmy nekontrolovatelně množí. Ocet a jiná silně kvašená jídla také u některých lidí podporují přemnožení candida. Tyto kvasinky ve skutečnosti mění formu, přilnou ke stěně, vrostou do střeva a způsobí dírky ve střevní stěně, které umožní nestrávenému jídlu a toxinům včetně toxinům vytvářeným samotnou candidou, aby pronikli do krevního řečiště. Tyto jedy a potravinové částice pak vyvolávají alergické reakce, především když je imunitní systém slabý nebo je tělo ve stresu.

     Poslední příčinou potravinových alergiíí je současná tendence jíst pouze potraviny jenom několika typů či rodů.  Ze zhruba 4000 jedlých druhů rostlin, které živily lidské společnosti kdysi dávno v minulosti, jenom 150 z nich se ve větším měřítku dnes pěstuje a pouze 3 z nich představují 60 procent světových potravin. Dnes je naše volba ohledně jídla omezena na asi 30 druhů a pro mnohé je tento výběr ještě omezenější. Není neobvyklé, že některé děti jedí jen pizzu, hot dogy, sendviče z arašidového másla, nebo že lidé, kteří se řídí makrobiotickou stravou,  jedí převážně rýži a výrobky ze sójových bobů s několika druhy zeleniny. Takové druhy výživy - nejenže jim budou scházet mnohé živiny, ale neustálá potřeba enzymů ke trávení těchto specifických potravin může vést k nedostatečnosti tohoto specifického trávicího mechanismu. Výlučné požívání pouze několika potravin může vést k vážné potravinové závislosti - v každém ohledu tak škodlivé a tak náročné na přerušení, jako je závislost na drogách a alkoholu.  Tato závislost na potravinách spolu s jejími průvodními alergickými reakcemi živí biochemické poruchy, které vedou k ještě vážnějším degenerativním onemocněním.
     Pokud máte alergii na potraviny nebo jste na některé citliví, bude potřebné vyloučit některé kategorie potravin ze své stravy. Nejlepší obranou proti alergiím pro začátek je různorodá a zdravá strava, ze které byly veškeré rafinované a stimulující potraviny - cukr, bílá mouka, rafinované a hydrogenované oleje, rafinovaná sůl a kofein- omezeny a která v zásadě pravidelně dodává střevnímu traktu bakterie produkující kyselinu mléčnou a trávicí enzymy.

     Spolu s alergiemi, zděděnými geny, konstitučním typem, věkem, rasou, povoláním, klimatem a celkovým zdravotním stavem má vše možné spojitost s tím, co bychom měli jíst. Staří lidé a zdravotně postižení, jejichž trávicí mechanismus je špatný nebo začíná slábnout, by měli věnovat zvláštní pozornost tomu, aby měli ve své stravě dostatečný příjem enzymů a dávali přednost potravinám, které byly rozmělněny a připraveny s masovým vývarem nebo natráveny, jako je namáčená kaše či nákypy. Rostoucí děti a těhotné ženy potřebují spoustu v tucích rozpustných vitamínů, jaké se nacházejí v másle, smetaně,rybách a jikrách, vejcích a mase z orgánů. Ti, kteří žijí v chladnějších klimatech také potřebují potraviny bohaté na vitamín A. Ti, kteří těžce fyzicky pracují, budou možná potřebovat stálý příjem živočišných produktů ve stravě, ale ti, kteří vedou kontemplativní život, často shledávají příliš velkou konzumaci živočišných produktů jako překážku. Lidem, kteří trpí nedostatečně aktivní štítnou žlázou, se daří nejlépe na stravě, ve které jsou tuky, především nenasycené tuky omezeny. A jiným, především hypoglykemikům a osobám náchylným k záchvatům, je přínosná strava, jež je srovnatelně bohatá na tuky.

     Moudrost předků nás učí, že jsou časy vhodné jak na bohaté hodování, tak na postění na nejprostší stravě. Pravidelné postění je odvěká metoda k obnovení a udržení zdraví. Postění na masových a zeleninových vývarech,nebo šťávách ze zeleniny prošlé mléčným kvašením umožňuje našim trávicím a enzymy produkujícím mechanismům, aby si odpočali, aby jiné enzymatické systémy mohly pracovat na nápravě, detoxikaci a hojení. Mnoho starověkých lékařů doporučovalo churavým lidem monodietu, jako je například rýžová kaše. Hipokrates často předepisoval stravu sestávající jenom ze syrového mléka trpícím tuberkulózou a lupénkou. Hojivé půsty fungují nejlépe, když jsou prováděny v kombinaci s programem střevního pročištění klystýrem nebo hydrocolon terapie.
     Nebezpečí půstu je, že může být příliš dlouho protahováno. Pro chrám těla je přínosné použit hadry a smetáky - vývary a zeleninové pokrmy- ale tato velká budova je stavěna pevně a udržovaná  opravami z cihel a mramoru- velmi výživných bílkovin a tuků.

     Hodně se diskutuje o ideálním poměru bílkovin, karbohydrátů a tuků v naší výživě.  Politicky korektní strava je ta, v níž je velké zastoupení uhlovodanů a málo bílkovin a tuku; jiní nabízejí stravu, v níž jsou uhlovodany vyloučeny obzvláště kvůli hubnutí. Jiný myšlenkový směr tvrdí, že určitá přesná rovnováha makronutrientů ( 40 procent  karbohydrátů, 30 procent bílkovin a 30 procent tuků) je klíč k dokonalému zdraví.  Tradiční druhy výživy po anylýze vykazují přibližně tento poměr- 40 procent karbohydrátových potravin, 20 procent bílkovinných potravin a  40 procent tuků s výjimkou arktických regionů a určitých  skupin, které si drží stáda dobytka a nepožívají mnoho rostlinných potravin a jejichž strava může být až z 80 procent z tuků.  (Tuky mají až dvakrát tolik kalorií na jednotku váhy jako proteiny a karbohydráty. Jelikož bílkoviny a karbohydráty jsou z 80 procent voda, množství tuku dle váhy ve stravě, která povoluje 40 procent celkových kaloriíí, je ve skutečnosti docela malé. Proto jemně prorostlý stejk s pouhými 1/4 palce tuku kolem okraje bude obsahovat 50 procent kaloriíí jako tuk. ) Tento poměr by měl sloužit jenom jako směrnice a ne jako rigidní dogma, které nám z našich stravovacích návyků udělá fetiš.  Systémy, které zdůrazňují makronutrientní kvantitu, často přehlížejí důležitost kvality potravin. Tyčinka ke svačině, složená z bílkovinového prášku, rafinovaných cukrů a levných olejů by neměla být považována za vhodné jídlo bez ohledu na to, co se říká o její makronutriční rovnováze.

     Jedna nedávná populární kniha naléhá ke specifické stravě založené na krevních skupinách a tvrdí, že například všichni lidé s krevní skupinou typu A by měli být vegetariáni a jenom ti, kteří mají krevní skupinu B, by měli konzumovat mléčné výrobky. Tento systém je založený na teoriích o lidské evoluci, které je nemožné dokázat a výzkumy těžko potvrdit. Dietní systémy, které zdůrazňují vysokou kvalitu jídla našich předků a správné techniky přípravy, mají větší šance na dlouhotrvající úspěch, než ty, které připisují veškerému obyvatelstvu planety Země jeden ze čtyř seznamů potravin, především když tyto seznamy obsahují pochybné potraviny ze sóje a vyřazují výživné tuky, jako je kokosový olej.
      Jiné systémy stravování, které se těšily jisté popularitě, jsou ty, které mají co do činění s kyselino- a zásadotvornými vlastnostmi našich potravin a jejich údajným účinkem na hodnotu pH krve a tkání.  Když jsou potraviny zcela spáleny, zanechávají popel či zbytky, které jsou kyselé, zásadité nebo neutrální. Chleby, cereálie, ryby, maso, vejce a drůbeží obvykle zanechávají zbytky kyselého popela kvůli vysokému množství chlóru, síry (v případě masa a vajec) a fosforu ( v případě masa a obilí). Potraviny se zásaditým popelem jsou ty, v nichž prvky patasia, sodíku, vápníku a magnésia převládají, včetně většiny druhů zeleniny a ovoce- dokonce ovoce s vysokým obsahem kyseliny, jako je citrus a rajčata, protože tyto kyseliny mohou být zcela metabolizovány v těle na kysličník uhličitý, vodu a energii. Pokud jde o ořechy, mandle, jedlé kaštany a kokosové ořechy, jsou to potraviny se zásaditým popelem, ale Brazilské ořechy, arašídy a vlašské ořechy dávaly kyselý popel.  Potraviny s neutrálním popelem jsou čisté tuky, jako je máslo a sádlo, protože se dají úplně spálit, a rafinované karbohydráty, jako je bílý cukr a kukuřičný škrob, protože neobsahují žádné minerály. Mléčné výrobky poskytly zásaditý popel kvůli vysokému obsahu vápníku. Fytáty z celých obilovin komplikují obraz, protože se pojí s minerály, z nichž je zásaditý popel a vynášejí je pryč z těla. Přidatné látky nacházející se v různých potravinách mají účinky na potravinová rezidua, která nelze předvídat.

     Za normálních podmínek krev, sliny a mimobuněčné tekutiny jsou mírně alkaické, zatímco urina (moč) je mírně kyselá. Hodnota pH těchto tekutin je udržována řadou složitých mechanismů zpětné vazby v těle a obecně nezávisí na stravovacích excesích z jak kyselých tak zásaditých potravin. Po jídle bohatém na bílkoviny bude krev zásaditější na krátkou dobu, což je ve svém účinku vyrovnávací reakce k vyměšování velkého množství kyseliny hydrochlorové v žaludku. A tak krev poté prochází krátkodobým zvýšením kyselosti, což je opět vyrovnávací reakce na silné vyměšování na enzymy bohatých zásaditých roztoků ze slinivky.  Tyto reakce jsou naprosto normální a v žádném případě by neměly být vykládány k ospravedlnění vyhýbání se na bílkoviny bohatým "kyselino-tvorným" potravinám.

     Když to řeknu polopatě, normální, lehce zásaditá krev je udržována primárně aktivitou ledvin a plic regulujících rovnováhu mezi množstvím kysličníku uhličitého a bikarbonátových iontů v krvi. Problémy s ledvinami nebo plicemi, dehydratace, strávení určitých drog, stav cukrovky nebo jiné příčiny mohou vést k acidóze se symptomy ospalosti, postupujícím k otupělosti až komatu. Těmto akutním stavům lze ulevit podáním zásaditého roztoku, jako je bikarbonát sodný (jedlá soda, pozn. řekl.). Stav alkalózy může být stejně tak zůsoben špatnou funkci ledvin a také hyperventilaci*, požitím určitých drog,  jako jsou diuretika nebo steroidy, a ztrátou kyseliny z těla způsobenou zvracením nebo vypumpováním žaludku. Mezi příznaky patří křeče, podrážděnost, hyperexcitabilita. Léčbou těchto akutních stavů může být dýchání vydechlého kysličníku uhličitého z papírového sáčku nebo požítí kyselého roztoku, jako je chlorid amonný.

     Od neobvyklých chronických či déle trvajících stavů acidózy nebo alkalózy snad lze ulevit  důrazem na kyselinotvorné či zásadotvorné potraviny ve stravě, ale takové režimy mohou také vést k deficitům, které nadále stav aktivují. Mnoho lidí s naprosto normálními hodnotami pH krve se řídilo "zásadotvornými dietami", aniž by si uvědomili, že  k tomu neexistuje žádná zvláštní potřeba. Jedna obzvlášť nebezpečná teorie tvrdí, že lidská strava by se měla skládat pouze ze zásadotvorného ovoce a zeleniny s vyloučením na bílkoviny bohatých "kyselinotvorných" potravin.  Za převažujících podmínek potraviny s vysokým obsahem bílkovin, jako je maso a vejce, nezpůsobují, že by se krev stávala patologicky kyselou. Naopak, kvalitní bílkovina je potřebná pro tělo, aby si udržovalo správné hodnoty pH krve a mimobuněčných tekutin a udržovalo zdraví a integritu plic a ledvin, oněch orgánů, které mají nejvíce co do činění s regulováním hodnot pH krve. Fosfor v celém zrnu, který je "kyselinotvorný minerál", ve skutečnosti hraje důležitou roli v zabránění tomu, aby se krev stala příliš kyselou. Dr. Weston Price zjistil, že Eskimáci, kteří žili na stravě sestávající téměř výlučně z "kyselinotvorných" na bílkoviny bohatých potravin, nevykazovali žádné známky acidózy.  Když analyzoval stravu zdravých primitivních národů, které neměly zubní kazy a nemoce, zjistil, že měli potraviny s vysokým obsahem kyselého i zásaditého popela s tím, že kyselinotvorné potraviny převládaly.

     Nevyrovnaná strava sestávající hlavně ze "zásadotvorného" ovoce a zeleniny při jejich možné užitečnosti v krátkodobém půstu, může po delší době vést k vážným nedostatkům- a strava u diabetiků a hypoglykemiků, která se skládá jen z ovoce a zeleniny, může být nebezpečná dokonce za krátkou dobu.

     Variantou koncepcí o kyselo-tvorné stravě je dieta, která zakazuje kombinaci potravin s bílkovinami, které potřebují k trávení kyselinu, s cukry a škroby, které setráví v zásaditém prostředí. Tato dieta byla představena na přelomu 20. století a dostalo se jí velkého zájmu díky knize Fit for Life (česky vyšlo Fit pro život, pozn. překl.) od Harveye a Marilyn Diamondových. Autoři  jsou zastánci toho, aby se jedly škroby a bílkoviny podávané  při různém jídle zvlášť. Dále doporučují začít den pouze ovocem, jíst škroby k obědu a bílkoviny ponechat na večeři. Jako důkaz důležitosti správné kombinace jídel citují studii prokazující, že bílkoviny a škroby požité společně nejsou dobře stráveny. Aby tento argument posílili, poukazují na to, že luštěniny - potraviny, které obsahují jak škroby tak bílkoviny- často způsobují zažívací potíže.

     U domněnek stojících za tímto systémem kombinace jídel je několik problémů. Tvrdit, že tělo není schopno strávit bílkoviny a škroby společně, je prostě a jednoduše mylné. Zdravé tělo je k tomu zcela vybaveno, aby tak činilo. Trávení bílkovin je zahájeno v kyselém prostředí žaludku. Na zásadě závislé enzymy posléze tráví škroby v tenkém střevě, zatímco jiné na zásadě závislé enzymy proces trávení bílkovin dokončí.  Navíc potravinové enzymy pomáhají natrávit jak bílkoviny tak škroby v žaludku a toto trávení je víceméně důkladné ve vztahu k enzymům dostupným jak z jídla tak ze slin. Na želatinu bohaté vývary podávané s jídly rovněž přispívají k důkladnému strávení jak bílkovin tak škrobů.

     Fazole způsobují problémy se zažíváním, nikoliv protože obsahují bílkoviny a škroby dohromady, ale protože obsahují dvojí komplexní cukry farinózu (škrobová celulóza, pozn. překl.) a stachyózu, které se neštěpí snadno pomocí enzymů normálně se nacházejících ve střevech.  Fazole a jiné luštěniny budou stravitelnější po dlouhodobějším namáčení před vařením, jelikož tento postup začne tyto škroby štěpit. Fazole správně připravené poskytovaly výživu lidským bytostem po celé zeměkouli a mohou být většinou lidí snadno strá

veny. Vlastně na světě není potraviny, která by byla čistě škrobem nebo ryze bílkovinami. Dokonce maso obsahuje trochu cukru a všechno kyselé ovoce obsahuje škrob.
     Poslední argument proti kombinaci potravin tvrdí, že taková omezení nenacházíme v žádné tradiční společnosti, jejíž intuitivní moudrost diktovala takovou volbu potravin, která ji udržovala po generace ve zdraví. Několik příkladů vybraných ze studie Dr. Pricea bude stačit: izolovaní švýcarští venkované jedli mléčné výrobky se žitným chlebem. Primitivní gaelské národy žily na rybách a ovsu, domorodci z Karibiku konzumovali dary moře spolu s hlízami z čeledi maniokových. Indiáni v Andských horách jedli brambory s malými zvířaty a mořskými potravinami. Polynézané konzumovali škrobové hlízy, ovoce a mořské potraviny. Semitské národy míchaly dohromady maso a mléčné výrobky s obilovinami. Primitivní národy se svou neklamnou domorodou moudrostí nekladli žádná omezení na kombinaci škrobu s bílkovinami, dokonce ani na ovoce s bílkovinami - nemohli si to dovolit a neměli k tomu potřebu.

     Je ovšem nutné se zmínit o některých lidech, kteří zjišťují, že mají více energie, když se vyhnou určité kombinaci jídel, pravděpodobně jde o znamení, že jejich trávicí systém byl už ohrožen špatnou stravou nebo nesprávnými technikami přípravy jídla. Zdá se, že mléčné výrobky s masem a citrusové plody s obílninami jsou nejčastější kombinací, která dělá problémy. Mnozí zjišťují, že nesnášejí  syrové ovoce s jinými potravinami. Individuálně dokázat určit nevhodné kombinace lze jenom metodou pokusů a omylů.

     Žádná diskuse o speciálních dietách by nebyla úplná bez zvážení makrobiotického stravovacího systému, který je údajně založen na starobylém čínském textu The Yellow Emperor"s Classic of Internal Medicine (Vnitřní kánon Žlutého císaře, pozn. překl.) Makrobiotiku představil západu George Ohsawa a několik nadaných autorů ji popularizovalo.  Jde o nastavení starobylého čínského světového názoru, že všechny energie a všechny předměty v kosmu mohou být klasifikovány buď jako jin (ženský) nebo jang (mužský). Se svým systémem diagnostiky obličeje a léčbou založenou na specifických potravinách odpovídajících různým organům a stavům, má řadu podobností se středověkou doktrinou o čtyřech temperamentech, která se v poslední době těší určité obnově v Evropě. Tyto intuitivní a neinvazivní metody mohou velmi užitečné lékařům a zdravotníkům, obzvlášť ve spojení s ortodoxnějšími diagnostickými metodami, které jsou založeny na vědecké metodě.

     Podle makrobiotického systému je cukr nejvíce jin potravinou následovanou ovocnými džusy, medem, tropickým ovocem, kyselým ovocem, mléčnými výrobky a zeleninou z čeledi lilkovitých; vepřové je potravinou nejvíc jangovou, následuje za ním hovězí, zvěřina, drůbež, vejce a ryby. Zelenina a luštěniny jsou mírně jinové, zatímco obílniny jsou mírně jangové. Rýže, uctívána Asiaty jako dokonalé jídlo, je údajně ve středu - s dokonalou rovnováhou energií jin a jang.

     Ohsawa opakovaně varoval před nebezpečím rafinovaných potravin, jako je cukr a bílá mouka. Měl se svou dietou za krátko vynikající výsledky - vzdor tomu, že nepotlačila kouření -jak v Japonsku tak na Západě. Bohužel Ohsawa zmatl spoustu lidí svými extrémními výroky a nejasnými směrnicemi ohledně potravin - pouze malá část jeho textů se přímo týkala jídla- a obecně zůstal v paměti pro svou striktní na hnědé rýži založené stravě, čistícím režimu pro nemocné. Michio Kushi posléze vyvinul svou "standardní makrobiotickou dietu", která podávala přesnější makrobiotická doporučení ohledně potravin. Lidé  snadněji chápali Kushiho podání, které zmiňuje, avšak nezdůrazňuje přírodní mořskou sůl, vývary z ryb a kvašenou zeleninu, jako nutné složky stravy. Kushi povoloval příležitostné malé množství bílého rybího masa, pokud si to lidé přejí, a hlásal, že vegetariánská strava pokryje všechny nutriční potřeby. Tento názor nelze podpořit vědeckými důkazy a ve skutečnosti je v přímém rozporu s Vnitřním kánonem Žlutého císaře, který vyjmenovává pět mas jako podstatných, posilňujících složek stravy.

     Kushiho extrémnější výrok - že striktní dieta z hnědé rýže přináší duchovní osvícení a že strava založená zcela na místních potravinách přináší mír na planetě - odporují zdravému rozumu.  V mnoha částech světa tyto dvě zásady nelze společně realizovat. Rýži konzumující makrobiotičtí přívrženci, kteří žijou v Montaně, jsou závislí na jídle importovaném ze vzdálených zemí, aby mohli usilovat o dosažení osvícení, ale abydosáhli světového míru, museli by se vzdát pojídání rýže a místo ní  jíst místní hovězí.

     Specifika Kushiho diety jsou chybná v několika ohledech. Zaprvé jelikož mnoho přívrženců vypouští rybí vývary a fermentovanou zeleninu, chybí ji jak želatina tak potravinové enzymy a  může tak být náročná na trávení, obzvlášť pro  člověka ze Západu, jenž má menší slinivku a slinnou žlázu než Asiat, a jemuž se daří lépe na obilninách, které byly namáčeny, fermentovány a uvařeny ve vývaru bohatém na želatinu. Z tohoto důvodu infekce candidy, střevní nepříjemnosti a malá energie jsou častnými obtížemi mezi přívrženci makrobiotiky.  Jídla obsahující seitan - nefermentovaný pšeničný gluten - může způsobit skutečné problémy těm, kteří nesnášejí gluten. Zadruhé tato restriktivní verze makrobiotiky nedodává všechny důležité v tucích rozpustné vitamíny A a D. Jak šlo předpokládat, děti, které se narodily a vyrostly v domácnostech, kde se této diety přísně drželi, trpěly křivicí a byly drobného vzrůstu. U dospělých  má nebezpečně nízká hladina cholesterolu za výsledek depresi, špatnou koncentraci a dokonce mrtvice a rakovina už byla  dána do souvislosti s druhy stravy, které volají po omezení živočišných proteinů a tuků a přílišném spoléhání se na rostlinné oleje- stravy, jaká se nachází v mnoha makrobiotických kuchařkách a vskutku v četných na zdraví orientovaných kuchařkách. Třetí problém je v riziku nedostatku minerálů, především zinku kvůli silné závislosti na zrní, které nebylo namáčeno či fermentováno. Zkrátka druhá generace makrobiotiků je umělá strava, jaká se nenachází v žádné tradiční společnosti nikde na světě, která coby alternativa pro junk food** nejprve přináší dobré výsledky, ovšem po delší době vede k rozsáhlým nedostatkům.
     Nová odrůda makrobiotiků čestně připustila nedostatky Kushiho výkladu a nyní chápou makrobiotiku jako ničím neomezený systém, předmět postupného odhalování. Mnoho makrobiotických kuchařek má v receptech tučné ryby a vejce a řada poradců začala doporučovat máslo a  jiné mléčné výrobky- především dětem. Dovolujeme si tvrdit, že zásady prezentované v

této knize, mezi něž patří používání  želatinového vývaru, fermentovaných potravin, namáčeného a kysaného obilí, přírodní mořské soli a vědečtější přístup k tématu tuků, by zajistily Ohsawou slibovaný přínos, aniž by bylo nutné žádat po těch, kteří jsou přitahováni k makrobiotice, aby se vzdali kteréhokoliv z jejich základních principů.

     Dvě důležité potraviny v makrobiotické stravě si vyžadují doplňující poznámku: sójové boby a mořské řasy.  Sójové boby mají vysoký obsah fytátů a obsahují potencionální inhibitory enzymů, které jsou deaktivovány jedině fermentací a nikoliv obyčejným vařením.  Tyto inhibitory mohou vést k problémům s příjmem bílkovin u těch lidí, kteří nefermentované sójové produkty konzumují často. Sójové boby nesmějí být používány stejně jako jiné luštěniny na polévky a jiná jídla, ale pouze jako fermentované produkty, jako je miso, natto či tempeh. Je rovněž chybou spoléhat se na tófu neboli bobový tvaroh jako na jídlo s bílkovinami kvůli jeho vysokému obsahu fytátů. Pro ty, kteří si přejí jíst tofu, by bylo moudré napodobit Japonce, kteří jedí malé množství tófu v rybí polévce a nikoliv jako náhražku živočišných potravin. Sójové mléko často nahrazující kravské mléko, má rovněž vysoký obsah fytátů a může vést k nedostatkům minerálů. Fytoestrogeny se nacházejí v sójových potravinách, třebaže ty jsou zákazníkům vychvalovány jako všelék pro srdeční onemocnění, rakovinu a osteoporózu, a potencionálně narušují endokrinní žlázy a také fungují jako goitrogeny *** látky, které oslabují funkci štítné žlázy. Fytoestrogeny se neodstraní fermentací ani moderním zpracováním.

     Mořské řasy najdeme v nejedné domorodé stravě. Jsou vynikajícím zdrojem minerálů, ale mohou přispět k otravě jódem.  Obsahují také komplexní cukry s dlouhým řetězcem podobné těm, jaké se nacházejí v Jeruzalémských  artičokách (tzv. slunečnice topinambury, též židovské brambory, pozn. překl.), jaké někteří lidé nemohou trávit.  Navíc na mnoho komerčních mořských řas se používají pesticidy a fungicidy na sušákách. Ti, kteří konzumují mořské řasy často, by měli být opatrní ohledně jejich zdroje a měli by je dlouhou dobu dusit, aby započalo štěpení cukrů s dlouhým řetězcem, jaké se nacházejí ve veškeré mořské zelenině. (Pro nestříkané mořské řasy, viz Zdroje).

     Výživné tradiční způsoby stravování - do kterých patří tradiční živočišné tuky, široká škála správně připravených celistvých potravin, trocha syrových potravin, domácí rybí a masové vývary, lakto- fermentované obilí, zelenina a nápoje - mohou a  měly by být zařazeny nejen do makrobiotické stravy, ale do každé stravy - asijské, blízkovýchodní, africké, latinskoamerické, evropské a prostě té naší americké.  Živá laboratoř lidské společnosti již předvedla, že druhy stravy založené na těchto moudrých a starodávných zásadách, bez ohledu na specifické ingredience, podporují optimální fyzickou a psychickou pohodu a zdravé potomky generaci po generaci.

Přeloženo  z  Nourishing Traditions, str. 56-62.


 

----------------------------------------
V češtině tuky- též lipidy, karbohydráty - uhlovodany a proteiny- bílkoviny

Makronutrienty- základní živiny (tuky, bílkoviny, cukry)

*Hyperventilace - je zrychlené a prohloubené  dýchání. Přísun vzduchu při hyperventilaci je větší, než jaké jsou aktuální potřeby organismu.  Objevuje se často při úzkostných či panických stavech, při kompenzaci metabolické acidózy, poranění hlavy a pod.
**junk food - anglický výraz, který již pronikl do češtiny, v podstatě jde o nezdravé jídlo, které má malou nutriční hodnotu (bez tělotvorných látek), nebo je dokonce antinutriční, dále různé "hanebné náhražky", jak by řekl Dr. Price (pozn. překl.)
*** Goitrogeny- látky, které zabraňují vstřebávání jódu a jeho využití ve štítné a přištítné žláze. Tím negativně působí na udržování hladiny kalcia a fosforu v těle. Též zvané glukosinoláty. Nacházejí se v zelenině, jako je zelí, květák, kedluben apod. Odbourávají je enzymy v procesu fermentace, je tedy lépe zelí vždy naložit a zakvasit.