Spalujeme si svíčku života z obou konců, aneb chvála stínů!
V paláci zvaném literatura bych chtěl mít hluboké převisy střech a tmavé stěny: strhal bych zbytečné dekorace a všechno, co vystupuje příliš jasně, bych odsunul do pozadí. Nemusí to být všude, ale snad by nám mohli nechat alespoň jeden dům, kde bychom mohli zhasnout elektrická světla a vidět, jak svět vypadá bez nich… Spisovatel, estét a staromilec Džuničiró Tanizaki- Chvála stínů ( 陰翳礼讃), esej z roku 1933 (překl. Winkelhöferová, Vlasta).
V USA se dosud prodalo přes 400 000 výtisků knihy Výživné tradice a stále více lidí přijímá její obsah s nadšením a dokonce dále rozvíjí zajímavým způsobem poznatky zubaře Pricea. Ráda bych se tedy stručně a zcela laicky zmínila o rozhovoru vysílaném v rámci rádia (podcast - rádia dnes vedeného i aktivními laiky) na amerických web. stránkách undergroudnwellness.com, kde je zubař Dr. Price a Sally Falloová rověž zmíněna.
Paní T. S Wiley, autorka knihy Pryč se světly: spánek, cukr a přežití zde hovoří o nemocech, jako je obezita, srdeční choroby, deprese, rakovina, které jsou stále na vzestupu, jako o nemocech z nedostatku dobrého zdravého přirozeného spánku ve správný čas podle rytmu přírody. Máme v sobě zabudovaný jemný biologický rytmus a cykly, které vládnou našich hormonům a neuropřenašečům ( úrovním melatoninu, prolaktinu, leptinu, kortizolu, insulínu, dopaminu and serotoninu), které určují naši chuť k jídlu, plodnost, psychické a fyzické zdraví. Pokud však v životě používáme žárovky a jakékoliv záření (TV, obrazovka počítače atd.) po západu slunce (jehož přesný čas se samozřejmě v průběhu roku mění), děláme si úplně blázny z našeho těla, které si myslí, že je pořád léto a v důsledků narušení hladin oněch hormonů dříve či později narušíme své zdraví.
A jak jsem již psala minule- naše tělo je údajně naprogramováno k tomu, abychom přes léto a hlavně na jeho konci jedli ovoce (sacharidy), průběžně ho sbírali, zobali , "pásli" se na něm, a tak na konci léta a počátkem podzimu přibrali na váze, připravili se tedy na těžkou zimu bez aktivity tak, že trochu prostě přibereme, obalíme se, izolujeme své tělo proti chladu ("inzulín"- od izolovat se...). Jenže pokud se vystavujeme i vnoci světelnému záření, dáváme tělu signál, že je stále léto a je čas jíst ty sacharidy pořád, tj. připravit se na zimu, udělat si "zásobu tuku" a zpomalit svůj metabolismus. V zimě, kdy přirozeně už neroste ovoce, je tedy čas zabít větší zvířata a přijímat živočišné proteiny a tuky. Tato zima a hlad však nikdy nepřijde..., a tak jsme obézní.
To, jak na délku slunečního záření reagují rostliny a zvířata, je opravdu zázračné- když se den prodlužuje, slepicenám začínají snášet více vajíčka, i jiní ptáčci na vajíčkách začnou sedět (kosi si staví hnízdo ve kmeni ořešáku u hnojiště) , a na podzim zase reaguje hormonální systém kozy na zkracující se sluneční záření a kolem října už začne mít říji. Je to doba, kdy by měla být po dlouhém létě v nejlepší kondici. Obdivuji naše slepice, že mají v sobě na plus minut 10" přesné hodiny a v létě se kolem osmi instinktivně odebírají zpátky do chléva, kde si vylétnout na bidla a ráno už netrpělivě po svítání čekají, až je propustíme zas ven, aby mohly shánět potravu na hnojišti, z trávy vysbirávat, co se dá, včetně klíšťat (báječné, když má člověk děti). Mají moudrost přírody.
V poslední době i děti dospívají dříve a autorka knihy, která se opírá o výzkumy státních zdravotních institucí, to dává do souvislosti s tím, že jejich organismus je kvůli nerespektování rytmu přírody, zejména času na tmu (resp. na zimu) , veden do předčasného vnitřního zestárnutí organismu. Ovoce do škol? V zimě pomeranče, ovocné džusy? Nestačilo by kysané zelí? Malým dětem na snídani musli s ovocem? Vím, je to velice dobře míněno, ale zde narážím nejen na problematické ovoce (sacharidy), ale o nutnosti dlouhodobého namáčení či nutné fermentaci celozrnných vloček kvůli kyselině fytové. Doporučení expertů na výživu, abychom nejedli živočišné tuky, ale jedli hlavně ovoce (a zeleninu) a ono je skutečně v supermarketech po celý rok (dáváme tak tělu signál: pozor, zima a hlad se blíží !), jsou dle paní Wileyové ve svých výsledcích na potlačení obezity nejen směšné, ale smrtonosné. Je to myslím omyl, protože v naší přírodě ovoce neroste po celý rok, keř džusovník také neplodí po celý rok...
Na fotce je "bylinková továrna" , v japonském městě Široiiši v prefektuře Mijagi v Japonsku (Nipponia Discovering, číslo 2, 1997, foto Takano Akira)
Napadá mě v této souvislosti moudrost pohádky O dvanácti měsíčkách, tedy o tom, jak macecha s dcerou chtěly mít jahody a jablka v lednu, a jak se jim tato touha po karbohydrátech (sacharidy) nevyplatila- Příroda, jejíž zákony nechtěly uposlechnout (počkat si na jahody a jablka, až nastane jejich sezóna) je potrastala, tak za to zaplatily svým životem.
Na fotce kniha od Milany Motlové: Český špalíček s ilustracemi od Vlasty Baránkové.
Závěr, který jsem si udělala: jde o to, že pokud nejdeme co nejdříve po západu slunce spát (nebo alespoň neztlumíme světa, nevypneme obrazovky počítačů), ponocujeme do půlnoci či přespůlnoc a raději si nepřivstaneme s východem slunce, jsme "nastaveni pořád na léto", na čas sacharidy a tloustnutí na zimu, ne na čas zimního odpočinku, předčasně stárneme, tloustneme nebo poškozujeme časem své zdraví jinak. Jinými slovy "svíčku života si spalujeme z obou jejích konců..."
*Správně česky se říká odborně sacharidy, též glycidy, ale někdy obecně cukry (či karbohydráty- uhlovodany), pozn. překl.
Related Products
