"Ktož má na hnátě jaké bolesti škaradé a sprýštěné, jako z nich hnis a talov teče, učiň takto: vezmi pryskyřici a jelení loj nebo jeřecí (jehněčí), i vařiž to spolu v kozém mléce, pak zscedě čistě, schovaj a maž se tiem často, a zhojíš se toho jistě...(Ref.)

"Nepodivovali jste se někdy nad tím, že u moderní péče o pleť se prodává výrobek určený zvlášť na obličej? Myslíme si, že je to výmluvné. Skrytým vzkazem je, že produkt na pleť je jemnější, což jaksi připouští drsnost ne tak přírodních ingrediencí v tělovém mléce. Speciální výrobek není nutný, když je opravdu z přírody, což lůj je. "  Andrew Gardner

Obsáhlé spektrum různých druhů loje a především sádla využívaných ve staré medicíně zdůvodňuje existenci rčení, že „schopný“ jedinec je všemi sádly apatykářskými mazaný. (Ref.)

Lojový krém

DVD vycházející z eseje Nakládání Ameriky do oleje, oleje, jehož spotřeba od začátku 20. stol. stoupla o stovky procent.

Dnes jsme "mazaní" různými rostlinnými oleji, zejména vícenenasycenými tuky a není divu, že bioložka Mary G. Enigová nazvala svou slavnou esej o tom, jak otěže  průmyslu převzali nečestným způsobem výrobci rostlinných olejů a zdémonizovali živočišné tuky, Nakládání Ameriky do oleje. V dnešní době se za zdravé považují rostlinné oleje, což platí jak pro kuchyni tak pro kosmetiku. Tato skutečnost pronikla ve 20. století tedy i do průmyslu přírodních kosmetických přípravků včetně těch s nálepkou organic, bio, eko, i v nich jsou živočišné tuky prostě naprosté tabu,  až na deriváty kyseliny lojové (tallow acid).

Jestliže se však budeme řídit principem - co bys nedal do úst, nedávej si na pleť a současně Vyživujících tradic, kde živočišné, respektive nasycenější tuky hrají mnohem významější roli, je třeba hledat krémy a balzámy na pokožku, jejichž základ bude tvořit nějaký nasycenější živočišný tuk. (K problému s akné více viz Časté dotazy nahoře, dotaz je ve slovenštině).

K tomuto účelu se hodí  LŮJ.  Ano, slyšíte správně. Vždyť zvíře se má zkonzumovat, tedy nějak upotřebit (když už se zabilo) o"d čumáku po ocásek" (celistvě stejně jako celé obilné zrno).  Naši předkové sádlo a lůj v péči o pokožku používali víc než rostlinné oleje. V tomto smyslu je zde dnes široká mezera na českém trhu, který by nabízel kosmetiku z živočišného tuku (loje) z pastevního chovu zvířat. V USA tak činí například firma vintagetradition.com,  Lůj je přitom údajně s naší pletí mnohem kompatibilnější než pouhé rostlinné oleje (především ty s převahou vícenenasycených mastných kyselin), pokud hledáme něco přírodního a hotového, co působí na pleť z vnějšku.

Andrew Gardner, autor článku Tradiční vyživující a hojivá péče o pokožku ve čtvrtletníku Moudré tradice, říká, že stěny našich buněk (dvě vrstvy) se skládají asi z 50 % nasycených tuků (dodávají pokožce tuhost a pevnost ) a ze 40 % se skládá z mononenasycených mastných kyselin, což přesně odpovídá složení loje! Pokud navíc tento lůj pochází z pastevního chovu dobytka, je doslova čistým přírodním vyživujícím prostředkem na pleť, kterou navíc "nezamastí", nebude se "lesknout", ale pěkně se do pokožky vsákne (tedy pokud to nepřeženeme), pokožku vyživí ("nakrmí" :-)) a případně zahojí....rostlinné produkty nemají stejné hladiny živin potřebných pro zdravou kůži. Lůj obsahuje spoustu přírodních v tucích rozpustných aktivátorů, vitamín A, D a K2 a také vitamín E...které jsou všechny potřebné pro zdraví pokožky...lůj také obsahuje tuky, jako konjugovanou kyselinu linolovou (CLA), která má protirakovinné a protizánětlivé vlastnosti a také kyselinu palmitolejovou, která má antibakteriální vlastnosti", tvrdí Garner. Vitamín E obsahuje lůj od zvířete z pastevního chovu dokonce 4x více než z průmyslového chovu. (Mimochodem lůj onen hotový vitamín A na rozdíl od rostlinných tuků, u nichž se běžně omylem uvádí a zaměňuje tak s provitamínem A, skutečně obsahuje...)

Lůj "z pastevního chovu zvířete" je tedy výbornou látkou, darem přírody s různými možnostmi využití. Lze ho použít:

1) v  kuchyni na smažení, nebo do těsta; (s ním se může i rozehřívat a "napouštět" (season) staromódní litinová pánev, aby nepřipalovala...)

2)  jako krém na ošetření pleti  a různých bolínek a strupů

3)  na výrobu mýdel (včetně mýdel i na holení, původně s dřevěným popelem z tvrdého dřeva) a snad i na mazání kožených bot. (Na výrobu mýdel by mi ho bylo líto ale použít, protože ho zase tolik nemám)

4) Na svíčky (ale prý moc rychle zhoří- spíš rozlijou)

Kdysi byl lůj údajně součástí léků (mazání - tzv. flastrů) na všechno možné (dnu, oči, proti zácpě a jiným poruchám zažívacího ústrojí-jakési lojové čípky, bolavá záda, pakostnice, svrab, proleženiny). Pokud ale máme pořád popraskané koutky úst a rty, možná nám chybí některý z vitamínů B, tuším, že riboflavin (vitamín B2). Kdyby se snad vše nalilo to tubičky po lepidle, snad by se to dalo použít jako "jelení lůj", který vyleze a zaleze s tím, jak tlačíme zespoda..., ten moderní s ním ale už nemá nic společného, nevím ale, z čeho je ta tubička vyrobena, takže netřeba.

V knížce Vyživující tradice se o něm píše (s. 18):

"Hovězí a skopový lůj jsou z 50 až 55 % nasycené, asi ze 40 % jsou mononasycené a obsahují malé množství vícenenasycených tuků, obvykle méně než 3 %. Syrové vnitřní (plstní) sádlo, což je vnitřní tuk zvířete v dutině břišní, je ze 70- 80 % nasycený. Syrový a přetavený lůj je je vysoce stálý tuk a mohou se použít na smažení. Tradiční kultury si těchto tuků cenily pro jejich zdravotní přínos. Jsou dobrým zdrojem antimikrobiální kyseliny palmitolejová."

Hrnec s lojem dlouho vydrží (je ve starém tlakovém hrnci)

A protože nelovíme medvědy a jezevce jako v Rusku, neměla jsem k dispozici ani medvědí lůj, ani Hippokratův jelení lůj, ale aspoň domácí hovězí lůj. Byl kupodivu žlutý jako přepuštěné máslo. Jde o přírodní látku velice blízkou naší vlastní pokožce, je natolik nasycená až vosková, že do balzámu či krému nemusím přidávat žádný včelí vosk, ale naopak nějaký rostlinný olej, nejlépe stabilní mononenasycený extra panenský olivový (nebo přesněji řečeno - s převahou mononenasycených mastných kyselin), aby šel krém lépe rozmazat. Byla jsem překvapena po přepuštění vnitřního sádla (Angličané mu říkají suet) na lůj (Angličané přepuštěnému loji říkají už ne suet, ale tallow), že nijak silně vlastně ani nezapáchá a vydrží moc dlouho (mám ho od zimy) na rozdíl od syrového loje (nepřepuštěného), nekazí se, jako by to byl včelí vosk.

Příjemný lojový krém

Lojový výživný krém (Recept)

Potřebujeme:

asi 4 lžíce přepuštěného hovězího nebo skopového (jistě i kozího) loje z pastevního chovu (pokud již není čertvý a ztuhl, tak lehce roztopit)

4 lžíce (dle typu oleje a toho, jak moc to chceme mít roztíratelné) rostlinného za studena lisovaného rostlinného oleje (extra panenský olivový, ten je docela stabilní a hodně mononenasycený), když se v takovém oleji maceruje nějaká bylinka, jako měsíček, jitrocel, tím jistě lépe...

1 kapka kvalitního esencialního oleje (levandule), ale vůbec není nutné, pokud se vynechá, tak je to jistě ještě ideálnější pro alergiky

Výsledek je naprosto úžasný!   Neznám osobně nic příjemnějšího a luxusnějšího na kůži než lojový krém s olejem, kterou příjemně zjemňuje a zvláčňuje. Určitě lepší než botox! (Nevím, zda je to tím, že používám kvalitní lůj od zvířete, co nežralo jadrné krmivo, ale necítím vůbec žádný zápach).

Tento vyživující krém se dá používat na:

-vysušené ruce (na nich i na krku atd. je vidět věk a zdraví ženy) po práci na zahradě,

-jako pomáda na rty v zimě (co vysychají jak prádlo na šňůře vypařováním vody ze slin kvůli olizování si rtů jazykem či kvůli kondenzaci vody dýcháním ústy). Gardner uvádí, že jistý muž zkusil na neustálé popraskaný ret "všechno" -přírodní oleje i bambucké máslo z rovníkové Afriky". Nezkusil ale "všechno". Teprve lojový balzám mu je rychle a natrvalo zahojil. (Srov. Tradiční vyživující a hojivá péče o pleť)

-na strupy po drobných zraněních, i na pleť obličeje,

-i na prdelku miminka proti opruzeninám,

-na ekzém,

-na vrostlý nehet,

-na suchou pleť, na vrásky, vyrášky, na cokoliv ošklivého na kůži, na zraněné tlapky pejska atd.

Lůj lze také použít v kuchyni, tak například lůj původně   používal McDonalds na smažení bramborových hranolků (dnes se k nim přidává leda nějaká nepravá "hovězí příchuť" ), o čemž se píše v postranním sloupku ve Vyživujících tradicích:

Kolik Američanů ročně byste řekli, že jí hranolky v řetězcích rychlého občerstvení? V podstatě “miliardy burgů” lze jistě převést na stejné množství snězených objednávek hranolků. Původně chutné hranolky brambor smažené hluboko ponořené v tuku, kvůli čemuž kritizovali francouzské šéfkuchaře, se dělaly, no hrůza hrůzoucí, ve staromódním loji. V průběhu několika posledních let byl vyvíjen silný nátlak na fastfoodové giganty vědomých si PR dobře mínícími nátlakovými skupinami, především Střediskem pro vědu ve věci veřejného zájmu (CSPI), které očividně nic o tucích trans neví, aby své hranolky dělali “zdravějším způsobem”. Znamenalo to, že slavné hranolky se musely připravovat spíše v “částečně ztvrdnutém rostlinném ztuženém tuku” určeném k vaření než v nasyceném živočišném tuku. A nevadilo, že brambory smažené hluboko v …sádle se mohly usmažit za kratší čas za vyšších teplot – což by zanechalo méně celkového tuku vloženého do hotového, důkladněji uvařeného, ne tak rozmoklého a méně žluklého potravinového produktu. Podle dr. Mary Enigové, vědecké pracovnice Výzkumné skupiny specializující se na tuky při katedře chemie a biochemie na Univerzitě Maryland, která je přední světovou autoritou na množství trans tuků v potravinách, nové hranolky jsou plné molekulárních nepřízpůsobivých jedinců trans mastných kyselin. Tuk v hranolkách z rychlého občerstvení má až 46 % trans tuků. Staromódní lůj měl nula procent trans tuku. To znamená, že téměř polovina tuku v hranolkách je nyní ten nejhorší druh tuku v lidské výživě!

Tom Valentine Facts on Fats & Oils (Fakta o tucích a olejích)

Hranolky postaru (Recept)

Hranolky se pak musejí podávat horké, protože lůj rychle tuhne na talíři i na rtech. Prý se říká "stydlavý jako skopový lůj". Hranolky od McDonalda se již nedělají na loji, již tedy nejsou, co bývaly....

Ingredience:

omyté brambory ve slupce (aspoň já jsem je jen očištila kartáčkem na zeleninu ve vodě)

přepuštěný lůj (hovězí či skopový či kozí)

jemná nerafinovaná sůl

Hranolky jsem připravila vlnkovačem

Brambory vaříme jen 8 minut, poté slijeme vodu a necháme brambory takto nedovařené vychladnout (důležité). Poté je nakrájíme na nudličky buď nožem, nebo takovým vlnkovacím nožem a šupky s nimi do rozehřátého loje (!), ne oleje. Vůbec se nepřipalují, nerozpadávají se a zdálo se mi, že ani tolik nenasávají tuk. Obrátíme a smažíme na druhé straně. Solíme těsně před podáváním, aby sůl nenasála vodu a hranolky nám zůstaly pěkně křupavé.

Paní Marie Úlehlová-Tilschová píše ve své knize Rok v české kuchyni, že když se vyškvaří vnitřní sádlo a přelije nahoře lojem, déle vydrží. "Před použitím je umeleme na strojku a použijeme ho na lístkové těsto..." K loji píše toto: "...chováme-li ovce, míváme někdy i skopový lůj. Ten přepouštíme zase tak, že jej nakrájíme na kostky, ale ty nejprve máčíme ve vodě přes celou noc; vodu dvakrát vyměníme. Pak dáme lůj na mírný oheň, trochu jej osolíme a hlavně podlijeme mlékem, neboť tím chuť loje zjemní. Vyškvařený lů opět přecedíme a v ovázané nádobě uložíme." (Nemám osobně vyzkoušeno, nezkusila jsem to mléko).

http://youtu.be/LKD1nCxaATQ

---------------------------------

Níže je pár postranních sloupků z knihy Vyživující tradice (548 a 307):

Poslední ohromující důkaz obviňující stolní cukr jako hlavního architekta srdeční choroby pochází z Havajské Univerzity (1972). C.C. Brooks a jeho společníci krmili prasata stravou s vysokým obsahem cukru. Šedesát osm z osmdesáti prasat si vyvinulo srdeční chorobu v levé části srdce. To podporuje tvrzení, jaké dr. Yudkin a jiní zastávali po mnoho let. Dalším znamenitým zjištěním bylo, že u prasat, jimž se 10 % cukru nahradilo kokosovým olejem nebo hovězím lojem, srdce zůstalo bez endokarditidy, která postihla jiná zvířata. Toto může ohromit ty, kteří měli dosud z tuku ve stravě obavu. Edward Howell, MD Enzyme Nutrition (Vyšlo česky jako Enzymová výživa v nakladatelství Pragma v r. 2007)

Existují dvě naprosto esenciální mastné kyseliny – omega-6 kyselina linolová a kyselina omega-3 alfa-linolenová– a existuje několik dalších podmíněně esenciálních mastných kyselin Tu první si člověk nemůžet sám vytvořit a musí být dodána ve stravě...Mastné kyseliny jsou uspořádány na délku od 3 do 24 uhlíků, dvě esenciální mastné kyseliny mají obě řadu 18 uhlíků.

Esenciální mastné kyseliny jsou potřebné pro každého živočicha, člověka nevýjimaje pro správnou výživu a zdraví. Individuální úroveň esenciálních mastných kyselin se nedá vždy snadno předpovědět částečně proto, že rozsah hladin trans mastných kyselin situaci zkomplikoval...za minimální potřebné množství ve stravě esenciální mastné kyseliny, kterou je kyselina linolová, bylo považováno 2-3 % kalorií. Minimální množství esenciální mastné kyseliny alfa-linolenové se v současné době ve stravě považuje přibližně 0,5-1,5 % kalorií. Rovnováha mezi těmito dvěma mastnými kyselinami je důležitá. Naneštěstí v současné době přijímají někteří Američané až 20 % kalorií jako kyselinu linolovou a téměř nikdo jako kyselinu alfa-linolenovou.

Mezi podmíněně esenciální mastné kyseliny patří gamma-linolenová kyselina (GLA), kyselina arachidonová (AA), kyselina eikosapentaenová (EPA) a dokasahexaenová (DHA). Tyto podmíněně esenciální mastné kyseliny jsou o 18, 20 a 22 uhlících dlouhé. Všechny čtyři z těchto mastných kyselin mohou buňky v těle vytvořit, ale ruší to několik potravinových látek nebo nemoci či genetické nedostatky, kvůli nimž je pro některé lidi podstatné tyto čtyři mastné kyseliny získávat ze stravy. Mezi stavy, které do toho zasahují, jsou trans mastné kyseliny, přemíra konzumace omega-6 mastné kyseliny linolové z rostlinných olejů na trhu, nedostatek zinku, konzumace alkoholu a nedostatek různých vitamínů. Lidé, jejichž předci jedli převážně maso, často tyto podmíněně mastné kyseliny nemohou utvářet a musejí je získávat z potravinových zdrojů. Zdrojem EPA a DHA je orgánové maso, vaječné žloutky od správně chovaných slepic, rybí jikry a rybí oleje. Mezi zdroje AA patří máslo, lůj a maso z orgánů. Zdrojem GLA je olej z pupalky dvouleté, brutnákový olej a olej z černého rybízu. Mary G. Enigová, PhD Know Your Fats

Do poloviny 80. let se učinily hlavní změny v potravinovém zásobování, které byly ničivé pro image a obchod s přirozeně nasycenými tuky. Některé skupiny v průmyslu jedlých olejů-především se zájmy v sójových bobech – a některé aktivistické skupiny spotřebitelů jako Středisko pro vědu v zájmu veřejnosti(CSPI) dále narušovalo status nasycených tuků, když sponzorovali kampaň proti nasyceným tukům a proti tropickým olejům od poloviny do konce 80. let. Aktivismus těchto skupin vedl k velkoodběratelskému ekonomickému bojkotování tak zvaných nasycených tuků; především na kyselinu palmitovou bohaté loje a palmové oleje a oleje bohaté na kyselinu laurovou; tento aktivismus měl za výsledek jejich konečné odstranění z mnoha potravin. Částečně hydrogenované rostlinné oleje proto nahradily přírozených nasycené tuky a došlo k velkému nárůstu hladin nepřirozených trans mastných kyselin v oblíbeném potravinářském zboží ve Spojených státech a v Kanadě, především v jídle restaurací, v pekařských výrobcích, čipsech ke svačině a jiných často konzumovaných průmyslově zpracovaných potravin. Jednotlivé pokrmy v restauracích s rychlým občerstvením nyní dodávají mnohonásobně více trans mastných kyselin, než tak činili před deseti lety; například jídlo ze stejných potravin obsahovalo 19,2 g trans mastných kyselin v roce 1992 oproti 2,4 g trans mastných kyselin v roce 1982. Tento nárůst je převážně kvůli kampani CSIP vedené proti přírodním nasyceným tukům a olejům. Mary G. Enig, PhD Know Your Fats [Poznejte své tuky]

Odkazy:

http://www.westonaprice.org/know-your-fats/traditional-nourishing-and-healing-skin-care

http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?lang=en&art=7934

http://www.aerobic.cz/aerobik-clanky-archiv/tradicni-jeleni-luj-regina--na-trhu-uz-50-let/

http://www.hansley-cosmetics.com/kolonialni-mydlo.htm

http://vintagetradition.com/

 http://preppers.cz/forum/index.php?topic=872.0

http://www.odbornecasopisy.cz/cesta-svicky-historii-cast-1-35886.html

F. Š. Kott, Česko-německý slovník. Dodatky III, Praha 1906, heslo sádlo.