Louku pokryl snih

"Kdyby tak žena mohla vidět jiskry světla vycházející z jejich špiček prstů, když vaří, a podstatu světla, které vchází do jídla, s nimž nakládá, byla by ohromena, když by pochopila, jak moc nabíjí sama sebou pokrmy, které připravuje pro rodinu a své přátelé."

Maha Chohan Electrons[Elektrony] AMFT, PO Box 466, Mount Shasta Ca 96067

Včera jsem musela zpracovávat poměrně větší množství vyvěšeného hovězího, uvědomila si, jak nezdravé by bylo konzumovat ho bez hovězího tuku či másla (hovězí sádlo a přepuštěné máslo je opticky i k nerozeznání). Mít v jídelníčku jen libové maso bez živočišných tuků je jako jíst produkty z bílé mouky bez otrub. V knize Výživa ve světle věků z roku 1944 od Marie Úlehlové-Tilschové se i píše:  Nesmírný význam má u nich živočišný tuk. “V polárních krajích požívati výhradně libové maso znamená totéž, co naprosto hladověti…A tak táhnou-li pobřežní Eskymáci na jih do lovišť králíků, berou s sebou tulení sádlo, kanadští zase sobí lůj, nebo by jinak nevyžili na libovém mase králičím.” (str.49)

Hovězí libové by bylo  jako "bílá mouka" bez otrub, protože by nám libové maso třeba z jater  vyčerpávalo ke svému trávení vitamín A, který je  potřebný na dalších 1000 věcí v těle - ke správnému fungování všech žláz (včetně štítné),  i ovulace, ke "správnému" růstu ("správnému" neznamená nutně rychlému a do výšky a úzkosti obličeje a celého těla včetně pánve, zubních oblouků a nosních kostí),  růstu, který také řídí růstové hormony ze štítné žlázy, k trávení bílkovin. Vitamín A v kombinaci s kyselinou arachidonovou (třeba žloutky) a vitamínem D je podle všeho výborný proti depresím a úzkostem. Vážné astmatické stavy také údajně korespondují i s nízkými hladinami vitamínu A (ref.), přičemž vitamín A z másla není totéž co provitamín A v mrkvi, o čemž jsem hodně překládala a parafrázovala v textu Dcery a počasí na přání +vit. A. Jinými slovy: Není ani tak správnou či úplnou otázkou (celým příběhem), kolik masa je vhodné jíst. Druhou částí otázky ("příběhu"), jemuž je třeba věnovat stejnou pozornost, je, zda se maso konzumuje i s kvalitním (z trávy) živočišným tukem. (nejlépe i vnitřnosti+kostní vývary). Nebo co mají lidé vlastně na mysli pod pojmem "maso".  Je třeba hovořit o celém celistvém zvířeti stejně jako o celozrnné mouce. Pokud se konzumuje maso i s tukem (z trávy), pak člověk je údajně mnohem blíže onomu "správnému" množství "masa" ve svém jídelníčku. . (http://foreverfit.tv/podcast-episode-17-sally-fallon-interview/)

Boršč s masem, želatinou, zakysanou syrovou smetanou a kvašenou červenou řepou

A protože je zpracování celého býka práce poměrně náročná na čas (spojená i s dlouhým vařením ohromných nařezaných kostí, jejichž želatinu pak zavařuji a používám při přípravě polévek, omáček apod.), krátila jsem si ji i poslechem některých přednášek mladých odborníků na ekonomii z YouTube. Zaujala mě třeba přednáška ekonomky Ilony Švihlíkové, ale hned mě u ní napadlo několik věcí, třeba že donedávna se i u nás běžně používalo místo cizího slova ekonomika i české slovo, a sice hospodářství, běžně se používalo národní hospodářství, takže prvotní ekonom byl tedy hospodář, který si musel dělat své vlastní "ekonomické modely" do budoucna (zda bude dost sena pro všechny zvířata, kde a kolik čeho zaseje apod.). Zdá se mi, že v poslední době se to slovo hospodářství (ekonomika) nějak vytratilo úplně, jako ekonomika se už moc nepoužívá, působilo by asi zastarale. Dnes se použije maximálně v souvislosti jen s místem či statkem na venkově, kde je aspoň jedna koza a pár slepic, a když zadáme do googlu "hospodářské potřeby", tak nám vyskočí leda chovatelské potřeby pro hospodářská zvířata - Agrotrans či Kamír. Paní docentka Švihlíková řekla, že i peníze od zhruba 70. let nešly ani tak do skutečné ekonomiky (výroby něčeho), ale stále více do "finančního sektoru", ale že stejně jednou ta "reálná" ekonomika, třebaže někdo na těch spekulacích zbohatl, zvítězí. Možná by se to dalo posunout a přitlačit na doraz ještě o krok dál a říci, že jednou zvítězí (třebaže to na první povrchní pohled vypadá dost anachronicky) také skutečné hospodářství v tom prvotním původním slova smyslu.  Myslím si, že i více lidí (i když ne nutně všichni) se vrátí ( a rádi) k prvotnímu hospodáření, což je pěstování ovoce a zeleniny a obilí a chov zvířat,  hmyzu a péče o půdu,  a s tím vším spojené produkci zdravých opravdových čerstvých potravin. Moderní potravinářský průmysl z potravin také vlastně udělal jakousi "zlatou bublinu" a zdá se mi, že půdu nadále víc vyčerpává než zúrodňuje. Takový kečup, který se skládá z 20% rajčat je spíš takové pseudojídlo (ekonomická bublina, inflace), přičemž člověk za svou výživu platí draze dvakrát - za tento kečup, sklenici, dovoz, paní prodavačku, a pak ještě jednou v lékárně za doplňky stravy, protože od kečupu  nedostal to, co měl, případně platí  i za lékaře pro nemoci, které nemusely být, byla-li by dobrá strava. Když slyším, kolik se třeba v České republice spotřebuje mléka, kolik lidí dle příjmu žije v chudobě, zdá se mi, že taková statistika při svých kalkulacích vůbec nezapočítává výsledky malých hospodářství, které jsou stále odchylkou od "normálu" - jak totiž mohou vědět, kolik naše kráva dojí? Jak mohou vědět, kolik jsme si toho"nekoupili", a přece to měli a možná v ještě lepší kvalitě? Možná se nepočítá s tím, že si někdo sám něco vyprodukuje a  "vydělá" (tedy zbohatne) tím, že tolik neutratí za kečupy, protože si dělá svoje. A koneckonců, jak říká paní ekonomka, můžeme mít na důchod milion, ale peníze nikoho bohatým neudělají. Dodala bych, že největším bohatstvím je také i v pohádkách o Chytrých Horákyních úrodná půda, protože počítač si k obědu nikdo ještě nedal. Koneckonců bez ohledu na to, čeho člověk ve městě (v oné civilizaci- do velké míry závislé na zdrojích odjinud) dosáhen, co vymyslí, co postaví, jaké umění stvoří, jaké kariéry dosáhne, všichni jsme děti Přírody a závislí na půdě, zemi živitelce. Zatím malá hospodářství, jako je to naše, jsou asi stále spíš výjimkou, snad je oním ostrůvkem pozitivní deviace, ale jak se říká v Bibli, "soli" není třeba hodně (toť lichotivá útěcha pro ty, kterých zatím není hodně...).

http://youtu.be/wdwmhXOsN-E

Jsem si vědoma, že mé ztotožnění se s práci zubaře Pricea a  nutriční odbornice Sally Fallonové skýtá jedno riziko, které je vlastní všem epigonům různých učení, směrů a přesvědčení, a kterému můžeme podlehnout. Riziko, že můžeme mít snahu ten svůj pohled na věc agresivně a horlivě propagovat a snažit se ho "narvat" i do těch, kteří se tváří apaticky a které žádný zubař či degenerace nezajímá (nechtějí vidět nějaké souvislosti mezi stravou a tělesným zdravím), a své okolí dle svého přesvědčení poměřovat či dokonce soudit. Je to samozřejmě někdy těžké, zvláště když víme, že strava ovlivňuje zdraví dětí i to, jak budou vypadat po narození - není čas na dlouhé odklady otázky výživy (správný růst nepočká). A tak možná někdo osciluje od snahy druhé informovat až k lhostejnosti (zvláště když se setká s nezájmem o to, proč mají děti rovnátka, proč je syn vyšší než otec - obvykle je na to rodič hrdý a nechce si nechat vzít půdu pod nohami jiným pohledem),lhostejnost ale také není dobrá. Jestliže mám totiž co říci, proč se o to nepodělit? Myslím si, že člověk by měl alespoň informace sdílet a nabízet těm, které to zajímá a těm, kteří chtějí věcně polemizovat. Třeba to může někomu pomoci udělat informovaná rozhodnutí. Výše uvedeným krajnostem se snažím vyhýbat, což jsem i naznačila trochu už v Úvodu: nejsem ani expert a nespěchám jím být kvůli riziku, že bych byla rychlokvaškou (k ideálu, který je sám vlastním příkladem, mám daleko), napsala jsem i jako motto k riziku mentorství i obecně citát z Bible, že učitelé budou souzeni přísněji...a taky jsem psala, že bych si přála, aby  případně knihu Vyživující tradice nikdo neměl pokušení použít jako hůl na ty druhé - většinou se totiž ještě více zatvrdí ve svém postoji. Na druhou stranu lhostejná nejsem a aspoň píšu o tom, co vím, co mi dává smysl, co funguje, co si dávám do souvislosti, co mi chutná a snažím se i uvádět patřičné reference, kde jsem co četla.

Jsem ráda, když si lidé umějí sami dohledat informace a dát si je do spojitosti (a tedy do nasazení sil do akce), když popřemýšlejí o tom, zda přece jen již odpověď neznají, zda již není zakódovaná v textu. Jsem ráda, když čtenářům blogu stačí číst blog a moc se mě na nic neptají a neposilují ve mně pocit, že já jsem větší expert než oni, na němž budou závislí. (Autorita je jen ovčí kůže, aby zakryla nahotu a křehkost ...jsem  četla někde v knížce prof. Tomáše Halíka  Co je bez chvění, není pevné.) Ošívám se i při slově "expert", protože místo renesančního člověka, který vnímá velký obraz a kontext, je jím často někdo, kdo je jen dobře fungujícím kolečkem v nemocném systému, který vyléčí jen nové paradigma. Těším se ale, že čtenářům budu moci jen předat či poslat jednou do ruky knížku Vyživující tradice a pak jen záleží na nich. Já sama nevím víc, než to, co jsem četla a co dávám zde k dispozici. Nicméně to riziko obojích extrémů - zapálené propagace (ať už z pouhého nadšení z velkého AHA, nebo pocitu, že jsem už expert) na straně jedné a lhostejnosti na straně druhé tu je.

Ne vždy je pro mě jednoduché si některých věcí přinejmenším nevšimnout, nepodivit se, když si přečtu, že třeba nějaký chlapec vyrost moc rychle, má slabou kapacitu plic a různé zdravotní obtíže a paní doktorka řekne, že to se nedá nic dělat, že musí cvičit Vojtovy cviky, že to srdce je umístěno trochu nakřivo, "protože" příliš rychle vyrostl (protože měl možná málo vitamínu A ve stravě, ale to už se z podstaty medicíny samozřejmě nezkoumá). Nemohu si nevšimout zřetelné tělesné degenerace uzounkého chlapce, který řádil nedávno v USA na škole.

Panenka bez širokých spodních čelistí...

Tuhle jsem  byla v hračkářrně domluvit se tam s Ježíškem. Měla jsem pocit, že se i obličej a hlavička některých panenek v poslední době nějak "zmodernizovala" a tím nemám na mysli jen panenky Barbie, ale i jiné běžné panenky, jejichž obličej se poněkud prodloužil nebo aspoň brada nějak zaostřila a dala obličeji nepřirozený tvar srdíčka. Jde jistě o odraz reality, kterou je fyzická degenerace. Když jsem však sáhla po stavebnici Merkur a podívala se na chlapečka na ní, už jsem se těšila na to, až budu  z obchodu raději venku (i s tou stavebnicí, která za nic nemůže...), pak jsem si doma vzpomněla, že  možná v tomto případě a i v případě degenerace obecně platí ono "dotkni se ran"... Soutěživost v soutěžích  typu "Zlatíčka" jinak považuju za zbytečnou, protože mi není úplně jasná její hloubka, a to nejen proto, že soutěžící neznají dle jakých (Priceovských) kritérií je obličej krásný a zlatavě jiskřící zdravím, ale protože mi to připadá také výchovně problematické -  množství karátů dítěte se neurčuje přece dle toho, jak vypadá, jak se někomu cizímu líbí, protože by se mělo cítit milováno bezpodmínečně a to rodičem, pro kterého je přece největším Zlatíčkem už nyní a navždy. Když už se však jedná o snahu prodat krabici Merkuru, kde nějaký obličej nečínského dítěte být musí, asi bych volila jiný typ obličeje, který podprahově bude atraktivnější...

 

Úžasné stavebnice Merkur, kliknutím se obrázek zvětší...

 

Níže jsem vybrala některé citace nebo postranní sloupky z knihy Vyživující tradice nebo z jiných uvedených zdrojů, které prošly mým překládáním a zdály se mi nesmírně zajímavé (zvýraznění je učiněno mnou):

Ochrana před rakovinou (můj výtah): vit A, D, B6 (na speciální enzymy, které nás chrání před rak.), B12, CLA (tuk z pastvy), K2, cholesterol (hlídá volné radikály), koenzym- Q10, nasycené tuky na fungování imunitního systému...http://www.westonaprice.org/about-the-foundation/healthy-4-life

Prevence rakoviny prsou: "...vitamín C, karotény, vitamín A, vitamín D, vitamín CoQ10, konjugovaná kyselina linolová, (CLA),  sfingomyelin a kyselina butyrová. Z těchto jen první dva (vitamín C a karotény) se nacházejí v rostlinných potravinách. Zbytek je poskytován výhradně z živočišných potravin, především másla a tuku zvířat, které se nechaly pást, ale velká většina populárních knížek o rakovině prsou propaguje nízkotučnou vegetariánskou stravu pro ženy s rakovinou prsu! "Citováno z textu v angličtině od Sally Fallon a M.G. Enig: Moudré volby, zdravá těla: Strava pro prevenci ženských onemocnění.

Kostni hovezi vyvar s krustou "tuku z travy"....Komu se rosol nedaří, ten: nenechal vývar dlouho chladnout až do rána, má v něm moc vody, kterou je třeba nechat vyvařit, nebo nevařil dost dlouho - Sally Fallonová říká, že dokud kost existuje, do té doby jsou v ní minerály...

Vláda sponzorovala program výchovy ke zdraví, který vnesl nízkotučnou propagandu do našich veřejných škol. “Moje matka mě zabíjí tím, že mě nutí jíst dvě vajíčka a slaninu a toust s máslem na snídani,” řekl osmák po účasti na kurzu na veřejné škole blízko Albany ve státě New York. Budoucím rodičům se říká, že potraviny, které potřebují, aby měli zdravé děti, obsahují cholesterol a nasycené tuky a způsobí srdeční onemocnění. Takovéto programy pomáhají zvýšit prodej snídaňových cereálií a nízkotučného mléka a stojí za častými zraněními na atletickém stadionu, za poruchami příjmu potravy, depresemi, únavou, neplodností a jinými zdravotními problémy, jak se roky odvíjejí. SWF

Citát níže  jsem sama vybrala z textů ze stránek Protivné výživové poradkyně (The Noughty Nutritionist™), snad je tak trochu možnou odpovědí na to, proč i lidé, kteří jedí "zdravě" bio, mohou mít život ohrožující problémy se srdcem:

Kaayla Daniel, PhD, autorka knihy: Celý příběh o sóji: Stinná stránka americké oblíbené zdravé potraviny. (The Whole Soy Story: The Dark Side of America’s Favourite Healthy Food). Kniha, která odhaluje, že sója není žádná zázračná potravina, ale že může v nefermentované podobě ve větším množství narušit funkci štítné žlázy.

Světová zdravotnická organizace (WHO) hlásí, že přes šestnáct miliónů umrtí nastává po celém světě každý rok kvůli kardiovaskulárnímu onemocnění a že k víc než polovině těchto umrtí dochází v rozvojových zemích, kde většina lidí jí stravu založenou na rostlinách s vysokým zastoupením luštěnin a škrobů. A přece "každý ví", že strava se základem v rostlinách je prevencí srdečního onemocnění. Tento mýtus se vskutku opakuje tak často, že ohromné množství vzdělaných a zdraví si vědomých jedinců v zemích prvního světa vědomě přijímá diety ve stylu třetího světa v naději, že se předejde onemocnění, že se optimalizuje zdraví a maximalizuje délka života.  Jenomže pokud jsou statistiky WHO správné, pak nás možná diety se základem v rostlinných potravinách vůbec neochrání. A dnešní experiment s veganismem by mohl skončit  vskutku velmi špatně. Kaayla Daniel, PhD (Autorka je víceprezidentkou Nadace Westona A. Pricea, doktorát získala z nutriční vědy a anti-agingových terapií, celý text (že je třeba mít dost vit. B6, B12 a síru obsahující bílkoviny (vajíčka) atd.dostupný na http://naughtynutritionist.com/soy/heart-of-the-matter-plant-based-diets-lead-to-high-homocysteine-low-sulfur-and-marginal-b12-status/)

Na živiny koncentrované jídlo (nutrient-dense food): křehoučké hovězí z trávy s kostním vývarem (želatina), hovězím tukem, máslem, vařenou kořenovou zeleninou, kvašenou červenou řepou s koriandrem (mám zásoby z lednice), strouhaným křenem, pórkem a kvašenými rajčaty s chilli papričkami. soleno keltskou solí...Tak tohle jsme měli dnes ke snídani..(jako sacharidy poslouží jen později sušenky z vloček)

Dále z Vyživujících tradic: Červené maso je vynikajícím zdrojem jak makrominerálů tak stopových prvků, především zinku a magnézia. Tyto minerály existují v mase ve formě, kterou organismus mnohem snáze štěpí a lépe využívá než minerály z obilí a luštěnin. Červené druhy masa mají vysoký obsah vitamínu B12, který je tolik důležitý pro zdraví nervového systému a krve, a karnitinu, který je podstatný pro zdravé fungování srdce. Hovězí a jehněčí tuk obsahuje v tucích rozpustné vitamíny a menší množství esenciálních mastných kyselin zvláště, pokud se tato zvířata nechala pást na zelené trávě. Tyto v tucích rozpustné vitamíny jsou tím, co vaše tělo potřebuje k tomu, aby zužitkovalo minerály ze všech potravin. Při studiu zvířat se zjistilo, že hovězí tuk působí na snižování cholesterolu. Jehněčí a hovězí tuk jsou bohaté na konjugovanou kyselinu linolenovou, která má silný protirakovinový účinek, a jak jehněčí tak hovězí tuk obsahuje kyselinu palmitovou, která nás chrání před viry a jinými patogeny. (Vyživující tradice: kap. Hovězí a jehněčí)

Nepřítomnost nebo přítomnost přidatných látek sama o sobě neurčuje kvalitu potraviny. Základní tajemství kvalitní výroby je nakládat s rostlinami a zvířaty tak, aby dosáhly svého nejvyššího výkonu svou vlastní přirozeností. V každém stvoření existuje vnitřní harmonie látek a sil, které jsou příznačné a zdravé. Není to přítomnost určitých látek v určitém množství, které dělají zeleninu nebo obilí zdravými, ale spíš harmonický vztah mezi látkami a silami.

Moderní zemědělské metody do značné míry do této harmonie drasticky zasáhly. Jak ukázal výzkum, mezi roky 1896 a 1932 mnoho plodin projevilo silný vzestup co do obsahu uhličitanu draselného (starší název potaš, surovinou pro takové zemědělské hnojivo byl dřevěný popel, pozn. překl.), přičemž obsah magnézia klesl. Mezitím jiný výzkum ukazuje, že obsah křemene v pěstovaných rostlinách začal inklinovat k poklesu, zatímco obsah potaše stoupal.

Výsledky takové změny k méně harmonické rovnováze se ukázaly ve východní Evropě, kde si lidé po stovky let opatřovali střechy doškami z režné slámy. Takové střechy většinou vydržely patnáct let. Poté, co se žito začalo ošetřovat syntetickým dusíkem a přirozená harmonie látek a sil se změnila, střechy opatřené výslednou slámou začaly hnít po pouhých třech až pěti letech. Třebaže to není tak očividné, k podobným změnám došlo v obilí na chleba, který je základem naši stravy. ...Někteří pozorovatelé jsou přesvědčeni, že vysoký obsah fosforu v mnohých průmyslově zpracovaných potravinách...je hlavním faktorem v problému s hyperaktivními dětmi, a jiní pozorovatelé sjou přesvědčeni o tom, že snížený obsah křemene vedl k oslabení našich smyslů. Trauger Groh a Steven McFadden Farm of Tomorrow Revisited

Základními materiály potravinářského zpracování jsou rafinované sacharidy (hlavně bílá mouka a cukr) a průmyslově zpracované oleje. Když vezmeme v potaz tyto tři základy, zpracovatelé mohou vyrobit téměř cokoliv. Potravinářský průmysl má zálibu v cukru a hydrogenovaných tucích nikoliv pouze kvůli jejich chuťovému působení, ale protože jsou nejlevnějšími složkami dostupnými pro výrobce balených potravin. “ Jedna společnost například nemůže prodávat rajče za mnohem víc než jiná firma. Ale zpracujte ho na kečup, přidejte koření a příchuť stojící za zlomek haléře a naplňte jím láhev. Nazvěte to omáčka na barbecue. Udělejte tomu reklamu, vychvalte zákazníkům jeho značku, a vyšší a vyšší zisky se dají udělat, protože produkt se zdá být jedinečným. “ Mohli bychom snad průmyslu závidět tyto zmanipulované zisky, pokud by z potravinářského výrobku naopak kupující dostali živiny, jaké potřebují. Bohužel nedostávají. Zisky jsou udělány na dvojí náklady spotřebitelů – v kupující síle a v potřebných živinách. Joseph D. Beasley, MD and Jerry J. Swift, MA The Kellog Report

Potravinářský průmysl argumentuje, že spotřeba trans v Americe je nízká, 6-8 gramů na osobu a den, což není dost na to, aby to přispívalo k dnešní epidemii chronického onemocnění. Celková spotřeba margarínů a ztužených tuků na hlavu zůstává okolo 40 gramů na osobu a den. Jestliže tyto výrobky obsahují 30 procent trans (mnoho ztužených tuků obsahuje více), pak průměrná spotřeba je 12 gramů na den. Ve skutečnosti cifry o spotřebě mohou být dramaticky vyšší. Článek z roku 1989 ve Washington Post zdokumentoval stravu dívky, která snědla 12 koblih a 24 sušenek v rozmezí třech dnů. Přišlo se na to, že celkové množství trans činí přinejmenším 30 gramů denně. Tuk v lupínkách, které náctiletí jedí ve velkém množství, může obsahovat až 48 procent trans, což odpovídá 45,6 gramům tuků trans v malém 280gramovém sáčku s lupínky- který hladový teenager spolyká za pár minut. Na hodinách o “vývoji lidstva” na vyšších středních školách se náctiletí neučí, že pozměněné tuky v jejich svačině mohou vážně poškodit jejich schopnost mít normální sex, počít a porodit zdravé miminko. Oiling of America (Amerika naložená v oleji)

Vyživující strava přináší mnohem větší přínos než jen energii a výdrž....Testovala se úroveň miliónů žáků státních základních a nižších středních škol ve městě New Yorku před a po zlepšení školních obědů. Stoupající výsledky překvapily školní úředníky a také ty, co testy prováděli.

Průměrné výsledky v testech studentů na 803 školách stouply o 16 procent během 14 let poté, co se zlepšil program školních obědů...v roce 1980 přišla změna. Vzdělávací komise města New Yorku snížila obsah cukru v potravinách a zakázala dvě umělá potravinová barviva ve školním obědě. Později téhož roku dosažené výsledky v testech stouply v rámci celostátního měření z 51. percentilu na 57. percentil ( kolem 57 % mělo horší výsledky než oni, pozn. překl.)

Školní úředníci města New Yorku byli příjemně překvapeni tímo skokem a zakázali potraviny s umělými barvivy a příchutěmi. Výsledky v testech opět stouply – tentokráte na 61. percentil. Ještě jednou školní úředníci zapracovali, a sice zakázali BHT a BHA, dva běžné konzervanty ve školním obědě a nahradili mlékem sycené nápoje a bonbony. Tentokráte výsledky testu stouply na 64. percentil.Přínos je to nejen pro děti. Stejně tak i pro školy díky ohromnému ušetření výdajů, které přináší lepší polední výživa. Je potřeba méně speciálních pedagogů, aby nabídli individuální vyučování dětem s problémy se čtením, říkají vědečtí pracovníci. James F. Scheer Health Freedom News

Tělo pravděpodobně potřebuje jak živočišné tak rostlinné tuky, aby si udrželo dobré zdraví. Studie vedena mezi chlapci ve Rwandě v Africe, vegetariánským obyvatelstvem z nutnosti, zjistila, že vstřebání karoténu dětmi, záviselo na množství tuku ve stravě, nikoliv na množství snězeného karoténu. Zjistilo se také, že nízký příjem tuků vede ke špatnému vstřebávání jak karotenoidů tak preformovaného vitamínu A. Když se do jejich vegetariánské stravy přidalo malé množství (živočišného) tuku, výsledkem bylo zlepšení ve střebání karoténu a hladina vitamínu A se zvýšila. H. Leon Abrams Vegetarianism: Antropological/Nutritional Evaluation[Vegetariánství:Antropologické a nutriční hodnocení]

Dokáže si někdo představit italské či řecké vaření bez rajčete? A přece je rajče dalším nově příchozím do evropské kuchyně, dovozem z Nového světa. Když bylo rajče poprvé uvedeno na evropské stoly a před tím, než se stalo běžnou stravou, říkalo se mu “jablko lásky” a mělo pověst afrodiziaka. Tato reputace uvadla poté, co se stalo dostupné masám. V Americe se rajče dlouho podezřívalo a Puritány považoválo za jedovaté – snad ze strachu z jeho afrodiziakálních kvalit. Když tyto obavy vymizely, stalo se rajče naší nejoblíbenější zahradní zeleninou.

Rajčata jsou dobře známá pro svůj obsah vitamínu C. Obsahují také kerotenoidy, B komplex, draslík, magnézium, fosfor a vápník. Bohužel mnoho rajčat se trhá zazelena a poté se ošetřují etylenovým plynem, který způsobí, že zčervenají, aniž by opravdu dozrály. Tato rajčata mají chuť a vnitřní strukturu lepenky a nutričně jsou méněcenné. Rajčata z konzervy trhaná na vrcholu zralosti nutričně překonávají většinu rajčat koupených v obchodě. Rajčata v konzervě v biokvalitě bez přidané soli se dnes prodávají v mnoha obchodech. Ba co líp, čerstvá rajčata v biokvalitě, která se nechala přirozeně dozrát, jsou nyní stále dostupnější. Hydroponicky pěstovaným rajčatům i přes dokonalý vzhled scházejí jak živiny tak chuť.

Umístěte rajčata koupená v obchodě vzhůru nohama na slunečný okenní parapet, abyste je přivedli k vrcholu zralosti. Po dozrání vydrží v lednici asi týden.

Pokud jde o terepeutický přínos rajčat, obsahují hodně karotenoidu zvaného lykopen, který se jeví být velmi cenným v naší ochraně před rakovinou. Jiné studie ukázaly, že pomáhají předcházet zánětu slepého střeva.

Nepříjemnou stránkou rajčat je, že někteří lidé jsou na ně alergičtí. Je to možná kvůli tomu, že mnoho lidí konzumuje rajčata ve formě kečupů a jiných produktů z rajčat za vyloučení jiné zeleniny. Řešením tohoto problému je jíst různé druhy zeleniny a nechat rajče na správném místě – jako jedno z mnoha druhů zeleniny, které by se mělo jíst pravidelně, ale ne přes míru. SWF

Máte piknik na pláži nebo v parku, přijíždí typická americká rodina. Děti vyrazí z kombi ještě předtím než tatínek stihne vypnout motor. Matka začne vykládat věci z auta a informuje tatínka, kam dát deku. Než vypryští nealko na osvěžení, matka zaútočí na vzduch, písek a zeleň smrtícím insekticidním sprejem.Pořádná odplata vůči světu hmyzu, který je obléhl na posledním výletě do přírody. Matka zapomněla, pokud kdy vůbec věděla, že tak jako rozsypaný cukr v naší kuchyni přitahuje mravence a hmyz, tak cukr v našem krevním řečišti přitahuje komáry, mikroby a parazity.

Jedno z největších radostí života bez cukru je možnost ležet na pláži nebo se vyvalovat v horách, aniž by nás otravovali komáři nebo jiní tvorové. Jakmile je cukr pryč asi rok, zkuste to a uvidíte, jestli to platí také pro vás. Pokud si s sebou vezmete hosta, který je stále závislý na cukru, lehněte se vedle sebe. Všimněte si, na koho komáři jdou a koho nechají být.

    Koneckonců není to žádná náhoda, že první případy žluté zimnice pocházející od komárů – na západní polokouli – se vyskytly na cukrovém ostrově Barbados v roce 1647. Zpočátku se jí říkalo nova pestis (nový mor, pozn. překl.). Žlutá zimnice se rozšířovala z jednoho střediska cukru do druhého: Guadalupe, St. Kitts, Jamaica, Brazil, British Guinea, Spain, Portugal, New Orleans a konečně Kuba, kde Armáda Spojených států organizovala masivní kampaň na přelomu dvacátého století, aby se z nae cukrová kolonie Kuby zabezpečila od komárů. William Dufty Sugar Blues(Cukrové blues,vyšlo i česky jakoCukrové trápení v nakladatelství Pragma v roce 1998)