Kniha Amandy Blake Soule Kreativní rodina

"Vypadávání zubů je způsob, jakým se tělo mění, jakým pouští vrstvu své vlastní kůže, jak by se to asi dalo vyjádřit. Označit tuto dobu v životě dítětě nějak jinak než tradiční finanční odměnou může být úžasný způsob, jak  tuto změnu oslavit.  Příběh The Seed Bunny ( Semínkový králíček) od Jeniffer Selbyové je o králíčkovi, který obdrží balíček semínek, když ztratí první zub. Jaký úžasný dárek - balíček semínek - dárek, který roste, dává a povzbuzuje děti, aby vyživovaly půdu a pochopily, co nám poskytuje. " Amanda Blake Soule: Creative Family: How to Encourage Imagination and Nurture Family Connections [ Kreativní rodina: Jak podporovat představivost a vyživovat rodinná pouta], 2008

Jedna česká maminka, která žije v zahraničí, mi půjčila knížky od Americanky Amandy Soule, která se takto k vypadávajícím prvním zubům vyjádřila. Autorka vede velmi populární blog (SouleMama.com) a napsala i 3 knihy.  Samozřejmě je hodně jiných maminek po celem svete, které mají své  blogy a píšou o životě na venkově, o tom, co prožily, uvařily, upekly  či upletly, podle jaké filosofie se učí jejich děti, ale Amanda Soule je myslím obzvlášť známá a inspirující. S rodinou žije na rodinné malé farmě blizko more a lesu.  Třebaže bylo napsáno hodně knih, jak být kreativní, jak šít, plést a tvorit, její knihy zaujmout tím, že jsou laskavé a predevsim osobní, aniž by se zpronevěřovala (prodavala) svému soukromí. Mám vždy pocit, pokud se podívám jak na jeji fotky (casto i s rozmlzenim v pozadi -blurred effect - dělané  kamerou Nikon D300s a digital SLR a pomocí různě velikých čoček ) na jejím blogu, tak když se začtu do jejich textů, že si zároveň dokáže az umelecky uhájit své soukromí - jako by mi byl předložen (odtajnen) nevulgární obraz nahého člověka, který však zaujal svým tělem takovou pozici, že vlastně žádné intimní partie nejsou vidět. Tuto v podstatě umělkyni patrně trošku inspirovala mj. i paní jménem Tasha Tudor (zemřela ve 92 letech v roce 2008) , na jejíž zahradu na obrázkách či videu se i já moc ráda dívám....

Kniha Amandy B. Soule Rucne delany domov: Jednoduche zpusoby, jak jeste vyuzit stary material na nove rodinne poklady

Amanda ukazuje ve sve knize Kreativni rodina, že dobrovolná jednoduchost ("simplicity") či skromnost vlastně může přinášet více, protože nutí člověka být kreativním, a tím pádem vyhovět svým vlastním lidským potřebám kreativity. Málokdo dle ni (coz rada dosvedcuju) je náš větší učitel kreativity než děti, pro které obyčejné věci z přírody mohou být poklady, které dokážou ze dřívek, mechu a šišek postavit "domeček" pro víly. (Zrovna mi syn mi donesl prý "poklady", a sice okurky. Ty jsou nejlepší na chlebu s máslem...). Projekt podle ní není vždy cílem, důležité je, že děti lze  do něho přiměřeně k jejich věku zapojit, aby pracovaly třeba s podobným materiálem (vlna, drevo, potraviny) jako matka, že klademe důraz na udržení napojení mezi členy rodiny - třeba malováním společného obrazu, slavením narozenin s důrazen ne na darek, ale na oslavu toho, kdo dítě je,  společným rodinným dechem před hlavním jídlem...Myslím, že dospělý ma byt sice vzdy laskavy, ale ze se nemusí pitvořit a dělat  s dětmi něco, co ho nebaví, že může žít svůj život a snažit se při tom do své činnosti přirozeně zapojovat dítě, které ho napodobuje, aby hra přirozeně přešla jednou do práce, nebo aby práce navždy zůstala hrou...

Paní SouleMama by si nejen jako já pořídila konvici na čaj v nějakém levném  obchodě (thrifty shop) či zástavárně, ale ještě by mu pořídila čtvero různých kabátků, aby se čaj udržel teplý a aby mu to slušelo na jaře i na podzim, na Velikonoce i na Helloween. V podstatě anglické "tea cozy" (, jak se dle Neila nazývá látka vyšívaná či pletená na konvici, kterou vytvořila jeho babička) znamená, že je tomu čaji asi hezky "útulno"...

Jednu větu, která bohužel zazněla až na konci knihy, považuji za obvlášť důležitou: Nesklouzněte do zvyku, že odložíte své kreativní práce na  dobu  " až bude všechno hotovo". Všechno ostatní není nikdy hotovo."A obzvlášť když má někdo hospodářství.

"Rodinne srdíčko" ze zbytků látek, pomocí přišité šňůrky nahoře uprostřed se zavěšují na dveře, rozvory oken, nebo se dávají dětem na spaní na letním táboře...

A protože když se dělá seno, tj. kosí, obrací, nakládá na žebřiňák a pak vykládá na půdu, tak není moc času na nic víc, než na alespon vyrobu Family Hearts(Rodinná srdička), která jsem vycpala surovou vlnou s bylinkami (rozmarýna a levandule).

Ráda bych se v tomto krátkém "postu" jinak vrátila jen letmo k otázce zdraví zubů dětí. Vím, že se pořád mluví o různých éčkách a detoxifikaci, ale mám pocit, že dítěti (jeho zubum) možná tolik neublíží chléb s máslem a "vysočinou", než když sní vařenou zeleninu bez soli s rostlinným olejem za studena lisovanym.

Susun Weedova o oblicejove kosmetice rika: " Oblicej jsou druha usta. Co byste si nedali do ust, nedavejte na oblicej."

Zajímavý názor na detoxifikaci má soucasna predni americká bylinářka Susun Weedová, která upřednostňuje před klasickou (lékař je elitní / věř mému stroji a složitým lékům) a alternativní medicínou (léčitel je oblíbený- věř mi, případně mé metodě a složité kombinaci bylin, třeba i z nedostupných vrcholků hor druhého konce světa) tradici Moudré ženy (která je běžná, neviditelná- věř sobě, zdraví pochází ne z pilulek a složité kombinace bylin, ale ze Země). Chapu-li ji spravne, domnívá se, že nejsme špinavý stroj, který je třeba uvnitr umýt, vyčistit, vykartáčovat, detoxifikovat hladověním a klystýrem atd., ale živá bytost, jejíž buňky se neustále díky výživě obnovují, a že není nic čistšího, než něco, co je prostě nové: Buňku za buňkou nahradíte sami sebe. Myšlenku za myšlenkou vytvoříte sami sebe. ..Vtiskněte buňkám vibrace  celistvosti, rezonujte holograficky a vytvoříte zdraví a pružnost způsobem Moudré ženy. ..vyživujte nové buňky optimálně, říká tradice Moudré ženy a staré buňky a odpad se snadno vyčistí. Játra jsou nahrazena, každá jejich buňka, za šest týdnů.  Vyživujte každou novou buňku jater optimálně a játra vyčistí krev...Která krvinka je čistší než nová a optimálně vyživena.?...Samozřejmě, že nelze podceňovat chemicky koktejl , ktery je v potravinach, přesto si myslím, že se podceňuje význam správného výběru tuků, který je možná ještě důležitější než nutnost detoxifikace, protoze jde o telotvorbu.

Susun Weedová považuje knihu Vyživující tradice za jednu ze svych nejoblíbenějších na světě, i pro Sally Fallonovou je Susun Weed soulmate, tedy spřízněnou duši. Má pocit, že člověk, který chová přátelským způsobem zvířata (ale jí i jejich produkty), pro ně dela hodne. Susun Weedová dělá každý měsíc rozhovor ve svém Radiu moudré ženy s přední osobností z bohaté bylinářské americké scény, ale i s jinými lidmi, kteří se zabývají zdravím, vyzivou, seberozvojem, uměním, ezoterikou atd.. Rozhovor se Sally Fallonovou je možné si poslechnout zde (January, 2010): http://www.wisewomanradio.com/interviews/archive.html

 Ráda bych rekapitulovala par pravidel (jak jsem je poznala z  knih dr. Pricea, S. Fallonove apod.) pro maminky, ktere mi jiz psaly, ze jejim dětem nedrží sklovina na prvnich zoubkach, ze se prvni zoubky moc nevyvedly a ze jejichž zubař to připisuje  "asi nějaké dědičné rodinné poruše". Vápník nemá vyznamnou šanci, aby se dostal do zubu  (i kosti), pokud dítě nejí:

kvalitní živočišné produkty, jako jsou vnitrni organy (treba srdicko je bohate na snadno vyuzitelne magnezium),  plnotučný jogurt, kefír, mléko, nebo poctivý kostní vývar (viz text Vyvary) - ten nelze odpárat ani z kontextu čínské kulinarske tradice. Dále je potřeba živočišných tuků (máslo, husí sádlo apod.), ALE ne ledajakych, totiz od zvířat, která byla chována takovým způsobem (bez kukuřice apod.), že tyto tuky mají to, co mít mají, a sice krome protirakovinne konjugovane kyseline linolove, vitamín A (libové maso vyčerpává naše tělo, protože bez tuku mu schází vitamín A potřebný  vubec pro straveni tohoto liboveho masa, pro metabolizaci bilkovin z neho, pro štítnou žlázu apod.), vitamínu D (aby se vápník vstřebal, slunce je dnes v lete vselijake a bile pokozce moc nesvedci opalovani se v exotickych zemich) a vitamín K2, aby vapnik vubec dorazil na správné místo určení (zuby). (Natto ze soje sice ma K2, ale patri do jineho kulinarskeho kontextu.)

Dovolím si jednoduše zopakovat slova Sally Fallonové, která říká, že živočišné tuky byly neprávem zdémonizovány dvěmi působícími sílami (zemědělským a potravinářským průmyslem) a tyto tuky kvuli zpusobu jejich dnesni produkce nejsou jiz významným zdrojem  oněch v tucích rozpustných vitamínů (aktivátorů), proto je treba podporovat male farmare, kteri maji zvirata pokud mozno vetsinou na zelene pastve. V anglosaskych zemich dnes funguje nove oznaceni pro takto kvalitni zivocisne potraviny: grassfed (krmen travou) nebo pastured (z pastvy). Nerozumim tomu, proč tedy všude v médiích vidím recepty z nízko-živočišně-tučných diet, bez masla nebo s jen troskou bezneho masla z velkochovu? Jen falesni proroci by ji doporučili malým dětem (ale i zenam v prechodu), nebo spíš ti, kteří mají jiná (asi uzší) kritéria pro zdravou stravu a prehlizeji metabolismus vápníku. Vitamin D je obzvlast nesmirne dulezity - domorodci, ktere dr. Price studoval, meli krasne zuby, ale ve strave 10 x vic vitaminu D nez prumerny American jeho doby. Myslím, že falesni nutricni proroci jsou ve skutecnosti takoví zubní trolové - v severských zemích totiž zubní kaz způsobuje zubní trol!Zubní vílu, která přináší v noci dárek dětem, které pod polštář schovaly svůj první zub, si představuju jako mladičkou Sally Fallonovou s křehoučkými křidélky jako motýlek.

D. s mou rozečtenou knížkou od Susun Weedové, z níž mi vypadne záložka, kdykoliv se dítě knihy chopí, aby mi ji jako Lichožrout ponožku sebralo a kniha ji tak nemohla "brát" maminku...

"Žena, která dělá večeři, je neviditelná. Tvrdit, že tím léčí svou rodinu a obec, že udržuje vesmír v rovnováze, znamená toho o večeři prohlašovat moc. Je to cesta Moudré ženy." Susun Weed: Healing Wise from  Wise Woman Herbal ["Léčitelství s moudrostí" ze serie knih Herbář Moudré ženy]

 

Co na tom, kdo může za rozdělení Československa, když čtvrtletník z loňského roku Moudré tradice píše o "Zprávě z Československa..."