Vitamín K2 a jeho role navigátora vápníku:
ANEB POTŘEBUJEME VÁPNÍK, ALE...NA SPRÁVNÝCH MÍSTECH V TĚLE
Kniha: Vitamín K2 a vápnikový paradoxVápník potřebujeme, ale na těch správných místech v organismu, tedy ne v tepnách a jiných měkkých tkáních, ale třeba v zubech. A to je lapidárně řečeno právě úkol našeho velkého přítele, vitamínu K2! Zkusila jsem se v tomto textu zabývat tímto v tucích rozpustným vitamínem (tuk je jako medium pro v "tucích" rozpustné vitamíny), který si určitě zaslouží velikou pozornost.
Dr. Weston A. Price totiž zjistil, že strava přírodních národů, kteří měli krásné zuby a obličeje (a absenci civilizačních chorob) obsahovala 10 X VÍCE V TUCÍCH ROZPUSTNÉHO VITAMÍNU A, D a také VITAMÍNU K2 (než v průměrné stravě Američana již za jeho doby! A co teprve nyní...). Ještě nevěděl, že to, co popisoval jako faktor X či Priceův faktor, bude později nazváno vitamínem K2. (Velikým badatelem v této oblasti je Chris Masterjohn , jeho blog zde) Pro naše zdraví není v tuto chvíli důležité, že Nobelovu cenu za objevení vitamínu K obdrželi až v roce 1943 jiní 2 badatelé, z nichž jeden ho nazval K (od koagulation - srážlivosti krve). Jenže vitamín K1 hraje v podstatě pouze tuto roli (pomáhá srážlivosti krve) a je obsažen třeba v zelených listech zeleniny.
Vitamí K2 ve stravě se podceňoval a házel "do jednoho pytle" s K1 s tím, že vitamínu K "máme dostatek". Potřebujeme oba. K1 se velmi špatně vstřebává (15%), a pokud ano, v tlustém střevu sice z K1 baktérie vytvářejí K2, ale i ten se špatně vstřebává (kvůli třeba nadužívání antibiotik apod.). Tělo potřebuje k optimálnímu fungování (zejména metabolismu vápníku) mnohem více K2 ze stravy (přirozených zdrojů), kde je v přirozeném poměru s ostatními živinami, spolučinitěli. K2 ze stravy se velice dobře se vstřebává (až 100 %). K2 především na rozdíl od K1 plní mnoho jiných důležitých funkcí, tělo ho zkrátka využívá jinak než K1. V současné době se na něho teprve zaměřuje výzkum (Holandsko).
Miliony lidí si kupuje jako doplněk stravy vápník s vitamínem D, a přesto je to neuchrání před osteoporózou a vápenatěním tepen. To proto, že se zvýšením příjmu vitamínu D stoupá potřeba těla po vitamínu K2. Vitamín D totiž sice pomáhá vstřebávat vápník, ALE neřídí to, KAM vápník jde. A ten jde někdy tam, kam má, někdy bohužel ne - usazuje se jako plak v tepnách, v podobě kamenů v ledvinách, žlučníkových kamenů.... Vitamín K2 je podle dr. Kate Rheaume- Bleueové zodpovědný za navádění (jako průvodce) vápníku, který přijímáme - ať už ve stravě či ve formě doplňků stravy - na místa, kam patří. A dokonce i za odvádění vápníku (plak z tepen) z míst, kam nepatří. A tudíž příliš mnoho vápníku (za účelem pomoci našim kostem) bez dostatku vitamínu K2 (kterým trpí nevědomě mnoho lidí) může tedy naopak našemu zdraví škodit.
Pokud člověk nemá dostatek vitamínu K2, který vede (on osobně ne, pověřuje, tj aktivuje určité bílkoviny) vápník tam, kam má, je člověk ohrožen osteoporózou, kornatěním tepen, infarktem a jinými riziky, a to bez ohledu na to, zda má ve stravě dost vápníku a zda má či nemá třeba cholesterol v normě. (Údajně 50% lidí v době infarktu má normální hladinu cholesterolu)! . Přítomnost vitamínu K2 ve stravě podle dr. Rheaume- Bleueové odůvodňuje i to, že ve Francii, kde se jí hodně smetany a vajec od menších producentů, je výskyt kardiovaskulárních nemocí nížší než v jiných západních zemích.
Doplňky stravy s kalciem a vitamínem D tedy údajně mohou naopak zvýšit srdeční infarkt (u žen o 20%!!), nejsou-li brány s vitamínem K2 z přirozených zdrojů, kde je v kontextu a přirozeném poměru s jinými vitamíny a živinami (bílkoviny) - spolučiniteli.
A tak se může stát, že 50letý zdánlivě "zdravý" člověk, který měl cholesterol (příliš přeceňováný to indikátor rizika srdeční choroby ) v pořádku, žil a jedl "zdravě" (bez cholesterolu, sportoval, jedl margarin, hodně ovoce a zeleniny a ne třeba kvalitní máslo, které však obsahuje onen blahodárný vitamín K2!) a zničehonic padne a náhle zemře. Dr. Rheaume-Bleueová, která napsala knihu Vitamin K2 and The Calcium Paradox v jednom interview hovořila o tom, že vitamín K2 je nejvíce přehlížená životně důležitá živina. Málokdo z lékařů, zubařů a nutričních odborníků má o této živině informace, a pokud ano ne v širším kontextu synergie s vitamínem A a D, která vede k možnosti zvýšení příjmu těchto vitamínu nad DDD bez rizika hypervitaminózy, ale naopak - s možností zvýšení zdraví a optimálního využití bílkovin a minerálů, což zase vede k přirozené kráse dané optimálním vývinem kostry, zubů i kosti obličeje rostoucího člověka včetně dítěte v lůně maminky). Dílo dr. Pricea Výživa a fyzická degenerace dr. Rheaume-Bleueovou prý velice ovlivnilo v jejím bádání. V internetovém fóru klubu Nadace Westona A. Pricea (s centrem ve městě Amherst ve státě New Hampshire), jehož jsem členkou, někdo citoval slova autorky knihy: "...vše je založeno na knize dr. Westona A. Pricea z roku 1939 a na výzkumech vedených od roku 2005..."
Důležitost vitamínu K2 je dalším důvodem, proč propagovat staromódní venkovský chov zvířat s výběhem na zelenou pastvu. Jen ten může zajistit dostatek vitamínu K2 v živočišných produktech, jako je tuk a orgánové maso, vajíčka a plnotučné mléčné výrobky. S obilím (šrot, směsi z kukuřice) a sójou v krmivu na úkor čerstvé trávy se ztrácí z těchto produktů i K2. Je to opět mléko "z trávy", jehož máselný tuk má nejen protirakovinnou konjugovanou kyselinu linolenovou, ale i vitamín K2, který naviguje vápník. Výjimku údajně tvoří některé tvrdé (ne měkké) sýry typu gouda i ementál, které přestože mohou pocházet z "mléka z obilí", obsahují díky přátelským bakteriím hodně vitamínu K2.
Sýr gouda a naše kamarádky bakterie, které v něm vytvářejí vit. K2Kdysi měli lidé ve stravě mnohem více K2. Je zde totiž silná paralela mezi zvýšeným výskytem osteoporózy či srdeční choroby a zahnáním zvířat z pastvy do velkokapacitních chlévů, kde jsou krmena obilím na úkor trávy.
Role vitamínu K2: aktivuje některé bílkoviny, které přivádějí vápník tam, kam patří, odvádějí ho i pryč z měkkých tkání (tepny atd.), když už se tam kvůli nedostatku K2 předtím omylem zatoulal. Vitamín K2 je velmi důležitý pro plodnost, těhotné ženy a děti v růstu (aby se kostra i kosti obličeje optimálně správně vyvinuly a byly silné - nosní kosti široké, aby dítě nemělo tendence dýchat ústy, brada nebyla ostře čarodějnická, zuby křivé a stěsnané), ženy v klimakteriu či ty, které mají odstraněny vaječníky, a jejich tělo má snížené hladiny ženských hormonů, pro mozek starnoucího člověka (na K2 závislé mozkové lipidy a bílkoviny) .
Neduhy spojené s nedostatkem vitamínu K2: srdeční choroba, osteoporóza, cukrovka, rakovina prostaty, deformace obličeje, zubní kazy, stěsnané křivé zuby, Alzheimova choroba, neplodnost z "neznámých" důvodů, rakovina, křečové žíly, vrásky, leukémie...
K2 se dělí na uzší podskupiny : MK4 and MK7.
MK4 je v přirozených zdrojích, jako je máslo, maso, orgánové maso, vajíčka, mléčné výrobky. MK7 je vedlejším produktem bakterii v případě kvašeného zelí, tvrdých zrajících sýrů a fermentovaných sójových bobů zvaných japonsky- nattó /to má nejvyšší obsah K2). První poddruh vydrží v těle pár hodin, druhý několik dnů.
Zdroje vitamínu K2: máslo z trávy ( i ghí, neboť zahřátí K2 prý neublíží, jen Wultzenové faktor se ničí, akorát K2 nemá rád světlo) a plnotučné mléčné výrobky od krav, které se především pasou na zeleném pažitu, (máslo z obchodu není významným zdrojem vitamínu K2), nebo v tvrdém zrajícím sýru typu gouda, který může být údajně i od krav nechodících na pastvu. Japonské tradiční fermentované sójové boby - pasta nattó údajně obsahuje nejvíce vitamínu k2.. Zříkám se ale coby maminka malých dětí, která se pouze zajímá o výživu, tendence udílet komukoliv rady typu- začněme hojně jíst nattó, nebo nejezme nattó, protože nejsme Japonci. Chci zde ale jen upozornit na to, že nattó k nám přichází z cizího kulinárního kontextu a dle Nadace Westona Pricea si máme údajně dát pozor(!) na nadměrnou konzumaci rovněž fermentovaných sójových výrobků v našem (tj. i českém) nutričním kontextu, protože ani fermentace dle např. Chrise Masterjohna nezničí goitrogenní (oslabuje štítnou žlázu) účinek soji. Dr. Price sice nenabádal k tomu, abychom se vystříhali pojídání sójových výrobků. ale nabádal k tomu, abychom raději jedli tradiční místní jídlo, které se osvědčilo po staletí. Nadace nesoucí jeho jméno se nezpronevěřuje svému poslání epigona dr. Pricea, když brojí proti sóji, protože: v Japonsku se sice tradičně sója jí, ale jen fermentované sojové výrobky, ale i ty v jen malinkém množství v kontexu tamější tradiční stravy, která obsahuje hodně jódu (syrové ryby, mořské řasy), který naopak štítnou žlázu "vyživuje"(je potřebný k tvorbě hormonů, který tato produkuje), více viz Pozor sója..
Miso údajně nemá k2 a jistě ne moderní nefermentované sójové výrobky. Natto se v Japonsku příležitostně jí, ale nezdálo se mi při mém 2letém pobytu v této zemi, že by bylo v jídelničku každý den, záleží jistě i na oblasti, viz Dr. Nattó. Dále vitamín K2 obsahují vnitřní orgány, jako jsou třeba husí játra, ledvinky, ale i rozmnožovací orgány (třeba i varlata na cibulce:-).
Dr. Price dělal rozbor asi 20 000 vzorků másla a zjistill, že se obsah K2 liší na 50 x! Na vysoký obsah K2 má vliv údajně nejen to, co kráva žere (zda trávu nebo obilí), ale i vysoká vrstva (3 stopy) kvalitní zeminy, na které tráva (vojtěška aj. ) roste. Má tedy smyl se starat o půdu už kvůli vítamínu K2 z mléka.
Z toho všeho usuzuju, že je třeba být opatrný při ukvapeném zavrhování nasycených tuků (těch v bio - tradiční kvalitě), neboť když se na ně podíváme třeba jen z perspektivy v tucích rozpustného dr. Priceova faktoru X (jakým je K2, kterého bylo ve stravě přírodních národů 10 x víc!), jsou pro nás životně důležité. Snadno vstřebatelný K2 je třeba v kvalitním másle od pasoucích se krav, které současně obsahuje spoustů jiných zdravých živin. K2 už ví, jak a kam navigovat vápník, at už ten pochází odkudkoliv. Přirozené zdroje vitamínu K2 jsou jistě nejideálnější, protože obsahují všechny spolučinitele. Přece nemůžeme přijímat všechny minerály a vitamíny ve formě doplňků stravy už jen proto, protože naše smysly (chuťové buňky) by byly časem deprivovány. Těm mým by se jistě stýskalo po sladké smetaně a másle.
Dobrá zpráva je, že i naše zuby budou vypadat jinak, pokud naše sliny budou obsahovat dost vitamínu K2. Sliny lidí, co jedí potraviny s vitamínem K2 a mají zdravý chrup mají dost vitamínu k2 a tyto sliny chrání zub před zubním kazem (ze sliny si přitahují fosfor...).
Níže hovoří autorka knihy Vápnikový paradox.
http://youtu.be/dNVK1QHegb4
Majonézový dresink: "šlehačka" z domácí syrové smetany (A, D a K2), s keltskou solí, divokou pažitkou (může být i bazalka, nať koriandru či petržele, čili paprička), česnekem, syrovým žloutkem, kapkami citronu (mohou být i z pomeranče), pepřem, občas používám z 50 % i extra panenský oliv. olej- s vit. E, špetku mletých lněných semínek kvůli omega-3...-----------------------------------------------------------------------------
Odkazy, odkud jsem čerpala informace:
http://www.westonaprice.org/fat-soluble-activators/x-factor-is-vitamin-k2#other
Sally Fallonová a Mary G. Enigová, PhD: Vyživující tradice: kuchařka, která je výzvou politicky korektní výživě a diktrátorům stravy.
http://www.youtube.com/watch?v=dNVK1QHegb4
Read more: http://www.livestrong.com/article/353239-foods-rich-in-vitamin-k2/#ixzz1qnucFHMw
Read more: http://www.livestrong.com/article/437938-differences-between-vitamin-k1-k2/#ixzz1qnsC13pA
Related Products
