Stephen Byrnes

Vypadá to, že čím více  věcí se mění, tím více zůstává vše postaru. S příchodem antibiotik ve 30. letech se moderní medicína pyšnila svým téměř úplným vymýcením několika smrtelných nemocí - tuberkulózy, obrny, záškrtu - abychom jich jmenovali pár. Moderní medicína má léčivo a diagnostický test prostě snad na všechno a kvůli této budově farmakologické technologie lidé cítí posvátnou bázeň k doktorům a k lékařské profesi.

Bohužel my moderní lidé jsme pakáž. Vezměte si například typického člověka, který ke mně příjde  pro radu v mezích přírodního léčitelství. Vždycky začne povídat něco jako že: "Je to jen prevence. V podstatě jsem docela zdravý - mám nějaké menší problémy, s nimiž mi ovšem, jak se zdá, můj obvodní doktor asi nepomůže, tak jsem si říkal, že zkusím toto." Když si vezmu jeho lékařské záznamy, objevím velkou spoustu problémů, které by ho jen těžko klasifikovaly jako docela zdravého. 

Takovému člověku (říkejme mu Joe) odstranili mandle, když mu bylo sedm let, kvůli úrputným a opakujícím se zánětům hrtanu. Trpěl také chronickými záněty uší coby dítě, které bývalo léčeno antibiotiky. Loni si Joe musel pořídit brýle na stále se zhoršující zrak. Měl tři kořenové kanály a také šest zubních děr vyplněných plombou během posledních osmi let. Joe také trpí mdlobami, slabostí a záchvaty depresí - vždy tyto problémy přisuzuje stárnutí a stresu v práci. Joe mi také říká o chronicky špatném zažívání a větrům, na které mu doktor předepsal silný antacid. Joe měl již v minulosti také žaludeční vředy. Asi jednou za čtrnáct dnů potřebuje projímadlo na svou zácpu. Joe mi také zdráhavě sděluje tlumeným hlasem a se sklopenými očima, že měl nedávno sexuální problémy  a jeho výkon v ložnici není pravidelný. Přemýšlí, že by si vzal ten nový lék na mužskou potenci Viagru. Nakonec mi ukazuje ekzém, co má na noze: Už jsem zkusil všechno, ale zdá se, že to nezmizí nikdy!

Ze zvědavosti se ho ptám na jeho rodinu. Joe mi dále vypráví o své starší sestře, která před třemi roky zemřela na rakovinu prsu ve věku 47 let. Jeho otec zemřel na mrtvici před asi deseti lety a  matce zrovna diagnostikovali Alzheimerovu chorobu. Joeova manželka porodila dvě jejich děti císařským řezem a je trochu obézní. S Joem také sdílí ekzém. Joeův syn trpí astmatem, které má od děctví, a poruchami pozornosti. Joe mě ujišťuje, že jeho syn je v podstatě docela šikovný, ale neumí se ještě v klidu usadit a získávat dobré známky. Synovi, kterému je teď 14, zrovna nasadili rovnátka. Joeova dcera, velmi hezká devítiletá dívka, má také rovnátka jako její starší  bratr a má ústa plná zubních kazů. Také trpí zánětem sinoviální blány a zánětlivými onemocněními kloubů způsobenými streptokokovou infekcí - je neustále na antibiotikách.  

Ne, nepřeháním. Mnoho z vás, kteří toto čtete, asi budete šokování tím, že čtete něco, co se velmi podobá také vaši rodinné historii. Bohužel i když to neplatí přímo o nás, všichni takové lidi alespoň známe. Řekl bych, že problém spočívá v tom, že stejně jako Joe přijímáme tyto stavy jako "normální"  a jako součást našich životů. Zdá se, že zapomínáme na náš přirozený stav, kterým je rovnováha a zdraví - jak to zamýšlel Stvořitel.

S tím jak se blížíme k roku 2000 a vstupujeme do 21. století, jedna věc by nám měla být nemilosrdně jasná: 20. století odejde se stále silnějšími chorobami. Přes naše úžasné vědecké pokroky - televize, kino, raketoplán, chození po Měsíci atd. - jsme se nedostali nikam, když příjde na chronické nemoci. Doktoři se jen choulí a přikrčují, když k nim příjde pacient s artritidou. Stejně se tak děje u lidí sklíčených Alzheimerovou a Parkinsovou chorobou, rakovinou, lupem, sklerózou multiplex a AIDS: lékařská věda se všemi svými technologickými čáry (a domýšlivou pýchou), nemá ŽÁDNOU účinnou léčbu či léčebné prostředky pro kteroukoliv z těchto nemocí. A statistiky o počtu lidí s tímto onemocněním stále stoupají. Když příjde na kardiovaskulární choroby, doktoři například mohou tvrdit, že snížili úmrtnost lidí, kteří měli srdeční infarkt, ale je to jen proto, že věda má technologii, která lidi udržuje naživu, až když už ten infarkt dostali.  Riziko a výskyt takovýchto doložení nicméně stoupá a zhoršuje se. I přes nátlak k nízkotučné/nízkocholesterolové stravě, krev zřeďujícím lékům,  k vícemasným nenasyceným olejům a počítání kalorií, 20. století neudělalo díru do statistik kardiovaskulárních chorob. 

Věci nebyly tak špatné ve 30. letech, ale situace se zhoršovala do té míry, že si toho jeden člověk všiml. Dr. Weston Price z Clevelandu ve státě Ohio měl soukromou zubařskou praxi a vskutku skvělou a znamenitou kariéru. Učil na mnoha a mnoha zubních školách, byl autorem technických dokumentů a učebnic a vedl  výzkum o roli zubních kanálů při rozbíhání různých nemocí. (Ti, kteří by rádi četli více o tomto aspektu práce dr. Pricea, si mohou projít stránky Nadace Price-Pottenger na www.price-pottenger.org.). I přes kvalitu výzkumu Pricea byla jeho práce vesměs zapomenuta, což je nešťastné, protože jde o pokladnici s informacemi o výživě, která by mohla lidi přivéstk lepšímu zdraví a vitalitě a pryč od pohromy chronických onemocnění.

      VÝZKUMY VÝŽIVY VEDENÉ DR. PRICEEM

Price si všiml, že jeho pacienti trpí stále více chronickými degenerativními onemocněními. Také zpozoroval, že stále větší počet jeho mladších pacientů má zdeformované zubní klenby, křivé zuby a zubní kazy. Samozřejmě to u něho vzbuzovalo obavy: něco takového neviděl před pouhými deseti patnácti lety. Proč se to děje nyní? Price si také všiml silné korelace mezi zdravím zubů a fyzickým zdravím: ústa plná zubních kazů šla ruku v ruce buď s nemocným tělem nebo celkovou slabostí a náchylností k nemoci. V době Pricea byla hlavní infekční nemocí tuberkulóza, souchotiny. Všiml si, že stále více dětí jí bylo nakaženo, těch dětí, které měly příšerné zuby.

Dr. Price toho dost slyšel o přírodních kulturách, kde tzv. primitivní lidé žili šťastně a bez nemocí. Napadla ho jedna myšlenka: co takhle jít a najít tyto lidi a zjistit  (1) zda jsou skutečně zdraví a (2) pokud ano, co dělají, že se při zdraví udržují. Protože na tom byl dobře finančně, zahájil se svou ženou cestování po světě do vzdálených míst. Hledali především lidi zdravé, kterých se ještě nedotkla civilizace - v té době takové kmeny ještě existovaly. 

Priceově práci je často v tomto bodě vytýkáno, že byl zaujatý. Kritici tvrdí, že Price jednoduše ignoroval přírodní lidi, kteří nebyli zdrávi, a proto data a závěry o primitivní stravě nemají opodstatnění.  Těmto kritikům ovšem uniká podstata a motivace Priceovy práce. Dr. Price neměl zájem prohlížet si nemocné lidi, protože nemocných lidí viděl v Americe dost. Price chtěl najít ZDRAVÉ lidi, zjistit, co je zdravými udělalo a vidět, zda jsou mezi těmito lidmi určité opakující se vzorce. Během svého devítiletého putování Price vskutku natrefil na primitivy, kteří měli z různých důvodů problémy. Price si udělal poznámky o tom, s čím asi mají obtíže, a poté je přešel. Znovu - nezajímal se o nemocné lidi. Price často shledával, že zdravotní problémy byly způsobeny nedostatkem jídla (především nedostatkem živočišných produktů), suchem, záležitostmi, kterým lidé, žijící ze země občas musejí čelit, či kontaktem s bílou evropskou civilizací.

Dr. Price a jeho manželka se na své výpravy vydávali všude možně. Cestovali do izolovaných vesnic ve švýcarských Alpách, na chladné a drsné ostrovy za pobřežím Skotska, do Andského pohoří v Peru, na Polynéské ostrovy, do Austrálie a na Nový Zéland, do lesů severní Kanady a dokonce k polárnímu kruhu. Celkem navštívili čtrnáct skupin přírodních lidí. 

Po získání důvěry vesnických stařešin na různých místech, Price učinil to, co bylo přirozené: spočítal zubní kazy a fyzicky je prohlédl. Představte si to překvapení, když zjistil, že v průměru mají všichni lidé, které navštívil, méně než 1% zubních kazů! Také zjistil, že zuby těchto lidí jsou dokonale rovné a bílé s širokými klenbami a pěkně formovanými rysy obličeje. A bylo zde něco ještě více překvapujícího: žádný z těchto lidí, které Price prohlížel, neprováděl nějakou zubní hygiénu; nenašel se nikdo z těchto zkoumaných, kdo by kdy použil zubní kartáček! Například když Price navštívil poprvé přírodní lidi - izolované vesnice horalů ve Švýcarsku - všiml si okamžitě, že zuby dětí byly pokryty tenkou vrstvou zeleného slizkého povlaku, a přesto neměly zubní kazy. Jaký rozdíl to byl oproti dětem v Ohiu!

Dr. Price si taktéž všiml kromě jejich zdravých zubů a dásní, že všichni lidé, které objevil, byli otužilí a silní i přes občas náročné životní podmínky, které museli snášet. Například eskimácké ženy rodily jedno zdravé dítě za druhým s malými obtížemi. Přestože švýcarské děti (tj. děti z horských vesnic, pozn. překl.) chodily naboso ve studených potocích, nebyl zde jediný případ tuberkulózy, přestože byli tuberkulóze vystaveni. Obecně řečeno Price nenašel v kontrastu s tím, co viděl v Americe, žádný výskyt nemocí, které nás moderní lidi se zmačkovači odpadků a mobilními telefony moří: rakovina, srdeční choroba, cukrovka, hemeroidy, skleróza multiplex, Parkinsonova choroba, Alzeheimerova choroba, osteoporóza, chronický únavový syndrom (v době Price se tomu říkalo neurasténie), atd.

Dr. Price si rovněž všiml další kvality na zdravých primitivech, které našel: byli šťastni. Zatímco deprese nebyla hlavním problémem v době Pricea, určitě je to problém dneška: zeptejte se kteréhokoliv psychiatra. Zatímco někteří přírodní lidé občas bojovali se sousedními kmeny, ve své vlastní skupině byli veselí a optimističní a rychle se zotavovali ze zhoršených emočních rozpoložení. Tito lidé neměli žádnou potřebu brát antidepresiva.

Pokud si myslíte, že si to vše dr. Price vymyslel, pak vězte, že si s sebou vzal jeden moderní vynález, který navždy zaznamenal jeho výzkum a překvapivé závěry: fotoaparát. Dr. Price se svou ženou nafotil na 18 000 snímků. Řada těchto fotek je umístěna v Priceově mistrovském díle Výživa a fyzická degenerace (dostupné na stránkách nadace PPNF, kterou jsme zmínili výše). Fotografie zobrazují přírodní lidi z celého světa s úsměvem širokým jak vrata, jejich dokonalé zuby jasně zářící. 

CO TI LIDÉ JEDLI

Kromě prohlídky domorodců, dr. Price také nashromáždil značné množství informací o jejich různých kulturách a zvycích a popsal je na stránkách své knihy. Price bedlivě sledoval, co tito lidé jedí, jelikož měl podezření, že klíčem k dobrému zdraví a zdravým zubům je kvalitní jídlo. Byl překvapen, když zjistil, že podle toho, o jakou skupinu lidí se jednalo, a podle toho, kde žila, každá skupina se svým stravováním jedna od druhé lišila. Například švýcarští horalé se živili především nepasterizovanými a fermentovanými mléčnými výrobky, hlavně máslem a sýrem. Žito taktéž tvořilo nedílnou součást jejich výživy. Příležitostně jedli maso (hovězí), když krávy v jejich stádě zestárly. Malé množství vývaru z kostí, zeleniny a plodů doplňovalo jejich výživu. Kvůli vysoké nadmořské výšce tam nerostlo mnoho vegetace. V krátkých letních měsících vesničané jedli, co se dalo, a nakládali na zimu to, co nezkonzumovali přes léto. Nicméně hlavním jídlem byly plnotučné sýry, máslo a celozrnný žitný chléb.

Gaelští rybáři z Vnějších Hebridů nejedli žádné mléčné produkty, ale místo nich tuňáky a jinou potravu z moře, především škeble (když byla jejich sezóna). Kvůli špatné půdě mohli pěstovat jen jednu obilovinu, a to oves, který tvořil hlavní část jejich výživy. Tradiční jídlo, které považovali za velmi důležité pro rostoucí děti a těhotné ženy, byla tresčí hlava a rozemletá rybí játra. Opět kvůli extrémně nehostinnému klimatu bylo ovoce a zelenina vzácné. Price poznamenal, že gaelická dívka si mohla hlavu lámat, když ji nabídl jablko: nikdy jablko neviděla!

Eskimák, nebo Innujec měl stravu, která byla téměř 100%ně ze zvířecích produktů a tuctů ryb.  Mrož a tuleň a jiní mořští savci také tvořili integrální součást stravy. Velrybí tuk byl konzumován s oblibou. Innujci raději sbírali ořechy, plody a traviny během krátkých letních měsíců, ale jejich výživou bylo v zásadě maso a tuk. Price si všiml, že Innuité obvykle maso před konzumací fermentovali. To znamená, že ho zahrabali a nechali mírně rozložit před jeho konzumací. Innuité také jedli částečně předtrávenou trávu z karibu, když otevřeli komory jeho žaludku a střeva. 

Maorové z Nového Zélandu spolu s jinými ostrovany z Jižních moří jedli mořskou stravu všeho druhu - ryby, žraloky, chobotnice, mořské housenky a korýše - spolu s tučným vepřovým a širokou paletou rostlinné potravy včetně kokosového ořechu a ovoce. 

Africké pastevecké kmeny jako jsou Masajové nekonzumovali v podstatě vůbec žádnou rostlinnou stravu, jenom hovězí maso, nepasterované mléko, vnitřní orgány a krev (v době sucha).

Dinkaové ze Súdánu, o kterých Price prohlásil, že jsou nejzdravější ze všech afrických kmenů, které studoval, jedli kombinaci fermentovaného celozrnného obilí s rybami a menší množství červeného masa, zeleniny a ovoce.  Bantuové na druhou stranu byli nejméně zdatní z afrických kmenů a byli to převážně zemědělci. Jejich výživa sestávala především z fazolí, tykve, kukuřice, prosa, zeleniny a ovoce a malého množství mléka a masa. Price nikdy nenašel zcela vegetariánskou kulturu. Moderní antropologická data toto potvrzují: všechny kultury a národy vykazují upřednosťování živočišného jídla a živočišnému tuku (Abrams, The Preference for . . .).

Skupiny lovců a sběračů v Severní Kanadě, na floridských Everglades, v Amazonii, v Austrálii konzumovali zvěřinu všeho druhu, především vnitřní orgány a různé dostupné druhy obilovin, luštěnin, hlíz,zeleniny a ovoce.

Price si všiml, že všechny národy kromě Innuitů konzumovaly hmyz a jejich larvy. Očividně - v tropických oblastech tvořil hmyz integrálnější součást výživy. Price si všiml, že: Domorodci v Africe vědí, že určitý hmyz je velice bohatý na speciální složky potravy v určitých ročních obdobích, a také že jejich vajíčka jsou hodnotnou potravinou. Moucha, která nasadí mnoho vajíček ve Viktorině jezeře, se sbírá a suší do zásoby. Používali i mravence a mravenčí vajíčka. S nadšením byly především v Africe konzumovány včely, vosy, vážky, brouci, kobylky, cikády, moli a termiti.

Price si také všiml, že všechny kultury konzumovaly každý den fermentované potraviny. Potraviny jako je sýr, podmáslí, jogurt nebo kvašené obilné nápoje jako kefírové pivo (dělané z prosa) v Africe, nebo fermentovaná ryba Innuitů byly důležitou součástí místní stravy.

Je zajímavé, že všechny studované národy vyvíjely velké úsilí, aby získaly potravu z moře, především rybí mlíčí, které bylo konzumováno proto, abychom měli zdravé děti. Dokonce národy dlící v horách, dělaly dvakrát do roka výlet k moři na mořské řasy, rybí vajíčka a sušené ryby. Kreveta, bohatá jak na cholesterol tak vit. D, byla běžným jídlem na mnoha místech od Afriky po Orient. 

Poslední významný rys na místní stravě, který Price objevil, bylo to, že strava byla bohatá na tuky, především živočišné. Ať už z hmyzu, vajec, ryb, zvěřiny nebo zdomácnělých stád - primitivní národyvěděly, že by onemocněli, pokud by nekonzumovali dost tuků. Jiní badatelé kromě Dr. Pricea rovněž zjistili, že je to pravda. Například antropolog  Vilhjalmur Stefansson, jenž žil léta mezi Innui a severokanadskými Indiány, si obzvlášť poznamenal, že Indiáni vyvinuli úsilí k tomu, aby ulovili staršího samce karibu, jelikož takoví na sobě mívali 25kg kus hřbetního tuku.  Pokud takové zvíře nebylo dostupné a indiáni byli nuceni žít na králíkách, velmi libovém zvířeti, průjem a hlad by se dostavil zhruba po týdnu. Lidské tělo potřebuje nasycené živočišné tuky ke vstřebání a využití bílkovin - a nasycené živočišné tuky obsahují velké množství v tucích rozpustných vitamínů a také přínosné masné kyseliny s antibakteriálními vlastnostmi.

Samozřejmě, že potraviny, které Priceovi lidé jedli, byly přirozené a průmyslově nezpracované. Jejich strava neobsahovala stabilizátory, přídatné látky či barviva. Nepřidával se do ní cukr (i když, byly-li dostupné, tak přírodní sladkosti, jako je med a javorový sirup se ve střídmém množství jedl). Neobsahovala bílou mouku ani konzervované potraviny. Jejich mléčné výrobky nebyly pasterizovány, homogenizovány, nebyly nízkotučné. Zvířata byla chována a rostlinná strava pěstována na půdě bez pesticidů, nebyla podávána antibiotika či růstové hormony. Zkrátka tito lidé jedli odjakživa bio.

CO UKÁZALY VZORKY

Dr. Price s nadšením chemicky analyzoval různé potraviny, které tito primitivní lidé jedli. Dbal na to, aby si získal uchované vzory všech typů potravyk analýze. Strava těchto zdravých národů v podstatě obsahovala 10 krát větší množství v tucích rozpustných vitamínů a alespoň 4 krát tolik vápníku, jiných minerálů a ve vodě rozpustných vitamínů, než západní strava v té době. Není divu, že tito lidé byli tak zdrávi!

Díky konzumaci fermentovaných a syrových potravin (včetně syrových živočišných produktů) zpozoroval Price u místní stravy bohatství enzymů. Enzymy pomáhají trávit vařená jídla.

Price pozoroval, že všechny národy měly zálibu v pro ně magneticky přitažlivých potravinách bohatých na v tucích rozpustné vitamíny. Price považoval máslo od krav z pastvy s jeho bohatstvím v tucích rozpustných vitamínů a také minerálů za primární zdravou potravinu.  V tucích rozpustné vitamíny se nalézají v tucích živočišného původu, jako je máslo, smetana, sádlo a lůj a také ve vnitřních orgánech.

A abychom zahnali běžný mýtus ohledně přírodních lidí - skutečně žili dlouho.  Price pořídil četné množství fotografií zdravých primitivů s hlavami plnými šedivých vlasů. Sice nevíme, kolik jim bylo přesně, protože neměli kalendář, bylo jim podle všeho alespoň 60 let. Například aborodžinci měli zvláštní společnost starších osob. Je jasné, že kdyby mezi nimi žádní staří nebyli, neměli by potřebu udělat takovou skupinu. Stefansson také podal zprávu o dlouhověkosti mezi Innuy. Je pravda, že úmrtnost v mladším věku byla mezi některými skupinami vyšší, ta úmrtnost ale souvisela s nebezpečným životním stylem, jaký tito lidé žili, ne s jejich stravou. Když žijete třeba v arktickém kruhu, neustále bojujete s živly, polárními medvědy, ledovými proudy, tuleněmi leopardími, riskujete časnou smrt.

Další mylnou představu, kterou chová moderní výživa vůči primitivním národům a jejich stravě s vysokou spotřebou masa a tuků, je, že trpěli všemi druhy degenerativních onemocnění, především osteoporózou a nemocemi srdce. Fakta však tato tvrzení nepodpírají. I přes některé studie udělané v posledních desetiletích, které se snažily ukázat vysoký výskyt osteoporózy mezi Innuity způsobený stravou s vysokým obsahem preteinů, jiné studie nic takového nenaznačují. Práce doktorů Herta Spencera a Louise Kramera v závěru dokazují, že teorie ztráty vápníku vs. proteinu je nesmyslem. Jak se ukazuje, negativní studie Eskimáku, byly uskutečněny nikoliv na Innuitech řídících se tradiční stravou, ale mezi modernizovanými Innuity, kteří přejali moderní stravovací návyky a alkohol.  Alkoholismus je hlavní faktor u kostní ztráty. Určitě by  Dr. Price zpozoroval, že kostní ztráta je problémem, pokud by byla, zvláště proto že prohlížel zuby, které jsou z vápníku, ale neviděl nic. Za pobytu ve Švýcarsku dostal Price povolení vykopat kosterní pozustatky některých venkovanů: kosti byly zdravé a silné.V Priceově knize jsou fotografie těchto kostí (a lebky, co mají ústa s dokonalými zuby bez kazů). Price se nesetkal s výskytem žádných hlavních nemocívčetně chorob srdce.

Tím nelze říci, že by přírodní národy neměly ŽÁDNÉ problémy, jelikož tomu samozřejmě tak není. Price se dozvěděl o místních prostředcích na spoustu menších obtíží, jako jsou bolesti hlavy, nachlazení, rány a popáleniny. Ale jakmile příjde na degenerativní onemocnění, nenašel nic.

To upozorňuje na další hlavní objev z výzkumu dr. Pricea.: účinky moderní stravy na přírodní národy. K tomu se nyní obraťme.

KOŘENY ONEMOCNĚNÍ

Dr. Price při svých návštěvách primitivních kmenů pozoroval, že bílá evropská civilizace započala s nájezdey do  oblastí, kde žily. Některé z přírodních národů se rozhodly odejít a odstěhovaly se do oblastí, kde to bylo modernější. Dr. Price měl také příležitost srovnat kolonizátory, kteří žili vedle nebo blízko přírodních národů, které studoval. Co našel, bylo to, co si myslel, že najde: onemocnění a zubní kaz.

Když lidé čtou Výživu a fyzickou degeneraci, často to změní jejich život, protože nejenže popisuje, jak zdraví lidé vypadají, jak se cítí a jak jedí, ale také ukazuje v bolestném detailu, co se jim stane, když upustí od svých rodných stravovacích návyků a příjmou moderní potraviny. Fotografie domorodců a moderních lidí, které Price nafotil a co žili na, jak to Price opovržlivě nazýval, moderních obchodních náhražkách, jsou děsivé a stojí v naprostém kontrastu k fotkám vedle, kde jsou zdraví a usmívající se domorodci. Sally Fallonová, která píše o výživě a jež je nadšená z práce Pricea, vysvětluje:

Jeho fotografie zachycují utrpení způsobené těmito potravinami - hlavně řádící zubní kaz. Co je ovšem ještě překvapivější, je to, že ukazují změnu ve vývinu obličeje, k jaké došlo s modernizací. Rodiče, kteří změnili svou stravu, měli děti, které už nevykazovaly kmenové vzorce. Jejich obličeje byly uzší, zuby měly příliš stěsnané a nosy zmáčknuté. Tyto obličeje nevyzařují optimismus jako obličeje jejich zdravých předků. Fotografie Dr. Westona Pricea ukazují velice jasně, že moderní obchodní náhražky tělu neposkytují dostatečnou výživu, aby dosáhlo svého celkového genetického potenciálu – ani úplný vývin kostí těla a lebky ani plný projev různých systému, které umožňují lidstvu fungovat na optimální úrovni- imunitního systému, nervového systému, trávení a reprodukce (Nasty, Brutish, and Short? -  8-  název práce, z níž autor cituje, je patrně převzat z díla filosofa Thomase Hobbese Leviathan, kde se píše, že lidský život je protivný, krutý a krátký, pozn. překl.).

A cože to byly za závadné potraviny, které tito nešťastníci konzumovali? No přece všechny, jaké nacházíme v regálech našich obchodů: cukr, bílá mouka, džemy, zákusky, sušenky, kondenzované mléko, zavařená zelenina, těstoviny, rafinované obilné produkty, margaríny a rostlinné oleje.

Price si na několika místech povšiml, že tam, kde moderní potraviny nahradily ty tradiční, byla vysoká sebevražednost kvůli zubním kazům. Jak většina z nás ví, že zubní bolest může být nesnesitelná. Bez léků na zklidnění bolesti a bez zubařů kolem, kteří by vytrhli umírající zub, si lidé vzali život, aby unikli mukám.

Bílí Evropané, kteří žili v Africe, museli ze zdravotních důvodů pravidelně odcházet ze zdravotních důvodů. Děti tam narozené musely být poslány pryč několikrát během jejich mládí, aby přežily. Tak tvrdý dopad moderních jídel byl na tyto lidi. Rodilí Afričané samozřejmě takové problémy neměli, dokud zůstávali na své rodné stravě.

Jak jsem poznamenal dříve, hlavní infekční nemocí v době Pricea byla tuberkuloza, souchotiny. Price nafotil několik fotek dětí, obvykle to byly děti buď Evropanů nebo domorodců, kteří přijali moderní potraviny před tím, než se narodily jejich děti. Člověka zasáhnou utrpením, jaké znázorňují.Některé z dětí byly příliš nemocné na to, aby byly přemístěny na lepší světlo kvůli fotografování.  Jiným viditelně vytékal hnis z lymfatických žláz a měly zubní absces. Rodiče i děti, kteří přijali moderní potraviny, byli bez výjimky náchylní k tuberkulóze a jiným degenerativním onemocněním.

Domorodí Havajci jsou tragickým příkladem tohoto posunu. Price skutečně během svých cest navštívil Havajské ostrovy. Samozřejmě mu neušlo, že Havajci, kteří jedli svou tradiční stravu, jako je kokosový ořech, ryby, mušle, taro (též zvaná kolokázie jedlá, jedí se hlízy, pozn. překl.), sladké brambory a čerstvé ovoce, byli zdraví a silní. Ovšem dnes je zdraví domorodých Havajanů děsivé. Rozšířená je obesita a cukrovka. Protože je tam oblíbené maso z konzervy s dusičnany, je tam vysoký výskyt rakoviny žaludku (dusičnany se v žaludku proměňují na karcinogeny- vit C tuto přeměnu zastavuje). Havajci dnes konzumují svůj velký díl cukru, slazené nealkoholické nápoje ("soft drinky"), rostliné oleje, saláty z makarónů, bílou mouku a bílou rýži. Kokosový ořech se někdy jí, ale obvykle jako součást sladké svačiny.  Běžný je vysoký krevní tlak a infarkt.    Častější je i výskyt Alzheimerovy choroby. Takový je dopad průmyslově zpracovaných potravin na krásnou rasu lidí.

Zhruba v posledním desetiletí začala být nabízena strava zvaná Havajská dieta. I když má na můj vkus málo tuku, obhajuje úplný návrat k tradičním strávovacím návykům: rybám, taru, sladkým bramborám, čerstvému ovoci a zelenině a příležitostně vepřovému (kanec a volně žijící prase jsou místními ostrovními zvířaty.) Obzvlášť se vyhýbá bilé rýži, cukru, SPAMU (značka konzerv, pozn. překl.) a  průmyslově zpracovaným potravinám vůbec. Změna se děje dramatická : lidé ubývají na váze, mají více energie a jejich zdravotní problémy se vytrácejí nebo se stávají zvladatelné.

Price si všiml také tohoto vzorce. Když domorodec upustil od strávovacích návyků svých předků ve prospěch moderních potravin, následovalo špatné zdraví a zubní kazy. Pokud ale tatáž osoba přešla zpátky na původní stravovací návyk, vrátilo se mu zdraví a postupující zubní kaz se zastavil a byl odvrácen. Tohle je nejspíš nejpovzbudivější aspekt Priceovy práce: člověk může vždycky ten trend zvrátit, vždy existuje naděje.

Price přesně a osudově předpověděl, že s tím jak západní člověk konzumuje více rafinovaného cukru a náhražkových rostlinných olejů místo živočišných tuků, tak se zvýší nemocnost a reprodukce bude mnohem složitější. Dnes je nějakých 25 % párů na Západě neplodných, onemocnění rakovinou, cukrovkou a choroby srdce prudce vtouply. Price byl vskutku Kasandrou z Tróje - věštícím onu pravdu, ale nikdo mu nenaslouchal.

VRÁTÍME SE PROSÍM KE ZDRAVÉMU ROZUMU?

Po mnoho desetiletí byla práce Pricea pohřbena a zapomenuta. Ovšem díky úsilí Nutriční Price- Potengerovy nadace a vydání Priceovy knihy pro veřejnost se to naštěstí začíná měnit.  Své filosofické dědictví vystopovalo až k Westonu Priceovi a jeho práci několik prominentních doktorů dietologů.  Abram Hoffer, který založil a rozvinul ortomolekulární psychiatrii, Jonathan Wright, znamenitý spisovatel, Alan Gaby, který píše sloupky z oblasti medicíny, Melvyn Werbach, který píše o výživě a jiní doktoři medicíny, ti všichni pějí chvály na tohoto geniálního zubaře. Nutriční antropolog H. Leon Abrams, emeritní docent z Univerzitního systému z Georgie, autor přes 200 referátů a 8 knih, poukazuje na Pricea jako velikána, nadčasového svým poselstvím relevantním pro nás pro všechny.

Priceovy závěry a doporučení byly na jeho dobu šokující. Obhajoval návrat ke kojení, když od kojení západní medicína odrazovala. Naléhal na rodiče, aby svým dětem podávali každý den olej z tresčích jater. Čerstvé máslo považoval za výsostně zdravé jídlo. Varoval před pesticidy, herbicidy, konzervanty, barvením, rafinovanými cukry, rostlinnými olejemi, zkrátka před vším, co moderní výživa a zemedělství přijalo a v posledních desetiletích propagovalo. Price věřil, že margarin je  dílo ďáblovo. Dovolte mi říci, že kvůli takovým doporučením byl OPRAVDU neoblíbený! Jenže výsledek jeho výzkumu hovoří sám za sebe.

Jelikož jeho informace si zcela protiřečí v podstatě se vším,  co se považuje za politicky korektní výživu, je běžné se setkat s bagatelizací jeho práce. Pokud jsou jeho studie přesné, pak nízko-tučná škola musí jít cestou všeho živého - na hřbitov. Proto kritici často o Priceovi říkají, že třeba  jenom povrchně prohlédl národy, s nimiž se setkal, a udělal zjednodušující závěry o jejich zdraví. Price je také obviňován z toho, že ignoroval nutriční nedostatky národů, které studoval, a také jejich vysokou dětskou úmrtnost. Tvrdí se také, že moderní potraviny, kvůli nimž se Price přeI, že jsou pro ty lidi zhoubou, byly ve skutečnosti zdraví prospěšné, akorát jich primitivní národy jedli příliš a nevyvážovali svou stravu správně, a proto ta vysoká úmrtnost po přijetí moderních potravin. Kritici také často prohlašují, že špatně živení lidé obvykle nemají problémy se zuby, takže je lhostejno, zda domorodci, které Price vyfotografoval, měli perfektní zuby, nebo že ti modernizovaní je měli špatné.

Je opravdu podivuhodné, kam až někteří experti zajdou při obraně průmyslově zpracovaných potravin a chabých, vachrlatých hypotéz o výživě! Dokonce zběžný pohled na Priceovu knihu řekne každému rozumnému člověku, že Price si  lidi, které studoval, neprohlížel povrchně. Podrobnosti o domorodých zvyklostech, strávovacích návycích a historii různých oblastí hovoří proti jakýmkoliv nařčením z povrchnosti. Navíc Price byl lékařem s mnohaletou praxí; je směšné prohlašovat, že dělal povrchní prohlídku a došel ke zjednodušujícím závěrům o zdraví lidí. Pokud by tam byly nedostatky ve výživě, poznačil by si je, ale nic takového nepopisuje z prostého důvodu, a sice protože žádné takové nedostatky nebyly. Víme, že je to pravda, jelikož když prohlédneme moderní potomky Priceových zkoumaných lidí, zjistíme, že se těší pevnému zdraví a že nemají ani zubní kazy ani další chronické typy onemocnění, POKUD se nevzdali své domorodé stravy.

Je pravda, že dětská úmrtnost byla vysoká, ale až POTÉ, co se mu vystavili a přijali životní způsob bílého Evropana. Dále pokud by potraviny z moderního obchodu byly tak zdravé, pak by poskytly výživné složky, které by obsahovaly, aby odvrátily  smrt, kažení zubů a onemocnění člověku, který je jedl, bez ohledu, jak je strávil.  Prohlášení o nevyvážené stravě z moderních potravin je prachobyčejné žvanění, které neobstojí v testu logiky.  

Poslední prohlášení o tom, že stav zubů nemá vztah k tomu, jak je tělo vyživeno, je nepravdivý. Řada badatelů vypozorovala jasnou a očividnou spojitost mezi zdravím zubů a těla. Ti všichni bez váhání tvrdí, že zdraví těla se docela přesně odráží na zdraví zubů.(Abrams, Vegetarianism, 72; Diorio, et. al., 856-865; Menaker and Navia, 680-687).

POSELSTVÍ DR. PRICEA

Jasným závěrem Priceova výzkumu je, že aby lidstvo přežilo, musí lépe jíst. A potraviny, které musí jíst, musí být celistvé, čerstvé a průmyslově nezpracované.Stále více a více to lidé začínají chápat a mění své stravovací návyky. Ale většinu bude ovšem pokračování v negativních strávovacích zvycích vést nevyhnutelně ke snížené vitalitě, nezdravým dětem, zkrátka k degeneraci lidské rasy. V tomto světě, v němž přežívají nejsilnější, budeme potřebovat využít každé příležitosti k posílení své pozice, jinak riskujeme, že se vydáme cestou ptáka dodo: k vyhynutí. 

Kromě toho celistvé potraviny dobře chutnají! První šťastnou lekci, k jaké se dobereme z tradičních obživ a Priceovy práce, je, že dobré jídlo může a mělo by dobře chutnat. Je V POŘÁDKU osmahnout si zeleninu a maso na másle. Je V POŘÁDKU konzumovat plnotučné mléko, maso s jeho tukem, vejce, krevety a humry a játra na slanině s cibulkou.  Je V POŘÁDKU a zdravé jíst domácí polévky uvařené z kostních vývarů bohatých na želatinu a omáčky z tuku z vypečeného masa na smetaně.

Jíst celistvé potraviny je také dobré pro životní prostředí. Stavebními kameny pro stravu z celistvých potravin jsou rostlinné potraviny bez pesticidů, které vyrostly na přirozeně obohacených půdách a zdravá zvířata, která se svobodně pasou a hnojí výběhy na svých hospodářstvích oproti těm, co stojí natěsnané v kotci, nikdy nevidí sluneční světlo, jsou živeny krmením ze sójových bobů a kukuřice a nadopované steroidy a antibiotiky.

Jíst celistvé potraviny je rovněž lepší pro ekonomiku. Biopotraviny se obvykle produkují na malých hospodářstvích. Pokaždé když kupujete rostlinný nebo živočišný bioprodukt, pomáháte někomu vydělat si na živobytí. Není to snad lepší, než dávat své peníze nadnárodní potravinářské společnosti, která vychrlí svůj výrobek a nedbá na zdraví půdy, planety, zvířat a nás samotných?

Nakonec jíst celistvé potraviny je zdravější. My lidé jsme rozvinuli konzumaci určitých potravin určitými způsoby. Neviděli jste jeskynního člověka, že utrhl tučnou část ze svého masa- jedl to celé. Neviděli jste venkovanku ze švýcarských Alp, že by jedla nízkotučný sýr- jedla ho celý. Neviděli jste Maora rybáře, že by se vyhýbal mušlím ze strachu z cholesterolu - jedl je celé. Potraviny jsou baleny tak, jak to zamýšlela Příroda : obsahuji v sobě všechny výživné složky na optimální vstřebání našim tělem. Jezení celistvých potravin nám zajišťuje nejvyšší množství výživných složek, jaké má jídlo nabízet. Dělat s nimi změny je neuvážené.

NAŠE PŘÍLEŽITOST

Lidé ze Západu žijí v zemích, kde je jídlo běžně k dostání, na rozdíl od jiných částí světa, kde lidé běžně hladovějí a jsou podvyživeni. Dále žijeme s tím, že máme volbu mezi dvěma způsoby jezení: cestu celistvých potravin a cestu průmyslově zpracovaných, hypermoderních svinstev. Máme privilegium, jež dlužíme sami sobě a našim dětem, a sice zvolit si cestu života: cestu celistvých potravin.  Tímto rozhodnutím můžeme zastavit příliv chronických onemocnění, které hrozí, že sežerou naše tělo a mysl. Volme tuto cestu a příjměme způsoby našich předků. Jedině obrácením se k moudrosti tradiční stravy můžeme nalézt svou biologickou spásu. 

O AUTOROVI ČLÁNKU

Stephen Byrnes je dietolog a doktor se zaměřením na přírodní léčbu. Jeho knihy  Overcoming AIDS with Natural Medicine, Digestion to the Max! and Healthy Hearts: Natural Medicine for Your Ticker (Překonávání AIDS s přírodní medicínou, Trávení na maximum a Zdravá srdce: přírodní medicína pro vaši pumpičku), lze objednat na www.amazon.com. Email: sbyrnes@chaminade.edu

CITAČNÍ APARÁT

Abrams, H. Leon. Vegetarianism: An Anthropological/Nutritional Evaluation, Jnl of Applied Nutrition, 32:2, 1980.

The Preference for Animal Protein and Fat: A Cross-Cultural Survey, Food and Evolution, Marvin Harris and Eric Ross, eds., Temple University Press, 1987.

Diorio, L.P., et al The Separate Effects of Protein and Calorie Malnutrition of the Development and Growth of Rat Bone and Teeth, Jnl of Nutrition 103:856-865, 1973.

Fallon, Sally. Nasty, Brutish, and Short? The Ecologist, Jan/Feb 1999.

Menaker & Navia Jnl of Dental Research, 52:680-687, 1973.

Navia, J. Nutrition, Diet, and Oral Health, Food and Nutrition News, 50:1-4, 1979.

Price, W.

Z anglického originálu přeložila Věra Dudmanová