Zajatecký tábor, dnešní prefektura Okinawa

Před mnoha lety jeden z mých dobrých kamarádů popsal své vzpomínky na jeden banket, který byl uspořádán u příležitosti přivítání jeho a spoluzajatců po propuštění z japonského tábora válečných zajatců. Bufet byl plný pečínek, zeleniny, různých chlebíčků, koláčů, salátů, lákavých zákusků, čerstvého ovoce a podobně, jaké neviděli  už mnoho let. Co popadli nejdříve? Máslo, margaríny, oleje do salátů a smetanu. Šli po tucích. Nic jiného nekonzumovali, dokud nezmizely holé tuky. Není snad jasné, proč bychom při takovémto prapůvodním bažení po této látce měli své tělo odměňovat tím nejpravějším, co si naše peněženka může dovolit? Valerie MacBean Coconut Cookery (Vaříme s kokosem)

Přeloženo z knihy Nourishing Tradition, str. 139