Born to run – Zrozeni k běhu (Christopher McDougall)

v Teorie, Vše Leden 11, 2015. 0 příspěvek

"Zrozeni k běhu: skrytý kmen, superatleti a nejlepší rasa, jakou svět neviděl...tajemství nejlepších a nejšťastnějších běžců světa" a jiné věty k zývání.  

Ráda bych zde podala subjektivní hodnocení knihy, o které jste možná již slyšeli a váháte, zda si ji přečíst. Hned v úvodu napíšu raději přímo, že tato kniha mě velmi zklamala a že bych ji nemohla nikomu doporučit, ale že se pokusím zodpovědně vysvětlit, proč takto soudím.  O tom, že pohyb je zdravý, že běhat, skákat, cvičit jógu, Pillates, hrát hry je prospěšné, nediskutuju. Ani o tom, že život na statku nemůže optimálně zajistit, aby se zapojovaly všechny svaly, nehodlám vůbec polemizovat. Nemám nic proti boji s leností, proti návratu k přírodě postupným odpoutáváním se od vymožeností civilizace včetně bot. O tom se mohou psát hory textu, o tom všem se není třeba ale zmíňovat v recenzi na knihu.

Tady bych se  měla pokusit vysvětlit, proč se mi nelíbila jedna konkrétní kniha s názvem Zrození k běhu (Born to run, chcete-li Zrození, abychom běhali). Ale asi bych mohla začít tím, zda kniha v něčem přínosná byla. Asi tak ve 3 věcech: Ponoukne čtenáře, aby se aspoň trochu zastyděl a aspoň trochu si zaběhal či začal pravidelněji běhat; aby utrácel méně za boty, protože méně je někdy více; podpoří možná turistiku do Mexika. (Však hrdina Caballo Blanco tam na něho již za poplatek možná čeká.)

Co se týče práce českého nakladatelství a překladatele, tak  cítím, že odvedli poctivé řemeslo. Snad spojení "upravené uhlovodany" bych raději přeložila jako průmyslově zpracované  či rafinované sacharidy, poněvadž "upravenou" mohu mít (a je to i žádoucí) i celozrnnou mouku, luštěniny apod. Tak v čem je jinak problém? Vidím ho jak ve formální stránce knihy, tak obsahové, které je dílem původního autora.

Přiznám se, že asi od poloviny knihy jsem stránky jen prolétala a pospíchala dopředu s nadějí, že se něco podstatného dozvím. Bylo to totiž vlastně docela nudné. Celkový dojem na konci byl asi takový, jako když si přečtu titulek na první stránce Blesku či Rytmu života a samotný článek je o něčem jiném či vlastně skoro o ničem. Možná, že je problém ale ve mně, že jsem od knihy očekávala něco jiného - asi nějakou seriózní hlubokou antropologickou analýzu či etnologickou studii od někoho, komu se podařilo najít izolovaný kmen Tarahumara, získat si jeho důvěru a delší dobu s ním žít a učit se jejich zvykům a vše odborně interpretovat. Něco jako kniha Poselství od protinožců, nebo zprávy od etnologa Mnislava Zeleného. Myslela jsem si, že kniha bude mít jedno vymezené téma a to bude sledovat a rozvíjet do hloubek až do vítězného rozuzlení. Myslela jsem si, že tajemství bude spočívat buď ve fyzické rovině, v nějakých superpotravinách, nebo v něčem esoterickém, jako je schopnost teleportace a la mistři dálného východu, jak o nich psal Baird Spalding  už ve 20. letech 20. století. Koneckonců na obalu knihy se slibně píše: "...tajemství nejlepších (nejzdravějších) a nejšťastnějších běžců světa." Ani jedno. Bohužel nedozvěděla jsem se, co je oním věrohodným tajemstvím těch nejšťastnějších běžců světa. Jakým se ona šťastnost vlastně měří? Počtem úsměvů denně, hladinou endorfinů? Dotazníky? Absenci touhy po čemkoliv, na co se naše konzumní moderní společnost jen hedonisticky adaptovává a chce další a další věci a zážitky? Fotky jsem v knize nenašla žádné.

Na duševní úrovni je asi tím tajemstvím to, že běhají pro radost, ne pro vítězství v soutěžích. Možná je ale na světě mnoho šťastných běžců, o kterých nikdo neví, protože s nikým nesoutěží, běhají jako děti také jen pro radost.

Z potravin je zmíněno nejčastěji kukuřičné pivo - v úvodu knihy ale, že pijou hodně alkohol. V duchu jsem už viděla onen "alkohol", kterým bývá ve skutečnosti mléčně kvašený nápoj, který tělo lépe hydratuje a zásobuje minerály než obyčejná voda. Ke konci knihy nakonec autor prozradil, že jde o velmi slabé pivo tesquino. Lze předpokládat, že se kukuřičná zrna namáčela či nixtamalizovala a poté se z nimi pracovalo dále, že přirozeně se nechala zkvasit. Dále jsou zmíněna semínka chia a jen velmi stručně odstaveček o tom, že rostlinná strava je pro vytrvalostní běžce a na předcházení nádorů nejlepší. Současně se ale nelogicky dovídáme, že ultraběžci na hodně dlouhé tratě jen napodobují předky - co běhali za zvířaty, aby je uštvali a snad je pak i snědli - takže vegetariáni nebyli. Snědli je asi sami, nebo s rodinou, co běhala s nimi.

Autor naznačuje svou teorii, že člověk je zrozen k dlouhým běhům, které byly místo šípů prvotním "nástrojem" k lovu zvířat uštváním.   Domnívám se, že někteří lidé mohli být lepšími běžci, jiní horší, vždyť i plemena koní se vlastně dělí podle "dráhy doletu", tedy když na ně někdo hukne, jeden poletí rychle  a daleko (ten závodní), jiný (belgický) asi neudělá nic a bude koukat - co blbneš?.

Po Zemi je mnoho rozličných ras a národů a ne každý honil antilopy - třeba Eskymáci lovili zvířata v moři - nevím o tom, že by po moři běhali. V některých neprostupných džunglích se moc rychle "běhat" ani nedá, jako spíš "proklesťovat". Pořád si myslím, že lidé používali víc hlavu a spolupráci, trochu běhu (spíš než ultramaraton) než běhání na uštvání zvířete. Autor naznačuje, že běh na dlouhou trať k uštvání zvířete je nástrojem univerzálním, asi se za ním hnala  dle něho celá rodina, protože do toho zatahuje i ženy s dítětem. A jako příklad uvádí ultraběžkyni Semickovou, která na každé z občerstvovacích stanic kojila své dítě. "...neexistuje jediný důvod, proč by se žena nemohla podílet na lovu....hned za nimi staří muži..."  Sport velmi rychle vyčerpává zásoby vitamínu A, potem minerály, které možná maminka potřebuje pro miminko. Nevím, proč by se měla takto vyčerpávat, a nenechávat si sílu pro mléko, když pro kojící matky v některých kulturách ani neplatily postní dny, natož ultraběžectví.

Semínka chia jsou jistě zdravá, hlavně pro místní a zvláště pokud jsou konzumována v rámci kontextu, kterým je i jiná strava - asi nikdo nežije z generace na generaci jen na kukuřici , pivu a semínkách.  Recepty v knize chybí, přitom metody zpracování na skutečnou vstřebatelnost živin mohou být klíčové, stejně tak, čím si je člověk pomastí, aby tělo vůbec minerály z nich využilo.  Předpokládám, že semínka čia by se měla déle namáčet atd., a že nejlepší efekt budou mít stejně jako semínka lněná v kontextu stravy s živočišným tukem. Ještě se dovídáme o nápoji pinole z kukuřice, že : " nemá  dostatek proteinů, ale v kombinaci s fazolemi je výživnější než stejk." Leda snad s dalšímí 2 % živočišných proteinů...Zkrátka poznání dr. Pricea kniha ani nepotvrzuje, ale ani nevyvrácí, protože o žádné seriozní detailní analýze jídelníčku onoho kmene nereferuje. Nevím, co ještě tradičně jedli, v jakém stavu měli zuby. Dovídáme se, že uhlovodany projdou žaludkem rychleji. Nevím, zda rychleji a proč a jaké uhlovodany má autor na mysli, ale je pravděpodobné, že v žaludku musejí na trávení počkat, protože jsou natráveny slinami, ale další trávení probíhá v dalších částech trávicícího traktu pomocí enzymů.

Na knize mi ze všeho byl ale nejméně sympatický styl psaní, který považuju za velmi nešťastný:

Autor text často "nastavuje" vatou v podobě podružných nudných (pro mně) vedlejších detailů  - chvilku to vypadá jako reportáž o drogové mafii pro nějaký bulvární plátek, jindy se přenese jako muška vedle nějakého běžce, jako by byl vedle něho, což není moc pravděpodobné. Jejda "škoda", že kniha již vyšla, určitě by nezapomněl napsat detaily vraždy, kterou spáchal Pistorius... Někdy nevím, zda nějakého sportovce či sportovkyni obdivuje s opravdovým respektem, nebo je pro něho jen zdrojem pobavení k vyprávění do hospody - jako rarita,  trénovaný kůň či opička v cirkuse, která, aby podala výkon, vede jednostranný život, neboť jiný život ani nemá a vše ostatní musí zanedbávat. Autor píše, jak je běhání zdravé, současně se zmiňuje, jak někdo ležel ve vlastních zvratkách a křečích, ale pak se zvedl a závod v ultraběhu úspěšně doběhl. No není to borec hodný následování jako "vzor" výdrže a bojovnosti? Jinak je pro autorovo psaní typický tento styl: "Sakra, takový norský námořník Mensen Ernst si asi jen stěží pamatoval, jaké to je na pevné zemi, přesto běžel celou cestu z Paříže do Moskvy, aby vyhrál sázku. V průměru každý den po dva týdny absolvoval sto třicet mil, na nohou měl bůhvíjaké boty a trasa vedla po bůhvíjakých cestách. Mensen se přitom v podstatě jen rozehříval na skutečný dálkový běh z Konstantinopole do Kalkaty, při němž zvládl po dobu dvou měsíců běhat devadesát mil denně. To už si ovšem vyžádalo svou daň, takže musel celé tři dny odpočívat, než vyrazil na 5400 mil dlouhou cestu domů. Jak je možné že ho netrápila plantární fasticida? Určitě na ni netrpěl, protože když ho o rok později při pokusu doběhnout k pramenům Nilu zabil průjem, měl nohy v dokonalém pořádku." 

Nic proti bojovnosti a výdrži, nic proti běhu, jenže jaké je vlastně poselství knihy pro nás? Pro mě každopádně hodně nesrozumitelné. Aha, před běháním být vegan, abych neběhala s plným břichem za zvířetem, které uštvu a sežeru? (Ref. s. 220)

Nevkusným způsobem autor používá různá přirovnání, často přehání - místy jsem si představovala autora jako odrostlejšího chlapce, který se předhání s ostatními u piva v tom, kdo bude víc svými slovy působit důležitěji a kdo víc ohromí siláckými řečmi (třeba useknutými hlavami či metrovými červy ve zranění, řečmi o pití moče)a získá si pozornost.

Píše takovým zvláštním (asi vtipným?) komixovým způsobem: "Neandrtálci vládli světu, dokud se venku neudělalo hezky..." Sportovce autor popisuje způsobem ne právě vždy seriozním, zato také  vhodným pro kreslíře  karikatur. Například o nejslavnějším českém běžci Emilu Zátopkovi začal psát zhruba takto: ...tento plešatý obyvatel městského bytu ve zdevastované východní Evropě..." Pocházím z Kopřivnice, rodiště Emila Zátopka, a opravdu netuším, co měl autor přesně na mysli tou devastací. Nevím nic o tom, že by toto malé město,  obklopené ze tří stran krásnými horami (začínají tam už pomalu Beskydy), bylo v 50. letech zdevastované. Politický pojem "východní Evropa" je nesmírně veliký a nelze do něho povrchně zahrnovat, co se dá. Je důležité to, že byl plešatý? Blonďák či tmavý? Pan Zátopek je skutečně významným sportovcem, v něčem i nepřekonatelný, protože se mu jedinému podařilo vyhrát na Olympiádě v roce 1952 3 zlaté medaile na 5000 m, 10 000 a marathon, na které se dnes sportovci zvlášť specializují. V Japonsku je dosud  jeho jméno slavné (hlavně mezi 50tníky a staršími) stejně jako paní Čáslavské, což jsem si osobně mohla ověřit, akorát mu říkají Zatopekku.

Pamatuju si, že aspoň v Kopřivnici se vykládala historka, že jednou jídlo, které paní Dana (manželka) předložila Emilovi k obědu, bylo moc horké, a tak si ještě pan Emil před obědem (než mu jídlo vychladne)  zaběhl do Příbora (cca 3-4 km) a zpátky.

Jestli jsem někdy uběhla delší trať, tak to bylo ve dvojici s kamarádkou Evou, a to jsme prostě spontánně uběhly to, co mělo být původně cca 20km pochod. Ale myslím, že tahounem, co to vymyslel, byla ona - stejně jsem si myslela, že to má v genech, protože byla shodou okolností praneteří slavného sportovce. Její dědeček z matčiny strany se jmenoval totiž Zátopek a slavný Emil byl jeho bratr.

Už samotný název knihy je kontroverzní, a je možné si ho vykládat tak, že se autorovi běhání stalo téměř smyslem života, že žije, aby běhal. I dále v textu je to cítit: " ...běh je zakódovaný v  naší kolektivní představivosti a naše představivost má kořeny v běhu. Jazyk, věda, umění, raketoplány, cévní chirurgie, to všechno pochází z naší schopnosti běhat. Běh byl silou, která z nás udělala lidi..." 

Závěr: Půl hvězdičky za již vykonanou práci a za to, že kdo neběhá, možná díky knize  běhat začne.  Kdo už běhá, ten nic na běhání asi radikálně měnit nebude, snad to pomaličku bude zkoušet bez bot jako český reflexolog Pataky, který má za sebou několik maratónů bos. O tom, zda běhat bosky či v botách a jakých, se vedou spory, stejně jako se vedou spory o tom, zda koně kovat či ne  a jak ošetřovat kopyta. Přesto se zdá, že méně je více, zvláště když se tak děje postupně. To je další plus knihy, pokud se díky ní dáme na tuto cestu. Kdo je na běhání závislý, tomu kniha jeho závislost jen posílí, stejně jako se mohou posilovat navzájem lidé nemocní anorexií ve svém přesvědčení na sociálních sítích na internetu a nikdo na tom nic nezmění, leda že by chtěli něco změnit sami. Prostředí, které by k ultraběhu či k extrémnímu cvičení takové lidi nenabádalo, by nejspíš považovali za "nepřátelské", a mě za "nepřítele sportu".

Pokud je v literatuře sportu nějaká mezera, obávám se, že ji tato kniha nezaplní. Vlastně sám autor na konci knihy se k nízké kvalitě své knihy přiznává nepřímo sám, když říká, že nebýt dvou přátel, kteří dali jeho nápadům nějakou strukturu a smysluplnost, zůstala by jeho kniha jen vyprávěním u piva. Na mě tak aspoň působila - jako silácké vyprávění starého námořníka, který možná málem vyhrál maraton, ale u něhož nevím, co je ještě pravda, a co už ne.

Štítky: knihovnička
Poslední Aktualizece: Březen 13, 2017

Příspěvky

Zanechej komentář

Zanechej odpověď

text_captcha
Komentáře některých zákazníků z uplynulých let. I Vy nám napište! Kontaktujte nás.
"Moje přednaklepaná kosa krájí trávu jak máslo a usekne mi trávník víc nakrátko než bych to zvládl se sekačkou. Dokonce I cena je v dobrém smyslu ostrá, protože mě to nestálo víc, než špatná kosa, jakou jsme si koupil v místním obchodě v Belgii. Ale kosa od Neila má tak moc lepší kvalitu po všech stránkách. Jsem velmi spokojený zákazník. "
- Valleyken, Belgie
"Ráda bych mnohokrát poděkovala za neuvěřitelně bleskové vyřízení objednávky. A proč píšu až teď po pěti dnech, co mi kosa dorazila? No přece proto, že až doteď jsem kosila - kosení je prostě radost. A teď už bez legrace, kosu jsem opravdu hned vyzkoušela a dokonce i můj manžel (má jinak obecně kladnější vztah k sekačkám) a spokojenost je velká. Děkuji”
- Věra L. Válová
"Dobrý deň, ako jeden z mnohých Vašich spokojných zákazníkov Vám chcem poďakovať za expresné vybavenie zásielky, ktorá prišla včera 21.05.09. Mám doma 4 ks rôznych kôs a aj kosísk, kosím - ak sa to dá nazvať kosením - minimálne 9 rokov, ale až včera som konečne držal v rukách kosu čo sa s ňou dalo aj kosiť. Ešte raz ďakujem. S pozdravom"
- M. Pecho
"Ahoj Věro a Neile, včera jsem obdržel kosu Falci a deku. Kosa je záležitost krásy a tartanová deka je úžasná. Je škoda, že je tady dole v Austrálii ještě léto, je moc horko na to, abych se do deky schoulil. Děkuji za produkty takové skvělé kvality. Zdravíčko."
- Ed Adamthwaite
"Pěkná rychlost. Šlo o mou druhou objednávku. Výborná babka (jsem dojat) a nejlepší kladívko, jaké jsem kdy měl. Děkuji!"
- Wawrzyniec Wichrowski
"Dobrý den ,  dnes mi pošťák v deset dovezl kosu . Krásná práce- díky za vyklepání a za obchod. Pěkný den."
- Michal Kopeck
"Dobrý den, nedávno jsem u Vás zakoupil kosu 120cm dlouhou, označenou jako pro sportovní účely. Kosa mi přišla výborně naklepaná. Já ji používám na normální sečení větších ploch. Na začátku jsem měl trochu obavu ze zvládnutí tohoto nástroje a jestli to nejsou vyhozené peníze, ale opak je pravdou. Sečení s touto kosou je úplně jiné než s běžnou 70-90cm kosou. Záběr na jedno seknutí je 20 až 30cm, dle hustoty trávy. Metry tak přibývají mnohem rychleji a člověk se tolik neunaví. Za 2 hodiny poseču 500m2 klidným tempem, aniž bych se honil a ještě je čas na odpočinek a rozhlížení po kraji. Kosa je náročnější na správné nabroušení a není vhodná do hodně tvrdé a vysoké trávy. Tuto kosu vřele doporučuji na větší rovné plochy s jemnější travou. I můj bratr, který nemá se sečením mnoho zkušeností si ji pochvaluje.

Také musím ocenit zde zakoupenou kosu pro leváky. Bohužel byla jen v délce 70cm. Při sečení větších ploch je skvělé mít možnost vystřídat ruce a zapojit protilehlé svalové partie. Člověk tak má možnost se vyhnout bolesti zad a nesymetrickému posilování svalů. Pokud by byla možnost zakoupit levou kosu 80 nebo 90 cm, měl bych zájem. Na Kosimesnadno jsem si oživil spoustu informací, co mě učil praděda, děda i táta. Děkuji a přeju hodně štěstí a úspěchů."

- Jiří Vrbický
"Poděkování Děkuji za bleskové zaslání naklepané rakouské kosy. Kosí nádherně. Jsem maximálně spokojen."
- Petr Linhart
"Jsem hvěěězda a zpívám hurá ;-) Ahoj Věro a Neile Díky moc za odkaz, je to úžasné!!! Jsem hvěěězda a zpívám hurá ;-) a to druhé video: 20 lidí kosí spolu, to je velmi dojemné a rád se na to dívám. Jsem už zase osamělý sekáč v naší zahradě, ale teď se to mění, dělám na kosišti pro svou dceru Terezku, ráda kosí. Až trochu potrénujeme, natočíme nějaké video a pošleme vám to, ať nás vidíte spolu. Ještě jednou díky, z Poděbrad Pozdravte Ferdu  a žijte krásně"

Poznámka editora: Honzův email se vztahuje k jednomu z videí "3 studenti", kde je sám v hlavní roli, sekáč v popředí.

- Honza Urbánek
"Ahoj. Chtěl jsem Vám jen poděkovat za video, které jste umístili na youtube. Jsem z USA a v kosení nováčkem. Ta videa jsou velmi velmi užitečná. Požehnání vám a celé rodině."
- Pablo Teodoro
"vaše stránky naprosto miluju. Zrovna jsem dostal kosu přes internet a už se mi moc líbí, i když je to celé kovové. Opravdu se chystám tomu věnovat mnoho času a bylo by skvělé, kdybych jednou ovládl klepání kosy. Tady šťastlivec((: Díky za všechny další informace. Býval bych si nemyslel, že s kosou se pojí takové krásné techniky. Není nad stará řemesla!! ((-:

Zdraví,"

- Andreas Heijdendael
"Děkuji za brilantní vyřízení mé objednávky po zakoupení kosy. Již se snažím ožvýkávat svůj svahovitý pozemek a moc mne to baví. Teď ještě ten srp... děkuji a zdravím vás"
- Houzarová
"Vážená Věro a Neile, jsem z Holandska (okres Friesland) a kosím přes 30 let. Kosil jsem intenzivně asi 2 700 m2, protože tady v Holansku jsme používali velmi těžkou kosu (tlustou a širokou asi 9 cm) a velké těžké kosiště s rukojeťmi natočenými dopředu. Letos jsem hledal na internetu něco k technice naklepávání a kosení a natrefil jsem na vaše stránky. Zkontaktoval jsem Vás a hned jsem si koupil kosu, kosiště a brousky (slavný Rozsutec) a skvělou babku na naklepávání do společnosti Schroeckenfux z Rakouska."
- Albert Hofstra
"Vaše stránky jsou moc pěkné i po stránce mé odbornosti. Jsem rehabilitační lékařka, a vaše stránky jsou moc pěkné i po stránce mé odbornosti. Tak se mějte hezky, a se dobře kosí, a přeju hezký den! "
- Alexandra Vosátková
"Witam, jestem bardzo zadowolony z zakupów. Kupiem oselki bo w Polsce nigdzie nie ma porzadnych oselek. Kosa po ostrzeniu rozutecem zaczêla normalnie kosiæ. Dziekujê i pozdrawiam."

"Dobrý den, jsem velmi spokojený s nákupem. Kupuji si brousky, protože v Polsku nemají nikde pořádné brousky. Po použitím brousku Rozsutek kosa úplně normálně kosí. Děkuji a zdravím."

- Tomasz Szulecki
"Dobrý den, jsem sekáč teoretik, zatím, čtu s nadšením vše zde psané a mám z toho v hlavě guláš, zatím, a nemám muže, který by mi s tím technicky pomohl, s výběrem, sestavením a následným naklepáváním i broušením. Jsem však schopná všeho, jen potřebuji v začátku vaši pomoc jak to tak čtu. Ovšem jít na kurz a nemít kosu a kosiště je blbost a tak prosím o radu s výběrem. Svažitý pozemek mám v severních Čechách, terén nelehký a členitý, já mám 170 cm, žena střední postavy a 55 let - šikovná myslím... tatínek kosil, ale už nežije a já to zkusila jen párkrát za mlada...ale teprve nyní se opět těším, že bych toto sama uměla také a moje zahrada se těší také, sekaček už máme obě plné zuby."
- Naděžda Houzarová
"Děkuji za rychlou mezinárodní přepravu. Kosa a kosiště jsou skvělé! Naklepání je technicky perfektní, jsem dojat!!! Zdravím z Polska!"
- Wawrzyniec Wichrowski
"Dobrý den, propadl jsem kouzlu ručniho kosení a váš web mi k tomu hodně pomohl. Děkuji za to. Chtěl bych si koupit kvalitní rak.kosu,ale navím jakou délku.Budu si vyrábět i kosištì. Mám ruskou 65 ku a pozemek někde křivý, někde rovný. Doporučíte? Díky a pěkný den."
- Michal Kopecký
"Radost kosit. Vždy som kosil rád, ale teraz kosím ešte radšej. Ďakujem."
- Martin Babinec
"Vážení Kosime, díky velice moc za Vaše video o naklepávání kosy. Díky vám se moje dovednost v naklepávání kosy hodně zlepšila. 

Mnoho pozdravů z Katalánska, Barcelona"

- Dalmau Amath
"Díky:-) "Nadchlo mě, že i já, městský člověk kosením nepolíbená jsem schopná po jednom odpoledni kosit celkem slušně a bez větší námahy!Děkuji všem lidem na kurzu a především vedoucím, za krásné a poetické odpoledne:-) "
- Iveta
'Dvě nové kosy konečně doma. Děkuji Vám a mnoho pozdravů z Polska!"
- Wawrzyniec Wichrowski