Vážení zákazníci, těší nás Váš zájem o KNIHU zubaře Pricea VÝŽIVA A FYZICKÁ DEGENERACE. Díky odkazu Adama Rawa na naše knihy na jeho internetovém videokanále knížky sice nemáme již vyrobené do zásoby a vyrábíme je aktuálně jen v režimu "just in time", děláme ale maximum, aby Vaše kniha byla vyrobena a odeslána v co nejkratším čase po vašem objednání. Aktuálně počítejte s doručením knihy do 3-4 týdnů. Děkujeme Vám za pochopení a přejeme Vám pohodové dny. Dudmanovi
Nové Ergonomické kosiště rakouského stylu skladem od 15.9.20
Aktuálně Ergonomická kosiště a několik modelů kosu a několik dalších položek není skladem. Budeme je mít k dispozici, než bude tráva připravena k sekání, nejpozději do konce dubna. Omlouváme se za nepříjemnosti.

Letní venkovská poetika I.: roubenka a zakopané poklady

v Vše, Z našeho statku Červenec 29, 2012. 0 příspěvek

“Tím, že zvířata reagují přímo,
se dítě stále setkává se sebou
samým…”
 M.W, (po kliknutí se obr. zvětší)

Na malé dítě pozitivně působí především ty činnosti v domácnosti, které mají ještě řemeslné vyzařování…řemeslné pohyby jsou v podstatě nadčasové a obsahují pramotivy toho, co člověk prožívá při svém pozemském vývoji…pokud by řemeslná gesta úplně zanikla, dítě by neprožívalo  vztah dospělého k okolí a samo by nedokázalo navázat spojení se svým okolím…i  když děti navenek nenapodobují nic z toho, co konkrétního děláte, napodobují ve svých vlastních činnostech váš vnitřní postoj, váš spěch, pozornost, radost nebo nechuť…Musíme svou domácnost žít, protože to, co nežijeme, nemůžeme vyzařovat…Žijí velcí lidé v této době tak, aby jejich pracovní gesta a pohyby mohly sloužit jako  příklad pro děti? …Tyto prvky souvisejí s obnovou zdravého životního prostředí dítěte, jaké bylo asi před stoletím především na venkově. Tehdy se všechen život odehrával na statku …Každá činnost měla svůj smysl a místo v celku, mléko je od krávy a vejce dávají slepice, omáčka se dělá z mouky, ostatně i dnes jsou to ideální podmínky pro vývoj malého dítěte.”  Monique Wortelboer: Domácnost – péče o život

Roubenko roubená, kdo v tobě přebývá?

Dorotka s novým koťátkem Lucy-
Bílá Tlapka, hostuje u nás krátce,
přišlo odněkud ze vsi a už zůstalo,
někdy to vypadá, že ho D.
láskou umačká, že se jí zhroutil
svět, když ji L. uteče. Ze spánku
mluví: Kocourek není…
(po kliknutí se obr. zvětší)

“Já myška hrabalka. Já žába kvákalka. Já zajíc rychlonožka. Já liška ryška. Já vlk šedoboček a kdo jsi ty?” říká se v jedné ruské pohádce…u nás  ještě   nejspíš ani ta myška hrabalka. Zatím.

Léto se totiž pomalu přehouplo do druhé poloviny, tráva pomalu znovu dorůstá, něco odkvétá, něco dozrává, ale tak nějak bez naší větší péče, a tak se kromě dodržování rytmu dne (dojení, krmení zvířat i lidí, vyhnání, zahnání, umývání nádobí, vaření, balení balíků, emailování, krocení a usměrňování, papírování, překládání, pohádkování, kreslení, plastelinování, povídání, sekání trávy na futro, jízdě na kolech a vzdělávání) věnujeme stále zatím opravám našeho poloroubeného a zatím neobyvatelného stavení, které je součástí statku.  Nové roubení (dvě stěny) si “sedlo”, na široké vstupní podsklepené chodbě zůstal původní kamenno-cihlový klenutý strop, který je ve velmi zachovalém stavu, ale museli jsme nyní zbořit strop (i s pylinami a plevy a prachem nad ním) v obytné místnosti – byl nízký z širokých asi volskou krví natřených ztrouchnivělých prken a ta musela držet na samostatných trámech.

Jeho stáří bylo asi 100 let soudě dle Písanky z měšťanky ze školního roku 1913-14. Měla jsem pod ním pocit, jako by na mě padala “černá deka”, a tak musel dolů, čimž získáme aspoň o 30 cm vyšší stropy a prostor třeba pro dvojitou postel. Rovněž nebude třeba mít všude tolik viditelných trámů, které dle čínského feng-šuej moc pohodě nepřispívají. Pod světlými palubkami bude více světla, jejich barva bude v harmonii se dvěmi roubenými stěnami. Na konci léta se může ještě trochu “srovnat” a ofoliovat i střecha nad obytnou částí, neboť dřevo na rozdíl od kamene vždy “pracuje” a dům se křiví. Do takového venkovského stavení se asi spíš hodí rustikální dlažba a obklady (jako např. zde: http://www.rustikalni-dlazby.cz/follow), na marocký štuk bych asi neměla trpělivost s hlazením kamenem. Neil je hobby stolař-truhlař, a tak se nyní soustřeďuje na výrobu oken. A že jich je! 6 x 2 plus 1 x ve spíži.

Ferda nařezává se svou novou pilou na podpal odřezky z modřínů na okna
Na obrázku jsou vidět ještě dvoje trámy – spodní černý na původní
strop a světlejší na podlahu v podkroví…mezi nimi byl
prostor, který by nám zbytečně znemožňoval postavit
třeba patrovou postel, přesto nebude nový strop
stalinský vysoký a na vytápění prostoru neekonomicky…
Po shození stropu zůstalo dole prašno…nebudu brát nadarmo
slovo “zemětřesení” pro popis situace, protože to skutečné
i nepatrné je příliš nepříjemné, aby se s ním žertovalo, ale bylo
zkrátka co odklízet…
Neil přidělává mosazné rozvory na dřevěná okna z velké části
vyráběná na pásové pile vlastní výroby z malinkých kusů dřeva
dle plánku truhlaře z USA, který má populární kanál na
YouTube a Ferda se “vyhřívá” v atmosféře dílničky svého otce…

Zakopané poklady…

Stará zašlá mosazná
klika u dveří do chodby
“roubenky” prokoukla
po očištění – vyzkoušela
jsem ocet a obyčejnou sůl…
Sledujeme sice pořad
Chalupa je hra -myslím,
že nemusím mít za každou
cenu vše nové ani za
každou cenu sbírat a
uchovávat vše staré a
žít jak v muzeu,  není
to můj cíl (proto šla i
stropní prkna pryč),
mosaz jsme zvolili
také na okna…
Když Ferdovi nekoupím
plastové fascinující
dinosaury (jejich
období stále prožívá)
a jiná zvířata,
ak si je udělá z
plastelíny zcela sám
podle obrázku – na
obr. jakési Pingu – tučňáci

Jinak jsme uprostřed vyřizování odběru vody z vrtané studny (52 m), totiž brzy mi pan hydrogeolog pošle ještě papíry se správným kulatým razítkem a to bude vše, co musím dodat úřadům. Vodu pak budeme pomalu přečerpávat ekonomickým úsporným čerpadlem  do vodní nádrže pár metrů vedle studny a z ní doma. Totiž ve 20. letech  v době hospodářské konjunktury se dle Kroniky kolektivizace Mladočova (paměti rolníka J. Boštíka, dají se snad ještě sehnat v Ústavu dějin Akademie věd – zajímavé dílo o “zoufalství a totální bezmoci obyvatel malé východočeské vesničky vůči režimu, který chtěl za jakoukoliv cenu kolektivizovat “) “zvedaly stodoly” a dělaly vodárny–  takové betonové nádrže v zemi s betonovými překlopy.

Nebýt starousedlíka, možná o této nesmírně užitečné (“nifty”) nádrži i na zachycení dešťové vody z velké plochy střech ani dosud nevíme, byla ukryta pod kamením a hlínou. Nejspíš ale již netěsní, proto nám do ní příští týden přijedou nainstalovat či navařit na sebe plastové prsteny i dno a víko s komínem na zámek na ochranu před zvědavými kocoury. Přepad může pak plnit v budoucnu malinké přírodní jezírko pod roubenkou (podobný systém, jaký má jeden sekáč, jak o něm nedávno psali v jednom článku o…http://hobby.idnes.cz/jak-naplnit-jezirko-s-destovou-vodou-dss-/hobby-zahrada.aspx?c=A120604_114657_hobby-zahrada_mcefollow)

Mám velmi ráda
tento honosný kamenný
starý sloup, vedle něho
je ještě jeden a jsou
důstojným vstupem na
louky, hovoří o tom,
jak moc polnosti pro lidi
znamenaly. Nahoře je
jakýsi betonový poklop
s patřičnou venkovskou
patinou z mechu.
Je možné si všimnout
otvorů na původní
plot sadu, který
byl již dávno posunut
blíže ke statku…

Další věc, která je údajně dle sousedů na našem statku také ukryta (zakopaná), a to ještě lépe než vodárna, je sud s kořalkou z doby 1. světové války. (Již od roku 1854 zde existovala malá živnost – pálírna. ) Postupně se tento sud stává spíš legendou, ale zdá se, že je tato pověst nejspíš založena na pravdě či šprochu, na němž je pravdy hodně. Totiž tehdejší hospodář ho někde zakopal a jen tento fakt, nikoliv místo, sdělil osobně svému synovi, a ten to zase osobně sdělil panu sousedovi, ale až po smrti svého otce, který mu nestačil sdělit, kde ho přesně zakopal. Předchozí majitel sem dokonce pozval i lidi s přístrojem na hledání kovových předmětů (snad obručí), ale nebyli úspěšní. Pověst tedy žije dál, ale průzkum statku ještě zdaleka nekončí. Neprobádaných míst je zde ještě hodně. Bohužel ale slivovici moc nepijeme, leda trochu se žloutkem a medem.

Stará vodárna 4 x 2 m, poklop se musí rozbít a
dovnitř se postupně navaří na místě prstence plastu
na pitnou vodu i s dnem, nahoře bude poklop a
komín na bezpečnostní zámek před
zvědavými kocoury…přes filtry se může jít i dešťová voda
Původní nádrž (cca 4 x 2 m) pod statkem na zachycování
dešťové vody, i dnes kdy je během roku nerovnováha srážek,
bude nádrž z plastu na pitnou vodu (svařována
kvůli objemu bude až na místě, obsype
se asi pískem nebo něčím podobným) velmi užitečným zásobníkem
Oman (napravo) je moje oblíbená bylina, je totiž vhodný na
živý plot, rychle roste, květy jsou krásně žluté, každý
má na sobě včelku, v horku se ve stínu jeho listů
schovají dole žáby i děti obdivující velké listy,
kořeny voní opravdu po banánu…
Dorotka se tváří
jako spokojená
frajerka, ale vzápětí
zjistila, že ta šalvěj
je poněkud hořká.
Jinak děti samy
ochutnávají lístečky
bylinek, jedí
květy toho, co
znají, že je to jedlé…
V Japonsku je
to běžné, dokonce
se květy k jídlu
prodávají v
supermarketu…

A tak jsme rádi kvůli sobě i dětem, že žijeme a pracujeme na statku a pokud jste zrovna četli knihu Domácnost-péče o život, tak možná také souhlasíte s autorkou mj. , že žádná žena, která je zrovna s dětmi doma, se nemusí bát, že není svobodná (protože svobodu ji nutně nepřinese závislost na placené práci mimo domov), že se nerozvíjí (neb své lidství může rozvíjet péčí o domácnost rozšířenou dokonce na celý statek, nikoliv tak, že bude vyčerpaná y práce jinde) a že ji za tuto péči vláda nedává plat (díky Bohu, že ne, protože by si pak vláda narokovala diktovat nám povinné pomůcky a “osnovy” i ve standardizované domácnosti jako ve školství z toho titulu, že to vláda financuje , totiž ona ne, ale stát, kterým jsme ale všichni, proto bychom měli správně do všeho všichni zkoušet mluvit a nenechávat to pouze na odbornících). Sice máme doma pračku, ale autorka psala třeba o tom, že občas bychom měli dítě nechat prát něco i ručně – dospělý člověk si totiž umí domyslet, že prádlo pere voda, ale že se již setkala s pětiletým dítětem, které to nevědělo, znalo jen kouzelnou skříňku zvanou pračka a narodilo se do doby, kdy už byla doma. Zvláště v Tokiu je těch kouzelných skříněk požehnaně. Žena v domácnosti prý nemusí mít koneckonců ani obavu z toho, že ji nikdo neuznává (protože – co si člověk nedá sám včetně uznání, to mu stejně nikdo jiný nedá, nikde jinde než v sobě to prý nenajde).

Domácnost: péče o život –
zajímavá kniha z produkce
nakladatelství Fabula od jedne
holandské maminky ovlivněné
filosofii Rudolfa Steinera…
Mravenčí to práce..nasbírat
dary lesa, ale stojí ta lesní
chuť za to…
“Jako matce hospodyni vám vaše
dítě zrcadlí boj s vašim
vlastním nitrem…”
 M.W.

 

Brouzdání (v botách crocksy- kolikrát
denně člověk musí vyjít ven) v potůčku
Desinka, kde jsme viděli žabku
rosničku a pod kameny krakatice a
létat překrásný hmyz

 

 

Štítky: léto, z-našeho-statku
Poslední Aktualizece: Březen 13, 2017

Příspěvky

Zanechej komentář

Zanechej odpověď

text_captcha